Archiv pro rubriku: Solitéři

Hotel Opatov

V tomto příspěvku se podíváme na atypický panelový dům pražského Jižního Města, který zaujme především svou výškou. Stavba, známá jako hotel Opatov, stojí nedaleko stanice metra Opatov, přímo naproti Chodovskému hřbitovu. Smutné je, že dům je už léta prázdný a chátrá, nyní mu hrozí dokonce demolice!

Budova od začátku sloužila jako hotel, vystřídalo se v ní několik nájemců, bohužel je od roku 2014 prázdná a nemá využití. Paradoxně zvenčí by se zdálo, že se o hotel Opatov někdo stará, neboť již před více než 15 lety dostal nákladné zateplení obvodového pláště. Okna mu sice zůstala původní, ale rozhodně nepůsobí dojmem zanedbané budovy.
Demolice naštěstí není ještě jistá. Ze všech navrhovaných variant osudu tohoto domu (o kterých se v tomto článku dočtete) je demolice tím nejhorším možným řešením. Pojďme se proto s hotelem Opatov důkladně seznámit, sami si tak můžete zhodnotit, zda hotel Opatov za záchranu stojí, nebo nestojí…

Dvojčata? nebo spíš trojčata?

Hotel Opatov má kamarádku, naprosto identickou věž v jeho těsném sousedství, která se jmenuje Sandra. Sandra byla, stejně jako hotel Opatov, dokončena na sklonku 80. let. Od svého dokončení sloužila jako ubytovna. Sandra patří městské části Praha 11 a dnes již prochází rekonstrukcí. Budou v ní obecní byty pro mladé rodiny, seniory a také byty pro tzv. potřebné profese – tím je myšleno na zaměstnance důležité pro chod městské části Praha 11 – učitelé, policisty atd. Sandra nám také dobře poslouží pro ukázku původní architektury této dvojice věžáků, protože ještě nemá zateplený obvodový plášť.

Pro úplnost ještě dodávám, že dle stejného projektu byla postavena ještě jedna věž, a to v městské části Modřany. Tuto věž budete pravděpodobně znát pod zavedeným názvem Hotel Dum.

Prázdný dům plný střelby

Prohlídku hotelu Opatov začínám v jakémsi bočním traktu, protože hlavní vstup s automatickými posuvnými dveřmi se nepoužívá. I když je venku příjemně teplo a slunečno, ihned po vstupu do objektu cítím pořádný chlad. Jak se dozvídám od správce, topení se nepoužívá, protože po odchodu posledního nájemce (v roce 2014) popraskaly topné rozvody vody. Spletí uliček v přidruženém nízkém objektu se dostáváme až do hlavní vstupní haly – zde by správně měla prohlídka objektu začít.
Prostory, které procházíme, jsou prázdné – jsem informován, že veškeré použitelné vybavení bylo odvezeno. Chybí zde dokonce i pult pro recepci, zkrátka nemohu najít jediný kus nábytku. Na podlaze je mnoho nádob sloužících pro zachytávání vody prosakující skrz netěsnosti prosklené zaoblené střechy, která tyto kdysi reprezentativní prostory náležitě ozvláštňovala. Posledním důkazem toho, že tyto prostory byly kdysi reprezentativní, je původní umělecké dílo ve formě dřevěné dekorativní stěny, které je dochováno v až překvapivě dobrém stavu.

Z hlavní haly se můžeme vydat po dvou schodištích. To blíže recepci je oválné, má jen několik stupňů a dostane nás k chodbě s výtahy – za chvíli se po něm projdeme. Nyní nás ale zajímá to druhé, je dvakrát zalomené se dvěma odpočívadly. V jeho blízkosti vidím další pozůstatek umění, těžko říct zda původního, a to jakýsi plastický vodopád, po kterém kdysi voda opravdu tekla. Vodopád na mě působí spíše jako by byl dodělávkou z 90. let, dětem se to jistě líbilo. Po tomto “vodopádovém” schodišti se dostaneme do velké jídelny, která patřila k hotelové restauraci. I zde chybí jakékoliv vybavení, spatřit lze pouze zbytky dřevěného obložení stěn. Stoly a židle byste zde hledali marně, na druhou stranu zde najdete spoustu nábojnic a na stěnách visí střelecké terče. V budově totiž příležitostně trénují policisté z Útvaru rychlého nasazení (URNA), nebo i hasiči. Proto zde není nouze ani o vykopnuté dveře či jinak zdemolované části interiéru.

Vzhůru do věže

Vraťme se zpět do vstupní haly, konkrétně k zaoblenému schodišti a vydejme se k chodbě s výtahy. Ta obsluhuje celkem čtyři výtahy, z nichž jeden je osobo-nákladní (zvětšený) a právě tím se vydáme do vyšších pater, neboť je jako jediný zapnutý a v provozu. Výtah je už po modernizaci, kabina je pokrytá nerezovými panely, tlačítka jsou moderní a displej nás informuje o aktuálně míjeném podlaží. Výtah je značně rychlý, aby také ne, když obsluhuje 20 stanic. Na výrobním štítku se dozvídám, že byl vyroben v roce 1988, datum modernizace jsem se nedočetl. Po zastavení v náhodně vybrané stanici se vydávám na průzkum typického podlaží.


Dům má tradiční chodbové řešení dispozice, to znamená, že jeho středem vede dlouhá chodba a z ní jsou přístupné malé byty s výhledem vždy na jednu světovou stranu. Chodba je ale v tomto případě různě široká a dům má členitý půdorys, díky kterému je chodba i pravoúhle zalomená. Navíc jsou zde v krajních polích i společné lodžie a v jejich sousedství i štítová okna – na této chodbě si tak nepřipadáte jako v klasické ubytovně s dlouhou a ponurou chodbou.


Na každém podlaží se nachází společenská místnost, kde si mohli ubytovaní hosté zahrát společenské hry, povykládat si nebo sledovat televizi. Hned vedle této místnosti nalezneme společnou kuchyňku, kde bylo několik plotýnek a kuchyňská linka. Na kuchyňku navazovala další místnost, které sloužila jako jídelna, v této místnosti je k dispozici i lodžie.

Nejmenší byt v Praze

Typické podlaží obsahuje také prostory pro personál. Na mysli mám především sklady čistého a špinavého prádla, které jsou poblíž chodby s výtahy. Uklízečka měla také k dispozici prostor s výlevkou, umyvadlem a toaletou, umístěný vedle velkého výtahu. A kdyby se uklízečka při práci zapotila, měla k dispozici i miniaturní místnost velikosti 2,8 m × 2,8 m, ve které je vsazeno klasické bytové jádro. Místnost tak s trochou nadsázky působí jako byt – nejmenší garsonka v Praze.

Ryzí panelák

Nyní je správná chvíle prozradit něco o konstrukci tohoto domu. Tento dům spadá pod konstrukční soustavu VVÚ-ETA, která je v Praze vůbec nejčastějším typem paneláku. Ihned ale musím dodat, že soustava VVÚ-ETA je vyloženě mistrem převleků! Má mnoho variant obvodového pláště, mnoho dispozičních variant, nebála se různého řešení lodžií či členění oken, inu, posuďte sami na přiložených snímcích s ukázkami této pražské konstrukční soustavy.

Na posledním snímku si povšimněte zejména dekorativních panelů vsazených mezi okny. Tento prvek je pro domy soustavy VVÚ-ETA typický a hotel Opatov jej ve značné míře užívá. Tedy, tyto zdobné panely jsou již u hotelu Opatov schované pod polystyrénem, ovšem kamarádka Sandra nám ráda ukáže, jak původně vypadaly…

Schodiště

Budova obsahuje dva schodišťové trakty. Hlavní schodiště je blíže k výtahům a obsluhuje vyšší část budovy – má tak výšku výšku 21 podlaží. Doplňkové schodiště v nižší části budovy má výšku 20 podlaží. Obě schodiště jsou osvětlená skrz okna, ovšem každé ze schodišť má okna umístěna v jiných místech.
Zatímco nižší doplňkové schodiště má okna umístěná tradičně v mezipatrech, hlavní schodiště má okna umístěná přímo podél schodišťového ramene, a to ještě téměř na úrovni schodišťových stupňů. Z okna je tak možno snadno vypadnout, snad právě proto je před ním i kovová zábrana, která měla bránit vypadnutí. Úsměvné je, že okna se dají otevírat, konkrétně mají kyvné otevírání – pokud byste okno otevřeli, stala by se z něj doslova past na každého, kdo jde po schodech – polovina okna se totiž otevírá směrem dovnitř a stala by se ideálním důvodem k vašemu zakopnutí.

Schodiště jsou dvouramenná, což je řešení obvyklé spíše pro nižší zástavbu panelových domů VVÚ-ETA. Mezipodesta je nesená konzolkami vsazenými do příčných nosných stěn. Mezi schodišťovými rameny je v tomto domě fascinující zrcadlo schodiště (průhled skrz všechna podlaží).

Byty

Konstrukční soustava VVÚ-ETA má největší výhodu v tom, že užívala šestimetrové stropní panely. Těmto panelům může většina Pražanů poděkovat za to, že ve svých bytech při rekonstrukcích nemusí až tak řešit nosné příčky, protože většina z příček je nenosná a rozesetá právě v onom šestimetrovém poli. Nicméně tato soustava používala i doplňkový modul, ve kterém byly panely s délkou tři metry. Takovéto místnosti pak měly šířku 2,8 metru a sloužily zejména jako ložnice nebo dětské pokoje. A právě tohoto menšího modulu využívá hotel Opatov ve všech bytech. Díky užití menších třímetrových polí je celá budova tužší a nosné stěny ve výsledku nesou menší zatížení, než kdyby zde bylo užito šestimetrových stropů. Navíc pro potřeby hotelových pokojů by byly šestimetrové stropy zbytečným luxusem a stejně by výsledné velké místnosti musely být rozděleny nenosnými příčkami.

Byty mají úzké místnosti a menší typ umakartového bytového jádra (s malou vanou a bez místa na pračku). Všechny byty jsou prakticky stejné, výjimkou je na každém podlaží jeden byt, který má lodžii. Nevýhodou pro případnou přestavbu je fakt, že místnosti si musí ponechat svou šířku 2,8 m. Nosné stěny dovolí maximálně nové dveřní otvory či průchody. Nicméně i tak lze při rekonstrukci vytvořit rozumné dispozice bytů.

Typické podlaží

Na půdorysu typického podlaží můžete vidět, že všechny byty jsou téměř stejné. Dobře je také vidět členitost chodby a všechny výše popsané společné prostory. Byty mají červenou, modrou a žlutou barvu. Podle počtu vestavěných skříní lze rozeznat, pro kolik nocujících osob je daná místnost určená. Maximum byly tři osoby v delších pokojích červených bytů, nejmenší kapacita pak jedna osoba ve žlutém pokoji s lodžií. Zelenou barvou jsou společné prostory pro návštěvníky hotelu (společenská místnost, kuchyňka a jídelna), hnědou pak prostory vyhrazené pro personál hotelu.


15. nadzemní podlaží

Mírně odlišné je 15. nadzemní podlaží, ve kterém jsou místo části bytů skladovací prostory. Tato dispoziční změna se projevila i na vnější fasádě, protože tyto prostory mají lodžie místo oken. V 15. NP tak lze spatřit pás čtyř lodžií, který ozvláštňuje jinak přísnou pravidelnost fasády.


19. nadzemní podlaží

Dalším podlažím s atypickou dispozicí je 19. NP. Toto podlaží je odlišné především tím, že zde chybí citelná část hmoty domu. Tím bylo docíleno výškového členění (stejná část chybí i na následujícím podlaží) a dům tak při pohledech z dálky nepůsobí tak mohutně.


20. nadzemní podlaží

Řádného povyražení, a to doslova, se dočkáme o patro výše. Jedná se o poslední podlaží, ve kterém staví výtahy. Místo podstatné části bytů (ty zde zbyly jen čtyři) je zde velký taneční sál, taková největší společenská místnost v domě, určená nejen pro hosty hotelu. Byly zde diskotéky a menší restaurace, díky které na sál navazuje i kuchyně. Příjemným prvkem je ochoz kolem společenského sálu, který nabízí úchvatné výhledy do okolí. Na tomto podlaží jsou také veřejné toalety, které nahradily sklad prádla. Jedná se o toalety s nejlepším výhledem v Praze!


21. a 22. nadzemní podlaží

21. NP již obsahuje pouze přístupy na střechu, technické místnosti sloužící mobilním operátorům a schodiště, které vede do nejvyššího podlaží. Podotýkám, že toto schodiště je jako jediné v celém v domě jednoramenné, určené pro rozpon šest metrů. Schodiště nám tak prozrazuje, že v posledních dvou podlažích bylo užito pokročilých šestimetrových stropních panelů.


Po zdolání jednoramenného schodiště můžeme začít prohlídku nejvyššího podlaží. To je zde prakticky jen kvůli výtahové strojovně, ale jaké! Strojovna je to obrovská a je patrné, že využívá šestimetrového zastropení. Obsluhuje čtyři výtahové stroje a skrz dvě velká okna se do ní dostává i dostatek denního světla. Zvenčí strojovna krásně splývá se zbytkem domu.

Střecha (střechy)

Z předchozí části textu je patrné, že dům se ve vyšších hladinách několikrát půdorysně zmenšuje. Díky tomu má hned několik střech. Nejnižší střecha zakrývá 18. NP. Zajímavá je střecha o něco výše, ta zakrývá 20. NP a zaujala mě tím, že se tváří jako pochozí. Má sice dlažbu a zábradlí proti pádu z hrany střechy, ale je přístupná pouze skrz 21. NP, které není běžně přístupno návštěvníkům hotelu, její přívětivost vůči případným návštěvníkům se tak jeví značně zbytečně.


Královské výhledy nabízí střecha úplně nejvyšší, tedy střecha posledního podlaží se strojovnou výtahů.

Zpět k demolici

Dům je naprosto zdravý, nemá statické problémy a s výjimkou skleněné střechy ve vstupní hale do něj nikde nezatéká – přesto mu hrozí naprosto zbytečná demolice. Pojďme se tedy podívat na to, jak k této situaci došlo:
Hotel Opatov patří Magistrátu hlavního města Prahy (MHMP), který v roce 2018 rozhodl o tom, že léta prázdný dům bude zrekonstruován a bude v něm 342 bytových jednotek. Tedy prakticky stejný počet, jako byl původních hotelových pokojů – jednalo by se tak o malé byty. To se nelíbilo městské části Praha 11, jakožto vlastníkovi sousední věže Sandra. MČ Praha 11 tak do řízení vstoupila a poukázala na to, že tak velká koncentrace malých bytů přináší problémy vyplývající ze skladby jejich budoucích obyvatel – jinými slovy hrozilo, že se z oblasti stane ghetto. A jelikož se hotel Opatov nachází na území MČ Prahy 11, vzal si MHMP tuto námitku k srdci.

MHMP tak nechal v roce 2019 projekt přepracovat a snížil počet bytů z 342 na 291. Díky tomu mohly být některé bytové jednotky zvětšeny a již by v domě byla různorodější skladba obyvatel. Prakticky se mělo jednat o stejný princip, jako u sousední Sandry – byty pro mladé rodiny, seniory a potřebné profese. A Sandra nám jasně dokazuje, že rekonstrukce možná je.

Problémem je to, že soutěžení dodavatele stavby probíhalo již od roku 2018, tedy ještě dle původního projektu na 342 bytových jednotek. Soutěžení bylo dokončeno v únoru 2019 a i nejlevnější nabídka byla dražší, než s jakou počítal původní rozpočet. Magistrát hlavního města Prahy tak výsledky nevyhlásil a nechal vše viset na mrtvém bodě.
Z iniciativy městské části Praha 11 se na začátku roku 2021 daly věci do pohybu. Rada města má předložit do 31. 5. 2021 několik variant, jak s budovou dále naložit. Ve hře je několik variant:

-provést rekonstrukci s upraveným projektem (méně větších bytů)

-dům zdemolovat a na jeho místě postavit nový menší objekt

Druhé řešení je ovšem naprosto nevhodné z mnoha důvodů. Pomineme-li, že dům je zcela zdravý, demolice tak vysoké budovy by byla velmi nákladná. Než by se postavila nová budova, trvalo by to mnoho let, především kvůli byrokracii. Demolice a následná výstavba nové budovy by také značně a dlouho obtěžovala nejbližší okolí, a to mnohem více, než rekonstrukce stávajícího objektu.

Současný územní plán nedovoluje postavit tak vysokou budovu, vznikla by tedy podstatně menší budova. Ke všemu by Magistrát hlavního města Prahy demolicí přišel o značnou část svého neobývaného bytového fondu. Nová menší budova totiž rozhodně tolik bytů nenabídne.

Praha 11 je z hlediska obyvatel nejrychleji stárnoucí městskou částí. Téměř tři stovky bytů dostupných především pro mladé rodiny by tento trend mohly značně zpomalit. Demolice hotelu Opatov opravdu nepřináší žádné výhody.

Závěrem si ještě prohlédněte video, které vám ještě více přiblíží aktuální stav hotelu Opatov.