Nedokončený panelák

Vzhledem ke svému roku narození (1990) jsem nikdy neviděl výstavbu paneláků a sídlišť, resp. jsem ji teoreticky vidět mohl, ovšem to bylo pouze v prvních letech života, kdy jsem měl zcela jiné starosti. Proto mi informace o nedokončeném paneláku kdesi na východě Slovenska udělala velkou radost. Nahlédnout do útrob rozestavěného paneláku, který dělníci opustili v roce 1989, je jako vrátit se v čase přímo na dobovou stavbu paneláku. Proč jej ale dělníci opustili? To se dozvíte právě v tomto článku.


Město Michalovce
Dům se nachází na jihovýchodě Slovenska ve městě Michalovce. Čtyřicetitisícové město bylo za minulého režimu významným turistickým bodem, a to zejména díky blízké vodní nádrži Zemplínská Šírava, která je druhou největší přehradou na Slovensku.

Klasickým periferním sídlištěm „na zelené louce“ se mělo stát až sídliště Slovenského národního povstání (SNP), které je na mapce výše označeno bílou šipkou.
Sídliště SNP bylo plánováno již od konce 70. let, stavět se mělo začít v roce 1983. Sídliště s kapacitou 6 000 obyvatel mělo být hotovo v roce 1993. Avšak přípravné práce nabraly zpoždění a reálně se tak začalo stavět až v roce 1988. V následujícím roce přišla sametová revoluce a s ní spojené společenské i ekonomické změny. Turistický ruch ve městě značně ustal, a to především díky pádu železné opony a možnosti cestovat po celém světě. Slovenské moře, jak se Zemplínské Šíravě říká, tak dostalo silnou konkurenci v podobě skutečných moří a pláží.

S ustupujícím cestovním ruchem tak již obrovské sídliště nebylo potřeba. Přesto jeho výstavba setrvačností pokračovala až do roku 1991, kdy narazila na problémy s financováním. V témže roce výstavba v původním rozsahu dostala definitivní stopku. V té době byla rozestavěna slabá polovina z plánovaného rozsahu sídliště, zcela dokončeno a obydleno bylo mizivé procento domů. Úsměvně dnes působí hlavní příjezdová cesta na sídliště, ta je vybudována podle původního plánu a pro současné sídliště je naprosto předimenzovaná. Původně se sídliště mělo rozkládat i na její druhé straně.


Stavba sídliště započala na jihu, blíže k centru města, a pokračovala severozápadním směrem. V jižní části se nachází bloky A1 až A3. Blok A1 společně s blokem A3 byly dokončeny dle původního projektu, zkolaudovány a předány nájemníkům v rámci komplexní bytové výstavby v roce 1991. Blok A2 takové štěstí neměl a ačkoliv byl prakticky hotový, zůstal prázdný až do roku 1998, kdy došlo k jeho kolaudaci.

Kritický byl právě rok 1991, kdy – jednoduše řečeno – došly peníze. Všechny bloky na sídlišti SNP stály již v roce 1989, jednalo se však o hrubé stavby. To znamená, že prakticky došlo jen ke smontování panelové konstrukce a pokládce střešního pláště. V bytech se nacházela umakartová bytová jádra, která se do jednotlivých bytů snášela jeřábem vždy před zastropením daného podlaží. Bloky byly zcela osázeny okny, protože obvodové panely měly okna zabudovaná již z panelárny.

Na domech zbývalo provést dokončovací práce tj. zabetonovat spáry, provést zálivky a vyrovnání podlah, elektroinstalaci, vodovodní a odpadní potrubí, otopnou soustavu, dále osadit byty dveřmi, kuchyňskými linkami a jiným vestavěným vybavením. Rovněž bylo třeba provést vnitřní fasády, osadit výtahy, vybudovat sklepní boxy a veškeré rozvodny. Všechny tyto práce byly finančně náročné a peníze na jejich dokončení se hledaly dlouhé roky.

V severozápadní části sídliště se nachází bloky A4 až A7. Jako první byl v roce 1994 zcela dokončen blok A4, jehož dostavbu financovala armáda. Jedná se o zajímavý blok, který sestává ze dvou zalomených sekcí a má tak nezvyklý půdorys. Původně měl být celý blok mnohem větší a uzavírat vnitroblok se sousedními domy.


Okolní bloky dlouhé roky chátraly a byly rozkrádány. Blok A5 se svého dokončení dočkal v roce 2003 v rámci kterého byl i zateplen. V roce 2008 pak došlo k dokončení bloku A6, který byl rovněž zateplen.


BLOK A7
Nedokončen tak zůstal poslední blok s označením A7. Jeho plánované dokončení přerušila nastupující ekonomická krize v roce 2009, se kterou, zdá se, bojuje dodnes. Právě blok A7 je předmětem tohoto článku, neboť je do dnešních dní stále nedokončen.

Exteriér


Panelové domy na sídlišti SNP v Michalovcích jsou vybudovány nejpravděpodobněji v konstrukční soustavě B70. Tato soustava je u nás velmi rozšířená v Brně a severních Čechách. Slováci si soustavu B70 mírně upravili, například řešením lodžií, schodiště a obvodového pláště. Jedná se o celostěnovou soustavu s příčným nosným systémem a spínaným obvodovým pláštěm. Dispozice bytů jsou od těch českých odlišné.


Ještě před vstupem do objektu zaujmou vyřazené panely v jeho okolí. K vyřazení panelu došlo při jeho zlomení či prasknutí, například špatnou manipulací nebo meziskládkou.

Interiér
Výše jsem psal, že všechny bloky měly již v rámci hrubé stavby osazena všechna okna. Blok A7 nemá jediné okno, neboť všechna byla rozkradena a to skutečně do posledního kusu. Po oknech tak zbyla jen těsnící lana, která se původně nacházela po obvodu okenního otvoru, nyní se nacházejí všude po objektu. Vzácně se v objektu můžete setkat i osazeným vnitřním parapetem, který je z plastu. Venkovní parapety samozřejmě chybí všechny, neboť byly z kovu, ostatně jako zábradlí lodžií, která také do jednoho zmizela ve sběrném dvoře.


Prohlídku interiérů začneme v přízemí, to sloužilo pro vstup do jednotlivých sekcí a také mělo obsahovat sklepní boxy. Místnosti určené sklepům jsou prázdné, k vybudování sklepních boxů nedošlo. V přízemí nejvíce zaujmou vyřezané drážky v podlahách, které měly sloužit pro kanalizační potrubí.

Po dvojramenném schodišti se vydávám do obytných podlaží výše. Již samotné schodišťové prostory jsou velmi zajímavé – jsou zde totiž vidět všechny styky panelů. Nejzajímavější je styk viditelný z mezipatra, a to stěna-strop-stěna, dále pak mezipodesta, která leží na konzolkách zabudovaných do příčných nosných stěn. Po celém obvodu mezipodesty jsou vidět mezery, ostatně, mezery jsou vidět téměř ve všech stycích.

Prázdná výtahová šachta nabízí rovněž zajímavé pohledy. Je vytvořená z prostorových prefabrikátů a výtah se v ní pravděpodobně ještě nenacházel. Šachta je netradičně umístěná na konci chodby a vzniká vedle ní zdánlivě nevyužitelné zákoutí, možná tam měly být rozvody elektroinstalace.

Po vstupu do bytů ihned zaujmou čtvercové otvory v podlahách, které slouží jako prostupy pro instalační šachty. V těchto místech se původně nacházela bytová jádra, která byla rovněž rozkradena do posledního kousku. Takovéto průhledy skrz všechny instalační otvory se tak na běžné stavbě paneláku nevyskytovaly, neboť byly ihned při stavbě daného podlaží zaslepeny bytovým jádrem. To bylo z továrny vybaveno potřebným svislým potrubím (instalační šachtou) a na stavbě se jednotlivé patrové segmenty potrubí pouze spojily.

Možná si při pohledu na fotografie výše uvědomujete, proč je v bytových jádrech mnohdy velmi srozumitelně slyšet sousedy. Čtvercové otvory vyplněné kulatým potrubím byly velmi špatně akusticky izolované. Prostor mezi potrubím byl vyplněn „na míru“ ořezanou dřevotřískou, a styky mezi dřevotřískou a potrubím byly utěsněny izolací. Ve výsledku vás tak od sousedů odděluje 20 mm dřevotřísky. V lepších případech byla na dřevotřísku ještě naházená stavební suť, otázkou zůstává, zda záměrně.

V bytech je krásně vidět veškerá síť spár a směry uložení stropních panelů. Spáry mezi panely byly používány pro svislé i vodorovné vedení elektroinstalace, kterou samozřejmě vytrahli zloději kovů. Na některých místech se ještě nacházejí zbytky izolace. Otvory pro zapuštění vypínačů a zásuvek se vysekávaly až na stavbě a na některých místech je stále vidět červené značení pro vysekání prohlubně. Zárubně s integrovanými vypínači, používané u většiny soustav z 80. let, toto pracné vysekávání eliminovaly.

Prohlídka domu končí na jeho střeše. Dům dostal dvouplášťovou střechu, jejíž horní plášť je značně poškozen zubem času, a tak se nevydávám z bezpečí výtahové budky. Ovšem ani výtahová budka není příliš bezpečná – její stříška je rovněž značně rozpadlá, je totiž tvořena stejným materiálem (pravděpodobně pórobeton) jako vnější vrstva dvouplášťové střechy. Sutiny ze stříšky zcela zavalily panel s prostupy pro výtahová lana i zbytek podlahy v budce.


Na domě se najde i spousta důkazů o nekvalitě provedení montáže i samotné výroby dílců v panelárně. První jmenované reprezentuje zejména křivý panel vyrovnávající mezipatra v posledním podlaží na úroveň střechy. Ten je opravdu křivě osazen ve více sekcích, mnohde má i menší rozměry. Nekvalitní výrobu pak zastupují okenní otvory v chodbových panelech, které mají nepravoúhlé otvory pro okna, zejména svislé strany. V galerii je zachycen extrémní případ – neumím si zde představit osazené okno. Rozum zůstává stát i z toho, jak tento dílec vůbec mohl opustit panelárnu a zda v něm skutečně někdy okno bylo…

Tento téměř třicet let opuštěný panelový dům nám také krásně dokládá, že paneláky opravdu nemají životnost třicet let, jak se mnoho lidí mylně domnívá. Od roku 1989 odolává povětrnostním vlivům, mrazům i vandalům. Dům přečkal tyto kruté časy s hrdostí. I přes absenci oken a střešní izolace z něj nic neodpadlo a nezřítil se, a to ani částečně. Opuštěná hrubá stavba, která je stále ve výborné kondici, to je blok A7. Dokonce se v době mé návštěvy (září 2017) dokončovaly dvě sekce, a tak blok A7 snad čekají světlejší zítřky.


A jak by blok A7 vypadal, kdyby byl dokončen podle plánů? To si můžete prohlédnout na těchto fotografiích bloků A1 a A3, které byly jako jediné dokončeny dle původních plánů v roce 1991. Pod fotogalerií se také nachází komentované video natočené v bloku A7.

ROZ4
Za poskytnutí informací o sídlišti SNP děkuji panu Matúšovi Mudrákovi, majiteli stránek Architektúra v Michalovciach. ROZ4

Video



V textu je užito obrázků z cizích zdrojů:
[1] Mapy.cz – výřezy ze satelitní mapy

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *