Konstrukční soustava Larsen-Nielsen

Panelové domy Larsen-Nielsen byly určeny pouze pro výstavbu v hlavním městě Praha. Jak už název této konstrukční soustavy napovídá, nebude se jednat až tak o ryze tuzemské panelové domy. Konstrukční soustava Larsen-Nielsen pochází z Dánska, přesto nelze říci, že se u nás stavěly nachlup stejné paneláky jako v Dánsku. Celý příběh těchto paneláků v Praze je totiž trochu složitější…


Konstrukční soustava LARSEN-NIELSEN – záložky
-Úvod (zde jste)
Prototyp
První aplikace / konstrukce / sekce
Druhá aplikace / konstrukce / sekce
Hotelové sekce z Maďarska
Zajímavosti
Komentáře


Možná vás hned napadá, proč se v Československu, respektive v tomto případě pouze v Praze, měly stavět panelové domy z jiných zemí, když jsme měli mnoho vlastních konstrukčních soustav?
Odpověď tehdejšího režimu byla jednoduchá – konstrukční soustava Larsen-Nielsen se pořídila pro zpestření panelové výstavby v Praze. To zní pěkně, že? A teď se podíváme na zoubek skutečnému důvodu…

Nedostatky tuzemských konstrukčních soustav realizovaných v 50. a 60. letech 20. století vedly koncem 60. let k vytvoření stavebních a technologických pravidel k projektování tzv. nových konstrukčních soustav (NKS). Nové konstrukční soustavy se měly výrazně poučit z chyb svých předchůdců, zejména v řešení obvodového pláště, konstrukcí styků panelových dílců a tepelné náročnosti, dále měly v praxi zavést nejnovější poznatky získané při výstavbě dosavadních panelových domů. Na papíře se to vše vymyslet dalo, problém nastal ve chvíli, kdy bylo potřeba začít vyrábět dílce těchto nových „kvalitnějších“ paneláků.
Zařízení v panelárnách bylo zastaralé a opotřebené, přitom NKS se měly začít stavět již začátkem 70. let – tedy za několik let od projektování. Ovšem naše strojírenství nebylo v tak krátkém čase schopno zajistit vybavení paneláren v odpovídající kvalitě a hlavně množství. Pro splnění těchto cílů tak bylo sáhnuto ke koupi strojního vybavení paneláren z různých, převážně kapitalistických, zemí.
Jako jedni z prvních této možnosti využili stavebníci v Gottwaldově, kde taktéž s pomocí dánské technologie pro panelárny vytvořili velmi zajímavou soustavu NKS-G. Ta například poprvé v tuzemsku zavedla obvodové dílce s fasádou z pohledového betonu – vraťme se ale k soustavě Larsen-Nielsen v Praze. Nově budovaná panelárna v městské části Malešice, dokončená v roce 1974, dostala strojní vybavení zakoupené od dánské firmy Larsen-Nielsen. Současně s vybavením panelárny byla u této firmy zakoupena i licence na výrobu panelových domů pojmenovaných právě po této firmě. A to je důvod, proč ve výčtu československých konstrukčních soustav figuruje i tak exotický název paneláků, jako je Larsen-Nielsen.


Nepředstavujte si ale, že se v Praze stavěly na chlup stejné paneláky jako v Dánsku. Dánská byla technologie v panelárně – tedy zařízení, které panely vyrábělo. Tato pokročilá technologie umožňovala například výrobu tzv. sendvičových obvodových panelů s vrstvou polystyrénu mezi dvěma betonovými vrstvami, dále velmi úzké a na sebe dobře navazující spáry či kvalitní povrchové úpravy dílců.
A v čem tedy spočívala licence na konstrukční soustavu Larsen-Nielsen jako takovou? Jednoduše v konstrukčním řešení styků mezi panelovými dílci, zkrátka ty věci, které z pohledu obyvatele domu moc vidět nemůžeme.

Architekturu a dispozice panelových domů Larsen-Nielsen projektovali ve Vývojovém a výzkumném ústavu generálního ředitelství Stavebních závodů Praha. Výstavbu domů zajišťovaly především Pozemní stavby Praha. Soustava i přes velký podíl tuzemského vývoje obsahuje některé „exotické“ prvky – například velký obvodový dílec v modulu 4,8 m, který překrývá dvě místnosti a mezi okny má malý betonový „pilířek“, na ten zevnitř navazuje nenosná příčka rozdělující pole na dvě menší místnosti. Veškeré vybavení stavby a bytů, jako výtahy, okna, elektroinstalace či kuchyňské linky, pocházelo z tuzemské produkce a nijak se nelišilo od zbylé panelové výstavby té doby.

ROZ4Prototyp

Pokusná stavba prvního panelového domu Larsen-Nielsen proběhla v roce 1975 na sídlišti Bohnice v ulici Svídnická. Dům sestává ze tří sekcí s označením S7a (více o typech sekcí dále v rozboru), z nichž dvě krajní jsou koncové a mají tak okna i na štítu. Malou zajímavostí je, že středová sekce je jediná svého typu, která kdy byla postavena, a to i přes to, že se jedná o sekci typovou, která se mohla klidně opakovat i u jiných objektů.

Prototyp zaujme také mírně odlišným provedením obvodových dílců, které mají vodorovné drážky navazující na okna – tento prvek se u běžné výstavby nevyskytoval. Výjimkou je druhý postavený objekt stojící opodál na ul. Pomořanská, zda se tento prvek vyskytoval i na třetím objektu, stojícím na dohled od prvního a druhého domu, na ul. Krynická, se mi nepodařilo skrze jeho brzké zateplení zjistit. Nicméně zajímavostí třetího objektu je to, že se jedná o nejdelší blok panelových domů Larsen-Nielsen v Praze, celkem se v bloku o patnácti sekcích o celkové délce 270 metrů nachází úctyhodných 540 bytů.

ROZ4První aplikace

Konstrukční soustava Larsen-Nielsen byla realizována ve dvou etapách, tzv. první a druhý aplikační záběr. Principem aplikačních záběrů bylo postavit sérii domů limitovanou životností strojního vybavení panelárny a následovně panelárnu zmodernizovat na další aplikační záběr, u kterého by se uplatnily získané poznatky z toho předchozího a také nové trendy. Opomenout se neměla ani vzhledová a konstrukční stránka domů, která měla být náležitě inovována. První a druhá aplikace se od sebe vzájemně značně odlišuje, a to jak z hlediska konstrukce, tak i dispozice a vzhledu. První aplikace se stavěla od roku 1975 až do začátku 80. let, kdy se přešlo na druhý aplikační záběr, který se stavěl až do začátku 90. let. Třetí aplikace se vlivem změny režimu v roce 1989 nekonala, my si díky tomu můžeme lehce zapamatovat, že první aplikace jsou – zjednodušeně řečeno – „staré“ Larsen-Nielseny a druhá aplikace pak Larsen-Nielseny „nové“.

Typickým poznávacím znamením pro panelové domy Larsen-Nielsen z první aplikace jsou značně hluboké předsazené lodžie, ve kterých jsou balkónové dveře vždy oddělené pilířkem od okna. Fasáda obvodových dílců je krytá sypanou drtí a nikdy nebyla obarvována. Okna mají viditelná nadpraží a specifickým poznávacím znamením jsou již zmíněné dílce, které zakrývají dvě místnosti rozdělené nenosnou příčkou, pro kterou je mezi okny přichystán pilířek. Spáry mezi panely jsou úzké, vyplněné trvale pružným tmelem černé barvy a krásně na sebe navazují – to bylo dáno mimořádnou přesností strojního vybavení Larsen-Nielsen v panelárně. Okna ctí tradiční panelákové schéma – velké otočné křídlo doplněné úzkým otevíravě-sklopným křídlem. V menších místnostech jsou pouze otočná křídla.

Zajímavostí domů první aplikace je, že nikdy nebyly stavěné jako čtyřpodlažní – tedy bez výtahu. U výšky zástavby ještě zůstaneme, protože domy první aplikace se navíc nedržely ani zaběhnutého standardu s výškou 4, 6, 8 nebo 12 nadzemních podlaží platícího pro většinu konstrukčních soustav. Že se tento standard dodržovat nebude, dal najevo už prototyp se svou výškou 7 nadzemních podlaží. Běžně se tak u této soustavy setkáme s výškou 7, 11 NP, ačkoliv i běžné výšky 8 a 12 NP jsou zde zastoupeny. Celkově by se dalo říct, že domy první aplikace se výšky nebály.


ROZ4Konstrukce

Soustava Larsen-Nielsen je celostěnová s příčným nosným systémem doplněným podélně ztužujícími stěnami. Nosné železobetonové stěny mají tloušťku 150 mm a jsou plné, stejnou konstrukci mají i podélně ztužující stěny. Nenosné příčky mají tl. 65 mm a jsou panelové. Suterén byl řešen jako monolitický s tloušťkou vnitřních stěn 300 mm.

Stropní panely mají tloušťku 160 mm a jsou z plného železobetonu. Jejich délky jsou 2400, 3600 a 4800 mm – soustava má tak tři rozpony. V polích 4800 mm docházelo u vícepokojových bytů k přepažení nenosnou příčkou a vznikly tak dvě místnosti. U garsoniér zůstalo celé pole bez rozdělení. Konstrukční výška podlaží je 2800 mm.

Schodiště je vždy dvojramenné a jeho mezipodesta může být umístěná jak u okna, tak ve středu půdorysu. Mezipodestu nesou konzolky vsazené do příčných nosných stěn. Schodišťová ramena mají specificky tvarované bočnice s přesahem, podle kterých bezpečně poznáte, že se nacházíte v panelovém domě Larsen-Nielsen, šířka schodišťových ramen je 1100 mm. Mezi schodišťovými rameny a nosnými stěnami i mezipodestou jsou přiznané spáry – jedná se o neobvyklé a pěkné řešení, které člověku ihned ukáže, z jakých dílců se schodišťové prostory skládají.

Obvodový plášť

Obvodový plášť sestává ze sendvičových dílců s vrstvou polystyrénové izolace, skladba se liší dle umístění na fasádě – průčelní dílce mají tloušťku 210 mm, a to při následující skladbě – 100 mm vnitřní železobetonová vrstva, 50 mm polystyrén a 60 mm vnější betonová vrstva, štítové dílce pak mají tloušťku 260 mm (skladba zevnitř: 150 mm železobeton, 50 mm polystyrénu, 60 mm vnější železobetonová vrstva) – důvodem větší tloušťky štítových dílců je tedy pouze vnitřní nosná část, která nese na rozdíl od průčelních dílců i stropy.

Fasáda obvodových dílců byla vyrobena přímo v panelárně s pomocí zatlačovaných oblázků, ovšem ne vždy se sešel stejný odstín, a tak si můžeme zejména na štítech všimnout odlišné barevnosti některých dílců. Spáry mezi obvodovými panely byly vždy přiznané a vyplněné černým trvale pružným tmelem, v současnosti je ale drtivá většina spár přetmelena tmelem bílé barvy, mohlo by se tak zdát, že se jedná o původní řešení.


Lodžie

Lodžie jsou předsazené s hloubkou 1600 mm, jejich bočnice mají tloušťku 210 mm a nesou podlahy lodžií o síle 190 mm. Plně zapuštěné lodžie mají shodnou konstrukci, avšak jejich hloubka se zastavila na standardních 1200 milimetrech. Předsazené lodžie mohou být v modulech 3600 a 4800 mm, zapuštěné pouze v modulu 3600 mm.


Na tomto nákresu jsou dvě lodžie v modulu 3,6 m sdružené k sobě, v takovém případě spolu sdílejí prostřední nosnou stěnu, která má tloušťku 150 mm. Krajní stěny lodžií mají zesílenou konstrukci, a to především z estetických důvodů – tlustější čela stěn lépe zvýrazňují svislé členění lodžií. Vnější strany bočnic mají fasádu shodnou s obvodovými panely.


V tomto případě vidíme předsazenou lodžii v modulu 4,8 m, která je umístěná na okraji sekce. Konstrukční zajímavostí je krajní bočnice lodžie, která není ničím jiným než regulérním štítovým nosným panelem. Tento štítový panel je dokonce hlubší, než je hloubka lodžie, takže stěna místnosti prochází až na lodžii. Hloubka štítového panelu (260 mm) umocňuje okraj domu.


V tomto případě se díváme na plně zapuštěnou lodžii, ta má hloubku sníženou na 1200 milimetrů a může být pouze v modulu 3,6 m. Strop lodžie leží na příčných nosných stěnách, které pokračují z vnitřní části půdorysu. Aby nedocházelo k ochlazování příčných nosných stěn ze strany lodžie, jsou k nim přiloženy tzv. lodžiové příložky – ty mají v sobě tepelnou izolaci z polystyrénu o síle 50 mm, čímž vznikne souvrství obdobné skladby jako u štítových panelů.


Bytová jádra

Bytová jádra typu B6 a B7 měla konstrukci buď z panelů o síle 100 mm, nebo byla zhotovená z umakartových desek o síle 55 mm. Bytová jádra měla několik velikostních standardů, a to především dle velikosti bytu, ve kterém se nacházela. Součástí jader byla stoupačka se svislými rozvody vody, plynu a vzduchotechniky.

ROZ4Sekce

V první aplikaci konstrukční soustavy Larsen-Nielsen vznikly čtyři řadové sekce, nyní si je představíme od těch nejvíce zastoupených až po ty nejméně používané. Pro tuto čtveřici sekcí bylo navrženo a používáno celkem 355 různých panelových dílců, toto číslo bylo poměrně vysoké, proto se v průběhu výstavby přestaly stavět dvě sekce – konkrétně sekce S7a a S9a, viz níže. Musím také dodat, že se mi zatím nepodařilo rozluštit značení sekcí.

Sekce S2a

Tato řadová sekce je nejčastější a může mít různou výšku, a to v rozmezí 6 až 12 nadzemních podlaží. Sekce S2a nemůže stát samostatně, vždy musí být spojena minimálně s jednou další sekcí S2a. Dilatační celek mohou tvořit maximálně tři sekce.

Strana s lodžiemi je náležitě členěná právě lodžiemi, které značně přesahují před líc fasády. To protější strana bez lodžií členěná prakticky není – díky umístění mezipodesty směrem do vnitřní části domu jsou i chodbová okna v jedné rovině s bytovými, a tak je strana bez lodžií velmi monotónní. V kombinaci s masivními budkami strojoven výtahů tak domy z této strany vypadají jako hradby, tím spíše u dlouhé a vysoké zástavby. Mi osobně se i tato strana bez lodžií líbí, a to právě díky tomu, jak je surová a strohá, ovšem je mi jasné, že jsem v naprosté menšině. Lehkým oživením je různá velikost panelů a oken.


Na typickém podlaží se nacházejí tři bytové jednotky, krajní byty jsou téměř identické o velikosti 3+1, prostředním bytem je 1+1. Nutno dodat, že tato sekce nevyužívá největšího rozponu 4,8 m. Obývací pokoje tak najdeme v modulech 3,6 m, kuchyně pak v nepříliš vhodných modulech 2,4 m. Zatímco u bytů 3+1 je kuchyň díky tomu úzká, ale alespoň dlouhá, u prostředního bytu je kuchyň už opravdu malá i do hloubky, a tak do ní raději ani nevedou dveře a tváří se spíše jako kuchyňský kout. Mimochodem, ona drobná odlišnost krajních bytů je v tom, že oba mají kuchyňské linky a stoupačky na stejné straně – kuchyně červeného bytu není jako jediná jeho část zrcadlená vůči bytu modrému. Stolování v bytech 3+1 mělo probíhat v obývacích pokojích, proto jsou s kuchyněmi propojeny dveřmi. Byty 3+1 také disponují lodžiemi.

Typické podlaží řadové sekce S2a

Následující půdorys odhaluje soustavu příčných nosných stěn zvýrazněných červenou barvou a také velmi důležité stěny podélně ztužující (modře) – ty dům zpevňují v podélném směru a jsou propojeny se stěnami nosnými, o které se opírají.

Půdorys nosných stěn v sekci S2a

Společné prostory zabírají dva moduly. Ten menší (2,4 m) zabírá dvojramenné schodiště s mezipodestou neobvykle umístěnou směrem do středové části půdorysu. Mezipodesta je nesena konzolkami zasazenými do plochy příčných nosných stěn. Schodišťová ramena mají neobvyklý tvar a přiznané spáry mezi jednotlivými prvky (spára mezi podestou a schodišťovým ramenem) – tato řešení jsou původními součástmi dánského originálu konstrukční soustavy Larsen-Nielsen. Ze schodiště se dostanete skrze obyčejné interiérové dveře do chodby s výtahem, která vás dále přivede do chodby s přístupy do bytů.


U domů se vyskytují i tzv. průchozí podlaží. Ta slouží ke spojení se sousední sekcí, a to především z evakuačních důvodů při požáru. Takto řešené je 4., 7. a 10. NP (dle výšky domu). Pokud by například hořelo ve třetím podlaží, mohou se obyvatele čtvrtého a vyšších podlaží evakuovat průchodem do sousední požárem nezasažené sekce. Průchodnost byla maximálně skrz tři sekce. V případě domů o čtyřech sekcích byly spojené vždy dvě a dvě sekce.

Průchozí podlaží má upravené dispozice bytů, díky kterým se může stranou bez lodžií vést chodba vedoucí do sousední sekce. V této dobře prosvětlené chodbě se nacházejí přístupy do malých komor patřících různým bytům, a to i z jiných podlaží. Povšimněte si neobvykle zkosených příček u zadních komor, které tak vybočují z tradičního pravoúhlého panelákového schématu.

Oboustranně průchozí podlaží řadové sekce S2a

Na průchozím podlaží zůstal beze změny pouze prostřední byt, krajní byty jsou citelně zmenšené a nyní mají velikost 1+1. Díky tomu, že se jedná o zmenšeniny velkých bytů, zůstala jim velká bytová jádra, která by dle tehdejších norem v takto malých bytech být neměla.

Pokud je sekce umístěna na okraji bloku (či na konci dilatace), je průchozí část pouze v té polovině sekce, která sousedí s další sekcí. V tomto případě se tak krajní byt 3+1 neliší od těch v běžných podlažích. Pokud jsou v rámci dilatačního celku spojeny jen dvě sekce, jsou průchozí podlaží obě řešená jako na půdorysu níže, jen je protikus zrcadlově obrácený.

Krajní částečně průchozí podlaží řadové sekce S2a

Sekce S6

Tato sekce vychází z předchozí S2a, avšak v krajních polích má namísto modulu 3,6 m modul 4,8 m. Krajní byty tak mají větší obývací pokoje a k nim protilehlé pole je nenosnou příčkou rozdělené na dvě menší místnosti. Nově se tak jedná o byty 4+1. Prostřední byt 1+kk zůstal stejný jako u sekce S2a.


Typické podlaží řadové sekce S6


Nosná konstrukce je téměř shodná se sekcí S2a, ryzí příčný nosný systém doznal změn především v krajních polích o šířce 4,8 m, která jsou nenosnými příčkami rozdělená na dvě menší místnosti. Došlo také k přesunu podélně ztužujících stěn, které již nesousedí s obývacími pokoji, ale právě s menšími místnostmi na protilehlé straně větších bytů.

Půdorys nosných stěn v sekci S6

Sekci S6 dobře poznáte právě podle dílců v modulu 4,8 m, které mají okna rozdělená úzkým pilířkem. Z opačné strany pak zaujmou velmi prostorné lodžie – k hloubce 1600 mm v tomto případě přidávají i délku 4800 mm.


Průchozí podlaží vycházejí z principů použitých u sekce S2a.

Průchozí podlaží řadové sekce S6
Částečně průchozí podlaží řadové sekce S6

Sekce S9a

Tato sekce je tou asi nejvíce exoticky vypadající z celé palety sekcí první aplikace. Mohutná řadová sekce se zcela vymyká tuzemským panelákovým měřítkům i práci s průčelím. Na mohutnosti a neosobnosti přidává zejména velká plocha téměř bez oken v ustoupené části zadního průčelí. Sekce je značně hluboká a téměř vždy měla výšku nad 9 NP, existuje ale i několik sekcí S9a s výškou 8 NP. Průchozí podlaží se nevyskytují, a to ani u nejvyšších sekcí s výškou 12NP.

Ustoupená část průčelí s velkými panely a malými okny je jedním z důvodů, proč se tato sekce předčasně přestala stavět – vyžadovala příliš speciálních dílců. Konkrétně třeba tento dílec s malinkým oknem nebyl použit u žádné jiné sekce – musel se tak vyrábět jen kvůli sekci S9a. Tento dílec osvětluje chodbu s komorami, která je přístupná ze společných prostor.


Na typickém podlaží se nachází pět bytových jednotek. V každém rohu najdeme byt 3+kk bez lodžie. Prostřední část sekce pak obsahuje byt 2+1 s lodžií a společné prostory.

Typické podlaží mohutné sekce S9a

I v této značně hluboké sekci se vyskytuje pouze příčný nosný systém s podélným ztužením.

Půdorys nosných stěn v sekci S9a

Krajní sekce mají okna i na štítech, ta směřují do kuchyňských koutů, které jsou ve středových částech domu běžně bez oken. Mimo štítových oken ale byty v krajní části sekce nedoznaly žádných změn.

Typické podlaží koncové sekce S9a

Tato sekce se dokonce stavěla i jako samostatně stojící, byť tedy pouze ve třech exemplářích (Dvě sekce na ulici Donovalská v Chodově a jedna na ul. Dubnova v Hájích). V tomto případě mají oba štíty okna vedoucí do kuchyňských koutů.


Varianta sekce S9a s okny na obou štítech by se vlastně už dala nazvat věžovou sekcí…

Sekce S7a

Řadová sekce S7a je vůbec tou nejvzácnější, jakou u soustavy Larsen-Nielsen první aplikace najdeme – existuje jen jedna jediná. Na exkluzivitě přidává i to, že sekce byla použita jen v prototypu (prvním paneláku Larsen-Nielsen) popsaném výše. Ovšem tato sekce je katalogová, mohla se tedy stavět ve velkém, přesto k tomu z neznámých důvodů nedošlo. Na sekci S7a je zajímavá také kombinace hlubokých předsazených lodžií spolu se zapuštěnými lodžiemi.

Sekce nabízí úctyhodných devět bytových jednotek, pravda, pět z nich jsou garsoniéry, i tak se na poměry řadových sekcí (napříč soustavami) jedná o rekord. Jedna z garsoniér je ozvláštněná malou místností, či spíše takovou větší komorou s oknem, která důvtipně využívá slepý prostor za výtahovou šachtou. Zbylé čtyři bytové jednotky mají velikost 3+1 a jsou identické, pouze vzájemně zrcadlené (každá v jednom rohu sekce).

Typické podlaží řadové sekce S7a

Půdorys nosných stěn v sekci S7a


Sekce existuje také v koncovém provedení, kdy jsou na krajním štítu umístěná okna. Oproti běžné řadové sekci mají krajní byty změněné dispozice, navíc je koncová sekce i citelně zmenšená, a to právě na úkor krajních bytů – ty mají dispozici 1+1. Koncové provedení existuje celkem v sedmi kusech – a výrazně tak předběhla svou řadovou předlohu.

Koncové provedení řadové sekce S7a doznalo citelného zmenšení krajních bytů
Půdorys nosných stěn v koncové sekci S7a

Tři koncové sekce S7a najdeme na ulici Bachova v Chodově. Neobvyklé je, že jsou samostatně stojící. A protože neexistuje provedení s okny na obou štítech, mají chodovské sekce jeden štít holý bez oken. Zbylé čtyři koncové sekce S7a najdeme v Bohnicích – dvě obepínají jedinou středovou řadovou sekci popsanou výše, další dvě tvoří společný blok opodál na ul. Lešenská.


Společné prostory jsou totožné jak pro variantu středovou, tak koncovou. Schodiště umístěné u okraje fasády sousedí s výtahovou šachtou a dostanete se z něj na prostornou, ale málo prosvětlenou chodbu s devíti byty.

ROZ4Druhá aplikace

Panelové domy Larsen-Nielsen druhé aplikace by se prakticky daly považovat za úplně novou soustavu – až tolik změn u nich nastalo. Druhá aplikace se začala stavět v roce 1980 a výstavba ustala až se začátkem 90. let. Plánovaným důvodem k přechodu na druhou aplikaci bylo dosluhující strojní vybavení panelárny používané na výrobu dílců pro první aplikaci. Nové strojní vybavení pro panelárnu v Malešicích poskytla maďarská firma EPGEP (v Maďarsku se rovněž licenčně stavěly panelové domy Larsen-Nielsen). Nová varianta přinesla očekávané inovace, jako lepší tepelně-izolační vlastnosti či modernější vybavení staveb – výtahy, okna atd. Podstatné změny nastaly u dispozic bytů, ty byly dané především odlišnými rozpony. Výraznou inovací prošla také architektura, která zcela opustila strohé linie známé z první aplikace.

Architektura domů druhé aplikace zaujme především pásy z pohledového betonu, které najdete na spodním okraji každého obvodového dílce. Hladký pohledový beton příjemně kontrastuje s oblázky použitými na zbylé ploše obvodových dílců. Domy mají četné rizality a lodžie se zde vyskytují již pouze v hloubce 1,2 m a jsou vždy plně zapuštěné. Jedním z mála prvků, který druhá aplikace převzala po té první, je pilířek mezi balkónovými dveřmi a oknem, případně pilířek mezi dvěma stejně velkými okny v modulu 4,5 m – ten už ale neslouží jako kryt pro příčku mezi dvěma místnostmi, ale jako estetický prvek.

ROZ4Konstrukce

Druhá aplikace má stále tři rozpony, avšak došlo ke změně jejich délek. Zachován zůstal pouze rozpon 3,6 m, nejmenší rozpon 2,4 m byl zvětšen na neobvyklých 2,7 m, naopak největší rozpon 4,8 m byl zmenšen na 4,5 m. Stropní dílce mají tloušťku 160 mm a jsou plné, spočívají na železobetonových nosných stěnách se sílou 150 mm. Nenosné příčky mají tloušťku 65 mm. Zachována zůstala konstrukční výška podlaží 2,8 m.

Rozponu 2,7 m užívá ve všech sekcích dvojramenné schodiště, díky neobvyklému rozponu jsou schodišťová ramena příjemně široká – 1250 mm. V druhé aplikaci je již mezipodesta častěji umisťována k okraji fasády a její okna tak již nejsou v jedné rovině se zbylými okny fasády. Specifické tvary schodišťových stupňů, jako je orámování a uchycení zábradlí, zůstaly shodné s první aplikací, a to včetně mezer mezi dílci a konzolkami nesoucími mezipodesty.


Obvodový plášť

Obvodový plášť doznal mimo estetických změn i změny v konstrukci. Tloušťka obvodových dílců povyrostla v průčelí na 240 mm a na štítech na 290 mm. Stále se jedná o sendvičový obvodový plášť se středovou izolační vrstvou z polystyrénu. Za zvýšením tloušťky obvodových dílců stojí právě tepelná izolace z polystyrenu, která povyrostla ze síly 50 mm na sílu 80 mm. Skladba je následující: průčelí – vnitřní nosná vrstva 100 mm, tepelná izolace z polystyrenu 80 mm a vnější betonová vrstva 60 mm. Štítové nosné dílce: vnitřní nosná stěna 150 mm, tepelná izolace z polystyrénu 80 mm a vnější betonová vrstva 60 mm.


Velká změna nastala u suterénu – ten již nebyl budován monoliticky, ale s pomocí panelů. Suterénové dílce mají skladbu shodnou s těmi v nadzemních podlažích a dostaly tmavější fasádu pro optické oddělení soklu od zbytku domu.


Lodžie

Lodžie jsou vždy plně zapuštěné s hloubkou 1,2 m a vyskytují se ve všech rozponech. Balkónové dveře jsou stále od okna odděleny pilířkem, u lodžií v nejmenším rozponu (2,7 m) najdeme vždy francouzské okno, což je prvek pro panelovou výstavbu 80. let poměrně neobvyklý. Ocelové zábradlí lodžií mělo nejčastěji výplň z drátoskla, v menší míře z dřevěných vodorovně skládaných desek.


Na následujícím nákresu jsou vedle sebe lodžie v modulech 3,6 a 2,7 m. Zajímavé je, že zatímco levá lodžie začíná jako zapuštěná, tak pravá končí jako předsazená – lodžie zde tvoří rizalit (úskok průčelí). Lodžiové bočnice nejsou prostým pokračováním vnitřních příčných nosných panelů, ale jedná se o speciální dílce, které jsou širší než nosné stěny, bočnice jsou použitelné jak pro zapuštěnou, tak předsazenou část lodžie. V případě dvou lodžií vedle sebe v jednom dilatačním celku je vnitřní lodžiová příčka úzká 150 mm a přímo navazuje na vnitřní nosnou stěnu.

ROZ4Sekce

V druhé aplikaci vzniklo šest typových převážně řadových sekcí, které v některých případech mají i své koncové varianty s okny na štítech. Novinkou jsou zde sekce rohové. Bodové sekce se nepoužívaly a stejně tak průchozí evakuační podlaží u vyšších řadových sekcí. Ani u druhé aplikace se mi nepodařilo rozluštit principy názvů sekcí.

Sekce D8

Nejčastější sekcí druhé aplikace je řadová sekce s označením D8. Ta dává krásně na obdiv jeden z hlavních architektonických prvků druhé aplikace – rizality. Tedy užijete si jich pouze na průčelí s chodbovými okny, a to zejména při pohledech z úhlu. Protější strana s lodžiemi jako by patřila k úplně jiné soustavě – je hladká, bez jakéhokoliv rizalitu, s protější stranou ji spojuje prakticky jen pásek z pohledového betonu v každém podlaží. Následující fotografie z roku 2015 zachycují sekce D8 v téměř původním stavu, a to včetně oken. Jedná se o blok naproti hotelu Opatov.

Sekce D8 má nejčastěji výšku 6 a 8 nadzemních podlaží, výjimečně pouze 5 NP. Na typickém podlaží se vyskytují čtyři bytové jednotky – dva shodné byty 3+1 na okrajích sekce, a byt 1+1 s garsoniérou ve středové části půdorysu. Zajímavostí je, že tato sekce nemá koncové provedení – neexistuje tak provedení s okny na štítech, neméně zajímavý je fakt, že sekce nikde nestojí samostatně, vždy je spojena alespoň s jednou další sekcí D8.

Typické podlaží sekce D8

I v druhé aplikaci soustava ctila výhradně příčný nosný systém. Za povšimnutí stojí přechod z modulu 2,7 m na modul 4,5 m v krajních částech půdorysu.

Nosné konstrukce v sekci D8

Společné prostory přebírají po sekcích první aplikace řešení chodbových oken na mezipodestě – jedno malé okno u podlahy a druhé u stropu. Přímo naproti schodišti najdeme výtah a chodba s byty pak zabírá střed půdorysu sekce.


Dvojsekce (jeden dilatační celek složený ze dvou sekcí D8) měly často stylově spojené budky strojoven výtahů. V tomto případě byl i schodišťový sloupec zvýšen o jedno podlaží nad úroveň střechy – k výtahové strojovně a střeše se tak ze společných prostor dostanete bez pomoci žebříku.


Výskyt garáží je u soustavy Larsen-Nielsen velmi vzácný, přesto existuje pár výjimek. Domy v městských částech Chodovec a Hodkovičky mají na parteru garáže, v každé lokalitě však v odlišném provedení.
V Chodovci jsou garáže na stranách s rizality a některé garáže jsou předsazené před fasádu. Nad garážovými vraty jsou větrací mřížky.

V Hodkovičkách jsou garáže na ploché straně domů a jejich vrata jsou v jedné rovině s fasádou. Na některých místech je příjezd ke garážím doslova skrytý, až nemožný. Například u domu s adresou Pod Lysinami 476/2 se mi nepodařilo zjistit, jak se legálně do jeho dvou garáží dostat.


A obě lokality mají i další zajímavost. Jak jsem psal již u popisu první aplikace – u soustavy Larsen-Nielsen se nepoužívaly barevné fasády obvodových dílců. To by bez výjimky platilo i u druhé aplikace, nebýt právě těchto dvou lokalit. V Chodovci dostal parter zelený nátěr, stejně tak i pruhy z pohledového betonu v prvních dvou podlažích. Bohužel na všech domech byl v době mého focení zelený nátěr již po obnově, a to hodně jedovatým odstínem zelené. Původnímu odstínu se nejvíce podobá nátěr na druhé fotografii.

V Hodkovičkách se zase parter natíral hnědým odstínem, který se naštěstí do doby mého focení (3/2021) dochoval. Mimo parteru dostaly tento nátěr i panely s chodbovými okny.

A aby toho nebylo málo, v Hodkovičkách se používalo i neobvyklé značení bloků písmeny abecedy, a to stejným nátěrem, jako u parteru nebo sloupců chodbových oken.


Nicméně v probarvování zcela vede sídliště Barrandov, kde Larseny dostaly pro tuto soustavu mimořádně pestrou barevnost. Tamní sekce D8 stavěné až po sametové revoluci mají části fasády natřené dvěma odstíny hnědé barvy. Na následujících fotografiích je zachycený poslední blok, který ještě nebyl v roce 2021 zateplený a nepřišel tak o svou unikátní barevnost.

První dvě nadzemní podlaží jsou natřená hnědou barvou, k tomu další dvě podlaží světlou hnědo-žlutou barvou. Pro zpestření je barevnost v zapuštěných schodišťových sloupcích vyvedená do ještě vyšších podlaží. Zbylá podlaží těchto osmipodlažních sekcí jsou v přírodním odstínu. Vše zakončuje atika, která dostala stejný hnědý odstín, jako první dvě nadzemní podlaží. Strana s lodžiemi je hravější. Hnědý nátěr zde místy zasahuje až k předposlednímu podlaží, na druhou stranu zde ale zase chybí světlejší hnědo-žlutý nátěr.

Barevnost se řešila na každém z pěti bloků individuálně. Na těchto starších snímcích z roku 2017 můžete vidět, že na vedlejším bloku byl světlejší odstín použitý i na straně s lodžiemi, naopak na straně s chodbovými okny zase světlý odstín chybí a tmavý odstín je v jiném rozvržení.

Na tomto bloku zase chybí světlejší odstín z obou stran a tmavší odstín je opět odlišně členěný.


Chodovec se ve výčtu atypických řešení nevzdává, a tak se přesuňme zpět k jeho zeleně probarveným sekcím D8 s garážemi. Tyto domy stojí pod svahem, z toho důvodu jsou zde v sekcích blíže ke svahu atypicky řešené krajní moduly ve 2. a 3. NP. Jelikož kolem těchto okrajů domů vede chodník a schodiště, kterým se překonává velký výškový rozdíl, byly zde místo bytů situovány sklepy. Byt ve třetím patře, do kterého se může jako na dlani podívat každý kolemjdoucí, by chtěl asi málokdo.

Svah může i za zdánlivý rozpor s tím, co jsem psal v úvodu popisu sekce D8 – a to, že mohla mít minimální výšku 5 NP. Díky svahu má totiž dům při pohledu z jihovýchodní strany jasná 4NP, obejdeme-li si jej ale z druhé strany, již má výšku 6 NP (včetně parteru s garážemi).

Sekce D12

Druhá nejčastější řadová sekce soustavy Larsen-Nielsen 2. aplikace nese označení D12. Tato sekce již má i koncovou variantu a často tvoří obrovské bloky. Koneckonců, i úplně nejdelší blok 2. aplikace, který najdete na ul. Kapitána Stránského v Černém Mostě, tvoří 10 sekcí D12. Blok má 9 NP a nestihl jsem jej vyfotit před zateplením. Pro ilustraci masivnosti této sekce nám tak dobře poslouží jen o málo menší blok o osmi sekcích a 12. nadzemních podlažích na ulici Urbánkova v Modřanech, který jsem naštěstí zdokumentovat stihl:

U sekcí D12 se vyskytují lodžie pouze v modulu 2,7 m – s francouzským oknem, což je řešení pro 80. léta nepříliš obvyklé. Koncové sekce D12 mají lodžie i v modulu 3,6 m. Sekce má na obou stranách rizality a může mít výšku v rozmezí 9-12 NP. Dilatační celek čítá dvě nebo tři sekce, samostatně stojící mohou být minimálně dvě sekce tvořící jeden dilatační celek.

Společné prostory mají požárně oddělené schodiště, které je osvětleno a větráno okny. Ze schodiště se skrz chodbu, která obepíná výtahové šachty, dostanete až do chodby s přístupy do bytů, v této chodbě je dostatek světla skrz její dvě okna a najdeme zde také hydrant a suchovod. Chodba s byty je od výtahové chodby oddělená požárně odolnými dveřmi, které musí být vždy zavřené, aby se zamezilo šíření kouře v případě požáru. Vstupy do výtahů jsou situovány směrem k chodbovým oknům, a ruch z provozu výtahů tak neruší obyvatele bytů (otevírání a zavírání dveří, brzdění výtahů), což je vykompenzováno zdánlivě zbytečným obcházením výtahové šachty.

Typické podlaží obsahuje tři byty. Dva identické byty 3+1 na okrajích sekce, mezi kterými najdeme byt 2+kk. Ke každému bytu přísluší lodžie. Byty mají komory přístupné ze společných prostor.

Typické podlaží řadové sekce D12

Koncová sekce D12 má na štítech okna ve své středové ose. Tato okna patří malému pokoji, který vznikl v zásadně přepracovaném krajním bytě. Ten má velikost 4+1 a využívá i modulu 3,6 m, ve kterém má i lodžii – krajní sekce tak jako jediné mají tyto širší lodžie. Ačkoliv by se mohlo zdát, že je levé a pravé provedení koncové sekce totožné, pouze zrcadlově obrácené, není tomu tak. Krajní byty jsou skutečně zrcadlené, prostřední byt a společné prostory si ale svou orientaci zachovávají.


Koncová sekce D12 v levém provedení
Koncová sekce D12 v provedení pravém

Sekce D4

Tato sekce má vždy výšku 4 NP a má velmi členitý půdorys. Při spojování sekcí do řady se celý blok schodovitě posouvá a vzniká tak velmi členitá struktura, tím spíše v kombinaci s rohovými sekcemi, o kterých bude řeč za chvíli. Lodžie se vyskytují pouze na jedné straně sekce.


Neobvyklé je řešení společných prostor, které nemají chodbová okna – denní světlo se tak do společných prostor dostává pouze skrz prosklení vstupních dveří a také střešním světlíkem, což je poměrně neobvyklé řešení.

Na typickém podlaží najdeme pouze dva byty, každý s velikostí 4+1, avšak s odlišnými dispozicemi. U levého bytu si můžete všimnout příčiny toho, proč společné prostory nemají okna – aby byt mohl mít malou místnůstku přístupnou z obývacího pokoje.

Typické podlaží sekce D4

Nosné a ztužující stěny v sekci D4


K zajímavostem ohledně probarvených Larsen-Nielsenů se opět vraťme do Hodkoviček, kde mají sekce D4 zeleně probarvené lodžie.


A u barvení ještě zůstaneme – v Modřanech mají přízemní panely domů na západním konci ul. Nikoly Vapcarova neobvyklé ozdobné nátěry v pásku z pohledového betonu. Ozdoby působí značně neobvykle a dle mého průzkumu u místních nejsou původní – dle všeho je tam v 90. letech maloval jeden z místních obyvatel. Nicméně tato samozvaná estetizace mu byla zakázána a tak ozdoby na jednom z domů opodál z čista jasna končí. Ozdoby byly pravděpodobně namalovány na dalších domech v okolí, avšak zateplené fasády tento prvek ukrývají.

Sekce R4

Tato sekce je rohovým doplňkem k předchozí řadové sekci D4. Jedná se o tzv. dvojsekci – tzn. tato sekce, stavěná jako jeden dilatační celek, obsahuje dvě čísla popisná (dva vchody). Sekce R4 tak obsahuje rohovou sekci spojenou s řadovou sekcí téměř obdobné dispozice jako výše popsaná D4.

Svým členitým půdorysem dvojsekce R4 dokonale zapadají ke členitým sekcím D4. Zajímavé je malé úzké okénko na vnějších štítech, které patří kuchyňskému koutu bytů 3+kk. I zde jsou, podobně jako u D4, společné prostory bez oken. Rohová dvojsekce R4 existuje v pravém i levém provedení (zrcadlení) a stejně jako sekce D4, se kterou bývá vždy kolmo spojená, má výšku 4NP. Tyto sekce najdeme především v Modřanech, konkrétně v místní části Baba III. Dvojsekce R4 zde dovolily utvořit čtyři polozavřené bloky domů, a to v ulicích Pertoldova a Pavelkova, kde tvoří jižní části těchto bloků.


Na typickém podlaží se v rohové části sekce nacházejí tři bytové jednotky různých velikostí. Největším bytem rohové části je 3+1 s víceméně klasickou „larsenovskou“ dispozicí. Méně obvyklé jsou pak zbývající dva byty s kuchyňským koutem, především pak spodní byt 3+kk, který má v kuchyňském koutu i ono malé úzké okno. Protější byt 2+kk pak při rozměrově shodném obývacím pokoji s kuchyňským koutem toto okénko mít nemůže, protože na jeho štítovou stěnu navazuje další sekce. Na druhou stranu má tento byt v obývacím pokoji navíc lodžii.
Řadová část je téměř shodná se sekcí D4. Pravý byt 4+1 je praktický shodný s tím v sekci D4, levý je pak jen mírně modifikovaný – jeho levá horní místnost je posunutá směrem nahoru a na fasádě tak nevzniká uskočená část.

Typické podlaží dvojsekce R4

Půdorys s nosnými stěnami nám odhaluje užití kombinovaného nosného systému, a to především v rohové části sekce. V řadové části převládá obvyklý příčný nosný systém.

Kombinovaný nosný systém dvojsekce R4

Druhou lokalitou, ve které probíhala výstavba sekcí R4, je sídliště Lehovec v Praze Hloubětíně. Vyskytují se zde dvě sekce R4. Jednu najdeme na ul. Slévačská 3 a 5, ze severní strany na ní s velkým úskokem navazují sekce D4. Z východní strany na ní poměrně neobvykle navazuje šestipodlažní sekce D8.

Druhá sekce R4 stojí opodál na ul. Rochovská 1 a 3. I zde na ni navazuje sekce D8, tentokrát v kolmém směru a s výškou 7 NP. Napojení na citelně vyšší sekci ale není jedinou zajímavostí této sekce R4. Jedná se také o jedinou R4, která není spojená z obou stran s dalšími sekcemi. Snad právě proto je zde atypicky použitá řadová část téměř shodná s běžnou D4 – tedy s ustoupenou krajní místností na straně bez lodžií. Navíc má tato sekce ale i jednu lodžii navíc v pravé části, čímž vzniká neobvyklý úsek tří sloupců lodžií v jedné rovině.

Sekce V8, V12

Tato mohutná sekce s jedním číslem popisným obsahuje na typickém podlaží úctyhodných devět bytových jednotek. Sekce může mít buď 8 nebo 12 NP – dle výšky se odvíjí i označení sekce V8 resp. V12. U nižší i vyšší varianty jsou dispozice shodné. Jedná se o tzv. chodbovou sekci – středem objektu vede v podélném směru dlouhá chodba, která obsluhuje byty přístupné po stranách.

S výjimkou bytu 2+kk naproti schodišti (který je schodný s tím v sekci D12), se na typickém podlaží nacházejí byty 3+kk. Ty se dělí do dvou variant – štítové a středové. Štítové byty mají v kuchyňském koutu malé okno a kouty jsou odděleny od obývacího pokoje z části i příčkou. To kuchyňské kouty středových bytů nemají dělicí příčku a ani okno, které ve středu půdorysu nebylo kam umístit. Každý z bytů má lodžii v modulu 2,7 m a také komoru – ta ubírá z plochy bytu a je přístupná z centrální chodby.

Typické podlaží sekce V8 a V12

U panelových domů s centrální chodbou se běžně pro potřeby chodby užívalo obrácení nosného systému na podélný směr. Chodba tak může být bez viditelných podpor a navíc plní i funkci podélné výztuhy. Ovšem u těchto sekcí soustavy Larsen-Nielsen bylo i pro centrální chodbu užito příčného nosného systému – celá chodba je tak lemována průchody v příčných nosných stěnách a podélná výztuha musela být řešená s pomocí podélně ztužujících stěn vsazených mezi příčné nosné stěny.

Sekce V8 a V12 disponují ryzím příčným nosným systémem, a to i přes svou centrální chodbu

Jak jsem již zmínil, společné prostory, konkrétně řešení schodiště a navazující chodba s výtahy, vycházejí ze sekce D12. Najde se zde ale jedna odlišnost, a to obvodový dílec s okny kryjící chodbu s výtahy – z nepochopitelných důvodů zde byl užit speciální dílec s menšími obdélníkovými okny. Toto řešení nedává vůbec smysl, neboť se tento dílec u žádné jiné sekce již nevyskytuje. Užití dílce s menšími okny si nevyžádala ani dispozice domů – nic by nebránilo tomu, aby zde byl použit dílec se dvěma čtvercovými okny, který se používal na stejném místě u sekce D12 a dokonce i v bytech jiných sekcí. Inu, zde se racionalizace tak trochu vymkla kontrole…

Sekce R8

Tato rohová sekce určená pro výškovou hladinu 8 NP existuje jen v pěti exemplářích a není katalogová – byla vyvinuta dodatečně. Barrandovské R8 ctí, stejně jako barrandovské D8, několikabarevný nátěr v hnědých odstínech, který je pro soustavu Larsen-Nielsen jinak velmi neobvyklý. Rohové sekce zde tvoří polozavřené bloky spolu se sekcemi D8 a stavěly se i v zrcadlovém provedení. Barrandov má navíc ještě jednu atypickou R8, najdeme ji na ul. Voskovcova 12 a prošla již velmi nevkusnou rekonstrukcí. Tato sekce má odlišné členění oken i úskoků, má tedy i odlišnou dispozici.


Aby toho nebylo málo, další prozatím neznámé rohové sekce najdeme na sídlišti Černý Most II. Tentokrát sekce navazují na řadové sekce D12. Fasáda byla ponechána v přírodním provedení, bohužel se mi ji před zateplením nepodařilo zdokumentovat, pomoct tak musí Google Street view.

K sekcím R8 se mi zatím nepodařilo sehnat půdorysy. Bydlíte v jedné z nich? Znáte tam někoho? Tak se mi prosím ozvěte, přijedu si zaměřit alespoň byt a postupně tak dám půdorys dohromady.

ROZ4Hotelové sekce z Maďarska

Do Československa bylo dovezeno také několik Larsen-Nielsenů z maďarské produkce. Ty se od těch našich zcela liší. Maďaři měli také licenci pro tuto konstrukční soustavu, a tak si, podobně jako my, vytvořili vlastní variantu. Jejich bytové Larseny si můžete prohlédnout na následujících fotografiích.

Maďaři z této soustavy stavěli také hotelové domy s velmi specifickým vzhledem. Prakticky v nezměněné podobě několik těchto hotelových Larsenů přivezli i do Československa. Panely vyrobené v Maďarsku, osazené maďarskými okny, byly, stejně jako všechny ostatní části stavby, dovezeny přímo z Maďarska.


Kolej Volha

V Praze najdete maďarský Larsen na ulici K Verneráku v Kunraticích. Tento objekt je známý jako Kolej Volha. Dům má ale zateplenou fasádu, dost možná i od výstavby (některé detaily tomu nasvědčují, ale ověřeno to ještě nemám). Poslouží nám tak jen jako letmé seznámení s Maďarským hotelovým provedením soustavy Larsen-Nielsen a více spár a panelů si užijeme za chvíli…


Hotel Voroněž

Velmi pěkný kousek byl postaven v Brně. Budova stojící poblíž brněnského výstaviště má dodnes původní fasádu i jméno – hotel Voroněž. Krásně zde vynikají prostorové předsazené lodžie (z prostorových prefabrikátů), které jsou nepravidelně rozmístěné. Neobvykle působí i parter, nad kterým jsou v prostorách u vstupní haly panely se zdobnými motivy. Stejné motivy se opakují také na hlavním schodišťovém sloupci, který je výrazným pohledovým prvkem domu.

Neméně zajímavý je také opodál stojící objekt, který byl postaven spolu s hotelem a nese jméno Hotel Voroněž 2. I tato budova byla postavena Maďarskou variantou soustavy Larsen-Nielsen, avšak ve značně umírněné formě. Sice zde najdeme prostorové předsazené lodžie, ale jsou již pravidelně uspořádány. Fasádě dominují zejména okna s klasickým panelákovým členěním, oživením jsou částečně francouzská okna. Zajímavá jsou původní ocelová chodbová okna s kopilitovou stěnou. Výrazným architektonickým prvkem je přístřešek u hlavního vstupu.


Vysokoškolský internát Družba

Nejpůvodnější stav maďarského Larsen-Nielsena na mě čekal v roce 2019 v Bratislavě. Internát Družba Univerzity Komenského situovaný v městské části Karlova Ves dokonce obsahoval v určitých částech i původní maďarská okna!

Dva téměř identické objekty jsou spojeny ještě centrálním nízkým objektem s jídelnou a kongresovým centrem. Na hotelových objektech je mnoho zajímavých detailů, například provedení ochranného rámu kolem žebříku na jednom ze schodišťových sloupců, krytí malých chodbových oken, řešení parteru či rozmístění lodžií.

Vlčie Hrdlo

A v Bratislavě ještě zůstaneme. V městské části Ružinov, na ul. Vlčie hrdlo, byly postaveny tři malé hotelové domy Larsen-Nielsen. V době mé návštěvy v závěru roku 2019 byly již dvě ze tří budov po zateplení. Předpokládám, že původně vypadaly všechny, jako ta mnou zdokumentovaná. Zdobné prvky se zde již moc nevyskytují, protože domy stojí v průmyslové lokalitě, kde se na parádu moc nehledí. Přesto zde zůstal stylový parter a prostorové lodžie.


ROZ4Zajímavosti

Setkání generací

Po přehledu typových sekcí si ukážeme sekce atypické, a aby toho nebylo málo, tyto atypické sekce z druhé aplikace dokonce navazují na blok tvořený sekcemi S2a z první aplikace! Jedná se tak o jediné místo, kde je jeden blok tvořený jak starým, tak novým typem Larsen-Nielsenů. Tento blok se mi naštěstí v roce 2015 podařilo zachytit ještě v původní podobě, dnes už je samozřejmě zateplený a tuctový.

Tato zajímavost zůstává nadále předmětem mého zájmu, zatím o tomto domě moc nevím. Nabízí se totiž několik zajímavých scénářů…

Jelikož jsem zatím nenalezl první objekt 2. aplikace, mohly by to být právě tyto dvě sekce. Neméně zajímavý by byl také fakt, že starší sekce S2a, na které atypické sekce navazují, byly třeba úplně posledními sekcemi postavenými v 1. aplikaci a ihned se na ně navázalo prvními sekcemi 2. aplikace.

Může to být ale také tak, že starší dům byl postaven dříve a až později (o několik let) k němu přistavěli tyto dvě atypické sekce – i tento scénář je zajímavý už jen tím, co vidíme – obě generace Larsen-Nielsenů v jednom bloku.

Mimo atypických dispozic zaujme také fakt, že se jedná o jedinou rohově-koncovou řadovou sekci této soustavy. Tedy sekci, která má některá okna přesunutá z průčelí na štít, aby na ni mohla navazovat kolmo další řadová sekce.

Nebojte se spár!

Panelák se skládá z panelů, mezi panely jsou spáry – a to je přece podstata paneláku. Spáry bychom neměli schovávat – i když dáme meruňkovou fasádu, sedlovou střechu a trojdílná okna, každý stejně pozná, že pod tím vším je panelák, panelák, který si hraje na něco, čím není. Proto mě velmi potěšil Larsen-Nielsen z 1. aplikace na ul. Botevova 3095-3097 v Modřanech. Jeho štíty mají po zateplení bílou barvu a na ní nakreslené šedé spáry v nadživotní velikosti. A to je správná cesta – když už se panelák musí zateplit, není dnes problém na něj spáry nakreslit znova. Tím spíše právě na štítové stěny, které spáry rozčlení a rozbijí tak tuto velkou plochu.

Průčelí dopadlo hůře, je zde vidět zbytečná snaha o oživení s pomocí šedých pásů mezi okny, které jsou nepravidelně rozmístěné. Jsou i trochu ustoupené, ale nedostaly průběžné parapety, a tak obnažená hrana rychleji chátrá.

ROZ4Komentáře

19 komentářů u „Konstrukční soustava Larsen-Nielsen

  1. Ještě jsem si vzpomněl na pár postřehů:

    Průchozí podlaží u sekcí S2a a S6 nemusí být jen 4,7,10. Například bohnický dům, kde máte vyfocenou “surovou zadní stanu”, má průchod v 5. a 9. patře. Dům ve Valentově ul. 1734-1737 má průchozí 4., 7. a 9. patro.
    Zajímalo by mě, podle čeho se rozhodovalo, jestli a kde průchody budou – myslím že v Matúškově ul. je osmipatrový dům bez průchodů, naopak v Ledvinově ul. sedmipatrový s průchodem ve čtvrtém.

    A ještě jedna zajímavost k Modřanům, žel v podobě mlhavé vzpomínky – dávní známí, se kterými už nejsem v kontaktu, kdysi bydleli ve čtyřpatrovém domě, který mi vychází na D4 v Pirinské ulici. Byl to byt 2+kk, kde měli společný záchod pro dva sousední byty. Podle článku byly v D4 typicky byty 4+1, tak nevím, jestli to byl atyp od výstavby nebo jestli to nebyla přestavba (rozdělení bytu na dva menší? spekuluju, informace nemám)

    1. Průchozí podlaží jsou naštěstí dobře vidět zvenku, takže přidávám další pozorování, jen letem světem:

      Bachova 1584-1593 S2a dvanáctipatrový s průchody v 5. a 9. patře

      Ledvinova 1711-1712 S6 šestipatrový s průchodem ve 4. patře
      Ledvinova 1713-1714 S6 sedmipatrový s průchodem ve 4. patře

      Matúškova 799-800 S6 osmipatrový bez průchozích podlaží
      Matúškova 797-798 S2a devítipatrový s průchodem v 7. patře

      Matúškova 782-783 S2a sedmipatrový bez průchozích podlaží
      Matúškova 784-785 S2a osmipatrový s průchody ve 4. a 7. patře
      Matúškova 786-787 S2a desetipatrový s průchodem jen v 7. patře

      Vajdova 1029-1036 S2a dvanáctipatrový s průchody v 6. a 10. patře
      Vajdova 1044-1048 S2a osmipatrový bez průchozích podlaží
      Tesaříkova 1020-1026 S6 osmipatrový bez průchozích podlaží

      ….systém jsem v tom opravdu nenašel.

  2. Pěkný článek a pokud se nepletu v letecké záběru označený dům číslem 3 je panelák v ulici Poznaňská, ale tu variantu jsem tu popsanou nenašel, neb moje garsonka tam má rozpětí 5,8m a i uspořádání prostoru patra je jiné než v uvedených příkladech, u nás je například schodiště podél severní strany (podélně asi i díky tomu 5,8 m rozpětí) a asi i stropní panely budou mít jinou konstrukci, dle toho co vidím ze schodiště budou mít větší tloušťku. Nebo je možné že tento panelák se je jiná konstrukční varianta než Larsen Nielsen? Zajímám se o to také z toho důvodu že chci dělat rekonstrukci bytu a přemýšlím jakou asi tak má nosnost takový strop.

    1. Pod číslem 3 je dům na ul. Krynická. Váš dům na ul Poznaňská je jiná konstrukční soustava, a to VVÚ-ETA. Ta má rozpon 6 metrů a tak jste správně naměřil od stěny ke stěně 5,8 m. Stejné stropy jsou použité i v krajních bytech 3+1, kde na nich spočívají kompletně všechny nenosné příčky daných bytů, takže o nosnost bych se nebál…

      1. Ne, není.

        Ti lidi dostali třípokojový byt a měli dvě děti, tak snad není až takový problém dát jeden pokoj jednomu dítěti, druhý druhému, třetí nechat pro rodiče.
        Ve Skandinávii se běžně dávají ty nejlepší pokoje dětem. Ten malý pro jedno dítě je zcela ok, kdybych já bývala byla měla takový (sdílela jsem 12 m2 se sourozencem a bylo to utrpení)
        Ale když čeští rodiče potřebují kuchyň, ložnici a obývák a děti nacpou do toho nejmenšího, to je pak těžké.

        Mně spíš vadí dispozice bytů 3+1 sekce S7a, ten průchozí obývák do 2 místností a jádra, a to je třeba obývák projít, pokud se jde někdo umýt z kuchyně do koupelny (velmi častá cesta). K tomu rezignace na příčné větrání, navíc všechna okna na jednu stranu, ani se nedivím, že to radši utnuli.
        Ohledně té kritiky, popravdě se divím, že tehdy vůbec něco takového dokázali postavit s tím, co měli k dispozici, kéž by se takto bytelně stavělo i dnes.

        Moc hezký článek.

  3. Díky za článek, mám pár zajímavostí k doplnění:

    – kolej Volha byla zateplená až dodatečně, běžným hledáním na internetu jsem našel foto sice v malém rozlišení, ale jsou vidět spáry na štítě – stránka kolej.cz

    – v Brechtově ulici (tvoří hranici mezi Háji a Chodovem, jsou na straně Hájů) stojí dva bloky ze sekcí S9a o nestejné výšce, přečnívající patra mají “štítová” okna s výhledem na střechu sousední sekce 🙂 Nevím, jestli se taková zajímavost najde ještě jinde, všiml jsem si toho jen letmo.

    1. Děkuji za info k Volze, začlením to při aktualizaci, stejně jako ten dům v Brechtově – vím o něm z vidění, zaujalo mě to, ale nějak jsem ho opomněl zmínit. Škoda, že je už zateplený, jinak by mi v hlavě uvízl lépe a byl by tu od začátku!

      1. Ještě upřesním – v Brechtově jsou takové domy dva – č.p. 779 a 829. Něco podobného je i v Mikulově ulici č.p. 1572, tam ale patro těsně nad střechou štítová okna nemá a mají je až vyšší patra.

        Jinak k Mikulově ulici “za rohem” mě ještě napadlo, že atypická rohová/koncová sekce má docela vysoká č.p. 2209-2210, takže to asi bude pozdější přístavba (pokud tedy platí, že č.p. přidělovali vzestupně dle výstavby) – z tohoto hlediska mi přijde zajímavé srovnání Květnového vítězství 1741,1742 (S6) a Valentova 1744 (V12), přičemž č.p. 1743 je kotelna. Minimálně z hlediska Chodova je tady hranice mezi první a druhou generací Larsenů. Je ale možné, že na jiných katastrech mezitím postavili ještě něco.

        1. První poznámka k těm číslům popisným: obecně to je skvělé vodítko, ale nelze na to spoléhat absolutně a mechanicky, do hry vstupuje řada faktorů, které to narušují. Třeba zrovna na Chodově to udělali tak, že v době, kdy začali stavět Jižní město (tehdy bylo nejvyšší čp. o dost nižší než 1300) se rozhodli pokračovat ve stávající chronologické řadě pouze pro rodinné domy, zatímco pro Jižní město zavedli samostatnou (rovněž chronologickou) řadu od 1301 nahoru.
          A pokud se podíváte na Černý Most, budete velmi překvapen – tam totiž čp. přidělovali pozpátku. Důvod? Katastr Černý Most vznikl odtržením od kyjského katastru. Takže napřed tam nejstarší paneláky očíslovali (vysokými) kyjskými popisnými čísly a po osamostatnění katastru se rozhodli “díru v řadě čp. vyplnit” = jít směrem k nule.

        2. První panelový blok Larsen-Nielsen byl (podle článku) postaven ve Svídnické. Sekce mají čp. 513-515 (katastr Troji). Jenže blok v Krynické je taky Larsen a má čp. o trošku nižší: 491-505 (rovněž trojský katastr). Tak asi tak…

        3. Chodov, popisná čísla: pokud spoléháme na to, že jsou chronologicky, pak první Larseny jsou čp. 1566-1568 (tedy sekce S7a!), 1. generace (na střídačku s ETou a jinými objekty, samozřejmě) se staví až do čp. 1742, 2. generace se staví od čp. 1744 po čp. 2247 – přístavby v Mikulově tedy nejsou poslední, poslední je Chodovec.
          A rovnou Háje: Larsen 1. generace se staví od čp. 772 po čp. 830, Larseny 2. generace jsou pouze čp. 856-859.

          1. Díky za doplnění, to jsem si trochu i myslel, že u č.p. bude nějaký háček. (Třeba v Hájích je to očividné u T06B-KV v ul. Starobylé a okolí, kde jsou domy s čísly kolem pětistovky a tisícovky, ale to už je mimo téma článku)

            1. Máte štěstí, zrovna v katastru Hájů jsem čísla popisná v souvislosti se stavebním vývojem před časem docela podrobně zpracoval. Jako zdroje jsem použil hlavně stránku DvěPrahy (plány i letecké snímky). Pokud sem hodíte mail, tak vám pošlu excelový soubor, ve kterém to mám zpracované.

Napsat komentář: Michal Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.