Konstrukční soustava OP 1.13 je ostravskou krajskou materiálovou variantou odvozenou ze soustavy OP1.11. To ovšem neznamená, že by se na Ostravsku klasická soustava OP 1.11 nestavěla – naopak – obě soustavy se často stavěly vedle sebe. Varianta OP 1.13 je od výchozí varianty OP 1.11 velmi špatně rozeznatelná, tím spíš po zateplení. Nicméně v této soustavě přibyly i originální věžové domy a nové sekce chodbových domů – vyplatí se tak s touto lokální soustavou blíže seznámit.

>Zobrazit seznam aktualizací<

KONSTRUKČNÍ SOUSTAVA OP 1.13 – Záložky
-Úvod (zde jste)
–Konstrukce
–Obvodový plášť / lodžie / okna / střecha
–Schodiště / výtahy
–Sekce / řadové / bodové / věžové / chodbové
–Místa výstavby / Frýdek-Místek / Ostrava / Opava
–Zajímavosti
–Komentáře

Když se ve druhé polovině 70. let začaly připravovat kmenové podklady pro novou unifikovanou řadu konstrukčních soustav – řadu P – počítalo se hned s několika krajskými variantami lišícími se především materiálovou skladbou obvodového pláště. Výchozí varianta OP 1.11 používala velmi pokročilý sendvičový obvodový plášť s vrstvou tepelné izolace – polystyrénu. Krajská varianta OP 1.13 o tento pokročilý plášť přišla a nahrazuje jej konstrukčně a výrobně mnohem méně náročnějším pórobetonovým obvodovým pláštěm. Při srovnání s pokročilejším sendvičovým obvodovým pláštěm má ale pórobetonový plášť soustavy OP 1.13 překvapivě stále dobré tepelně-izolační vlastnosti.

Výstavba konstrukční soustavy OP 1.13 započala v první třetině 80. let a ukončena byla až několik let po sametové revoluci. Jedná se o poměrně málo zastoupenou konstrukční soustavu, vznikla v ní pouze tři větší sídliště, na druhou stranu se formou doplňkové výstavby vyskytuje na mnoha dalších sídlištích.

Ačkoliv se původně počítalo se zcela novým pojetím fasád, nakonec dostala soustava OP 1.13 vnější vzhled téměř shodný s variantou OP 1.11. Jeden z původních návrhů na řešení obvodového pláště si můžete prohlédnout na přiložených snímcích modelů.

Konstrukce

Jako každá ze soustav řady P, má i OP 1.13 velmi pokročilou konstrukci založenou na desetiletích vývoje a zkušeností z předešlé panelové výstavby. S výjimkou obvodového pláště je konstrukce shodná s domy OP 1.11.

Nosné konstrukce

Štítové obvodové panely tvoří zároveň i nosné stěny, průčelní obvodové panely jsou nenosné. Nosný systém je příčný, všechny nosné stěny (s výjimkou štítových) jsou tak umístěny uvnitř objektu a nemusí tak snášet vlivy počasí a prudké změny teplot. Nosné zdi sestávají z plných železobetonových panelů s tloušťkou 150 mm. V nosných panelech jsou připraveny dveřní otvory, kolem kterých je armatura náležitě zesílená – je proto nežádoucí jakkoliv dveřní otvory zvětšovat.

Na nosných zdech spočívají stropní dílce shodné konstrukce – 150 mm silný železobeton. Stropní dílce se vyráběly ve třech délkách – 2400 mm, 3000 mm a 4200 mm. Soustava OP 1.13 tak užívá třech rozponů. Čela stropních panelů jsou speciálně tvarovaná, po vzájemném svaření stropních panelů k sobě navzájem a k nosným stěnám pod nimi byla do vzniklých mezer mezi čely vylita betonová zálivka. Ta po vytvrdnutí výrazně zpevnila celou konstrukci a navíc zabránila přístupu vzduchu ke svárům mezi panely.

---

Na následující fotografii je v levé části vidět stěnové dílce, včetně odhalených speciálně tvarovaných čel, jejichž profilování bylo po usazení dílce na své místo vyplněno zálivkou. Na střední části snímku jsou vidět tzv. lodžiové příložky, o kterých bude řeč v sekci věnované lodžiím. Za povšimnutí stojí také černé šrouby trčící z horních stran dílců – ty slouží k přesnějšímu usazování dílce na své místo, na spodní straně dílců jsou proto v patřičných místech otvory. Zaměstnanci panelárny tak převzali další úkon, který do té doby byl na stavebnících – zaměřování.

K vyrovnání výšek podlah došlo s pomocí betonové mazaniny, která měla dle potřeby sílu až 20 mm. Na betonovou mazaninu se následně jako finální vrstva podlah pokládalo PVC – to bylo v každé místnosti bytů, včetně komor nebo kuchyní. Dlažby se u této soustavy nepoužívaly.

Součástí nosné konstrukce jsou také podélně ztužující stěny, které mají za úkol dům vyztužit v opačném směru než stěny nosné. Jsou tak umístěny kolmo k nosným stěnám, a to výhradně ve středu půdorysu. Jejich konstrukce je shodná s těmi nosnými. Tyto stěny fakticky nenesou stropní panely, ale pomáhají udržet stabilitu skutečným nosným stěnám, které již stropy nesou – podélně ztužující stěny jsou tak důležitou součástí nosné konstrukce domu.

Pro potřeby dispozic bytů je v soustavě OP 1.13 užito i nenosných příček o síle 80 mm. Jedná se o železobetonové prefabrikované dílce. Užito bylo také příček umakartových, a to zejména jako dělících stěn mezi kuchyní a chodbou vedle (rovněž umakartového) bytového jádra.

Obvodový plášť

Obvodový plášť má tloušťku 300 mm a na každém z objektů bylo užito dvou typů plášťů. Pro štítové stěny, lodžiové stěny a stěny s chodbovými okny (schodišťové sloupce) bylo užito sendvičového obvodového pláště shodného s typem OP 1.11. Skladba sendvičového pláště je následující: 150 mm vnitřní železobetonová vrstva, 80 mm polystyrénu a 70 mm vnější železobetonové vrstvy. Vnější železobetonová vrstva je k vnitřní nosné vrstvě přichycena s pomocí několika nerezových kotev, které vyrovnávají pohyby vzniklé roztažností při změnách vnějších teplot a zároveň vymezují prostor pro polystyrénovou izolaci.

Štítové sendvičové dílce měly fasádu tvořenou sypanou drtí. Výjimečně s barevným nátěrem. Spáry mezi sendvičovými dílci byly přiznané a vyplněné trvale pružným tmelem, v některých případech i gumovými profily po vzoru OP 1.11.

Sendvičové dílce užité na schodišťových sloupcích měly fasádu shodnou s pórobetonovými dílci, viz níže. Snažily se tak zapadnout ke zbylým panelům na průčelí. Krásnou výjimkou potvrzující pravidlo je jeden dům z Krnova, který má na dílcích schodišťového sloupce ponechanou fasádu z panelárny. Je to pěkný důkaz toho, že schodiště skutečně kryje zcela odlišný typ dílců. Běžně byly totiž schodišťové dílce upravovány do podoby shodné s pórobetonovými dílci, viz další odstavec.

Průčelní obvodové panely

Jsou to právě obvodové panely na průčelích, které jsou důvodem smyslu existence varianty OP 1.13. Jedná se o dílce pórobetonové s tloušťkou 300 mm, vyráběné spínaným procesem – parapetní panel a meziokenní pilířky byly v panelárně sepnuty do jednoho celku.
Formování menších dílců určených ke složení většího dílce (obvodového panelu) bylo výrobně i finančně méně náročné než výroba kompletizovaného obvodového dílce. Spáry mezi spínanými částmi dílce nebyly přiznané.

Dílce byly z panelárny dodávány s osazenými okny. Vnější fasáda byla hladká a tenkovrstvá s obchodními názvy MONOFASS, SILIPLAST a RUDIKOR. Fasáda se na panely nanášela až po smontování domů. Mezi pórobetonovými panely jsou velmi úzké spáry vyplněné trvale pružným tmelem černé barvy.

Mnoho domů OP 1.13 má barevně řešené fasády, a to právě na pórobetonových dílcích. Používaly se základní barevné odstíny – červená, zelená, žluté odstíny a hnědá. Základní barvou byla bílá. Nemalá část domů dostávala i brizolitové fasády, v takovém případě byly spáry mezi dílci naznačeny drážkami.

Obvodové dílce náležící ke kuchyním mají průvětrníky vedoucí do spížních skříní. Z venkovní strany jsou průdechy průvětrníků vyplněny pomocí kulatých krycích plechů s šedým nátěrem, které byly do panelů přišroubovány přímo v panelárně. Během nanášení fasády po smontování domů tak byly často i tyto kryty přestříkané fasádní barvou. V malém množství domů ale stavbaři svědomitě před nanesením fasády kryty odšroubovali a po zaschnutí fasády namontovali zpět – výsledkem tak jsou krásně zřetelné kryty průvětrníků.

Lodžie

Soustava OP 1.13 používá pouze plně zapuštěné lodžie. Výjimkou jsou lodžie věžových domů, o kterých je pojednáno přímo v části rozboru věnované věžovým domům.

Lodžie najdeme nejčastěji v modulu 3 m. U rohových, bodových a chodbových sekcí se vyskytují i v modulech 4,2 m. Konstrukce lodžií je zcela převzatá ze soustavy OP 1.11 – lodžiová stěna s oknem je tak sendvičové konstrukce, stejně jako bočnice lodžií – ty tvoří tzv. lodžiové příložky, které se připevnily na příčné nosné stěny. Příložky tvoří 80milimetrová vrstva polystyrenu a 70milimetrová vrstva betonu – po přiložení na nosné stěny tak vznikne souvrství shodné se sendvičovými dílci. Na modelu níže je znázorněná příložka před osazením na své místo.

V některých případech, zejména u nejmladších domů, se na příložkách šetřilo. Bočnice sousedící s další bočnicí či bočnice na okraji štítu dostaly pouze pseudo příložky – ty na oko působí běžným dojmem, ve skutečnosti se ale jedná jen o hranoly, které nijak nekryjí příčnou nosnou stěnu, pouze vytváří efekt plnohodnotných příložek při pohledech na průčelí.

Podlahy lodžií mírně přesahují před líc fasády. Konstrukční chybou podlah je příliš malá vrstva betonu nad armaturou z nášlapné strany. I když při výstavbě dostaly podlahy hydrofobní nátěr, voda stejně po dlouhých letech narušila povrch podlah a dochází tak k postupnému obnažování armatury.

Okna

Vzhledem k mládí soustavy byla použita nejmodernější okna československé panelové výstavby. Dřevěná zdvojená okna byla nejčastěji otočná, případně doplněná otevíravě-sklopným křídlem. Členění a rozměry oken jsou shodné s OP 1.11 – existují tak dvě velikosti otočných a dvě velikosti otevíravě-sklopných křídel. Okna jsou vyrobená ze smrkového dřeva a opatřená nátěrem v barvě slonová kost. Těsnění oken bylo velmi pokročilé, křídla byla těsněná několika vrstvami dutých gumových těsnění a gumový profil utěsňuje i skleněné tabule.

Okna měla pokročilé kování a zámky. Jedna klika ovládala několik zámků – toto řešení se používá i u dnešních oken. Mechanismus pro přepínání poloh otevíravě-sklopného křídla byl nejmodernější, jaký se v panelové výstavbě používal.

Střecha

Objekty mají ploché střechy s vnitřním spádem. Konstrukce střechy je jednoplášťová, s nepochozí úpravou. Střecha starších domů je nevětraná, novější domy mají střechu větranou. Typ střechy poznáte podle větracích otvorů v atikových dílcích.

Konstrukce střechy je následující:
– násyp ze štěrkopísku tl. 30-130 mm o frakci 8-16 mm.
– polystyrenové desky tl. 50 mm osazené na násyp
– volně kladené střešní dílce zn. KSD nebo Polsid
– živičná vodotěsná krytina

Dle potřeby byla střecha zatížená chodníkovými dlaždicemi (proti podfouknutí nejvyšší vrstvy z živice). V násypu střechy jsou vedeny kabely od společné televizní antény a k ventilátorům odsávání. Střešní ventilátory jsou shodné s typem OP 1.11. Jeden ventilátor obsluhuje celou stoupačku, tedy podle výšky objektu 4 až 12 bytových jednotek.

Schodiště

Soustava OP 1.13 používá dvouramenné schodiště s mezipodestou, které je složeno z prefabrikovaných dílců. Schodišťová ramena byla přímo v panelárně opatřena teracovým povrchem (včetně vybroušení), stupnice mohou mít mírný přesah. Schodišťová ramena jsou umístěna těsně vedle sebe – nevzniká tak zrcadlo schodiště a není potřeba obcházet výtahovou šachtu – ta se nachází při okraji schodiště. Nízká zástavba nemá výtahovou šachtu, namísto ní je prázdné místo s průhledy. Mezipatro je tvořeno prefabrikovanou mezipodestou, která je uložena na konzolkách osazených do příčných nosných stěn. Z důvodu zvýšených požadavků na nosnost evakuačních prostor je tloušťka podest a mezipodest 200 mm – jsou tak o 50 mm silnější, než zbylé stropní konstrukce. Povrch podest (a mezipodest) je buď z litého teraca, nebo z PVC. U většiny domů je jedno ze schodišť nástupního podlaží zdvojené – dvě běžná schodišťová ramena umístěná vedle sebe. Schodišťové prostory vždy dostávaly vápennou omítku. Viditelná čela podest a bočnice schodišťových ramen dostávaly olejový nátěr šedé nebo hnědé barvy.

Výtahová šachta

Výtahová šachta je řešená velmi pokročilým způsobem – pomocí prostorových prefabrikátů. Již při budování základů bylo na výtahovou šachtu myšleno a základy pod šachtou vyhovují jejím rozměrům. Přímo na základové konstrukce se pak osadily jednotlivá patra výtahové šachty – platí jednoduché pravidlo – jedno patro šachty = jeden prostorový prefabrikát. Na dům s 8 NP tak pro vybudování celé výtahové šachty bylo potřeba pouze 9 dílců (8 NP + stanice v suterénu). Konstrukce šachty je dobře vidět na následujících fotografiích přímo ze šachty. Jedná se o pohledy ze střechy výtahu směřující nahoru k prostupům pro lana. Povšimněte si světlé malty kryjící spoje jednotlivých segmentů výtahové šachty.

Největší výhodou této konstrukce je to, že šachta je s domem spojena právě jen u základů a u střechy. Nedochází tak k přenášení vibrací z provozu výtahu do bytů sousedících se šachtou – mezi šachtou a přilehlou stěnou je po celé výšce budovy dilatační mezera, která je v každém podlaží krytá plechy.

V případě věžových či chodbových domů se vyskytují i šachty běžné konstrukce – z plošných dílců (jedno podlaží = 4 a více dílců) – o těchto šachtách je pojednáno dále v rozboru v pasážích věnujících se věžovým a chodbovým domům.

Výtahy

V domech OP 1.13 jsme zpravidla nalezli osobní výtahy národního podniku Transporta, a to v nejmladších provedeních – buď s plechovou nebo dřevěnou kabinou. Výtahy byly jednorychlostní ovládané reléovým výtahovým rozvaděčem VRN3. Ve výtazích nebyla nutnost po skončení jízdy zavírat kabinové dveře – v podlaze je váha, podle které výtah poznal, zda se v něm někdo nachází.

Ve věžových a chodbových domech byly použity odlišné typy výtahů, popsány jsou v kapitolách věnovaných daným typům sekcí.

Řadové a bodové sekce

Nyní si představíme řadové a bodové sekce soustavy OP 1.13. Vzhled a dispozice těchto sekcí je prakticky shodný s typem OP 1.11, rozlišit od sebe obě soustavy šlo pouze podle detailů na fasádě. OP 1.13 má úzké spáry a velmi hladkou fasádu, OP 1.11 má široké spáry a hrubší fasády. Nicméně zateplování udělalo tyto dvě soustavy mezi sebou prakticky nerozeznatelné. Konstrukční soustavě OP 1.13 výrazně prořídla nabídka řadových dispozičních sekcí. Řadové sekce zastupuje prakticky jen sekce 42d4 a její derivát 32d4-RK. Dále se vyskytuje rohová sekce 444R a bodová sekce 34d34B. Oproti variantě OP 1.11 tak chybí sekce 32d4, 315, 65 a 34d33B.

Řadové (a bodové) sekce mohou mít 4, 6 nebo 8 nadzemních podlaží. V závislosti na zvoleném počtu podlaží se před název sekce dosazuje ještě číslice označující počet NP, např. 6-42d4. Čtyřpodlažní sekce nemají výtah ani výtahovou šachtu. Pro úplnost ještě dodávám, že u bodových sekcí se za konec označení doplňuje písmeno B, u věžových V a rohových R, případně RK u koncových rohových. Chodbové sekce své názvy nemají.

Sekce 42d4

Tato řadová sekce je u soustavy OP 1.13 nejpočetnější a vysvětlíme si na ní princip značení sekcí. Sekce obsahuje tři bytové jednotky, dva shodné byty 3+1 s lodžií určené pro 4 osoby a jeden menší byt 2+1 určený pro 2 osoby. Písmeno „d“ patří právě malému bytu, a značí možnost diferencovaného neboli odděleného spaní obou jeho obyvatel. Plocha bytu 44 m² by opravdu svědčila spíše jedné osobě. Z označení názvu sekce 42d4 tak vyčtete, že se na typickém podlaží nachází byt pro 4 osoby, byt pro 2 osoby s možností diferencovaného spaní a další byt pro 4 osoby.

---

Příklady řadové sekce 42d4 z různých měst:

---

Na nástupním podlaží se nacházejí pouze dvě bytové jednotky, prostřední byt svým obývacím pokojem ustoupil zadnímu vstupu do domu. Jedna z jeho místností připadla na kočárkárnu, druhá připadla bytu 3+1, čímž se z něj stal největší byt v domě o velikosti 4+1.

---

Následující půdorys znázorňuje nosné a podélně ztužující stěny. Nosné stěny jsou zvýrazněny červenou barvou, podélně ztužující stěny modrou barvou.

Sekce 32d4-RK

Pro potřeby pravoúhlého napojení či zakončení bloku domů vznikla také tato koncová rohová sekce. Rozdílů je ale více, než jen přesunutí některých oken na štít. Na straně jedné je zde použit zvětšený byt 3+1 s jídelnou označený číslicí 4, díky čemuž musel být na straně druhé užit zmenšený byt 3+1 označený číslicí 3 (pro 3 osoby). Prostřední byt s označením 2d je oproti předchozí sekci beze změny ve velikosti, vlivem posunutí travé se společnými prostory je ale posunut vstup do bytu – bytové dveře jsou tak spíše vprostřed chodby a ne hned naproti dveřím do obývacího pokoje. Pro zajímavost ještě doplním, že malá místnost bytů 2d má u soustavy OP 1.13 často dva vstupy (z obývacího pokoje a z předsíně, kdy nad předsíňovým vstupem je podhledová vestavěná skříň). Stejně tak mívá tento byt dvě spížní skříně, zatímco u OP 1.11 jen jednu. Ovšem tyto odlišnosti nelze brát jako jasné vodítko k určení soustavy – již jsem zažil výjimky potvrzující pravidlo.

Na fotografiích výše si můžete všimnout, že průčelí s lodžiemi je prakticky shodné s tím u běžné sekce 42d4. To průčelí bez lodžií je zcela odlišné. Nejvíce zaujme část bez oken, větší 3+1 má jídelnu bez oken a obývací pokoj má okna přesunutá do nosných štítových panelů – proto má dvě menší okna a ne jedno velké. Přesun oken na štít a absence okna v jídelně umožňují kolmé napojení další sekce a zároveň si nebudou kolmí sousedé hledět do oken. Prosvětlení jídelny zajišťuje velký průchod z obývacího pokoje. Na nástupním podlaží se, podobně jako v případě předchozí sekce 42d4, nacházejí jen dva byty. Prostřední byt ustoupil zadnímu vstupu a kočárkárně. Jeho část připadla levému bytu, ze kterého se tak stal 4+1.

---

Následující půdorys nosných konstrukcí odhaluje ryzí příčný nosný systém

---

K sekci se váže ještě malá zajímavost v řešení obvodového pláště. V části průčelí bez oken, určené ke kolmému napojení na další sekci, je obývací pokoj zakrytý jedním obvodovým dílcem. Jedná se o jeden z mála dobře viditelných způsobů odlišení fasády oproti variantě OP 1.11 – ta na zakrytí obývacího pokoje užívá dva dílce.

Rohová sekce 444R

Stejně jako předchozí, i tato sekce slouží k rohovému napojení dalších sekcí. Na rozdíl od předchozí sekce ale 444R vyplňuje celý prostor rohu a neplýtvá se tak místem – jedná se o plnohodnotnou rohovou sekci. Na typickém podlaží najdete tři velké byty 3+1 určené pro 4 osoby. Každý z bytů má odlišné řešení dispozice. Velkorysé jsou i společné prostory s obrovskou podestou.

Na sekcích 444R jsem si všiml jisté zvláštnosti. V popisu obvodových dílců uvádím, že štítové dílce shodné s typem OP 1.11 mají sendvičovou konstrukci a fasádu ze sypané drti. Pórobetonové dílce užité na průčelích pak mají hladkou fasádu. Neexistuje možnost, že by pórobetonový dílec měl fasádu ze sypané drti. Přesto se na rohových domech vyskytují dílce se sypanou drtí i v místech, kde by správně měl být hladký pórobetonový dílec. Vrcholem této abnormality jsou rohové domy na sídlišti Bělský Les v Ostravě, které mají všechny obvodové dílce se sypanou drtí (byť natřené barevnými nátěry). Domníval jsem se, že rohové sekce se v rámci bloků domů OP 1.13 řešily užitím soustavy OP 1.11. Z toho mě vyvedla projektová dokumentace daných bloků, která i řešené rohové domy označuje jako OP 1.13.

Na jasnosti nepřidaly ani rohové domy na sídlišti Slezská ve Frýdku-Místku. Zde najdeme i pórobetonové dílce, ale pouze na jednom jediném sloupci místností! Celá rohová sekce tak obsahuje jen 8 pórobetonových dílců.

---

Byty mají zajímavé dispozice, každý byt má velkou lodžii v modulu 4,2 m. Modrý byt má všechny místnosti v modulech 4,2 m a i nejmenší místnost v bytě je tak dostatečně velká. Tato místnost má na svou velikost poměrně malé okno odsazené na stranu – tohoto řešení je využito za účelem oddálení výhledů ke kolmo umístěnému bytu sousedů.
Červený byt má nejmenší kuchyň, její okno je rovněž z důvodu omezení výhledu k sousedům odsazeno na stranu. Výhodou červeného bytu je zádveří s šatními skříněmi před úzkou místností situované v modulu 3 m.
Z hlediska konstrukce je nejzajímavější zelený byt. Přímo v jeho dispozici se totiž projevuje změna směru nosného systému z podélného na příčný. Kuchyň a část předsíně mají tak stropy umístěné podélně. V předsíni se toto řešení projevilo nosnou stěnou s velkým průchodem k bytovému jádru. Díky této stěně tak vzniklo zákoutí pro vestavěné skříně a na první pohled zbytečné rozpůlení předsíně. Lépe tyto souvislosti pochopíte na půdorysu s nosnými stěnami o něco níže.

---

Nástupní podlaží má díky zadnímu vstupu zmenšený modrý byt, ten přišel o jednu místnost a stal se z něj 2+1. V bytě je použito menší bytové jádro a je přepracovaná chodba – díky té je zmenšena i ložnice.

---

Následující půdorys s nosnými stěnami vám odhalí velice zajímavý kombinovaný nosný systém domu.

Bodová sekce 34d34B

Jediná bodová sekce, která se v této soustavě stavěla, nese označení 34d34B. Její výstavba probíhala pouze ve Frýdku-Místku a v Krnově. Frýdecko-Místecké domy měly ve sloupcích kolmo k chodbovým oknům atypicky členěná okna, domy v Krnově zaujaly brizolitovou fasádou.

Jak označení (34d34B) napovídá, sekce obsahuje dva shodné byty pro 3 osoby, tyto byty jsou na půdorysu níže označené červeně a mají velikost 3+1. Dále se v sekci nabízí dva byty pro čtyři osoby, z nichž jeden je o velikosti 3+1 a vychází z předchozích dvou bytů, druhý je o velikosti 4+1, onou čtvrtou místností navíc je úzká místnost s oknem vedoucím na ustoupenou část štítu. Každý z bytů má v obývacím pokoji lodžii a až na modrý byt jsou byty vybaveny komorami.

---

Na nástupním podlaží přišel zelený byt ve prospěch zadního vstupu do domu o svou komoru a úzký pokoj, stal se tak z něj byt 3+1.

---

Půdorys s nosnými stěnami nám ukazuje převážně příčný nosný systém, který je pouze v části se společnými prostory a úzkým pokojem bytu 4+1 obrácen na podélný nosný systém. Touto kombinací došlo i k potřebnému ztužení konstrukce a dům se tak obejde bez podélně ztužujících stěn.

Věžové domy

Jakkoliv se vám dosud mohlo zdát, že soustava OP 1.13 je opravdu jen mírně modifikovaná OP 1.11, věžové domy vás vyvedou z omylu. Věžový dům OP 1.13 se od zbytku soustavy OP 1.13 i OP 1.11 vzhledově odlišuje, a je tak příjemným zpestřením sídlišť postavených v těchto konstrukčních soustavách. Jedná se také o poslední z dlouhé série ostravských věžových domů započaté již v roce 1964 typem V-OS.

Věžový dům má přesné označení OP 1.13 – 12-44144V. Číslice 12 udává počet nadzemních podlaží (ačkoliv dům ještě disponuje částečným 13. nadzemním podlažím). Číslice za spojovníkem udávají velikostní kategorie bytů a písmeno „V“ za poslední číslicí nám dává tušit, že máme co do činění s věžovým domem. Existuje jen jedna jediná varianta dispozice a zároveň mají všechny domy stejnou výšku – označení OP 1.13 – 12-44144V tak platí pro všechny věžáky této soustavy.

Lodžie věžových domů

Onou vzhledovou odlišností oproti zbytku soustavy OP 1.13 je řešení lodžií. Ty mají konstrukci zcela odlišnou od běžných lodžií soustavy OP 1.13 popsaných výše. Ačkoliv mají lodžie standardní hloubku 1.2 m, jsou částečně zapuštěné a zároveň částečně předsazené. Jejich bočnice mají vystouplé části, na kterých je uchyceno zábradlí – to je mimochodem také odlišné, má plochy přímo připravené pro květinové truhlíky. Jako celek tak lodžie působí neobvyklým dojmem.

---

Existuje malá zajímavost, podle které poznáte dříve či později postavené věžové domy OP 1.13. Starší domy mají nad lodžiemi (v oblasti atiky) ustoupení směrem do půdorysu, shodné s ustoupením lodžií. Novější domy (z posledních let výstavby) mají stejné místo řešené přídavným atikovým dílcem, který plochu nad lodžiemi zarovnává se zbylým průčelím.

Efekt rozpůlení

Ustoupením vodorovných středových os obou štítů a zároveň na ně navazujícím nejvyšším 13. nadzemním podlažím (neúplným) bylo docíleno nejdominantnějšího vzhledového prvku domu – optického rozdělení hmoty domu na dvě poloviny. Tento efekt je patrný při vzdálenějších pohledech a často ho umocňuje barevné slazení ustoupených částí štítů a nejvyššího podlaží.

I zde platí, že štítové obvodové panely jsou sendvičové s povrchem ze sypané drti a průčelní pórobetonové s hladkou fasádou.

Parter

Mezi další specifičnosti domů patří fakt, že nejsou podsklepené. Parter je neobytný, mimo chodeb sloužících pro přístup k výtahům a schodišti, slouží pouze pro sklepní kóje, technické místnosti, kočárkárny atd.

---

Hlavní vstup do domu je řešen téměř ve všech případech bezbariérově. Má masivní betonový přístřešek, který byl téměř vždy obložen keramickými obklady. Zadní vstup, situovaný blíže ke schodišti, má díky nutnosti překonat zvýšené přízemí venkovní schodiště. I tento vstup kryje masivní betonový přístřešek.

Vcházíme dovnitř

Vstupní hala je velice prostorná, přesto působí stísněným dojmem, a to díky sníženému podhledu. Ten musel být užit z důvodu vedení potrubí z jedné části domu do druhé (běžně bývá potrubí vedeno suterénem…). Dalším důvodem pocitu stísněnosti ve vstupní hale může být obliba tmavých odstínů tak typická pro 80. léta. Velká část věžových domů OP 1.13 má totiž vstupní halu, ale i další navazující prostory v přízemí, obloženy keramickými glazovanými obklady (kabřincem) tmavších odstínů. Ve vstupní hale se nacházejí domovní schránky a také malá úklidová komora, ve které jsou šikovně ukryté stoupačky garsoniér.

Nástupní podlaží na úrovni parteru nabízí (mimo vstupní haly a dalších chodeb určených ke komunikaci) také sklepní kóje pro všechny byty v domě. Nechybí zde ani technické místnosti nebo kočárkárna.

Na půdorysu níže si můžete prohlédnout nástupní podlaží. Velká šedá místnost v levé části půdorysu je vstupní hala. Na ni navazující čtvercová chodba obsahuje přístupy do sklepů po obou stranách domu a také vstup do úzké chodby vedoucí k výtahům.

Schodiště a výtahy

Dispozice a konstrukce schodiště a výtahové šachty je převzata ze zbylých domů OP 1.13. Najdeme tak zde dvojramenné schodiště s mezipodestami uloženými na konzolkách nosných stěn. Nechybí ani výtahová šachta s pokročilou konstrukcí. Nicméně věžový dům si vyžádal užití dvou výtahů a proto nyní přicházejí odlišnosti od běžných společných prostor v panelových domech OP 1.13.

Jako druhý výtah byl zvolen tzv. osobo-nákladní výtah. Ten má zvýšenou nosnost a hlavně celkové rozměry. Proto by se do standardní výtahové šachty z prostorových prefabrikátů nevešel. Jeho šachta tak musela být vytvořena z běžných plochých dílců. Ačkoliv se i v případě této šachty konstruktéři snažili odizolovat vibrace spojené s provozem výtahu, konkurovat pokročilé šachtě osobního (malého) výtahu tato velká šachta nemůže. Na každém podlaží je v určitých místech pevně spojena s okolními konstrukcemi, viz červené body na nákresu níže.

Osobo-nákladní výtah osazovaný do věžových domů je praktický nejen při stěhování, ale i pro převoz jízdních kol či kočárků. Výtah měl ale i několik nevýhod. Tou největší je nutnost po jeho opuštění zavírat kabinové dveře – pokud jste dveře nezavřeli, výtah zůstal rozsvícený „viset“ v daném podlaží a nebylo možno ho přivolat. Jako drobný nedostatek lze označit i to, že u přivolávacích tlačítek je jen jedna kontrolka a nepoznáte tak, zda výtah jede z vyšších nebo nižších pater. Výtah je dvourychlostní, těsně před zastavením v cílové stanici poměrně plynule zpomalí, nicméně při úplném zastavení stejně silně škubne a efekt plynulého dojezdu je rázem pryč. Kabina výtahu je z plechových panelů, plechové jsou i kabinové dveře. Po stranách kabiny jsou hliníková madla, která ale z většiny těchto výtahů „zmizela“ neznámo kam (mám podezření na sběrny kovů). Narazit na kus s madly po obou stranách bylo již v roce 2013 velmi obtížné.

---

Nutno podotknout, že i malý výtah ve věžových domech má dvě rychlosti a všechny neduhy velkého – nutnost zavírat dveře a absenci signalizace směru jízdy.

Odlišnosti ve společných prostorách věžových domů pokračují prohlídkou podesty – ta místo přístupu do bytových jednotek nabízí přístup do právě zmíněného velkého výtahu a také do tzv. spojovací chodbičky. Ta je z obou stran uzavíratelná požárně odolnými dveřmi s výplněmi z drátoskla. Je v ní umístěn i spínač odsávače kouře, který podtlakem odsává kouř ze společných prostor v případě požáru. Spojovací chodba slouží jako dělící místo mezi přirozeně větraným schodištěm a chodbou s byty, ve které se předpokládá požár (z některého z bytů). Pro správnou funkci spojovací chodby je potřeba, aby oboje do ní vedoucí dveře byly uzavřené – což se pro pohodlí obyvatel bohužel neděje a nezřídka kdy jsou dveře do spojovací chodby podloženy klínem.

Nyní se dostáváme k čtvercové chodbě s byty, která je opravdu prostorná. Denního světla se k ní dostává skrz drátosklo dveří spojovací chodby. Chodba obsluhuje pět bytů a jsou v ní umístěny i svislé rozvody elektroinstalace a potrubí dešťového svodu ze střechy.

Nejvyšší podlaží

Velmi zajímavé je nejvyšší podlaží. Dostanete se na něj po schodišti, avšak až po překonání mříží, které zde byly hromadně instalovány po sametové revoluci, a to za účelem omezení pohybu nezvaných osob – feťáků, nudící se mládeže atd. V posledním mezipatře zaujme přesah podlahy výtahové strojovny a také absence chodbového okna – stačit musí úzké okno téměř u stropu o půlpatro výše.

---

Nejvyšší podlaží slouží zejména jako strojovna výtahů, proto první dveře, které míjíme, patří právě strojovně výtahů. Ta poskytuje zázemí výtahovým strojům a rozvaděčům obou výtahů. Díky úzkému ocelovému oknu je v ní i denní světlo.

---

Dále se v nejvyšším podlaží nachází velká místnost určená k sušení prádla, případně pro domovní schůze. Tato místnost je vytápěná a tak se právě v ní provádí odvzdušňování topných okruhů – není tak kvůli tomu nutné obtěžovat nájemníky bytů v posledním podlaží.

---

Ze třináctého podlaží se lze dostat na obě poloviny střechy. Pokud se chcete dostat až na střechu třináctého podlaží, musíte použít žebřík ze střechy dvanáctého podlaží. Střecha na přiložených fotografiích je osazená technikou mobilních operátorů. Musíte si tak odmyslet antény a hlavně nejrůznější pozinkované konstrukce.

---

Pan Michal Šíma měl větší štěstí a na střechu jednoho z věžových OP 1.13 se dostal již v roce 2008 – fotky mi poskytl a můžete si tak prohlédnout i zcela původní střechu.

Byty

Na typickém podlaží se nachází pět bytových jednotek. Čtyři z nich jsou identickými, pouze vzájemně obrácenými 3+1. Posledním bytem je garsoniéra.

---

Byty 3+1 mají velké obývací pokoje, velká bytová jádra B10 a lodžie v rohových místnostech. Jejich největší slabinou jsou dveře – mají jich až příliš. Konkrétně v kuchyni se nachází celkem troje dveře a v místnosti s lodžií dvoje dveře v těsném sousedství.

---

Garsoniéra má díky užití modulu 4,2 m příjemnou velikost, méně příjemný je ale její výhled z okna – to je totiž v zapuštěné části štítu, a tak vám při výhledu překáží 1,2 metru bočních stěn.

Nepraktická je i malá chodba, ve které dochází k několikanásobné dveřní kolizi. Stěna mezi chodbou a obývací místností je v (pro tuto soustavu) atypickém dřevotřískovém provedení o síle 60 mm.

Bytové jádro je shodné s těmi v malometrážních bytech 2+1 v řadových sekcích.

---

Dům má kombinovaný nosný systém s převahou příčných nosných stěn. Obrácením nosného systému ve středové části půdorysu (garsoniéra a společné prostory) došlo k výraznému ztužení konstrukce.

Místa výstavby věžových domů OP 1.13

Věžových domů OP 1.13 bylo v deseti městech celkově postaveno 64 kusů. Se třinácti kusy vede Ostrava, naopak nejméně – dva kusy, má Nový Jičín. V každém z měst měly domy odlišné provedení fasád. Nyní si představíme výstavbu v jednotlivých městech.

Počty věžových domů OP 1.13 v jednotlivých městech:
Ostrava 13 ks
Havířov 10 ks
Orlová 10 ks
Frýdek-Místek 9 ks
Kopřivnice 6 ks
Český Těšín 4 ks
Opava 4 ks
Bohumín 3 ks
Karviná 3 ks
Nový Jičín 2 ks

Ostrava

V Ostravě se věžové domy stavěly především na nejmladším sídlišti Dubina, najdeme zde celkem 11 exemplářů uskupených ve třech souborech. Soubor tří domů měl ještě v roce 2020 stále původní fasády. Sytě červená barva průčelních panelů dodnes nevybledla. Dojem kazí spíše četné trhliny a zejména nová okna s nevhodným členěním.

---

Stejné barevné řešení ctila i čtveřice domů na ulici Václava Košaře opodál.

---

To čtveřice úplně nejmladších věžových domů OP 1.13 v Ostravě, má řešení fasád o dost výraznější. Domy na ulici Milana Fialy dostaly dva odstíny červené a to dokonce i na štítových stranách. Ustoupené částí štítů a neúplné poslední podlaží mají nátěr bílý. Vstupní hala a zbylé vstupní prostory dostaly velmi tmavé kabřincové obklady.

---

Zbylé dva ostravské věžáky OP 1.13 najdeme v městské části Zábřeh. Jejich zajímavostí je vzájemné letmé napojení nárožími. Řešení má nevýhodu ve stínění jednoho domu druhému, neboť domy nejsou spojeny svým okrajem, vzájemně se i překrývají. Původní barevnost není prozatím známá.

Havířov

V nejmladším městě republiky najdeme rovnou desítku věžových domů OP 1.13. Devět z nich v městské části Šumbark, jeden v městské části Podlesí. Šumbark je, jakožto poměrně rozsáhlá městská část, rozdělen na několik částí. Začněme nejmladším sídlištěm Šumbarku se surovým názvem II. Etapa. Sídliště dokončené až začátkem 90. let dostalo do vínku pět věžáků OP 1.13. Ty jsou uskupené po dvou skupinách, menší skupinu čítající dva domy na ulici Nákupní se mi podařilo zachytit ve zcela původním stavu. Barevné schéma kombinuje přírodní odstíny sypané drti na štítech s jasně bílou fasádou průčelních pórobetonových dílců. Oživením je žluto-oranžový nátěr ustoupené části štítů, třináctého podlaží a lodžiových stěn.

---

Stejné barevné schéma ctí i trojice domů na ulici Jedlová opodál, tu už jsem ale nestihl zachytit s původními okny.

Mimochodem, i dvojice domů z ulice Nákupní dostala nová okna. Výsledek dopadl katastrofálně, nové členění křídel odpovídá spíše věznici.

---

Další dva domy najdeme v části Šumbark-Zadky a jsou zatepleny již velmi dlouho. Jediná fotografie zachycující jejich původní vzhled nám prozrazuje, že jejich ustoupené středy štítů měly neobvyklou bílou barvu. Lodžiové stěny měly tmavě oranžovou barvu.

---

Poslední dva domy najdeme v centru Šumbarku. Barevné schéma odpovídá domům na sídlišti II. Etapa, avšak s rozdílem, že ustoupené části štítů mají červenou barvu. Červený nátěr nesahá až k 13. neúplnému nadzemnímu podlaží, končí zároveň s atikou běžných podlaží, což je dost zneklidňující. Oba domy byly ve starší části Šumbarku dostavěny v rámci zahušťování sídlišť v druhé polovině 80. let. Mezi nízkou zástavbou tak tyto věžáky vyloženě vynikají a nabízí neskutečné výhledy. Jeden z domů je v blízkosti nejstaršího náměstí ve městě – náměstí Tomáše Garrigue Masaryka. Dům tvoří výškovou dominantu náměstí, je ale umístěný až za obchodním centrem. Zásobovací plochy obchodního centra zapříčinily, že dům má odhalené základové konstrukce.

---

Prakticky stejné barevné schéma jako dva poslední jmenované domy měl i jediný věžový dům OP 1.13 v části Havířov-Podlesí. Zde už naštěstí s červeným nátěrem i přes nejvyšší podlaží.

Orlová

Shodný počet, tedy deset kusů, má i město Orlová. Všechny se nacházejí na východě města v nejmladší sídlištní zástavbě z konce 80. let. Podobně jako v Ostravě-Zábřehu, jsou i zde domy uskupeny po dvojicích letmo spojených vnějšími rohy. Pouze dva domy stojí samostatně. Barevné schéma kombinuje na průčelích převážně červenou barvu doplněnou základní bílou. Štíty mají ponechaný přírodní kamenitý povrch, pouze jejich středové zapuštěné osy mají červený nátěr – ten pokračuje i na třinácté podlaží, které obě ustoupené osy štítů spojuje.

Frýdek-Místek

Devítka věžových domů OP 1.13 byla postavena na nejmladším sídlišti Frýdku-Místku, sídlišti Slezská. Dokonce se zde podařilo realizovat dva typy nátěrů fasád. Část domů měla nátěr shodný se zbytkem sídliště, tedy bílou barvu se žlutými pruhy a případně hnědými doplňky. Jelikož neexistují fotky před rekonstrukcí, posloužit musí snímek ze služby Google street view, a i tam už kolem domu zateplovači staví lešení…

---

Další část domů dostala poměrně nezvyklý nátěr, kdy většinu průčelí obsadila tmavě hnědá barva, kontrastem k ní byla jasně bílá atika a štíty v přírodním odstínu sypané drti. Střed štítů měl stejný hnědý odstín jako průčelí.

Kopřivnice

Šestice věžových domů OP 1.13 byla postavena i ve městě Kopřivnice. Domy jsou postaveny ve dvou souborech, z nichž ten větší, čítající čtveřici věží, najdeme přímo u místního autobusového nádraží. Nedaleko od této čtveřice se nacházejí i zbylé dva domy, a to na ulici Osvoboditelů. Specifikem kopřivnických věžových domů OP 1.13 byla brizolitová fasáda na průčelích. Odstín brizolitu byl klasický šedivý, avšak atika a plochy lodžií byly vyvedeny v červeném brizolitu. Štíty měly ponechán povrch ze sypané drti, středy štítů pak pokrýval červený brizolit.

Český Těšín

Svibice – nejmladší sídliště Českého Těšína – má čtyři věžové domy OP 1.13. Domy tvoří výškové dominanty mladší části sídliště a stojí ve vzájemné blízkosti. Fasády ctily poměrně tradiční schéma – bílá barva na průčelích, sypaná drť na štítech a červené oživení středů štítů a lodžií. Lodžie jsou v tomto případě neobvykle natřené červenou barvou i na bočnicích, a to včetně částí přesahujících před líc fasády. Pouze podhledy stropních dílců lodžií zůstaly v bílé barvě. Celé sídliště dlouhodobě trpí na značné znečištění východních fasád, pravděpodobně vlivem nedalekých Třineckých železáren. Tento jev je vidět i na fotografiích posledního nezatepleného věžáku OP 1.13 pořízených v roce 2017. Vysoká úroveň znečištění je patrná i na nově zateplených fasádách okolních domů.

Opava

Čtveřici věžových domů OP 1.13 najdeme v ulici Antonína Sovy na největším opavském sídlišti Kateřinky. Domy zde měly průčelí s tradiční bílou fasádou, některé dílce byly však abstraktně natřené žlutým odstínem. Více informací není prozatím k dispozici. Jak jste si v této pasáži o věžových domech OP 1.13 již mohli všimnout, na mnoha místech se nepodařilo zachytit jejich původní vzhled. Paneláky nám doslova mizí před očima pod pestrobarevnými polystyrénovými krustami. Pokud můžete, pomozte mi zdokumentovat dosud nezateplené domy. Opavské věžáky tak zatím zachycuje jen tato fotografie.

Bohumín

Ve čtvrti Bohumín-Záblatí bylo závěrem 80. let postaveno malé sídliště čítající tři věžové domy OP 1.13 a jeden blok domů OP 1.11. Domy na průčelích kombinují základní bílou barvu doplněnou hnědým odstínem. Vzájemné kombinace obou barev byly na každé věži odlišné. Vždy se ale jednalo o barevné odlišení několika podlaží. Středy štítů měly dva domy hnědé, jeden tmavě žluté. Jeden z domů má štíty dodatečně natřené lososovou barvou.

Karviná

V pěkné lokalitě na okraji města v ulici s příznačným názvem U Lesa stojí trojice věžových domů OP 1.13. Domy tyčící se do výšky mezi okolní nižší zástavbou měly jednotné provedení fasád. Základní bílá na průčelích byla doplněná světle žlutými prvky, konkrétně středy štítů, lodžií (včetně vnějšího nátěru bočnic) a 13. nadzemního podlaží.

---

Za povšimnutí stojí naprosto nevhodné umístění trafostanice vedle jednoho z domů. Ta stíní jak oknu v suterénu, tak především oknu bytu v prvním nadzemním podlaží.

Nový Jičín

Posledním městem, které má ve svém bytovém fondu věžové domy OP 1.13, je Nový Jičín. Ve městě jsou sice jen dva věžové domy OP 1.13, dohánějí to ale svými velmi zajímavými fasádami. Stejně jako v nedaleké Kopřivnici, i zde mají domy na průčelích brizolitové fasády. Řešení brizolitových fasád je ale velmi nápadité, základní šedá barva brizolitu je poměrně světlá, doplněná je červeně a žlutě znázorněnými dílci. Celkově tak na domě najdeme tři barvy brizolitu. Bočnice lodžií jsou ponechány v bílé barvě, štítové panely pak v přírodním odstínu sypané drti. Věžové domy tak obsahují celkem pět barev fasády, přesto ale nepůsobí ukřičeným dojmem, jako nově zateplené fasády. Odstíny fasády jsou totiž zemité a neupozorňují na sebe. Hra barevného brizolitu je pro výstavbu druhé poloviny 80. let značně neobvyklá, typická je spíše pro výstavbu z 60. let. Oba věžové domy jsou velmi povedenou dominantou nejmladšího novojičínského sídliště Loučka.

Zajímavosti na mě čekaly i uvnitř věžáků – výtahy! Malý i velký výtah byl v provedení bez kabinových dveří, což jsem v žádném jiném věžovém domě OP 1.13 neviděl.

A podařilo se mi dostat i na střechu jednoho z věžáků, takže se dalo nafotit dost zajímavých detailů vedlejšího věžáku a samozřejmě i krásné výhledy.

Na závěr k těmto věžákům přidávám ještě fotky z roku 2014 – to bylo poprvé, kdy jsem je viděl a vyfotil.

Chodbové sekce

Chodbové sekce nejsou, obdobně jako předchozí věžová sekce, jen obdobou OP 1.11. Většina chodbových sekcí nabízí zcela nové dispozice a tvary. Chodbová sekce má ve středu půdorysu dlouhou centrální chodbu, ze které jsou přístupné všechny byty na daném podlaží. Nevýhodou chodbových sekcí jsou zpravidla malé byty s výhledem na jednu světovou stranu. Typickým poznávacím znakem je značná hloubka domů.

Chodbové sekce hotelového typu

Prvním typem chodbových sekcí, které si ukážeme, jsou sekce hotelového typu. Jedná se o obrovské domy půdorysem i výškou, které sloužily nejčastěji pro ubytování horníků na Ostravsku.

Hotelové chodbové sekce OP 1.13 existují pouze v šesti kusech, byť původně jich bylo o dvě více (o tom ale až dále v textu). Ačkoliv pro svou mohutnost vypadají na první pohled všechny hotelové sekce téměř stejně, jsou mezi nimi rozdíly.

---

Havířov, Prostřední Suchá

Začneme těmito domy, které se mi povedlo nejen nejlépe zdokumentovat, ale také byly v době dokumentování v nejpůvodnějším stavu. Tato identická dvojice hotelových sekcí v Prostřední Suché byla postavena jako ubytování pro horníky nedalekého dolu František. Známy jsou pod názvem Hotel Impuls.

Každá z hotelových sekcí se skládá z několika dilatačních celků, které mohou být různě dlouhé a široké – v zásadě ale vycházejí ze stejného principu. Podívejte se na celkový půdorys, ideálně kliknutím kolečkem myši nad plochou půdorysu – dojde k jeho zobrazení v plném rozlišení na nové záložce.

---

Hlavním stavebním kamenem je nejširší centrální sekce, která obsahuje schodiště a čtveřici výtahů. Dále se v ní nacházejí také některé byty či společné kuchyně a uklízecí místnosti. Tato sekce slouží jako hlavní vstup do domu a obsahovala často i vrátnici. Centrální chodba v této sekci má rozpon 4,2 m, což z ní dělá spíše velkou halu.

Vedle schodiště je umístěn osobní výtah v (pro tuto soustavu) tradiční šachtě z prostorových prefabrikátů, za spojovacími dveřmi se nachází další chodba prosvětlená oknem, která nabízí další tři výtahy. Dva z nich jsou běžné osobní a ten poslední, přilehlý k obvodové stěně, je nákladní s automatickými dveřmi! Jedná se o ten nejlepší výtah, jaký tehdy Transporta nabízela. Mimo automatických dveří nabízí také podsvícená tlačítka a signalizaci zobrazující zvolenou a aktuálně projížděnou stanici.

Zajímavostí u nákladního výtahu je i jeho šachta, která sousedí s obvodovým pláštěm. Obvodový plášť v místě šachty tvoří dílce s délkou 3 metry, které však původně měly okenní otvor – u všech těchto dílců napříč všemi postavenými hotelovými domy byly tyto otvory po oknech dodatečně zazděné tvárnicemi. Vše se mělo skrýt pod bílou fasádu monofas, kterou domy dostaly po smontování, avšak rastr mezi tvárnicemi lze i pod fasádou spatřit, viz fotky níže.

---

Na centrální sekci navazují z obou stran sekce s byty. Ty mohou obsahovat i doplňkové druhé schodiště. Pro centrální chodbu těchto sekcí je užito doplňkového rozponu 1,8 m. Byty jsou buď garsoniéry, nebo dvoupokojové. Kuchyně ani kuchyňské kouty byty nemají – pro stravování sloužila jídelna dostupná v areálu domů, pro nouzové vaření pak byla na každém podlaží (v centrální sekci) společná kuchyň. Půdorys větší sekce s byty je výřezem z celkového půdorysu výše.

Ačkoliv byty působí stejně, existuje mezi nimi několik odlišností – ať už přítomností či počtem lodžií, nebo řešením předsíní (s příčkou či bez příčky). V bytech jsou umakartová bytová jádra, některá mají nezvyklé široké dveře o šířce 80 cm.

---

Chodobové domy v Prostřední Suché mají také zajímavost v podobě atypických chodbových oken – ta jsou ocelová a výrazně nižší, než je běžné. V době, kdy ještě byla osazena původní okna, se mi nepodařilo do domu dostat, když jsem se do něj později dostal, okna už byla nová. Nicméně vnitřní návštěva domu odhalila důvod atypických oken – před okny se nacházejí ztužující ocelové konstrukce. Na domě jsou od počátku, důvod jejich použití se mi však nepodařilo zjistit (žádný jiný dům OP 1.13 je nemá).

---

Jak jsem předesílal, tento dům mám dobře zdokumentovaný. Můžete se proto podívat i do běžně nepřístupných míst, jako je strojovna výtahů se čtyřmi výtahovými stroji!

Ostrava Zábřeh

Dalším z chodbových domů hotelového typu je hotel Vista v Ostravě Zábřehu. Tento dům je největším ze všech postavených hotelových domů OP 1.13. Bohužel mám jen tyto dvě fotografie, které navíc dům nezachycují ve zcela původním stavu.

Už jen centrální sekce je oproti předchozí z domů v Prostřední Suché zvětšená o dva moduly a jedná se o největší ze všech centrálních sekcí. Mimo schodiště, čtyř výtahů a společné kuchyně, tak ještě na každém patře obsahuje tři dvoupokojové byty.

Zvětšená není jen centrální sekce, ale i jedna ze sekcí s byty. Dům má díky tomu tak dlouhou chodbu, že bylo potřeba i dalšího schodiště s výtahem pro případy evakuace. Ani v tomto domě neměly byty, či spíše hotelové pokoje, vlastní kuchyně, a obyvatelé se tak museli spoléhat na jídelnu či společnou kuchyňku v každém patře. Zajímavostí jsou bytová jádra, která mají „nouzová dvířka“ – k čemu slouží tato dvířka? Jakožto hotelový host se můžete v koupelně či na toaletě vlivem zaseknutého zámku dostat do situace, že se z oněch místností nelze dostat ven. Předpokládá se, že s vámi na pokoji nemusí být nikdo další, a tak se otevřením těchto dvířek můžete vysvobodit. Pokud jimi neprojdete, bude alespoň lépe slyšet vaše volání o pomoc!

Orlová

V Orlové najdeme mnoho paneláků OP 1.11, desítku věžových OP 1.13 a dvě chodbové sekce OP 1.13. S výjimkou zrcadlení jsou oba domy shodné. Jednu sekci z této dvojice se mi podařilo zachytit ve zcela původním stavu, avšak díky zapadajícímu slunci je na fotografiích níže zbarvena trochu dozlatova.

Původní fasáda, původní okna, původní zábradlí lodžií i spáry – jen jedno v době mé návštěvy už nebylo původní – vnitřní dispozice. Malé dvoupokojové byty byly přestavěny a mnoho bytů bylo spojeno, v domě tak najdete i byty 3+1. Nicméně na půdorysu níže si můžete prohlédnout původní dispozici z dob, kdy dům ještě sloužil horníkům.

Povšimněte si, že hlavní chodba v centrální sekci je oproti předchozím domům odlišná – k jejímu zastropení došlo s pomocí panelů o délce 3,6 m (ostatní domy mají 4,2 m). Rozpon 3.6 m je u soustavy OP 1.13 naprosto nevídaný. Hloubka sekce ale změněna nebyla – co se ubralo na chodbě, to se přidalo na hloubce pro byty. V centrální sekci je i další zajímavost – namísto společných kuchyní se vyskytují garsonky. Ty navíc i ubírají z centrální chodby. Díky výkroji pro garsonku a rozponu 3,6 m je tak centrální chodba v chodbových domech Orlové nejmenší ze všech hotelových domů.

---

Při přestavbě dispozice domů došlo k vytvoření zajímavých bytů, zejména bytů na okrajích domu – ty rázem dostaly výhled na tři světové strany, neboť k nim přísluší i čtvercové okno, které původně prosvětlovalo centrální chodbu. Okno ale příliš využité není, neboť vede do komory. Původní místnosti s komorami, přístupné z hlavní chodby, byly přepracovány na místnosti bytů.

Karviná

Další z hotelových domů stojí v Karviné, bohužel k němu nemám fotografie zachycující původní stav a prozatím ani půdorys. Postačit tak musí snímky z Google street view. Dům slouží jako ubytovna.

Frenštát pod Radhoštěm

V roce 1985 začala ve Frenštátě pod Radhoštěm výstavba obřího komplexu pro horníky, kteří měli pracovat v nedalekém dole Frenštát. Součástí komplexu byly i dvě hotelové sekce OP 1.13. K otevření dolu následkem útlumu těžby po roce 1989 vůbec nedošlo, a tak v těchto ubytovnách neměl kdo bydlet. Téměř dokončený komplex nenašel nové využití, a proto v roce 2011 proběhla jeho demolice.

Nutno podotknout, že komplex byl postaven na nevhodném místě – v okolí byly pouze rodinné domky a navíc se jedná o chráněnou krajinnou oblast Beskydy. Na místě komplexu tak nevyrostla žádná další stavba.

Chodbové sekce pro bytovou výstavbu

Chodbové sekce se stavěly také ve variantě s byty. Zástavba bytovými chodbovými sekcemi je nižší a na menším půdorysu, než sekce hotelové. Tyto sekce doplňovaly na sídlištích skladbu bytů, které přinesly zejména příliv garsonek a bytů 2+KK.

---

Krnov

První ukázka je z Krnova. Tento dům se mi podařilo zachytit ve zcela původním stavu. Můžeme tak vidět hladkou bílou fasádu s úzkými spárami vyplněnými trvale pružným tmelem a původní okna s typickým členěním. Na každém průčelí je pouze jeden sloupec lodžií v modulu tři metry. Lodžie měly neobvykle tmavý zelený nátěr. Dnes je dům již zateplen. Zajímavá je výška 7 nadzemních podlaží, která vybočuje ze zaběhlých standardů 4, 6 nebo 8 nadzemních podlaží.

Dům má jednoduchý půdorys, středem prochází centrální chodba, ze které jsou přístupné byty a také chodba se schodištěm a výtahem. Denní světlo se do centrální chodby dostává skrze okna umístěná na štítech. V domě naprosto převládají garsoniéry, pouze dva byty na patře mají dvě místnosti a právě těm připadají i lodžie. Tento dům svými garsoniérami doplnil bytovou skladbu lokality, protože poblíž se nenachází žádné sekce s garsonkami.

---

Zajímavostí je napojení na sousední objekt – bodovou sekci OP 1.11 olomoucké varianty. Jedná se o jediné místo, kde je v jednom bloku OP 1.13 a olomoucká OP 1.11. Další zajímavostí, či spíše obtíží je to, že štítové okno centrální chodby navazuje bezprostředně na vedlejší dům OP 1.11. Z těchto chodbových oken se tak nacházejí výhledy do místností bytů vedlejšího domu. Vše umocňuje fakt, že chodbová okna jsou umístěná výše, než ta v bytech sousedního domu. Řešením by bylo například místo oken použít luxfery – zůstal by přísun denního světla, ale zamezilo by se zvědavým pohledům. Ovšem ani při rekonstrukci, která zahrnovala i výměnu oken, se tento problém nijak neřešil.

Ostrava Zábřeh

Obdobou krnovské chodbové sekce jsou tři domy v Ostravě Zábřehu. Všechny tři domy mají shodný půdorys, výšku 8NP a měly i shodné nátěry fasád. Žluto-bílý nátěr respektující rastr spár byl poměrně neobvyklý. Nátěru neunikly ani štítové sendvičové panely s povrchem ze sypané drti, které byly u této soustavy běžně ponechávány v přírodním provedení.

Skladba bytů je opakem sekce z Krnova – převládají zde byty 2+kk. Na běžném podlaží je pouze jedna garsoniéra. Díky větším bytům tyto tři sekce oproti Krnovské chodbové sekci narostly do délky. Zajímavost mají byty v jižních rozích domů – jejich okna v obývacím pokoji jsou na obou obvodových stěnách. To je také důvodem, proč mají jižní štítové stěny neobvyklé tři sloupce oken.

Opava

Na opavském sídlišti Kateřinky se mimo řadových a věžových sekcí nacházejí i dvě chodbové sekce OP 1.13. Bohužel nemám žádné fotografie před zateplením, ani informace o původní barevnosti. Ale mám alespoň půdorys.

Za povšimnutí stojí zejména umístění velkého výtahu, jehož šachta citelně ubírá z plochy modrého bytu. Část půdorysu s výtahovou šachtou velkého výtahu, prostorem před výtahem a předsíní modrého bytu má podélný nosný systém s rozponem 2.4 m.

Frýdek-Místek

Na sídlišti Slezská ve Frýdku-Místku byl na začátku 90. let postaven komplex tří budov sloužících jako dům s pečovatelskou službou. Dvě identické chodbové sekce jsou z jižní strany propojeny atypickou a velmi zajímavou (polo)chodbovou sekcí, ke které se vzápětí dostaneme.

Žlutá fasáda ve dvou odstínech je původní. Nátěry respektují členění spár, ačkoliv byly naneseny i přes spáry. Obě chodbové sekce mají po obou stranách schodišťové prostory s výtahem. Skladba bytů opět nabízí pouze garsoniéry nebo 2+kk, jejich vzájemný poměr je ale v tomto případě vyvážený.

Společné prostory zaujmou neobvyklým umístěním šachty velkého výtahu. Kolem této šachty tak vznikají menší místnosti s dlouhým zádveřím. Místnosti fungují jako kanceláře a sklady domova s pečovatelskou službou.

---

Pro záplavu zajímavostí si musíme prohlédnout onu spojovací (polo)chodbovou sekci.

Proč polo-chodbová? Centrální chodba této sekce totiž není uprostřed půdorysu, ale na jeho okraji. Namísto toho, aby byly po obou stranách chodby přístupy do bytů, jsou jen na jedné straně – na druhé straně jsou okna. Takováto centrální chodba je velmi neobvyklá, namísto klasického tmavého průchodu zde máme mimořádně bohatě prosvětlenou chodbu.

Výška nepodsklepené spojovací sekce (ve skutečnosti se jedná o dva dilatační celky) je pouhé dvě nadzemní podlaží. Jedná se tak o nejnižší ze všech panelových domů OP 1.13. A také zde najdete dost neobvyklé příslušenství bytů – zahrádky! Zahrádky jsou přístupné skrze lodžii – ta má balkónové dveře snížené až na úroveň podlahy a postrádá zábradlí. Soukromí obyvatelům zajišťuje zděné oplocení, kterým jsou zahrádky ohraničeny od okolních ulic i vzájemně mezi sebou. Jediný, kdo na vaši zahrádku uvidí, jsou obyvatelé bytu o patro výše.

Aby zajímavostí nebylo málo, je zde ještě úprava pro bezbariérový přístup. Všechny dveře v domě jsou bez prahů. Koupelny jsou velmi prostorné, zděné s bezpečnostními madly u vany a toalety.

Byty v této nízké sekci dostaly méně obvyklé dispozice, vyskytují se zde spíše větší byty 3+1 a 2+1.

Slezská Ostrava

Návaznost na frýdecký porevoluční kousek můžeme spatřit v domově pro seniory ve Slezské Ostravě. Tento chodbový dům má totiž také předzahrádky. Mimo to je zde i atypické mansardové obložení posledního podlaží a zejména naprosto atypická velkoplošná chodbová okna. Když jsem dům v roce 2014 fotil, již kolem něj stavěli lešení a stěny kolem zahrádek měly již demontované kabřincové obklady, přesto ještě bylo naštěstí co fotit.

Místa výstavby

Panelové domy OP 1.13 sloužily spíš jako doplňková konstrukční soustava, často tak jsou k vidění na sídlištích postavených primárně v konstrukční soustavě OP 1.11. Nicméně existují i sídliště, která jsou postavená převážně typem OP 1.13. Nyní si představíme tři největší sídliště postavená v konstrukční soustavě OP 1.13.

Frýdek-Místek, sídliště Slezská

Nejmladší a největší sídliště Frýdku-Místku se jmenuje Slezská, je to dáno tím, že stojí na slezské části města, tedy Frýdku. Malá část sídliště, tzv. Stará Slezská, byla budována již závěrem 70. let. Většina sídliště se ale realizovala až v druhé polovině 80. Let, stavební práce ustaly kolem roku 1991. Na sídlišti je užito několika konstrukčních soustav, většina domů ale spadá pod soustavu OP 1.13.

Domy měly jednotné barevné schéma obsahující tři barvy – základní bílou, tmavě žlutou a hnědou.
Napříč celým sídlištěm platilo pravidlo, že fasády byly z většiny bílé, pouze tři podlaží (2-4 NP) měla žlutý odstín. Atiky, schodišťový sloupec a někdy i štítové stěny měly odstín hnědý. Část věžových domů OP 1.13 se tomuto barevnému schématu vymykala. Barevné řešení věžových domů bylo řešeno v části věnované věžovým sekcím.

---

Bojovník!

Zábradlí lodžií bylo překryto umělými deskami, toto řešení je pro Frýdek-Místek typické napříč různými soustavami i sídlišti. Původní vzhled zábradlí si velmi dobře můžete prohlédnout na následující fotografii. Tento dům při revitalizaci dostal ta nejhnusnější řešení na trhu – namísto zábradlí lodžií se provedla vyzdívka, ta je zarovnána s fasádou a lodžie se tak ztrácejí (v původním provedení byly hlavním svislým prvkem fasády). Absurdní jsou nová okna, ta byla totiž výrazně zmenšená. Toto řešení mimo otřesného vzhledu domu (příliš velké vzdálenosti mezi okny, které umocňují krabicoidní vzhled zateplené fasády) ubírá také drahocenné denní světlo v bytových jednotkách. Jen jeden byt těmto absurdním úpravám odolal, a jeho majitel má můj obdiv!

Ostrava – Bělský Les

Sídliště Bělský les se začalo stavět v první třetině 80. let. První domy sídliště se stavěly ještě jako součást vedlejšího sídliště Hrabůvka, avšak pozdější změny v katastru je přiřkly k sídlišti Bělský Les. Hlavní stavební proud sídliště Bělský Les započal kolem roku 1987. Dominantní soustavou se stal typ OP 1.13. Na sídlišti se poprvé v rámci města začaly uplatňovat postmoderní prvky.

Unikátnost sídliště spočívá především v postmoderním urbanismu, který poměrně kontrastuje s původní myšlenkou sídlišť – rozvolněná zástavba v krajině, bydlení v zeleni. Bělský Les namísto toho vrací do hry vnitrobloky, ulice a náměstí. Samozřejmě v odlišném měřítku, než ve stísněných centrech měst. Ovšem na sídlištní poměry mají k sobě domy blíž, než byli lidé předchozí dekády zvyklí.

Vnitrobloky jsou poměrně malé, původně měla být zástavba nižší (4-6 NP), po úpravách původních plánů se zvýšila na 6-8 NP. Díky zvýšení podlažnosti tak do vnitrobloků dopadá méně světla a působí stísněným dojmem. Na dobrém pocitu z vnitrobloků nepřidají ani polozapuštěné parkovací domy, které zabírají podstatnou část vnitrobloků. Parkovací domy mají jedno podzemní a jedno nadzemní parkovací podlaží. Nadzemní část je obsypána zeminou, na které rostou nízké keře. Střecha parkovacích domů slouží k míčovým hrám a je tedy betonová. Kolem parkovacího domu vedou objízdné komunikace, které měly sloužit zejména pro příjezd k jednotlivým vchodům (např. při stěhování) a také na určitých místech k doplňkovému parkování, například návštěv, které nemají přístup do podzemní garáže. Dnes jsou tyto komunikace samozřejmě přeplněné zaparkovanými auty. Na atraktivitě nepřidá ani vysoké síťové oplocení střešních hřišť, které chrání zaparkovaná auta a okna okolních domů. Nicméně samotná myšlenka a hlavně realizace podzemních parkovišť je velice zajímavá a v poměrech českých sídlišť ojedinělá.

Vnitrobloky se tak rozhodně nedají označit za klidnou zónu, za tu na sídlišti Bělský Les lze považovat ulice mezi domy. Ty jsou vesměs bez dopravy a obsahují dětská hřiště i dostatek zeleně.

Postmoderní architektura se ve své rané formě projevuje především na budově pošty či v mírné formě i na budově základní školy. Samotné panelové domy OP 1.13 oproti jiné výstavbě nedoznaly žádných zásadních změn. Postmoderní je tedy hlavně jejich uspořádání, k čemuž ve velké míře posloužily koncové rohové sekce 32d4-RK a plná rohová sekce 444R. Zajímavá je i práce s výškovým členěním, kdy v rámci jednoho bloku mají domy různou výšku.

Nejzajímavější na domech je jejich barevnost. Ta byla vzhledem k době vzniku velmi neobvyklá a jednotný koncept byl dodržen na celém sídlišti. Tradiční základní bílá barva byla doplněná červenou, tmavě žlutou a zelenou. V malé míře se vyskytovala i béžová barva. Barvené byly vždy celé panelové dílce, veškeré přechody mezi barvami tak vymezovaly spáry mezi panely. Štítové stěny byly u mnoha domů ponechány v přírodním odstínu sypané drti, avšak některé domy měly i štítové stěny opatřeny nátěry.

---

Zhruba do roku 2004 platilo v Ostravě pravidlo, že při opravách domů se musí zachovat původní ráz budovy. Zateplování štítových stěn, které bylo dříve (kvůli vysokým cenám zateplovacích systémů) běžné, tak navazovalo barevně na průčelní stěny ponechané v původním stavu. Na několika snímcích níže si tak můžeme prohlédnout tyto snahy o dodržení původního vzhledu. Vidíme, že se dodržela barevnost jednotlivých panelů, avšak nedošlo k nakreslení spár. Nové barvy nebyly ani zdaleka tak syté, jako ty původní, přesto je toto řešení mnohem příjemnější, než barevné peklo, které přišlo po zrušení pravidla o zachování původního rázu budov.

Později zateplené domy tak dostaly tradiční porci nevkusu a pestrou paletu barev. Dokonce i výše zmíněné štítové stěny, zateplené dle originálních vzorů, vzaly po zateplení zbytku domů za své a byly přetřené do nových divokých barev. Sídliště, které se jako jedno z mála v republice mohlo ještě před rokem 1989 pyšnit titulem barevné, přišlo o svou unikátnost. O svou mimořádnou barevnost, která byla zajímavá, nerušivá a ctila jednotný koncept skrz celé sídliště. Dnes je toto sídliště barevným cirkusem, jako naprostá většina jiných sídlišť, ve kterých již byla většina domů zateplena. A to je velká škoda…

Nejsem panelák!

Mnoho domů sídliště Bělský Les bylo dokončeno po sametové revoluci. Proto zde najdeme velmi zajímavý střet panelové technologie a tehdy nových stavebních možností. První vlaštovkou byly domy OP 1.13 dokončené v roce 1992-3, které dostaly ihned při výstavbě kontaktní zateplovací systém. Tedy klasické zateplení polystyrenem, jaké, bohužel, známe z každého dnešního sídliště.

Zateplení nicméně dostalo i dnes nevídané plastické postmoderní prvky kolem vybraných oken, ta, mimochodem, zůstala klasická paneláková dřevěná otočná. Na zateplenou fasádu se montovaly i klasické průvětrníky shodné s běžnými domy OP 1.13. Další odlišností jsou valbové střechy nad vstupními portály.

Od výroby zateplených domů je na sídlišti více. Další měly plastické prvky i na štítech. Zde dům z roku 1994. Na fotografiích je vidět, jak zateplené fasády rychle stárnou. V době focení byla fasáda tohoto domu 26 let stará.

Vrchol kamufláže

Snaha maskovat panelákový původ se posunula o kus dál na dalším bloku domů tohoto mladého sídliště. Několik let rozestavěné panelové domy OP 1.13 byly dokončeny až v roce 1995. Jejich dokončení dle původních plánů zabránilo ukončení státního financování tzv. komplexní bytové výstavby, neboli peněz na stavbu sídlišť. Domy tak po letech dokončilo město na své náklady, a to ve dvou etapách, z nichž každá má svá specifika.

První etapa zahrnovala dva bloky domů v severní části ulice Dr. Šavrdy. Hrubé stavby domů, tedy včetně osazených oken a hotového střešního pláště, dostaly při dokončování celou škálu postmoderních prvků. Nejrazantnější modifikací byla úprava posledního podlaží, která zahrnovala zrušení lodžií, jejich plocha tak připadla daným místnostem. Zrušení lodžií si vyžádal mansardový obklad posledního podlaží, jenž má evokovat dojem mansardové střechy. Obklad je řešen imitací střešních tašek v sytě červené barvě.

Domy samozřejmě dostaly kontaktní zateplovací systém, ve kterém bylo vyvedeno mnoho plastických postmoderních prvků. Typické jsou především geometrické útvary v předposledním podlaží, nebo obloukové římsy nad prvním nadzemním podlažím, to má navíc vyvedeno i fasádní nuty. Je zajímavé, že zatímco obloukové římsy na sebe v rámci vedlejších sekcí nenavazují, tak úzká oblouková linka vedoucí zhruba ve středu všech domů je vždy spojená, a to i u sekcí, které jsou ve vzájemném svislém úskoku.

Přístřešky nad vchody mají zaoblený tvar a jsou samozřejmě atypické. Neobvyklé je jejich zavěšení s pomocí ocelových lan. Vrcholem panelákové kamufláže je (podnikatelsko) barokní balkónek s obloukovým francouzským oknem na jednom ze štítů. Tomu sekunduje stejné zaoblené francouzské okno v posledním podlaží, zasazené do mansardového obkladu. Tato atypická dřevěná okna byla na zakázku vyrobená truhlářem, který ještě ani netušil, jaké šílené tvary ho čekají u vedlejšího domu druhé etapy…

Druhá etapa, zahrnující jeden blok jižně od předchozích, šla s modifikacemi ještě o dost dále. Tento dům dokončený v roce 1997 architektonicky navazuje na předchozí dva bloky, zdokonaluje ale postmoderní kamufláž. Mansardový obklad již není jen v posledním podlaží, ale v některých místech i v předposledním. I zde platí, že v místech s mansardovým obkladem byly zrušeny lodžie. Lodžie, které zůstaly, dostaly neobvyklé ocelové prodloužení podlahy před líc fasády, toto prodloužení je samozřejmě obloukovitého tvaru, jako všechny hlavní architektonické prvky domu. Prodloužené podlahy nedostaly větší lodžie využívající modul 4,2 m v rohových sekcích, a také lodžie v přízemí. Plastické římsy nad prvním podlažím jsou již téměř všude rovné, obloukový tvar mají jen v místech nad vstupními vchody. Fasádní nuty se zde již nevyskytují, stejně jako geometrické obrazce v předposledním podlaží.

Obloukové jsou i přístřešky nad vchody, se kterými korespondují výše zmíněné římsy. V posledním podlaží na ně navazují i atypická oblouková okna ve dvou provedeních, a to na základě toho, na které straně domů se nacházejí. Na straně s chodbovými okny se jedná o chodbová okna nejvyššího mezipatra, která mají půlobloukový tvar a jsou od sebe oddělená vyzdívkou. Na opačné straně domu se jedná o okno obývacích pokojů prostředních bytů v nejvyšším podlaží. Toto velké obloukové okno se sníženým parapetem tvoří výrazný architektonický prvek a ustupuje mu i mansardový obklad (stejně, jako na straně s chodbovými okny). I zde se vyskytují malé balkónky na štítech, doprovázené francouzským obloukovým oknem v posledním podlaží. I tomuto oknu v posledním podlaží ustupuje mansardový obklad.

Pracnou a pro obyvatele posledního podlaží nepohodlnou modifikací je zarovnání střechy. Aby dům opravdu nevypadal jako panelák, přišel o klasické střešní budky strojoven výtahů. Výtahové stroje se tak přesunuly do posledního podlaží, kde jejich nově vybudované strojovny dokonce ubírají obytnou plochu sousedního bytu. Pro tuto parádu musí obyvatelé posledního podlaží chodit jedno patro pěšky.

Půdorys nejvyššího podlaží v druhé etapě. Strojovna výtahů ubírá z plochy levého bytu.

K tématu se ještě váže malá zajímavost. Taková generální zkouška výše popsaných postmoderních bloků. Na sousedním sídlišti Dubina byly v roce 1992 dokončeny dva nízké bloky OP 1.13. I tyto domy dostaly mansardový obklad posledního podlaží, který zahrnoval zrušení dotčených lodžií. Jako krytina mansardy byl použit tmavě hnědý plech, který navazoval na hnědé nátěry vybraných dílců. Panely zde měly ponechanou typickou hladkou fasádu s úzkými černými spárami. Mimo posledního podlaží jsou atypicky řešené také vstupní portály, především jejich přístřešky s trojúhelníkovým náznakem střechy.

Opava, sídliště Kateřinky

Třetím velkým sídlištěm s velkým zastoupením soustavy OP 1.13, je opavské největší sídliště Kateřinky. Sídliště budované od 70. let kombinuje dle jednotlivých stavebních etap několik konstrukčních soustav. Nás zajímá především etapa poslední, zahrnující výstavbu panelových domů OP 1.13.

Velká část poslední etapy byla dokončena až po roce 1989. Nicméně i domy dokončené po roce 1989 si udržely typický panelákový vzhled. U některých domů jsem si povšiml tendence zahlazovat spáry, a to stejnou fasádou, jakou se nanášely povrchy pórobetonových dílců. Z toho soudím, že se jedná o řešení původní.

Barevnost domů byla umírněná a ani porevoluční kusy se nesnažily o přílišnou extravaganci, což je dobře. Většina ploch fasád dostala jasně bílou barvu. Ozvláštněním byly červené pásy přes některá podlaží, či žlutě zvýrazněné dílce. U domů se zahlazenými spárami nebyly nátěry limitovány rastrem spár a objevují se tak i nesourodé pruhy a kreslené náznaky klasických stříšek.

Zajímavostí sídliště jsou velké plechové cedule označující čísla bloků, které se na domech obnovují i po revitalizacích. Toto řešení je decentnější, než dnes módní velké nápisy s názvem ulice a číslem popisným.

---

Zajímavostí je jeden z bloků, ve kterém se nachází i naprosto nevídaná zalomená sekce 42d4! Zalomené paneláky všech řad soustavy OP jsou vzácností, a tohle je jedna z nich.

Lom přináší levému bytu 3+1 zkosenou místnost navíc a také šatnu, která směřuje směrem k vnitřnímu lomu. Jedná se tak o zajímavý byt 4+1 s šatnou. Zkosená místnost má i vnější štítovou stěnu (oproti stěně s oknem) zkosenou (namísto pravoúhlého napojení), a tak napojením další běžné sekce vzniká při pohledu na vnější lom neobvyklý efekt dvojitého zalomení.

I v Opavě se experimentovalo

Velkou zajímavostí je blok domů mezi ulicemi Rolnická a Vrchní. Najdeme zde nevídané spojení netypové zástavby z druhé poloviny 90. let, nejmodernější a poměrně vzácnou konstrukční soustavu OP 1.31, dále konstrukční soustavu OP 1.13 v běžném provedení a konečně, naprosto atypický nárožní dům vyvedený rovněž v soustavě OP 1.13!

Dům postavený v roce 1992 není modifikací nějaké běžné sekce, jako například domy popsané v sídlišti Bělský Les. Jedná se o naprosto nové dispozice bytů. I společné prostory mají jeden nový, avšak ne moc chvalitebný prvek – absenci chodbových oken a s tím spojenou tmu. Toto řešení si vyžádala rohová dispozice.

Bytová část už dle vnějšího vzhledu dostala neobvyklé, až šílené dispozice. Narážím zejména na kulatou místnost, na kterou navazují i zakulacené rohové balkóny. Štítová strana dostala rovněž atypické provedení lodžií, jejichž tvar dokonale sedí k počátku devadesátých let. Zajímavé je, že na většině rovných ploch fasády zůstaly ponechané spáry. I původní okna byla klasická paneláková, avšak v době mého focení již byla po výměně. Bohužel se mi zatím nepodařilo sehnat půdorys tohoto zajímavého atypu.

Možná existuje i čtvrté sídliště

Čtvrté velké sídliště by se mělo nacházet v Kopřivnici – sídliště Sever. Panelové domy OP 1.13 s brizolitovou fasádou vypadají úplně stejně, jako panelové domy OP 1.11 s brizolitovou fasádou – a to je problém tohoto sídliště. Dosud se mi nepodařilo zjistit, zda zdejší domy spadají pod OP 1.11 nebo OP 1.13.

---

Výstavba s brizilotovou fasádou probíhala i v Krnově, ve kterém již mám potvrzeno, že se jedná o domy OP 1.13.

---

Seznam měst s panelovými domy OP 1.13:
Bohumín
Český Těšín
Frýdek-Místek
Havířov
Karviná
Kopřivnice
Krnov
Nový Jičín
Opava
Orlová
Ostrava

Ještě pár zajímavostí

Neobvyklý parter

Jeden z domů v Ostravě Porubě měl atypické přístřešky před vchody. Této odlišnosti se dočkal pravděpodobně díky svému umístění na rušné hlavní ulici v blízkosti vytížených autobusových zastávek. A právě z tohoto důvodu o své přístřešky později přišel – zdržovali se v nich alkoholici, feťáci a jiné trosky. Mládež se zde ráda realizovala s pomocí sprejů a fixů. Poměrně hluboké a tmavé přístřešky tak byly zbořeny.

Dům a jeho další dvě kopie opodál mají i zajímavost v podobě atypického parteru. Suterén je v úrovni parteru a obsahuje tak i vstupní prostory, díky tomu není v prvním obytném podlaží zrušený prostřední byt, který v běžných domech OP 1.13 ustupuje zadnímu vstupu. Specialitkou OP 1.13 v dané lokalitě byla kruhová ozdoba na štítových stěnách.

Když nemáš OP 1.11, dej tam OP 1.13!

Na havířovském nejmladším sídlišti II. Etapa najdeme velice zajímavou, avšak běžně přehlédnutelnou zajímavost. V jednom bloku jsou zde vedle sebe jak dominující domy OP 1.11, tak dvě sekce OP 1.13. Čtyřpodlažní sekce od sebe odděluje vodorovný úskok, který odlišnosti obou soustav lehce maskuje. Štítová stěna soustavy OP 1.13 je totiž stejná, jako průčelní stěna soustavy OP 1.11. Zaměříme li se na průčelí, můžeme zde dobře zpozorovat rozdíly mezi hladkou fasádou s úzkými spárami u OP 1.13, a kamenitou fasádou s širokými spárami u OP 1.11. Umístění bloku domů OP 1.13 mezi bloky domů OP 1.11 je velmi neobvyklé, vždyť i v rámci Havířova se jedná o jediné dvě řadové sekce OP 1.13.

Polyfunkční dům Ostrava

Tomuto domu můžete poděkovat za vznik těchto stránek. Jako malý jsem v něm bydlel, užíval si jeho moderní řešení, velká okna, několik druhů výtahů, neobvyklé sklepy ve druhém nadzemním podlaží, cukrárnu v parteru a kryté náměstí vydlážděné žulovými dlaždicemi jako stvořenými pro smyky na kole RMX!

Když jsme se z něj odstěhovali do, prý lepšího, cihlového domu v centru města, začalo se mi po něm stýskat. Chyběl mi výtah, velká okna a vše výše zmíněné. Začal jsem tak pomalu objevovat kouzlo paneláků, na které jsem slyšel spíše jen kritiku. Mimochodem, byl to až cihlový dům, kde jsem poprvé slyšel sousedy a oni mě.

Polyfunkční dům byl velice drahý a plný atypických řešení, aby taky ne, když se v jeho blízkosti mělo stavět krajské sídlo KSČ. To se i stavět začalo, ovšem nikdy se v původním záměru nedostavělo… Polyfunkční dům si zaslouží svůj vlastní článek, najdete ho zde.

V rozboru je užito i obrázků z cizích zdrojů:
[1] Muzeum Beskyd Frýdek-Místek
[2] Časopis Československý architekt, číslo 11 roku 1974
[3] Malorozponová soustava P1.1, Katalog dílců – soubor A, vydaly Pozemní stavby Olomouc
[4] Sbírka negativů stavebního podniku Bytostav Ostrava
[5] Fotografie poskytl pan Michal Šíma
[6] K těmto fotografiím se mi nepodařilo dohledat zdroje
[7] Fotografie poskytl pan František Potočný
[8] Google Street View
[9] Výřezy z Mapy.cz
[10] Panoramio.com
[11] Výřezy z videa s demolicí od firmy ABP Plzeň
[12] Fotografii poskytl správce FB stránek Moje Opava
[13] Historický snímek poskytl pan Martin Havel
Komentáře