Polyfunkční dům v Moravské Ostravě na sídlišti Šalamouna je velmi zajímavá a neprávem přehlížená stavba. Projekt byl představen v roce 1983 a samotná výstavba polyfunkčního domu probíhala v letech 1986 až 1990. Na tomto domě se rozhodně nešetřilo, neboť v jeho těsné blízkosti se mělo nacházet krajské sídlo KSČ. Výstavbu krajského sídla KSČ přerušila sametová revoluce, jeho rozestavěný skelet pak hyzdil Ostravu dlouhá desetiletí. Polyfunkční dům se ale naštěstí stihl postavit v celém rozsahu. Jen velkorysé byty pak místo papalášů dostal prostý lid.

---

Měl jsem tu čest v tomto domě jako dítě bydlet – byla to právě tato výjimečná stavba, která zažehla můj zájem o paneláky jako takové a polyfunkčnímu domu tak můžete být vděční za vznik těchto stránek. Tedy přesněji, kvalit tohoto paneláku jsem docenil zejména až po té, kdy jsme se z něj přestěhovali do staršího cihlového bytového domu. Ještě doplním, že nikdo z místních tomuto domu neřekne jinak než „polyfunkčňák“.

>Zobrazit seznam aktualizací<

Záložky:
-Úvod (zde jste)
–Spojovací objekt
–Parter
–Obytná část
–Přestavba
–Komentáře

Polyfunkční dům je obrovská stavba, která čítá dva dlouhé bytové bloky a dvoupodlažní spojovací objekt s občanskou vybaveností. Delší z bytových bloků má označení B1, čítá 13 sekcí, z nichž dvě jsou zalomené, dále ho ozvláštňuje zhruba v polovině úskok sekcí. Menší bytový blok má označení B2 a obsahuje šest sekcí.

Na tomto výřezu z mapy jsem zvýraznil jednotlivé části domu:

Spojovací objekt

Podstatou polyfunkčního domu jsou dvě funkce – bydlení a služby s obchody. Zkombinovat tyto funkce se podařilo díky velkorozponovému monolitickému železobetonovému skeletu, který dovolil v prodejnách pod byty užít velkých otevřených prostor bez narušení sloupy nebo nosnými stěnami. Ze skeletu je vybudován i spojovací objekt, který plynule navazuje na obchodní partery bytových bloků.

---

Spojovací objekt má dvě nadzemní podlaží a jedno podzemní, které původně sloužilo pro zásobování prodejen. Spodní podlaží spojovacího objektu, které plynule navazuje na ulici, slouží jako pasáž. Zhruba ve středu pasáže je křižovatka, kdy se severně dostanete do menšího průchodu se schodištěm a výtahem do druhého patra pasáže, jižně vás pak čeká kryté náměstí se stylově provedeným schodištěm vedoucím rovněž do druhého patra pasáže. Oba krajní průchody také vedou ven z pasáže.

Horní pasáž obsahuje další obchody. Protože již ale netvoří přímý průchod ulicí a musíte se na ni dostat po schodech (výtah na horní pasáž nefungoval už v roce 1999 a dle stavu i mnoho let předtím), tak v ní snad nikdy nebyly všechny komerční prostory obsazené – jednoduše na ní chyběli náhodní kolemjdoucí a ten kdo tam zavítal, ten již předem věděl, do jaké prodejny se chystá. Horní pasáž nabízí také výhledy na všechny čtyři světové strany, zajímavý je především výhled na již zmíněné kryté náměstí. Západní a východní konec pasáže lemují masivní truhlíky, ve kterých ale zeleň byla nejspíše jen prvních pár let po výstavbě.

Podlahy obou pasáží byly z teracových dlaždic, po kterých se mimo jiné skvěle jezdilo na kole, kolečkových bruslích a skateboardu. Zastavěná část spojovacího objektu měla z exteriérů i interiéru (z pasáže) celoprosklenou fasádou s jasným rastrem a pokovenými skly tak typickými pro 80. léta. Před východní stranou pasáže byly stylově provedené výdechy vzduchotechniky pro podzemní zásobovací podlaží s výměníkem.

---

Ještě se vrátím k onomu výtahu, který původně jezdil do horní pasáže. Jako desetileté dítě, které si v těch místech někdy kolem roku 2000 hrálo, mě tento venkovní výtah velice zajímal – a nejen mě. Výtah měl jen dvě stanice, jednalo se pravděpodobně o klasickou osobní Transportu s nosností 320 kg, jaká byla užita i ve všech bytových sekcích polyfunkčňáku. Výtah byl odnepaměti zaseknutý přesně mezi oběma stanicemi a jelikož měly šachetní dveře rozbitá okénka, dalo se z horní stanice pozorovat střechu kabiny. Mezi námi dětmi kolovaly různé zaručené legendy, proč ten výtah nejezdí. V paměti mi uvízla ta, že v něm někdo převážel žirafu a proto se pokazil, nesměly chybět ani strašidelné historky o mrtvých dětech ve výtahu atd. Tento výtah byl také terčem vandalů, šachetní dveře měly mimo rozbitých okének také četná grafity a tagy. Na střeše výtahové kabiny bylo mnoho odpadků naházených skrze okno šachetních dveří.

Jednu dobu se někomu podařilo otevřít šachetní dveře v horní i spodní stanici a tak se dalo pořádně podívat i do kabiny výtahu – i v ní byla slušná vrstva odpadků, vykradená tlačítka, a celkově pro mé dětské oči působila doslova hororově. Ale stejně jsem sebral odvahu a vlezl do ní – to byl můj nejlepší zážitek s tímto výtahem. Dnes už po výtahu není pomalu ani památky, šachetní dveře jsou ve spodní stanici zazděné, horní šachetní dveře pak pomalu ale jistě požírá koroze.

Ještě dodám, že samotná výtahová šachta je vysoká přes tři podlaží – jelikož i tento výtah měl strojovnu nad poslední stanicí.

Obchodní parter

Obchodní parter bloku B1

Obchodní parter ze skeletu mají i oba bytové bloky. V případě bloku B1 se až po úskok použilo obchodního parteru v přízemí, od úskoku pak byl použit dvoupodlažní obchodní parter, který tak i pomáhal překonat převýšení směrem ke spojovacímu objektu. Díky velkému rozponu vznikly prodejny se světlou šířkou 8,4 m, což odpovídá dvěma bytovým modulům 4,2 m, které se nad obchodními prostory nacházejí. Dobře je to vidět zejména na průchodech objektem, které právě odpovídají velikosti jedné obchodní buňky. Obchodní parter bloku B1 najdeme na severním průčelí.

Popíšeme si obchodní parter bloku B1 od východu k západu, tedy směrem k bloku B2.
Obchody jsou zapuštěné a celoprosklené, naopak vstupní portály do bytových sekcí jsou předsazené a tak k zapuštěným obchodům dobře kontrastují. Prosklení vstupů do bytových sekcí bylo totožné se zasklením a dveřmi do obchodů, včetně takových detailů jako madla dveří – tím došlo k pohledovému sjednocení prosklených ploch parteru. Obklady z pravých cihlových pásků měly jak vstupní portály, tak i čela nosných stěn mezi obchody – mimochodem, každá sekce (včetně skeletové podnože) má dilataci. Nad obchodním parterem se nachází ještě poměrně vysoký pás s hliníkovými lamelami, který slouží jako optický i konstrukční předěl mezi obchodní a bytovou částí stavby.

---

V zalomené části bloku B1 je dosavadní pravidelnost parteru narušena atypickým řešením, kdy má prodejna před zlomem parapet (rovněž s cihlovým obkladem) a také jednu plnou stěnu bez prosklení. I na druhé zalomené sekci je členění výloh odlišné, jelikož je už ale zjevně po přestavbě, nelze posoudit, zda se jedná o původní členění. Zadní strany výše popsaných obchodních parterů již nebyly tak pohledné, což je ale obecně v případě zadních stran obchodních parterů běžné. Zadní část totiž obsahuje pouze vstupy do domu, zadní vstupy do prodejen a nakládací rampy – s tím se toho opravdu moc vymyslet nedá. Nicméně i u zadního parteru byla snaha o nějakou estetiku – parter byl mírně zapuštěný a kompletně obložen cihlovými pásky. Pro názornou ukázku nám poslouží parter zalomené sekce, který se jako poslední dochoval v původní podobě.

---

A jen dvě sekce od zlomu je výrazný úskok sekcí, od kterého začíná dvoupodlažní obchodní parter s pavlačí. Důvodem pro zvýšení parteru je zvyšující se terén západním směrem ke spojovacímu objektu a také lepší architektonická návaznost na rovněž dvoupodlažní spojovací objekt. Skeletová část s obchody má dokonce u prvních čtyř sekcí za úskokem výšku tří nadzemních podlaží – v přízemí je ale jen průchod a zadní vstupy k přilehlému parkovišti. Přízemí se postupně ztrácí, neboť dále ulice začíná stoupat a nakonec výškový rozdíl zcela odpadá a druhé nadzemní podlaží skeletu se rázem stává prvním nadzemním podlažím. Pokud jste se chtěli dostat do některého z obchodů, museli jste užít pavlače skrze všechny čtyři sekce, která, pokud jste se vydali zpět na východ, byla opět součástí druhého nadzemního podlaží. Do pavlače také existoval přístup skrze zastřešené schodiště v předsazené konstrukci, které umožňovalo i přístup do nejvyššího podlaží skeletové části s dalšími obchodními prostory a prosklenou pavlačí. Toto předsazené schodiště je zhruba ve středu pavlače. Průchod domem situovaný pod pavlačí kopírovala i pavlač a vzniklý pseudoprůchod touto pavlačí byl spíše útočištěm nás dětí, běžný člověk neměl důvod si na pavlačový průchod dělat zacházku, protože by ho dovedl pouze na zadní pavlač, která obsahovala jen zadní vchody a přístupy do bytů. Mimochodem, ony zadní vchody na pavlači byly taktéž vlastně docela zbytečné, protože hned pod nimi byly v rámci onoho vyrovnávacího nejnižšího podlaží zadní vstupy také – ty ale vedly přímo na parkoviště a proto je drtivá většina obyvatel používala.

Pro ukázku původní pavlače musím použít své nejstarší fotografie pořízené v roce 2009, avšak mobilním telefonem Siemens SXG75 z roku 2005, který nijak zvlášť dobře nefotil. Nejspíše vznikly úplnou náhodou, když jsem si ten telefon pořídil do sbírky (v té době jsem měl k dispozici i lepší fotoaparáty). Každopádně na fotografiích je vidět ona původní pavlač a jiné dnes již ztracené detaily.

---

V roce 2012 totiž došlo k přestavbě pavlače – namísto nevyužitých obchodních jednotek zde vznikly byty příhodně přístupné přes pavlače. Vstup na pavlače je přes původní předsazené schodiště, do kterého byly instalovány vstupní dveře a zvonkové tablo. Architektura domu touto přestavbou nijak zvlášť neutrpěla, neboť bylo zachováno původní zasklení, byť tedy na vyšší pavlači částečně podezděné. Růžová barva pavlačových zábradlí i stěn s přístupy do bytů již tak pěkná nebyla, ale po deseti letech již docela vyšisovala a dalo se na ni dívat, viz fotky z roku 2021 na konci následující galerie. Dnes už má pavlač i bytové sekce jinou barevnost.

---

Pro zajímavost také přidávám půdorysy těchto bytů vestavěných do obchodního parteru výše popsaných sekcí. Začneme od přízemí, ve kterém původně nebyly ani žádné obchody, pouze skladovací prostory a zadní vstupy do bytových sekcí – ty jsou patrné i z půdorysu. Vestavěné byty mají každý svůj vlastní vstup přímo z ulice.

Další dodatečně vestavěné byty pak najdeme na úrovni původně obchodní pavlače. Na místo přístupu do obchodů tak pavlač obsluhuje přístupy do bytů, také na ní ústí malá okna místností umístěných vedle vstupů. Vestavěné bytové jednotky o velikosti 2+kk mají několik dispozičních provedení a velikostí, což je dáno především využitím prostor za schodištěm do bytové části sekce. Nejmenší jsou krajní žluté byty, z jejich dispozice vychází i prostřední byty, které mají své kuchyňské kouty přesunuté do prostor v ose schodiště.

Pavlač je přístupná ze dvou míst – hlavní vstup je z předsazeného schodiště, které původně obsluhovalo obchodní pavlač, druhý vstup pak vznikl na původně otevřeném konci pavlače. Schodiště prošlo úpravami – dodatečným zasklením původně otevřených částí v úrovni ulice a vestavěním vstupních dveří a zvonkového tabla – tím došlo k vytvoření velice zajímavého vstupu.

Poslední podlaží obchodního parteru, které původně patřilo menším prodejnám a skladům, bylo přestavěno obdobně, jako to nižší. Toto podlaží obsluhuje pouze předsazené schodiště. Byty mají dispozice jako v nižším podlaží, pouze ty prostřední mají změnu v podobě větších kuchyňských koutů, kterým z velikosti již neubírají plochu technické místnosti.

Pavlač s přístupy do bytů má ponecháno původní zasklení, což ji přidává na atraktivitě. Jen v původním provedení byla zasklená až k podlaze – spodní část byla při přestavbě upravena.

---

Horší to ale bylo se zadní stranou sekcí s pavlačí – zde ta růžová byla jako pěst na oko, navíc pavlače byly dozděny a staly se z nich byty. Nepomohla ani okna s podivnými rozměry a členěním nijak nerespektující zbytek budovy – ano, toto byla vyloženě rakovina domu – byla, dnes už je vše zase jinak, ale o tom dále. Samotná vestavba bytů namísto původních nebytových prostor ale v zásadě až tak nevadí a dům alespoň nemá nevyužitá temná zákoutí – problémem je nevzhledná estetika takové vestavby, která nijak nerespektuje zbytek objektu.

I zde mohu přidat fotky z roku 2009, kde je vidět původní stav zadní pavlače. Dobře je na nich vidět i to, co jsem popisoval výše – zadní vstupy vedoucí přímo na parkoviště, zadní vstupy vedoucí na pavlač, průchod pod pavlačí a průchod na pavlači. Také je zde vidět třetí nadzemní podlaží skeletu, které sloužilo jako zázemí prodejen a nebytových prostor, to mělo u svého stropu malá pásová okna působící dojmem sklepních okének.

---

Pokračujme na zbývající část bloku B1, tedy tu, která je stavebně spojená se spojovacím objektem. Zde na hlavním průčelí již obchody logicky chybí, protože je nahrazují ty ve spojovacím objektu. Zaměříme se tak jen na zadní část obchodního parteru – ta plynule navazovala na část s pavlačemi popsanou výše. Jen pavlače se zde změnily v ulici, protože se jedná o část stavby na násypu. Pavlač se tedy ztratila, ale onen pás úzkých oken ve vyšší části dvoupodlažního parteru pokračoval i přes tuto část bloku B1. Okénka byla přerušená dilatacemi a občas větracími mřížkami. Parter této části domu také obsahuje jižní vstup na vnitřní náměstí a dále do pasáže spojovacího objektu.

Obchodní parter bloku B2

Blok B2 je oproti B1 o více než polovinu kratší a z poloviny na něj navazuje spojovací objekt. Jeho obchodní parter je tentokrát na jižní straně a ústí tak do přilehlé pasáže spojovacího objektu. Bylo zde užito stejných principů, jako u bloku B1 – tedy zapuštěné prodejny (byť se to díky přístřeší pasáže nezdá) a předsazené vstupy do bytových sekcí. Obchodní parter je dvoupodlažní, což je dobře vidět na druhé polovině bloku B2, která již nenavazuje na spojovací objekt. Zde je ve spodním patře klasický přízemní parter a ve druhém pak prosklená pavlač přístupná skrze dvě krytá předsazená schodiště s lávkami. Druhé podlaží obchodů přilehlých ke spojovacímu objektu je přístupné skrze druhé podlaží pasáže popsané v části věnující se spojovacímu objektu.

Jelikož je blok B2 situovaný nejblíže k tehdy plánovanému sídlu KSČ, dostal zasklení obchodního parteru i na severní (zadní) straně. Stejně tak zásobování obchodního parteru probíhalo z podzemí spojovacího objektu, aby nedocházelo k nežádanému rušení soudruhů v kancelářích.

Obytná část
Nyní si popíšeme bytovou část polyfunkčního domu, která je taktéž plná zajímavostí. Bytová část polyfunkčního domu spadá pod konstrukční soustavu OP 1.13, ze které se v Ostravě běžně stavělo. U polyfunkčního domu ale běžné řešení nepřipadalo v úvahu, proto zde došlo k různým modifikacím a vylepšením soustavy OP 1.13.

Blok B1

Opět si blok B1 popíšeme od východu k západu, tentokrát se ale zaměříme na bytovou část. Mezi skeletovou a bytovou částí se nachází monolitický rošt, který slouží jako konstrukční předěl mezi dvěma nesourodými soustavami – velkorozponovému monolitickému skeletu a malorozponové panelové soustavě OP 1.13. Rošt tak stavbařům suploval běžné základy bytových domů OP 1.13 a na něm začali stavět bytové sekce. Blok B1 má jednu zajímavost – je to nejdelší panelák OP 1.13 v Ostravě, ale vlastně i celkově mezi všemi městy se zastoupením soustavy OP 1.13 – má celkem 13 sekcí. Ano, každá sekce má svou dilataci a jedná se tak o 13 samostatných stavebních úseků, působí ale jako jeden dům. Tedy působily, dnes už má pomalu každý vchod jinou barvu. Další zajímavostí je výška 7 nadzemních podlaží (nepočítáme-li skelet pod domem, ale pouze obytnou část). Takováto výška se vymyká ze zaběhlých standardů soustavy, tedy výšek 4, 6 nebo 8 NP.

Trochu nepraktická zajímavost je ta, že první podlaží bytové části slouží pro sklepy – byty byly jednoduše rozpříčkované na sklepní boxy (ihned při výstavbě). My měli to štěstí na sklep ke kterému připadala i lodžie. Přikládám pár fotografií ze sklepů v polyfunkčním domě.

---

Užito bylo typové sekce 42d4, která obsahuje tři byty na typickém podlaží. Ovšem sekce byla pro potřeby polyfunkčního domu modifikována a rozšířena směrem na sever o 1,2 m, čímž vznikl prostor pro přidání zapuštěných lodžií do obývacích pokojů a také pro zvětšení hloubky kuchyní o 1,2 m. Prostřední byt 2+1 zůstal oproti typové sekci beze změn. Rozšíření se netýkalo ani schodišťového sloupce, který zůstal v původní hloubce a došlo tak k vytvoření pohledově zajímavých ustoupených sloupců, což je umocněno i použitím zcela atypických chodbových oken.

---

Chodbová okna jsou naprosto jedinečná – namísto dvou velkých otočných křídel, užívaných u běžných paneláků OP 1.13, byla ve všech bytových sekcích polyfunkčního domu použitá atypická na míru vyrobená ocelová okna s hliníkovými obklady a dvojitým zasklením. Okna byla na výšku podlaží a situována na okrajích mezipodesty. Okna jsou svisle rozdělená na dvě křídla, z nichž horní je otevíravé a spodní pevné. Mezi okny bylo osm skleněných desek typu copilit. Před spodními okny a spodní částí copilitů bylo také mřížované zábradlí, které ale nijak nenarušovalo vzhled okenní sestavy.

Možná si říkáte, že copilit má přeci být průsvitný a proč tomu tak na fotce výše není? Za to může předsazená konstrukce, která byla zvenčí před copility umístěna a slouží ryze estetickým účelům při pohledech na dům zvenčí. Tato konstrukce totiž umocňuje svislé členění chodbových oken, stejně tak umocňuje zapuštění schodišťového sloupce a plynule navazuje na budku strojovny výtahů. Její bílý obklad z hliníkových lamel výborně navazuje na zábradlí lodžií obývacích pokojů, které má obklad totožný. Jedinou nevýhodou této konstrukce je tak právě neprůsvitnost copilitů.

---

Zalomené sekce

Kontrastem k bílým plochám zábradlí a schodišťového sloupce byla šedá barva brizolitové fasády s jemně naznačenými spárami mezi dílci. I po různém probarvení fasád zůstaly bílé plochy zábradlí lodžií a schodišťových sloupců silným sjednocujícím prvkem napříč různě barevnými sekcemi – to dokládají i fotografie níže, které zachycují obě zalomené sekce a jejich hlavní průčelí.

Prosklených konstrukcí v nejvyšší části zlomu si prozatím nevšímejte, o tomto prvku si povíme něco více v části popisující blok B2. Zalomené sekce jsou obě stejné – pouze vzájemně zrcadlené. Zalomené sekce mají na hlavním průčelí šest modulů namísto pěti, moduly navíc dostaly lodžie, čímž je decentně narušena přísná pravidelnost okolních řadových sekcí.

---

Nyní se podíváme na dispozici zalomených sekcí, která je velice zajímavá. I zalomené sekce jsou o 1,2 m širší, než je obvyklé, byty na straně zlomu zde ale dostaly další, byť zalomený modul a mají tak o místnost navíc. Ta je zajímavá svým zkosením a také přidává další velkou lodžii. Neméně zajímavá je i nově vzniklá druhá předsíň, ve které najdeme menší doplňkové bytové jádro – díky větší výměře se totiž již jedná o vícegenerační byt a norma toto druhé jádro vyžadovala. Byt vychází z levého bytu, díky nově vzniklým prostorám bylo kam přesunout vestavěné skříně a pokoj vedle lodžie byl tak zvětšen o původně skříňové zádveří (porovnejte s červeným bytem). Stejně tak do místnosti s malou lodžií byl vstup přesunut z nově vzniklé předsíně. Obyvatel této místnosti má tak lepší přístup k druhému bytovému jádru. Jedná se o největší byty polyfunkčního domu.

Zadní strana zalomených sekcí zaujme plochou bez oken v místě zlomu. Tato slepá plocha je dobře vidět i na půdorysu výše. Pro dokreslení přidávám i fotku s počítačově upraveným členěním oken do původního členění. A rovnou i dodávám, že členění oken jsem upravil téměř na všech fotkách z roku 2012.

---

Za zlomem pokračují další řadové sekce, a to i za úskokem. Jejich dispozice je shodná s tou popsanou v úvodu kapitoly. Mezi anomálie můžeme řadit prodloužené budky strojoven výtahů některých sekcí, které jsou tak vidět i na zadním průčelí. Význam prodloužení prozatím neznám. V těchto sekcích byly namísto sklepů v prvním obytném podlaží dodatečně zřízeny byty, což lze jen pochválit.

Byty vybudované místo sklepů nepřebírají dispozice bytů v běžných podlažích, přestavba byla poměrně zásadní a ve výsledku jsou tak na podlaží čtyři byty místo tří. Upraveny tak musely být i společné prostory. Krajní byty mají velikost 2+1 a dvě lodžie, červený byt má kvůli prodloužení společných prostor zkosené bytové jádro a předsíň. Žlutý byt 1+1 je nejmenší na patře. Zelený byt o velikosti 3+kk má nepraktickou průchozí místnost.

---

Ukážeme si i společné prostory jedné ze sekcí obsahující i výše popsanou pavlač – tedy sekci, která má pod byty ještě tři podlaží skeletové části. Společné prostory obytných podlaží nijak nevybočují ze standardů OP 1.13, tedy s výjimkou řešení chodbových oken. Atypická řešení si vyžádal onen skelet pro obchody, kvůli kterému musíte od přízemí po první obytné podlaží vystoupat tři patra zcela bez oken a bytových dveří. A pokud jedete výtahem, tak projedete i dvě patra bez stanic (šachetních dveří). Stanice s číslem 1 je vlastně až v úrovni 4. NP.
Východní sekce s jednopodlažním parterem (po úskok) mají v přízemí atypické prodloužené schodišťové rameno, které vyrovnává zvýšenou výšku skeletové části.

A když jsme u toho výtahu, podařilo se mi i zdokumentovat původní exemplář. Transporta TOV320 s řízením VRN3 – tedy takový panelákový základ. Výtah má z pokročilých funkcí jen váhu v podlaze, podle které pozná, zda je obsazený nebo ne, a nevyžaduje tak po výstupu zavírat kabinové dveře. Překvapením je původní nástřik kabiny, byť za těch téměř 40 let provozu notně opotřebený.

V celém bloku B1 ale nebyly stejné výtahy, ve vchodě, kde jsem bydlel (Vítkovická 6), byl výtah s jiným typem kabiny – dřevěné se zkoseným zadním rohem, ve kterém byl ovládací panel. Přikládám fotky stejného výtahu z jiného domu. A blok B2, o kterém bude řeč za chvíli, ten měl pro změnu výtahy bez kabinových dveří, rovněž přikládám foto daného typu výtahu z jiného paneláku.

Vyjedete-li výtahem do posledního podlaží, zjistíte, že po schodišti lze vystoupat ještě o podlaží výše – to je další atypické řešení ve společných prostorách. Do strojovny výtahů a na střechu tak nemusíte s pomocí žebříku, ale pohodlně po schodech. I z toho důvodu budky strojoven výtahů při pohledech na dům plynule navazují na schodišťové sloupce.

Blok B2

Blok B2 se od B1 podstatně liší. Nejviditelnější změnou je zvýšení počtu lodžií na hlavním průčelí (směrem k plánovanému sídlu KSČ). Další odlišností je nejvyšší podlaží, které obsahuje tzv. bytoateliéry – ty mají namísto klasických oken a obvodových panelů ocelovou prosklenou konstrukci se zkosením, která tak krásně navazuje na prosklený obchodní parter.

Jak můžete vidět, lodžiemi se zde nešetřilo. Jejich bílé zábradlí krásně dům sjednocuje, a to i přesto, že má blok B2 dva vlastníky, z nichž každý přistoupil k jiné barevnosti, což je vidno na vnitřních prostorech lodžií. Dispoziční sekce 42d4 je stejná, jako u B1, zde jsou jen navíc lodžie i v kuchyních – byty 3+1 tak mají celkově tři lodžie.

Zadní průčelí již neobsahuje bytoateliéry (ty zabírají pouze přední část domu) a je tak ukončeno klasickou atikou. Dvě sekce mají ještě původní fasádu a dokonce i správné členění oken – jsou tak velice vhodné pro demonstraci původního vzhledu.

---

Bytoateliéry

Podívejme se nyní konečně na bytoateliéry. Takovéto nemovitosti nemusí splňovat tak přísné hygienické normy, jako byty, například proslunění či dispoziční členění. Jedná se spíše o otevřené prostory s kuchyňským koutem a bytovým jádrem. Největším omezením je nemožnost si zde nahlásit trvalé bydliště. Nicméně se v nich zcela běžně bydlí celoročně. Výhoda je v otevřené dispozici – velkém prostoru bez příček. V případě polyfunkčního domu využívají bytoateliéry jen polovinu hloubky domu a jsou tak ekvivalentem menších bytů 2+1. Bytoateliéry sousedí se strojovnou výtahu a dostanete se k nim po schodišti vedoucím z posledního běžného podlaží. Bytoateliérové prvky mají i zalomené sekce bloku B1, v jejich případě se jedná o architektonické ozvláštnění a v každém bytě jsou zkosené prosklené dílce pouze ve zkosené místnosti a obývacím pokoji (v obou případech nahrazují lodžie).

Na tomto půdorysu si můžete prohlédnout dispozice bytoateliérů – na podlaží jsou dva, oba jsou identické, pouze vzájemně zrcadlově obrácené. Dispozice je povedená – hlavní obytný prostor má okna na dvě protilehlé strany, kuchyň není od zbylého prostoru oddělená dveřmi, ale průchodem kolem atypických pásových oken.

Prohlédněte si, jak to v bytoateliérech vypadá – pásová okna přes celou šířku bytoateliéru jsou parádní, stejně tak zvýšený zkosený strop nad okny!

A ještě si prohlédneme střechu v úrovni bytoateliérů a střechu nad bytoateliéry.

Závěrem popisu bloku B2 ještě pohled do minulosti – fotografie zachycující výstavbu bloku B2. Stavba polyfunkčního domu započala právě od bloku B2. K tématu výstavby se váže i druhá fotka, na které je zachycen výrobní štítek na jednom z panelů – ten byl odhalen při rekonstrukci bytu v bloku B2. Ze štítku se lze dočíst, že daný dílec byl vyroben v září 1987 v panelárně Tajga v Ostravě-Hrabové.

Přestavba

Pojďme se nyní podívat, jak šel čas se spojovacím objektem. Nejstarší fotografie jsem pořídil v letech 2013-14, kvalita není nejlepší, ale zachycují jej v poměrně původním stavu. Většinu jste jich už viděli přímo v popisu spojovacího objektu, tak jen pro připomenutí.

---

V roce 2021 se ke mně dostalo echo, že se ve spojovacím objektu něco děje – tak jsem se vydal dokumentovat. Výdechy vzduchotechniky na východní straně spojovacího objektu již byly pryč. Skleněná část objektu byla obestavěna lešením a z toho, co jsem viděl, mi bylo jasné, že bude zle. Vydal jsem se pasáží ke krytému náměstí – i tam se již pracovalo. Skleněná část vnitřního objektu byla v rekonstrukci. Obě schodiště vedoucí na horní pasáž byla zamřížována a tedy již nebylo jak zdokumentovat horní pasáž.

---

Téměř o půl roku později, v listopadu 2021, jsem se vydal na zkontrolování postupu prací. To jsem nafotil asi nejbolestivější fotky této rekonstrukce. Původní podhled náměstí doslova požírá nově zrekonstruovaná původně celoprosklená vnitřní stavba. Nepříjemné překvapení bylo lešení kolem bytových sekcí bloku B2, pod lešením šlo vidět, že původní tektonika fasády bude ztracena.

---

O měsíc později již byl podhled zcela pryč a rekonstrukce vnitřní stavby téměř hotová. Vnější prosklená část spojovacího objektu na východní straně taktéž byla téměř dokončená. Pod lešením se dala již vyčíst budoucí podoba fasády. Vzpomínáte na zajímavá chodbová okna? Ta se při rekonstrukci úplně přepracovala. Místo copilitu je skleněná výloha a zapomenout můžete i na svislé členění a předsazenou venkovní bílou konstrukci. Nové řešení sice přinese na chodbu více světla, ale zároveň zvenčí zcela rozbilo původní členění domu a ve výsledku i přes vynaložené prostředky působí laciným dojmem.

---

V dubnu roku 2022 již bylo lešení sundáno a nová fasáda téměř hotová – dle detailu mezi sekcemi se dalo poznat, že zateplovat se brzy budou i další sekce. Bílá barva jako základ se dá pochválit, ale jedovatě oranžové doplňky to vše zabíjí – a že tam té oranžové je! Pryč je všechno, co dělalo polyfunkční dům polyfunkčním domem – tedy bílá zábradlí, předsazená konstrukce mezi chodbovými okny. Pryč je všechna architektura. Z nadstandardu se udělal průměr. Původní šedo-bílá kombinace byla mnohem důstojnější!
Kolem západní skleněné části spojovacího objektu vyrostlo lešení, stejně tak bylo lešení i kolem západních sekcí bloku B1.

Růžová rakovina začala metastazovat a rozšiřovat se i nad zbylé sekce bloku B2:

---

O dva měsíce později se lešení ještě více rozrostlo – blok B1 má od úskoku na západ jednoho majitele a bylo jasné, že nový kabát dostanou všechny sekce. Mimo to už také šlo vidět, jak po novém budou vypadat zadní průčelí.

---

V prosinci 2022 bylo již téměř dokonáno. Snad jediné plus je, že růžová rakovina se proměnila v šedou. V prostoru náměstí stále probíhají práce, o dalším vývoji tak budu informovat v průběhu roku 2023, kdy mám v plánu udělat i srovnávací fotografie původního a současného stavu.

Zdroje obrázků:
[1]+obrázek v záhlaví: Časopis Československý Architekt, květen 1984.
[2] Výřez z Mapy.cz
[3] Archiv města Ostravy
[4] Snímek ze služby Google Street View

---

Komentáře