Na Evropské třídě v Praze se nedá přehlédnout – věžový dům Hadovka. Atypická věžová budova se svým vzezřením zcela odlišuje od zbylé pražské bytové výstavby a nikde jinde v Praze stejný dům nenajdeme.

>Zobrazit seznam aktualizací<

Dům působí opravdu nezvyklým dojmem – dokonce, když jsem ho poprvé spatřil na fotografii z internetu, myslel jsem si, že se jedná o dům někde v zahraničí. Když jsem téměř o rok později projížděl Evropskou třídou v Praze, najednou jsem ho spatřil! Už z dálky jsem si říkal, co je to za neobvyklý věžák, a čím blíže jsem byl, tím více jsem měl jasno odkud ho znám – to je ten věžák z ciziny! Vystoupil jsem z tramvaje dříve než bylo v plánu a vydal se k domu na první seznámení. V tomto článku se dozvíte vše, co se mi od té doby o tomto solitéru podařilo zjistit.

Věžový dům byl vyprojektován současně s domem služeb, obě budovy jsou vzájemně spojeny a tvoří jeden komplex. Mají i stejnou konstrukci. Historie komplexu se začala psát v roce 1961, kdy Pražský projektový ústav začal s přípravou projektu. Projekt byl dále zpracován největším stavebním podnikem v zemi – Vodními stavbami, n. p., které se ujaly i samotné realizace. S Vodními stavbami byl dům úzce spjat, neboť investorem se stalo Stavební bytové družstvo zaměstnanců Vodních staveb. Prakticky si tak Vodní stavby vyprojektovaly a následně i postavily byty přímo pro sebe. Díky tomu si všichni na věžáku dali záležet a výsledek stojí skutečně za to.
Věžový dům dostal stavební povolení v roce 1963, dům služeb pak o čtyři roky později. Následně započala výstavba. Hotovo bylo na začátku 70. let – věžový dům byl zkolaudován v roce 1970 a dům služeb o rok později.

Architektura

Jak jsem již naznačil, dům působí opravdu nezvykle. Architektonický výraz je ovlivněn skeletovou konstrukcí domu. Kulaté sloupy skeletu jsou mírně předsazeny před fasádu, díky tomu vzniká efekt jakýchsi sloupů (pilastrů), které dům svisle člení. Právě kulaté sloupy tvořící součást fasády jsou pro dům nejcharakterističtějším prvkem.

Dominantním prvkem fasády jsou celobetonové balkóny (včetně zábradlí). Ty jsou neobvykle dlouhé (téměř šest metrů) a některé jsou i z části zapuštěné, díky čemuž mají hloubku téměř 1,8 m. Fasáda je řešená brizolitem ve třech odstínech šedé. Nejtmavší odstín náleží sloupům, prostřední pak stěnám s okny a nejsvětlejší odstín najdeme na stěnách bez oken a zábradlích balkónů.

Dům má 15 obytných podlaží, nad nimi se nachází ještě neúplné podlaží – obsahuje strojovnu výtahů a technické místnosti. Strojovna výtahů s chodbou a technickými místnostmi zabírá středovou část posledního podlaží, zbylý prostor je vyplněn pergolou, která vznikla prostým pokračováním nosné konstrukce. Tedy nosné sloupy jsou v posledním podlaží zcela odhaleny, stejně tak na ně navazující průvlaky a ztužidla. Toto řešení velmi prospívá architektuře domu, protože díky němu má poslední podlaží odlišný vzhled, přesto stále navazuje na zbylá podlaží. Plochá střecha domu byla původně určená k rekreaci obyvatel domu, po rekonstrukci je již střecha nepochozí.

Dispozice

Na typickém podlaží se nachází šest bytových jednotek. Na první pohled se může zdát, že spodní a horní polovina domu je stejná, pouze zrcadlově otočená, ale není tomu tak. Mezi spodními a horními byty jsou určité rozdíly. Například levý spodní byt je o něco větší než levý horní byt, protože z jeho plochy ukusuje šachta malého výtahu. To z horního levého bytu ukusuje šachta velkého výtahu a navíc jím i prochází komín z kotelny. Ta byla původně mazutová, v roce 1993 byla přestavěna na plynovou.
Prostřední horní a spodní byty jsou skutečně stejné, pouze zrcadlově obrácené.

Pravý spodní a horní byt je téměř identický. Horní byt je nepatrně menší, konkrétně jeho šatna, protože z její části ubírá centrální shoz na odpadky situovaný v mezipatrech. Další drobný rozdíl je v přehození vestavěných skříní. Tyto dva byty jsou největší v domě.

Nosnou skeletovou konstrukci domu znázorňuje následující půdorys. Červeně jsou znázorněny nosné sloupy a světle červeně pak průvlaky a ztužidla. Plné stěny na štítech a průčelích mají ztužující funkci.

Dům služeb postavený současně s věžovým domem má stejnou konstrukci – skelet s kulatými sloupy a monolitické stropy. V době mého focení již byl po rozsáhlé přestavbě. Důkaz o stejné konstrukci tak můžeme spatřit v jeho útrobách – společných garážích.

Mělo to být jinak

Největší místnosti krajních bytů na půdorysu výše mají poměrně zbytečnou příčku, která vytváří úzkou ložnici uzavíratelnou pouze závěsem. Toto řešení prý vzniklo z toho důvodu, že při posuzování projektu padla námitka, že daná místnost by byla pro socialistického člověka až příliš velká (bezmála 6 × 6 m).

A když už jsme u těch změn, tak přidám tuto zajímavost – jedny z prvních návrhů počítaly se zásadně odlišným pojetím domu, jak dispozičně tak esteticky. Posuďte sami:

Dům měl mít namísto matice 5 × 3 pole matici 4,5 × 3 pole. Tedy jedno travé z řad polí 6 × 6 m mělo být nahrazeno řadou z polí 3 × 6 m. Díky tomu byla značně upravena dispozice prostředních ale i krajních bytů. Finální řešení je praktičtější. Ovšem vnější vzhled se šachovnicově uspořádanými balkónky by byl asi povedenější…

Společné prostory

Při vstupu do věžového domu mám velmi dobrý dojem. Strop je vysoký, podlaha je z mozaikových dlaždiček a všude je čisto. Vstupnímu prostoru dominuje diagonálně umístěné půlschodiště, kterým se dostaneme na podestu prvního obytného podlaží. Vraťme se ale ještě na chvíli do vstupní haly. V té se dále nacházejí schránky a socha na podstavci, o které se mi nepodařilo zjistit, zda je v domě od začátku, nebo se tam dostala až později.

Společným prostorům typického podlaží dominuje dvojramenné schodiště usazené ve volném prostoru, pouze jeho strana s mezipodestou přiléhá ke zdi. Schodiště má příjemnou šířku 1,4 metru. Na zmíněných mezipatrech se nachází dvířka pro přístup ke svislým rozvodům elektroinstalace a také centrální shoz na odpadky. Přímo naproti schodišti se nacházejí dva výtahy, po stranách pak chodby s přístupy do bytů samotných.

Po schodišti lze vystoupat až do posledního podlaží, kde se nachází strojovna výtahů, technické místnosti a přístup na střechu domu.

Na střeše se krásně odhaluje základní nosná konstrukce domu. Můžeme zde spatřit i původní hlavice vzduchotechniky. Střecha původně sloužila k rekreaci obyvatel domu – proto na ni byl zajištěn pohodlný přístup po běžném schodišti.

Ze střechy se nabízejí úchvatné výhledy do okolní Prahy:

Dvojče

Zajímavostí je dvojče tohoto domu. Nenachází se v Praze, ale v Jablonci nad Nisou, konkrétně na Paseckém náměstí. Jedná se pouze o věžový dům, bez domu služeb. Dům má malé odlišnosti, jako naznačené vodorovné spáry na plochách fasády bez oken nebo odlišné řešení přízemí. Jedná se o opakovaný projekt dle pražské předlohy (Hadovky) a i zde výstavbu zajistily Vodní Stavby. Jedná se o dodnes nejvyšší dům Jablonce nad Nisou.

Úplným závěrem historická fotografie pražského věžáku na Hadovce z archívu Hynka Žáka, kterému tímto děkuji za její poskytnutí.

Obrázky z cizích zdrojů:
[1] – Projektová dokumentace k domu
[2] – Autor Jan Chalupa
[3] – Archív Hynek žák