Konstrukční soustava je označení pro skupinu hromadně stavěných domů, složených z prefabrikovaných dílů. Domy jedné konstrukční soustavy mají své specifičnosti a neměnné prvky, avšak typicky se i v rámci jedné konstrukční soustavy vyvinulo více variant domů – těm se říkalo sekce. Rozdíly mezi jednotlivými sekcemi byly zejména v množství a dispozicích bytů. Typickým domem, který se za slovy konstrukční soustava skrývá, je všem dobře známý panelák – dům složený z panelů, které byly předem vyrobené v panelárně. Panelovým domům se tento přehled věnuje primárně, pro zajímavost nebo doplnění souvislostí zde ale najdete i konstrukční soustavy s odlišnými druhy konstrukce – cihlové, blokopanelové, skeletové, monolitické či různé kombinace těchto typů. Tento rozsáhlý přehled vás důkladně seznámí s vývojem konstrukčních soustav v tehdejším Československu, a to jak s hlavní vývojovou linií, tak s různými krajskými a lokálními variantami konstrukčních soustav. Nechybí ani nejrůznější experimentální soustavy a slepé vývojové větve.

Vývoj konstrukčních soustav je velmi komplikovaný, protože probíhal na mnoha místech Československa současně – z toho důvodu je tento přehled psán formou časové osy, a to rok po roce. Níže tak najdete vzestupně řazené letopočty, kde pod každým letopočtem představuji konstrukční soustavy, které v daném roce vznikly. U každé zde vypsané konstrukční soustavy najdete fotografie s příklady, období a místa výstavby, základní konstrukční informace a také půdorys některé ze sekcí, které se v dané soustavě stavěly. Tyto základní informace jsou dostatečné k tomu, abyste danou soustavu rozpoznali. Přehled se vyplatí číst najednou, aby vám neunikly některé souvislosti, protože vývoj konstrukčních soustav je značně provázaný. Avšak pokud se sem vracíte, nebo vás zajímá konkrétní rok – využijte tlačítko níže. Toto tlačítko také můžete použít jako záložku.

— vyberte rok —195019511952195319541955195619571958195919601961196219631964196519661967196819691970197119721973197419751976197719781979198019811982198319841985198619871988198919901991199219931994199519961997

Tento přehled konstrukčních soustav je opravdu rozsáhlý, jednotlivé soustavy mám v různé fázi zpracování podkladů a znalostí, proto může docházet k úpravám tohoto přehledu na základě nových poznatků. Například je velice složité najít prototyp dané soustavy, podle kterého se dá určit od kterého roku se soustava stavěla – tedy i do kterého roku soustavu zařadit. Pokud má v přehledu u nadpisu nějaká soustava před nebo za letopočtem vlnovku, není rok začátku nebo konce výstavby ještě zcela potvrzen. Všechny změny v přehledu soustav můžete sledovat ve výpisu níže.

1950

T12 / 1950–1954~ / celostátní soustava (CZ+SK)

Konstrukční soustava T12 je první, kterou můžete pozorovat ve větším množství v různých koutech Česka i Slovenska. Stejný dům najdete v Žilině, Ostravě i Praze – to byl smysl typizace a prefabrikace, která se od roku 1950 začala ve větší míře uplatňovat. Stavět stejné domy mělo být rychlé, levné a tím i dostupnější, celostátní platnost soustavy se ale v praxi neosvědčila, proto nakonec vzniklo mnoho různých konstrukčních soustav a vy čtete tento přehled, abyste se v nich zorientovali.

Běžný dům soustavy T12 má výšku dvou až čtyř nadzemních podlaží. Typická jsou malá čtvercová okna umístěná vedle oken schodiště, která patří koupelnám. U nejstarší zástavby jsou tato okna koupelen velice malá, prakticky shodná s velikostí oken suterénu. Okna schodiště mohou být různě řešená, typické je ale užití klasických dvoukřídlých oken. Obývací pokoje mají francouzská okna, v menší míře se místo francouzských oken vyskytují velice malé balkony. Domy mají vždy jen jeden hlavní vstup, zadní vstup se až na naprosté výjimky nerealizoval. Střechy jsou sedlové nebo valbové, nejčastěji s nízkým sklonem. Domy pro svou strohou fasádu, malá okna a střechy s nízkým sklonem působí dojmem kasáren, což umocňuje i řádkový urbanismus, kterým se obytné soubory T12 stavěly.

Konstrukce domů T12 užívá klasických plných cihel jako hlavního stavebního prvku. Cihly tvoří nosné obvodové zdi o tloušťce 440 mm a také středovou nosnou zeď o stejné tloušťce, z čehož vyplývá, že soustava T12 užívá podélný nosný systém o dvou traktech. Zastropení je řešeno pomocí betonových prefabrikátů o šířce 60 cm a délce 4,5 m, které jsou vylehčené dutinami. Mezi další prefabrikované prvky patří nadokenní a dveřní překlady, schodišťová ramena a dílce pro podesty a mezipodesty. Konstrukce domu T12 je dobře vidět na fotografii níže, kde je zachycená demolice domu T12 ve městě Havířov, které se vylidňuje tempem 1000 obyvatel/rok.

Na typickém podlaží najdeme dva identické byty 2+1 s velikostí lehce nad 50 m². Byty zaujmou svými poměrně velkými kuchyněmi – to není jen tak – kuchyně v 50. letech nesloužila jen k vaření, byla i obytná, pobytová. V kuchyni tak bylo běžné umístění postele či rozkládací sedačky, také v zimních měsících mohla kuchyň být jedinou vytápěnou místností bytu. V domech T12 totiž ještě nebylo standardně instalováno dálkové vytápění, topilo se lokálně. Dálkové vytápění se do domů T12 často zavádělo až v pozdějších letech, typicky když kolem nich vyrostlo celé sídliště, na jehož infrastrukturu se domy napojily. Obývací pokoje jsou přístupné skrze kuchyň, to dnes moc praktické není, začátkem 50. let to ale ničemu nevadilo. Nepraktický byl tehdy i dnes přístup do ložnice přes obývací pokoj, obzvláště, když konstrukce domu i dispozice bytu umožňovala realizovat vstup do ložnice přímo z předsíně. Půdorys níže patří právě variantě domu, která má ložnice přístupné z obývacího pokoje – označení domu je T12/50 (50 = varianta 1950). V roce 1952 proběhla úprava (T12/1952) a přístup do ložnice byl již i z předsíně.

T20 / 1950–1959~ / celostátní soustava (CZ+SK)

Konstrukční soustava T20 technicky vychází z T12 a tyto dvě soustavy často najdeme stavěné vedle sebe – v rámci tehdy nově budovaných městských částí nebo sídlišť. Soustava T12 nabízela byty 2+1 pro rodiny, ovšem bydlet potřebovali i bezdětní a svobodní – proto vznikla soustava T20, která nabízela tzv. svobodárny – to dnešním jazykem není nic jiného, než malé byty 1+1.

Konstrukce je shodná s typem T12 – opět zde máme obvodové nosné zdi o tloušťce 440 mm, nově ale má dům tři trakty – proto má dvě středové nosné zdi, mezi kterými je situována centrální chodba na délku celého objektu (světlá hloubka středního traktu s chodbou je 2400 mm). Z této chodby jsou přístupné všechny bytové jednotky daného podlaží a také schodiště, proto se tyto domy označují jako chodbové. Zastropení bytů je shodné s typem T12, tedy světlá hloubka bytů je 421 cm. Schodiště je shodné s typem T12 a je situováno na štítu, druhý štít obsahuje společnou lodžii (byty lodžie ani balkony nemají), u krátkých domů je místo lodžie pouze velkoformátové okno.

Všechny byty jsou o velikosti 1+1, občas mají krajní byty okna kuchyní přesunutá na štít, tím ale výčet odlišností mezi byty končí – v domech T20 si byli všichni soudruzi opravdu rovni. Zajímavostí, ale značně nepraktickou, jsou instalační šachty, které jsou sdružené vždy pro dva sousední byty. Dispozici bytů ale není co vytknout, koupelna má velkou vanu a kuchyň přístupná skrz obývací pokoj u malých bytů 1+1 nevadí.

Délka domů mohla být různá, při značných délkách se ještě do středu půdorysu přidalo druhé schodiště, které tak sloužilo jako hlavní, a původní štítové schodiště bylo pouze doplňkové. Výška domů T20 začínala na dvou a končila na šesti nadzemních podlažích – v takovém případě byl v domě i malý osobní výtah s nosností 250 kg. Na velice krátké domy T20 jsem narazil například v Litvínově, dlouhé T20 s přidaným středovým schodištěm můžete vidět v Ostravě nebo Nové Dubnici.

1951

Pro rok 1951 zatím není žádná soustava.

1952

T13 / 1952–1962~ / celostátní soustava (CZ+SK)

Konstrukční soustava T13 je mírnou evolucí soustavy T12 popsané v roce 1950. Prakticky došlo jen na úpravu dispozice, která reflektovala nejnovější normy a poznatky o bydlení. Změna dispozice změnila i členění oken – konkrétně je namísto jednoho okna pro koupelnu užito dvou půlených oken, kdy jedno osvětluje předsíň a druhé WC. Právě půlené okno je hlavním poznávacím prvkem soustavy T13, ale není to tak jednoduché, protože se může vyskytovat i v jiných domech řady T. Jako další dobře viditelnou změnu oproti T12 lze označit řešení fasád, které byly poměrně často zdobené dle zásad socialistického realismu. Soustava T13 je nejpočetnější ze všech soustav řady T.

Základní sekce, kterou jsem vybral pro půdorys níže, je podobná soustavě T12, proto se dále snažím srovnat soustavu T13 právě s předchůdcem T12. Celkové rozměry domu T13 jsou na první pohled shodné s T12, ovšem délka narostla o dva metry, čehož si na první pohled nemusíte všimnout. Dispoziční rozdíl je v řešení kuchyně, předsíně a koupelny s WC. Kuchyň se výrazně zmenšila a již není obytná, slouží pouze k přípravě pokrmů a stolování, možnost spaní v kuchyni již nebyla přípustná – právě proto se kuchyň zmenšila. Co se vzalo kuchyni, to se přidalo předsíni a koupelně se záchodem. Předsíň je nově přímo osvětlená úzkým oknem, což je velmi příjemný bonus bytů v soustavě T13. Okno, které osvětluje předsíň, je přímo u příčky, která odděluje předsíň od bytového jádra, za příčkou je koupelna a záchod, kdy právě záchod přiléhá k druhé polovině okna osvětlujícího předsíň – tím vzniká ono typické půlené okno soustavy T13. Stěna mezi koupelnou a záchodem má ve své horní části luxfery, které přenáší denní světlo i do koupelny.

Nabídka sekcí oproti soustavě T12 výrazně narostla. Přibyly především řadové sekce s byty o velikosti 3+1 a dokonce i 4+1. Podstatnou novinkou byla plná rohová sekce, která umožnila tvořit pravoúhlé bloky domů tolik potřebné pro urbanismus socialistického města, které ctí tradiční schéma ulic, náměstí a polouzavřených vnitrobloků. V soustavě T13 vniklo i mnoho zajímavých atypů, například zaoblených sekcí, zalomených sekcí atd.

Konstrukce je zcela totožná s domy T12 – podélný nosný systém, dva trakty a nosné stěny o síle 440 mm. Zastropení je realizováno s pomocí betonových prefabrikátů šířky 600 mm a délky 4500 mm. I v případě soustavy T13 mohu nabídnout pohled do nitra konstrukce skrze fotografie demolovaných domů ve městě Havířov.

1953

G40 / 1953–1960 / rozptýlená soustava (CZ) / Zlín

Zatímco se v republice hojně stavěly typizované domy řady T, ve Zlíně se pracovalo na něčem mnohem progresivnějším – skutečném paneláku z velkých panelů. Zlínský vývoj paneláku probíhal prakticky současně s typizovanými domy řady T, první pokusné objekty se stavěly již koncem 40. let, tedy v době, kdy se T-domy prakticky zaváděly. Je pravdou, že pokusné objekty ještě nebyly z obrovských panelů, ale spíše z úzkých betonových kvádrů a s dřevěnými stropy, avšak nebýt těchto pokusů, nemohl by již v roce 1953 vzniknout první panelový dům Československa – konstrukční soustava G40.

Vzhledem k období výstavby domů G40, tedy od roku 1953 do konce desetiletí, se i zde uplatňovaly architektonické zásady socialistického realismu, čímž vzniklo něco naprosto ojedinělého – paneláky s klasickými zdobnými prvky. Ovšem jednalo se o umírněný socialistický realismus, nečekejte tak přehnanou zdobnost, jako na příkladech domů řady T výše. Panelové domy G40 mají z klasických zdobných prvků především římsy, pilastry a nechybí ani domovní znamení nad zdobenými portály.

Prototyp, který je zároveň i onen první panelový dům Československa, byl postaven ve Zlíně, tehdy politicky přejmenovaném na Gottwaldov – proto nese v názvu písmeno G odkazující právě na soudruha Gottwalda. Číslovka 40 pak označuje počet bytů v jednom domě, který vždy sestával ze dvou sekcí o pěti nadzemních podlažích.

Domy mají oproti pozdějším panelákům i několik konstrukčních odlišností. Mezi nejzajímavější patří podlahové vytápění nebo způsob spojování panelů obvodového pláště, které pohromadě drží ony zdobné pilastry. G40 má příčný nosný systém, který je na štítech obrácený do podélného směru. Soustava užívá dvou rozponů – menší má 3,2 m a větší pak 3,8 m. Obvodový plášť má tloušťku jen 200 mm.

Paneláky G40 poznáte především podle celkových proporcí, které jsou u všech domů stejné – typická je výrazná hloubka 14 metrů. Dobrým poznávacím znamením jsou také pilastry a s nimi spojené dílce průčelí, které mají vzájemné úskoky, to je patrno i z půdorysu výše – úskoky vznikají kvůli způsobu, jakým jsou spojené obvodové panely s pilastry. Po vstupu do domu se dá soustava G40 rozeznat podle dvojramenného schodiště, které má jednotlivá ramena mimořádně široká, specifické je také tvarování podschodnic.

Panelové domy G40 byly stavěny v různých městech v Čechách i na Moravě, mimo rodného Zlína je tak najdeme i v Praze, Sokolově, Chebu nebo Olomouci. Poslední G40 byla postavena v roce 1960 v Kopřivnici.

1954

G32 / 1954–1958~ / lokální soustava (CZ) / Ostrov

V roce 1954 přišla na svět mírná modifikace soustavy G40, a to soustava G32. Rozdíl je především v tom, že G32 je oproti G40 o jedno podlaží nižší, proto má jen 32 bytů, odtud změna číslovky v názvu. Další odlišností je užití sedlové střechy s mírným sklonem, což byl požadavek pro výstavbu v okolí Karlových Varů, kde se měla soustava G32 realizovat především. Dispozice je shodná s G40, avšak najde se zajímavý rozdíl – francouzská okna ve všech kuchyních (s výjimkou přízemí). Zajímavostí je, že šachta vzduchotechniky má výšku jako u soustavy G40 – tedy pět nadzemních podlaží – proto tato šachta v případě domů G32 doslova trčí z jejich sedlové střechy.

První dva domy (prototypy) byly postaveny ve městě Hulín poblíž Zlína, zbylá výstavba se soustředila do tehdejšího Západočeského kraje – do měst Ostrov a Nová Role poblíž Karlových Varů.

1955

G55 / 1955–1958 / lokální soustava (CZ) / Praha

Rok 1955 přinesl další variantu typu G40, a to rohovou variantu s označením G55. Číslovka v názvu odpovídá jak roku, tak i počtu bytů v celém domě o třech sekcích a pěti nadzemních podlažích. Hlavním smyslem existence soustavy G55 je možnost tvořit pravoúhlé bloky, což si vyžadoval tehdy dominující socialistický realismus ctící urbanismus klasického města s blokovou zástavbou. Problémem bylo, že na panelák G55 nemohl přímo navazovat další dům, a to ani na jeden ze štítů – na štítech jsou totiž okna. Mezi G55 a dalšími domy v řadě tak musely být mezery. Dalším problémem bylo to, že v druhé polovině 50. let byl socialistický realismus pomalu na ústupu – od urbanismu polouzavřených vnitrobloků se upouštělo. Snad právě proto se soustava G55 postavila v pouhých sedmi kusech – šest z nich v Praze a ten první, který byl zároveň i prototypem, najdeme ve Zlíně.

Architektura zcela vychází z G40, polovina domu není ničím jiným, než běžnou G40, odlišnosti začínají až v druhé polovině domu, která obsahuje rohovou a koncovou sekci. Konstrukční zajímavostí je dilatace, která doslova rozděluje dům na část zcela vycházející z G40 a zbylou část, která je řešená novým způsobem. Tato dilatace se pozná podle zdvojené příčné nosné stěny, která je patrná v tyrkysovém a hnědém bytě prostřední sekce. Vpravo od dilatace je vše už v provedení G55. Byty jsou o velikostech 2+1 a 3+1 a mají různé dispozice. Zajímavé jsou dispozice v rohové části domu – například byt, který se rozkládá přímo v koutu rohové sekce – jeho obrovská předsíň vyplňuje prostor, který nemůže mít okno, ovšem předsíň je kvůli tomu o velikosti obývacího pokoje! Neméně zajímavá je předsíň fialového bytu v koncové sekci, která je tvořena dlouhou 1,4 m širokou chodbou, která vede mezi dvěma sousedními byty.

1956

BA / 1956–1967~ / lokální soustava (SK) / Bratislava

Konstrukční soustava BA (Bratislava) je jedna z těch méně obvyklých, a to především po konstrukční stránce. Byl zde využit princip rámových panelů převzatý ze Sovětského svazu a adaptovaný pro tuzemské normy. Padesátá léta byla obdobím hledání nových postupů a technologií, systém BA je toho jasným důkazem. Vzhledem k době vzniku byl prototyp zdoben v duchu umírněného socialistického realismu.

Prototyp je dnes prohlášen za technickou památku a z toho důvodu byl do roku 2024 úplně posledním domem BA, který neměl dodatečné vnější zateplení obvodového pláště. Po dohodě s památkáři dům dostal zateplení, které ale zachovává zdobné prvky fasády a samozřejmě jsou naznačené i spáry mezi panely. Na domě se také nachází cedule, která informuje kolemjdoucí o tom, že se jedná o technickou památku. Na ceduli najdeme i další zajímavé informace, například, že dům se stavěl pouhé tři měsíce. Zajímavě jistě působí i sdělení, že se jedná o první panelový dům v ČSSR – to ovšem není pravda! Jak již víte, skutečně první panelový dům tou dobou již třetím rokem stál v Gottwaldově – prototyp soustavy G40. Slováci si tak toto prvenství drze přivlastnili, navíc má konstrukční soustava BA od běžných paneláků značně odlišnou konstrukci a nelze ji označit za čistokrevný panelák (na rozdíl od G40). Ke všemu ČSSR v roce 1956 ještě neexistovala…

Zatímco prototyp byl zdoben v duchu umírněného socialistického realismu, pozdější výstavba se svým architektonickým ztvárněním hlásila k bruselskému stylu. Na fasádách tak můžeme zahlédnout kruhové otvory na bočnicích lodžií, zajímavě řešená chodbová okna či hravě rozmístěné lodžie a balkony. Změnami si prošly i dispozice bytů, a to několikrát, téměř každý rok přišly nějaké inovace nebo změny.

Rámová konstrukce je poměrně zajímavá. Místo plného stěnového panelu si představte jen jeho obvod – rám z železobetonu. Takový rám se dle umístění v domě buď vyplnil betonem, tenkou příčkou nebo zůstal bez výplně a umožňoval tak pokoj rozšířit do části dalšího rámového pole. Rámy jsou osazené podélně i příčně, čímž domy získaly dostatečnou prostorovou tuhost. Rámy panelů jsou viditelné v interiérech, obzvláště v případě, kdy místnost zabírá více než jeden rámový modul (3,9 × 3,9 m). Masivnost a zdobnost rámů během evoluce soustavy ubývala. U posledních domů byly některé rámy nahrazené klasickými panely, jiné byly nahrazeny průvlaky.

Rámová konstrukce je dobře patrná i na půdorysu, který se díky ní nemusí striktně držet nosných zdí, ale může je v případě potřeby i překročit (obývací pokoje). Dispozičních variant postupně vznikalo více – půdorys níže patří domu z roku 1960 – tedy zhruba z poloviny období výstavby soustavy BA. Tento dům již nese stylové prvky bruselského stylu, jako jsou hravě tvarované balkóny (odlišně osazené v různých podlažích) a malá kulatá okna schodiště.

Konstrukční soustava BA se stavěla pouze v Bratislavě a do jiných měst se nerozšířila. Soustava BA nemá ani nástupce, protože byla překonána panelovou technologií. Jedná se tak o slepou vývojovou větev.

1957

Pro rok 1957 se připravuje brněnská lokální soustava.

1958

T03B / 1958–1970~ / celostátní soustava (CZ+SK)

Konstrukční soustava T03B je přímým nástupcem cihlových a kvádrových soustav řady T popsaných výše. Stejně, jako řada T, měla i T03B celostátní platnost – najdeme ji tak v mnoha městech Česka i Slovenska. Pro soustavu T03B je typická brizolitová fasáda, která může mít mnoho podob, typicky i v rámci jednoho města mají mezi sebou soubory domů T03B architektonické odlišnosti. Typické je užití balkonů a klasických dvoj a trojkřídlých oken. Střecha může být plochá i valbová.

Skvělým rozpoznávacím prvkem jsou trojité průvětrníky vedle oken kuchyní. Běžně mají panelové i cihlové domy průvětrníky dva – vždy jeden horní a dolní pro spíž daného bytu. Proč má tedy soustava T03B průvětrníky tři a navíc vedle sebe? Trojité průvětrníky skrývají promyšlený systém odvětrávání spíží a také bytových jader. Každý průvětrník vede do dutiny ve stropním panelu, jeden končí ve spíži a ústí do ní z podhledu, druhý vede do spíže o patro výš a ústí do ní z podlahy (dohromady tak má každá spíž dva průvětrníky), třetí průvětrník ústí do odvětrávací šachty bytového jádra. V některých případech jsou průvětrníky situované nad sebou, viz fotky níže, v tomto případě vedou dva průvětrníky do spíže skrz obvodovou stěnu, třetí průvětrník vede dutinou ve stropě do jádra. Nicméně i v tomto případě příslušnost k soustavě T03B prozrazuje jejich počet – tři na jeden byt.

Konstrukční soustava T03B je doslova něčím mezi klasickým cihlovým domem řady T a klasickým panelovým domem z velkoplošných dílců. Prakticky jde o téměř finální evoluci technologie kvádrů z posledních T-domů popsaných výše. Namísto cihlových kvádrů se zde již používaly kvádry betonové – stále se ale ještě nejednalo o klasické velkoplošné panely, a tak se jim říká blokopanely – proto domy T03B označujeme jako blokopanelové. Blokopanely jsou menší betonové dílce, obvykle s výškou půl podlaží, případně mají i výšku celého podlaží, ale jsou značně úzké. Složit dům z blokopanelů tak bylo náročnější, než složit dům z panelů, avšak bylo to výrazně snazší, než ho složit z cihel či cihelných kvádrů. Blokopanely se k sobě nesvařovaly, z toho důvodu mají výrazně větší tloušťku, než běžné panely. Konstrukční soustava T03B přebírá po T-domech mnoho prvků z klasické výstavby, například podélný nosný systém – průčelní stěny s okny jsou tak nosné.

Zastropení probíhalo s pomocí betonových stropních panelů s délkou 5,3 m, které jsou vylehčené kruhovými dutinami (tyto dutiny využívá systém průvětrníků popsaný výše). Stropy jsou uložené v podélném směru a středová nosná stěna je tvořena ze sloupů a přiznaných průvlaků – tento konstrukční prvek se odhaluje i v interiérech bytů, kde jsou v předsíních mezi sloupy situované vestavěné skříně (z horní strany ohraničené průvlakem) a v obývacích pokojích větších bytů je průvlak zcela přiznaný. Podélný nosný systém má výhodu v nenosných příčkách, ty byly typicky stavěné z cihel, později se přecházelo i na příčky panelové. Obvodové nosné stěny v některých případech nemusí být z blokopanelů, ale z klasických cihel – typové řešení s tím počítalo, nejedná se o improvizaci, ale o snahu využít co nejvíce dostupných materiálů. Stropy a středové nosné stěny jsou ale vždy z prefabrikátů.

Typická dispozice řadového domu T03B nabízí tři bytové jednotky na podlaží, všechny ve velikosti 2+1. Krajní byty jsou identické, pouze vzájemně zrcadlené, mají výhledy na dvě světové strany a často i balkóny. Prostřední byt má výhled na jednu světovou stranu, často je bez balkónu, ale jeho dispozici není jinak moc co vytknout – obě místnosti kolem kuchyně jsou stejně velké. Bytová jádra jsou typu B2 a jejich specifičnost je v tom, že mají čelní stěnu s dveřmi zděnou nebo panelovou – zbylé příčky jádra jsou z lisovaných dřevěných konstrukcí. Umakart se zde vyskytoval pouze jako náhrada za obklady kolem vany.

Konstrukční soustavu T03B bezpečně poznáte i podle řešení společných prostor. Specifická jsou především schodišťová ramena, která mají bočnice s výrazným přesahem, který tvoří lem. Olemovaný je i podhled schodišť. Mezi schodišťovými rameny je umístěna výtahová šachta tvořená z pletiva. Uvidíte-li toto řešení schodiště a zároveň má dům výše zmíněné trojité průvětrníky, jedná se s jistotou o T03B.

Nyní jeden z nejdůležitějších poznatků k soustavě T03B; domy této soustavy mají pět až osm nadzemních podlaží, nejčastěji šest nadzemních podlaží. Pokud uvidíte dům, který vypadá jako T03B, tedy má typické trojité průvětrníky a další běžné prvky soustavy T03B, ale jeho výška je pod pět nadzemních podlaží, tak se nejedná o T03B – viz následující soustava.

T02B / 1958–1969~ / celostátní soustava (CZ+SK)

Spolu se soustavou T03B byla vyvinuta soustava T02B – jedná se o odlehčenou variantu T03B, a to doslova – konstrukční soustava T02B má výšku buď tři nebo čtyři nadzemní podlaží. Jednoduše by se tak soustava T02B dala shrnout jako nižší varianta soustavy T03B.

Protože jsou domy T02B nižší a tím pádem i lehčí než T03B, nejsou základy železobetonové, ale pouze betonové (s výjimkou střední části základů, která je železobetonová). Soustava T02B často užívá valbové střechy, rovněž bývá ve velké míře užíváno dvoukřídlých oken, a to i ve větších místnostech. Zbylé konstrukce jsou u T02B a T03B totožné – tedy například stropní panely s délkou 5,3 metrů uložené v podélném směru, nebo obvodové nosné zdi z blokopanelů či cihel.

Běžná řadová sekce T02B je oproti běžné řadové sekci T03B kratší o metr – mezi schodišťovými rameny totiž chybí výtahová šachta. Schodišťová ramena jsou zcela shodná s typem T03B, jen jsou téměř vedle sebe – proto jsou společné prostory poměrně stísněné. Zkrácení délky sekce se projevilo i v prostředním bytě – ten má zmenšenou ložnici. Nepatrně jsou zmenšené i obývací pokoje krajních bytů.

Soustava T02B měla celostátní platnost a najdeme ji opravdu na celém území dnešního Česka a Slovenska.

G57 / 1958–1968~ / celostátní soustava (CZ+SK)

Konstrukční soustava G57 opět vzniká ve Zlíně (Gottwaldově), avšak značná část vývoje probíhala i v Praze, přesto bylo v názvu ponecháno písmeno G, číslovka pak odkazuje na rok dokončení vývoje, nicméně reálně se panelové domy G57 začaly stavět až v roce 1958.

Konstrukční soustava G57 je velmi důležitým milníkem naší panelové historie – jako první ryze panelová soustava měla G57 celostátní platnost – mohla se tak stavět po celém Československu a skutečně na tyto paneláky narazíme od Mostu až po Košice. Zároveň se díky celostátní aplikaci přišlo i na důležitý poznatek, a sice to, že tudy cesta nevede. Jednotlivé kraje si totiž záhy začaly soustavu G57 upravovat ke svým potřebám a po pár letech byly krajské varianty G57 k nerozeznání od originálu, o tom ale až dále, nyní se podíváme na původní typ G57.

Typická dispozice řadové sekce obsahuje tři byty s velikostí 2+1. Dispozice bytů záměrně kopíruje dispozici soustavy T03B popsané výše – obě soustavy se totiž stavěly současně, mnohde i vedle sebe v rámci jednoho sídliště, bylo tak potřeba mít byty sjednocené. Především jsme stále v dobách panelákových začátků a ještě nebylo jisté, která technologie hromadné bytové výstavby bude nakonec ta nejvhodnější. Proto bylo dobré mít dvě soustavy se zcela odlišnou konstrukcí, ale stejnou dispozicí – aby se ukázalo, která je nakonec vhodnější. Dnes už víme, že na celé čáře vyhrála celostěnová panelová technologie a velkou mírou se o to zasadila právě soustava G57.

Původní G57 je trojdům (jeden dilatační celek se třemi sekcemi) o výšce 3-5 nadzemních podlaží. Často je k vidění i dvojdům, během vývoje se ale od takovéhoto striktního dělení upustilo a G57 o více než třech sekcích se zcela běžně stavěly. Rozpon má soustava jen jeden, a to 3,6 m. Objekty mají příčný nosný systém doplněný podélně ztužujícími stěnami. Vzhledem k nízké výšce a malému rozponu překvapí tloušťka nosných stěn 200 mm. Ovšem stropy s tloušťkou pouhých 120 mm (+ podlahové vrstvy) se ukázaly jako poddimenzované – trpěly na průhyby pod vlastní váhou a špatnou neprůzvučnost, proto se později přešlo na tloušťku 140 mm + podlahové vrstvy.

Jak můžete vidět na snímcích níže, domy jsou již bez klasické zdobnosti, avšak stále jim určitá forma zdobnosti zůstala. Zdobnost je to ale geometrická, ne ornamentální. Na mysli mám především lizénové rámy kolem chodbových oken, lizény u lodžií či korunní římsu a profilovanou atiku. Míra zdobnosti závisela na možnostech investora, proto není problém najít i G57 bez těchto ozdob. Pro soustavu G57 jsou typické plně zapuštěné lodžie s nezvykle nízkým betonovým zábradlím, které prostoru lodžií dodává patřičnou vzdušnost.

Větší množství klasické varianty G57 najdeme ve městech Zlín, Ostrava, Havířov a Karviná. V menší míře je k vidění například v Praze, Brně, Opavě, Kladně, Bohumíně, Uherském Hradišti a Košicích.

Konstrukční soustava G57 se později začala v různých krajích značně vyvíjet a postupně se z ní staly první krajské varianty konstrukčních soustav – vše si ukážeme dále v přehledu. Například v Praze je typ G57 hojně zastoupen, avšak již v upravené variantě s označením G57-X, proto je výše Praha uvedená jako město s menším množstvím panelových domů G57 – klasických „původních“ G57 tam totiž opravdu moc nenajdeme.

1959

HK60 / 1959–1967~ / krajská soustava (CZ) / Hradec Králové

Velice zajímavý počin vznikl v Hradci Králové, kde se toho projektanti nebáli a na svou dobu (1959) přišli s velice progresivní celostěnovou soustavou s úctyhodným rozponem 6,25 m. Dosáhnout takto dlouhých stropních panelů, které byly zároveň dostatečně lehké (únosnost jeřábů, manipulace) a zároveň i dostatečně pevné (eliminace průhybu pod vlastní váhou, unést nenosné příčky i těžké vybavení bytů) nebylo vůbec snadné. Úspěchu bylo dosaženo především vylehčením stropních panelů s pomocí vložených kruhových betonových dutin, čímž došlo ke snížení vlastní váhy stropů bez výrazného omezení pevnosti a nosnosti.

Architektura domů byla taktéž na svou dobu velice progresivní, uvědomíme-li si, že ve stejné době se na jiných místech republiky stavěly ještě i mírně zdobené domy řady T. Fasáda byla výrazně členěná jak vodorovně tak svisle. Vodorovné členění obstarávaly pásy oken a barevně odlišené meziokenní vložky. Efektu pásových oken velmi pomáhá také zapuštění meziokenních vložek blízko k úrovni oken. O svislé členění se starala jedna konstrukční specifičnost, a to obnažená čela příčných nosných stěn, která tak tvořila lizény. Nutno dodat, že toto řešení bylo z tepelného hlediska velice nevhodné, protože čela příčných nosných stěn snadno prochladla a postupně se ochlazovala i interiérová část stěn. Konstrukční soustava HK60 mohla mít balkony i zapuštěné lodžie.

Že se nacházíte v HK60, to s jistotou poznáte podle společných prostor a řešení schodiště. Domy do čtyř nadzemních podlaží mají specifické dvojramenné schodiště, které kopíruje i z podhledové strany schodišťové stupně. Jedná se o unikátní a pohledově atraktivní schodiště, které díky své nízké váze šetřilo stavebním materiálem. Vyšší zástavba s výtahem měla rovněž poměrně specifické schodiště. Dvojramenné schodiště s mezipodestou, avšak rovnoběžně s chodbovými okny, to je specifikum soustavy HK60. Výtah staví trochu neobvykle na mezipodestách a k přístupu do bytu tak musíte ještě půl schodiště sejít dolů nebo vyjít nahoru. Stejný typ schodiště si v určitých případech vypůjčila i nástupnická soustava HK65 – jak od sebe odlišit HK60 a HK65 se dočtete v roce 1966 u popisu soustavy HK65.

Zvenčí poznáte soustavu HK60 především díky výše zmíněným lizénám. Dalším poznávacím prvkem jsou pásová okna, někdy i přes celý modul (typicky prostřední byty řadových sekcí).

Panelové domy HK60 najdeme zejména v Hradci Králové a Pardubicích. Menší výskyt je například v Náchodě, Trutnově nebo Novém Městě nad Metují.

LB / 1959–1968~ / krajská soustava (SK) / Západoslovenský kraj

Zajímavou a spíše slepou vývojovou větví hromadné bytové výstavby bylo odlévání betonu – na Slovensku byla tato technologie od roku 1959 používána pro hromadnou bytovou výstavbu. Domy soustavy LB kombinují litý beton s prefabrikovanými prvky. Název soustavy LB odkazuje právě na slova Liatý Betón. Konstrukční soustava LB není celá odlévaná z betonu – stropní panely jsou prefabrikované, stejně tak obvodové panely. Výroba těchto panelů probíhala často ambulantně přímo na staveništi. Z litého betonu jsou příčné a podélné nosné stěny – tedy svislé nosné konstrukce. Beton se odléval do bednění a po vytvrdnutí bylo dané podlaží zastropeno prefabrikovanými stropními panely. Technologie litého betonu umožnila realizovat domy s výškou do deseti nadzemních podlaží, po pozdějších úpravách soustavy i o několik pater vyšší.

Architektura je, vzhledem k době vzniku, povedená – domy mají prvky bruselského stylu a celkově je lze hodnotit jako ozdoby sídlišť. Naprosto typickým prvkem jsou římsy v každém podlaží, které ve svislé ose doplňují lizény – kombinace obojího utváří na fasádách rámový rastr, který je pro soustavu LB typickým prvkem. Fasádu dále člení plně zapuštěné lodžie a také malé balkony, které stylově navazují na římsu. Nástupní podlaží má odlišné členění fasády a povrchovou úpravu z obkladů. Výškové domy mají často stylově pojaté střešní pergoly, které navazují na budku strojovny výtahu. Ozdobou fasády může být i sloupec chodbových oken, který může být řešený formou speciálních obvodových panelů s hravě rozmístěnými otvory a okny.

Soustava LB má příčný nosný systém, který užívá dvou neobvyklých rozponů – 3,75 a 3,15 m, což dává světlou šířku místností 3,6 a 3 metry. Menší modul využívají primárně kuchyně a ložnice. Nosné stěny mají tloušťku 150 mm. Zajímavé je, že konstrukce vůbec neužívá nenosné příčky – dispozice bytů jsou řešené pouze v mezích nosných a ztužujících stěn. Výjimkou je příčka mezi dvěma sousedními byty, které se dělí o jeden modul.

Společné prostory jsou situované v modulu 3.75 m a jejich dispozice je klasická – dvojramenné schodiště s mezipodestou, mezi rameny je situován výtah v šachtě s pletivovou výplní. Zajímavé je řešení schodišťových ramen, která jsou na první pohled shodná s těmi v soustavě T03B popsané výše, avšak při pohledu na podhledovou stranu ramen lze spatřit výraznou odlišnost – podhledová část schodiště kopíruje schodišťové stupně, schodiště tak působí odlehčeným dojmem.

Konstrukční soustava LB prošla značným vývojem, postupně se začal litý beton nahrazovat prefabrikáty i v případě svislých nosných konstrukcí – vývoj směřoval k úplné prefabrikaci a tím i změně názvu soustavy na MB – montovaný betón. U některých domů došlo i na výrazné přepracování obvodového pláště, který přišel o rastr z říms a lizén, působil tak více panelákově – montovaně.

Výstavba probíhala především v tehdejším Západoslovenském kraji a Bratislavě. Domy LB najdeme ale i na východním konci Slovenska, a to ve městech Košice a Prešov.

1960

B60 / 1960–1967~ / krajská soustava (CZ) / Brno

Soustava B60 je prvním případem silné modifikace původního typu G57, modifikace byly tak výrazné, že si soustava vysloužila i nové jméno a stala se tak vůbec první krajskou variantou vzniklou z celostátní soustavy G57. Soustava byla vyvinutá v Brně a začala se stavět od roku 1960, označení B60 tak má svou logiku – písmeno B odkazuje na město Brno a číslice na rok dokončení vývoje.

Z konstrukční soustavy G57 byla převzata většina konstrukčních záležitostí, především nosný systém a rozpon 3,6 m, ale i řešení chodby a schodiště. Obvodový plášť měl dílce sice téměř shodné s G57, avšak podstatným rozdílem je absence zapuštěných lodžií, ty nahradily závěsné ocelové balkóny. Prostor, který původně zabírala lodžie, tak zvětšil plochu bytů a to umožnilo drobné změny dispozic, například umístění niky pro manželskou postel v obývacím pokoji. Dalším dobře viditelným rozdílem oproti klasickým G57 je absence lizén a řešení chodbových oken, ta sestávají ze dvou úzkých sloupců vždy u podlahy a stropu v mezipatrech. Starší domy B60 v Brně měly i jiné varianty chodbových oken, například menší čtvercová okna.

Zhruba po dvou letech se v soustavě B60 začaly stavět i velice zajímavé věžové domy s výškou 12 nadzemních podlaží. Věžové domy mají čtyři identické byty na podlaží, v některých specifických případech je na běžném podlaží 5 bytů. Pro architekturu věžových domů je typické především řešení štítových lodžií, které jsou směrem k ose štítů prolomené. Zajímavé je užití jednoramenného schodiště, které pro soustavu G57, ze které B60 vychází, rozhodně není obvyklé. Poznávacím znamením věžových domů B60 může být i jejich parter, který není obytný – slouží jako technické podlaží. Parter je mírně ustoupený a obnažená čela příčných nosných stěn tak na pozorovatele mohou působit jako nosné sloupy. Věžové domy jsou typické na sídlištích Juliánov a Lesná, najdeme je i v širším centru Brna mezi starší zástavbou. Zajímavé je, že věžové domy B60 se, na rozdíl od řadových B60, nestavěly mimo Brno – výjimkou potvrzující pravidlo je město Veselí nad Moravou.

Jako vrchol soustavy B60 lze považovat brněnské sídliště Lesná stavěné od poloviny 60. let. Panelové domy B60 zde prošly zajímavou úpravou, která spočívala v úpravě obvodového pláště – došlo ke změně z celostěnového obvodového pláště vycházejícího z původní soustavy G57 na moderní a pohledný parapetní obvodový plášť. Sídliště Lesná má velice povedený urbanismus a domy jsou ukázkově vsazené do krajiny, nové řešení obvodového pláště zvýraznilo jejich horizontální členění, což umocnilo jejich značné délky. Parapetní řešení fasády se aplikovalo i na věžové domy B60, kterým rovněž velice prospělo. Zatímco řadové domy B60 s parapetním členěním fasády můžeme označit za specialitu sídliště Lesná, parapetní věžové domy B60 se stavěly i v jiných částech Brna. Možná největší lahůdkou soustavy B60 na sídlišti Lesná jsou výškové chodbové domy, které mají v nejvyšších podlažích atriové byty.

Ve větším se soustava stavěla v Brně, Hodoníně, Prostějově a také v Jihlavě, která tehdy spadala pod Jihomoravský kraj. Mezi další města, kde soustavu B60 najdeme, patří Veselí nad Moravou a Kyjov.

1961

G57-OL / 1961–1967~ / krajská soustava (CZ) / Olomouc

Brzy po Brně zaváděli svou krajskou variantu soustavy G57 i v Olomouci. Název zůstal stejný, tedy G57, pro odlišení od výchozího typu ale přibyl přídomek OL. Modifikace krajské varianty se opět týkala především obvodového pláště a lodžií, kdy panelové domy G57-OL měly buď balkóny (u nižší zástavby) nebo předsazené lodžie (u vyšší zástavby). Úpravou prošly také dispozice, které mají za následek odlišné členění fasády i počty modulů (oproti klasické G57). Rozdílně jsou řešená i chodbová okna – G57-OL vsadila na dvě nízká podélná okna umístěná nad sebou.

U vyšší zástavby (zpravidla s 10 NP) se užívalo několika pěkných prvků, které domům dopřávají atraktivní architekturu, a to i po zateplení. Celková hmota byla odlehčena zdánlivě ustoupeným parterem – ten má vlastně předsazené stříšky, díky jejich stínu ale působí parter ustoupeným dojmem, pomáhají tomu i zkosené příčné nosné stěny, které stříšky nesou. Pěkným prvkem jsou také bruselské nožky (nosné sloupy), které na okrajích domů tvoří skutečně odlehčenou část parteru, posuďte sami na snímcích níže.

Kontrastem k parteru je nejvyšší podlaží, které je ustoupené a vzniká kolem něj ochoz. Domy tak při celkovém pohledu působí vyváženě a lehce. Zajímavostí je, že do nejvyššího podlaží vede atypické jednoramenné schodiště a díky tomu muselo i předposlední podlaží změnit dispozici oproti běžným podlažím. Fasádu člení také předsazené lodžie, jejichž konstrukce přímo navazuje na předsazenou část parteru. Tyto domy bezpečně poznáte právě díky řešení parteru a ustoupeného nejvyššího podlaží, a to i po zateplení.

Ve společných prostorách se příbuznost s G57 nezapře. Najdeme zde stejná schodišťová ramena s vybráním podschodnic a typickým vybráním pro zábradlí sousedního ramene. Hlavní rozdíl tak je v tom, že zde na typickém patře narazíte na čtvery bytových dveří namísto tří (při stejných rozměrech podesty). Oproti G57 zde není prakticky nevyužitá šachta výtahu – u nižších domů je v ní na každém mezipatře komora, a u domů vyšších pak samozřejmě slouží výtahu.

Výstavba mimo Olomouce probíhala také v Hranicích a Uničově. Dále soustavu najdeme například v Šumperku a Lipníku nad Bečovou. Překvapením může být výskyt této soustavy ve městech Valašské Meziříčí nebo Krnov, která jsou daleko od Olomouce – to je dáno opět tím, že původně byla Olomouc součástí Severomoravského kraje. G57-OL je také typická pro malé obce, kde se stavěla s výškou 3-4 NP a bez balkónů. Příklady obcí s takovouto „osekanou“ variantou jsou Horní Loděnice (okres Olomouc) nebo Dětřichov nad Bystřicí (okres Bruntál).

PS61 / 1961–1967 / krajská soustava (CZ) / Plzeň

V Plzni byl v roce 1961 postaven první dům nové krajské soustavy (nikoliv krajské varianty jiné soustavy) s označením PS61. Označení PS odkazuje pravděpodobně na slova Plzeňská Soustava, či Plzeňská Stavebnice. Jedná se o velice ranou soustavu, která dokonce užívá některých dílců ze starších cihlových T soustav, byť postupně je nahradila novými panelovými dílci.

Konstrukce ctí poměrně klasické panelákové rozvržení, tedy osa příčných nosných stěn s nenosným obvodovým pláštěm. Stropní panely jsou vylehčené dutinami a byly převzaté z typu T16, po několika letech se ale začaly používat klasické plošné železobetonové dílce tl. 120 mm. Stropy mají neobvyklý rozpon 3,85 m. Trochu znepokojivý je fakt, že domy nemají podélnou výztuhu (síť podélně ztužujících stěn). Funkci podélné výztuhy tak nechtěně přebírají nenosné příčky (ty byly prvních pár let výstavby cihlové), či obvodový plášť – tyto konstrukce tak trpí na četné praskliny. Inu, jsme přeci v roce 1961, tedy stále v období panelových počátků.

Architektura panelových domů PS61 je, stejně jako u soudobé soustavy HK60 popsané výše, ozvláštněná lizénami. Dokonce jsou lizény tvořeny stejným způsobem – tedy se jedná o prostá předsazená čela příčných nosných stěn a s tím související prochlazování interiérů. Díky lizénám a jejich vzájemnému rozestupu je dobře vidět rozdíl mezi rozpony soustav HK60 a PS61, kdy jsou kvůli menšímu rozponu u PS61 lizény blíže k sobě a celé průčelí tak oproti HK60 působí zcela jiným dojmem. Tomu napomáhá i řešení obvodového pláště, který u PS61 sází na klasičtější pojetí bez členění na pásy oken a pásy betonu. Fasádu člení také zapuštěné lodžie, na štítech mohou být malé balkony.

Lizény jsou často při zateplování zcela zahlazeny se zbytkem fasády, přesto existuje poměrně velké množství zateplených PS61, kterým zůstaly lizény ponechány a vy tak můžete stále poznat, že se jedná o PS61. Dostanete-li se dovnitř, můžete soustavu PS61 poznat najisto podle dvojramenného schodiště s masivními bočními lemy a především podle dvoukřídlých vstupních bytových dveří, které jsou u panelové výstavby naprosto ojedinělé.

Konstrukční soustavu PS61 najdeme především v Plzni a také ve městě Přeštice, kde byla panelárna pro výrobu dílců této soustavy. Dále se panelové domy PS61 stavěly v Chebu, Nýřanech a Klatovech.

PV-2 / 1961–1969~ / krajská soustava (SK) / Nitra

Slovenská soustava PV-2 byla vyvinuta v Nitře a byla určena pro nízkopodlažní zástavbu do pěti nadzemních podlaží (vzácně až 7 NP). Domy typu PV-2 nelze označit za klasické paneláky, protože jejich svislé nosné stěny jsou z pórobetonových cihel – tento stavební materiál je důvodem omezení výškové hladiny domů PV-2, a to i přes nadstandardní tloušťku nosných stěn 250 mm. Obvodový plášť je rovněž z pórobetonových cihel tl. 250 mm a kryje ho brizolitová fasáda. Z běžných panelů jsou jen stropy, které mají tloušťku 140 mm. Délky stropních panelů jsou pro rozpětí 3,5 a 3,75 m – soustava tak užívá dvou rozponů. Později se namísto pórobetonových cihel začalo užívat pórobetonových blokopanelů, čímž se urychlila výstavba.

Dispozice bytů jsou klasické a odpovídají příčnému nosnému systému. Jako zajímavé lze označit řešení vestavěných skříní, které jsou umístěné v nikách. Bytová jádra jsou zděná, avšak svými rozměry odpovídají menším umakartovým jádrům. Místnosti s lodžiemi zaujmou širokými balkonovými dveřmi o šířce 900 mm. U soudobé výstavby bylo standardem spíše 750 mm. Nevýhodou dispozic obou bytů je přístup do místností s lodžiemi pouze přes obývací pokoj.

Domy PV-2 mají několik specifických architektonických prvků. Jako nejvýraznější identifikační prvek lze označit řešení oken schodiště – celý sloupec s okny schodiště tvoří nepatrný rizalit, což samo o sobě není u paneláků nijak zvláštní, ovšem jednotlivá okna jsou obpatro odsazena vždy do protilehlého okraje schodišťového sloupce – a to je onen specifický prvek soustavy PV-2. Brizolitová fasáda má často více odstínů, což vynikne obzvláště na štítech. Fasády lze rozdělit na stranu s lodžiemi a na stranu s chodbovými okny. Strana s lodžiemi má jako dominantní prvky právě plně zapuštěné lodžie, ale obsahuje také lizény, které často oddělují jednotlivé barevné úseky brizolitové fasády. Domy mají vždy střešní římsu. V některých případech jsou přístřešky u hlavních vchodů se stylovým zkosením nejdelší strany. Domy často nebývají podsklepené – první podlaží tak slouží jako technické a obsahuje sklepní boxy, kočárkárny atd. Nicméně i na prvním podlaží jsou byty – vždy ale jen jeden byt na jednu sekci.

Architektonicky nejzdařilejší jsou domy PV-2 se dvěma výškovými úrovněmi. Tyto domy sestávají ze dvou sekcí, kdy vnitřní poloviny sekcí mají byty přístupné z mezipater. Takové řešení dům při celkovém pohledu dělí na tři úseky, protože středová část domu je o půl podlaží nižší. Výškové úskoky umocňuje výrazná střešní římsa. Společné prostory jsou bez oken, protože jsou situované ve středu sekce. Společné prostory jsou oproti běžnému řešení otočené o 90 stupňů – aby mezipodesta mohla obsluhovat i byty ve středové části domu. Z hlediska architektury užívají dvouúrovňové domy PV-2 několika specifických prvků. Nejvýraznější ozdobou jsou lodžie, které jsou vždy sdružené po dvou vedle sebe. Část zábradlí lodžií nahrazují svislé betonové lamely, které jsou vždy obpatro umístěné na protější straně lodžie. Běžné zábradlí lodžií je z profilovaného plechu a je předsazené před fasádu. Přístřešky nad vstupy mají v některých případech boční stěnu se stylovými kruhovými otvory. Brizolitová fasáda má více odstínů, typické je barevné odlišení středové nižší části domu. Stejně jako v případě klasických PV-2, mají i dvojúrovňové domy zajímavě řešenou barevnost štítových stěn.

Společné prostory běžných domů PV-2 mají tradiční dispozici nízkopodlažní zástavby – podesta s byty a dvojramenné schodiště s mezipodestou při fasádě. Zajímavostí je, že dvojramenné schodiště je shodné se soustavou LB – podhledová část schodišťových ramen tak kopíruje schodišťové stupně. Okno schodiště je na každém mezipatře odsazené na jinou stranu – tento prvek vás spolu s „LB“ schodištěm ujistí, že jste v domě PV-2.

Výstavba probíhala v tehdejším Západoslovenském kraji. Ačkoliv vývoj probíhal v Nitře, tak v tomto městě moc domů PV-2 nenajdete. Mezi města se soustavou PV-2 patří Topoľčany, Komárno, Štúrovo, Prievidza nebo třeba Želiezovce a Partizánske.

SG60 / 1961–1965~ / lokální soustava (CZ) / Zlín

Soustava G57 prošla transformací v krajskou variantu dokonce i ve svém rodišti – Zlíně (Gottwaldově). Úpravy provedl Stavoprojekt Gottwaldov v roce 1960, odtud tedy písmena SG a číslovka 60 v názvu soustavy. Oproti G57 umožnila soustava SG60 realizovat značně vyšší zástavbu, ať už řadovou, nebo i zcela nové věžové sekce. Další změnou byla náhrada lodžií za balkony a nápadité řešení chodbových oken a jejich okolí. Domy SG60 z důvodu snížení váhy a pracnosti nejsou podsklepené – nástupní podlaží je jen lehce nad úrovní terénu a obsahuje společenské místnosti, kočárkárny a také byty – sklepní boxy v těchto domech opravdu nenajdete.

Obvodový plášť vycházel z G57, výjimkou bylo výše zmíněné řešení dílců s chodbovými okny a pak také dílce použité v místnostech s balkony – ty mají balkonové dveře od dvoukřídlého okna oddělené sloupkem. Obvodový plášť již nepoužíval lizény. Konstrukce domů odpovídá typu G57 – zůstal zachován rozpon 3,6 m a příčný nosný systém. Nosné stěny mají tloušťku sníženou na 160 mm (oproti 200 mm u G57). Úpravou prošly i stropní panely a styky dílců, čímž bylo dosaženo možnosti stavět více do výšky.

Řešení schodiště je převzato z G57, užito bylo stejných schodišťových ramen, avšak najde se jeden drobný rozdíl – chybí typický výkroj v boční straně ramen pro vedení zábradlí. Další změnou je umístění výtahové šachty na opačné straně schodiště. U věžových domů je řešení společných prostor mírně pozměněné, výtah je naproti schodišti a celé společné prostory se nacházejí v jádru domu, to je patrno i z půdorysu věžového domu SG60 výše.

Varianta SG60 se stavěla především ve Zlíně, v menší míře i v několika dalších městech, například v Uherském Hradišti. Výstavba probíhala dokonce současně s původním typem G57 (například na sídlišti Malenovice ve Zlíně jsou zastoupeny obě soustavy vedle sebe). Soustavu dobře poznáte podle výše zmíněného sloupku mezi balkonovými dveřmi a oknem, a to i po zateplení. Dalším skvělým poznávacím znamením je absence sklepních oken, místo kterých najdete v nejnižších částech domů jen průvětrníky pro odvětrání základů, ve kterých jsou vedeny inženýrské sítě.

EXP / 1961–1963~ / lokální soustava (CZ) / Praha

V roce 1961 byl dokončen první z domů experimentálního sídliště Invalidovna v Praze. Předmětem experimentu bylo jak sídliště Invalidovna a jeho urbanismus, tak nově vzniklá experimentální soustava – zkratka EXP odkazuje právě na slovo experiment. Konstrukční soustava EXP je sice malá počtem domů (nikdy se nerozšířila za hranice sídliště Invalidovna), ale je velká tím, co panelovým domům a sídlištím přinesla.

Po zpátečnickém období socialistického realismu, který ctil schéma klasického města (polouzavřené dvory, náměstí, ulice), přineslo experimentální sídliště Invalidovna rozvolněný urbanismus, který sázel na solitérně stojící dlouhé deskové domy, mezi kterými bylo větší množství zeleně, jako zpestření pak slouží bodové nebo věžové domy. V roce 1959, když bylo sídliště invalidovna projektováno, byl rozvolněný urbanismus něco nového – něco experimentálního. Z dnešního pohledu působí urbanismus sídliště Invalidovna obyčejným dojmem – a to je dobře! Je to důkaz toho, že po Invalidovně se z rozvolněného urbanismu stal jakýsi standard československých sídlišť, prvenství ale už navždy patří Invalidovně.

Nově vzniklá konstrukční soustava EXP se ukázala jako velice progresivní a nadčasová. Experimentální soustava měla některé parametry na špičkové úrovni – mezi její trumfy patří například počet dílců v katalogu – pouhých 24 typů! Kombinací těchto 24 dílců šlo postavit celé domy, dokonce několik různých dispozičních sekcí. Pouhých 24 dílců je opravdu skvělý parametr, uvážíme-li, že běžné konstrukční soustavy před i po EXP měly v katalogu kolem stovky různých dílců. Kouzlo nízkého sortimentu dílců tkví v užití velice progresivních předpjatých stropních panelů s délkou 6,2 m, které umožnily zastropit i dvě místnosti najednou. Předpětí výztuže stropních panelů bylo prováděno elektrickým ohřevem, což byla metoda převzatá ze Sovětského svazu. Bylo to poprvé, kdy se stropy u tuzemské konstrukční soustavy předpínaly. Dlouhé stropy umožnily do bytů osazovat nenosné příčky – ty byly tvořené deskami z lisovaného pazdeří. Počítalo se s tím, že obyvatelé si budou příčky přestavovat podle toho, jak se budou vyvíjet nové požadavky na bydlení. Některé místnosti byly připravené na jednoduché přepažení příčkou, čímž by vznikly dvě menší místnosti, například pro rozdělení dětského pokoje.

Architektura domů se ukázala jako velice nadčasová, jelikož na další desetiletí definovala vzhled panelových domů – soustava EXP dala panelákům elegantní pásové členění fasády. Fasádu tvoří parapetní panely, které na sebe navazují a mají elegantní bílou barvu. Kontrastem k nim jsou pásová okna na celou délku průčelí. Dlouhým domům takovéto funkcionalistické členění fasády velice slušelo a jednalo se o prvek stejně osvěžující, jako samotný urbanismus sídliště. První dům sídliště měl nevýhodu v absenci lodžií, viz půdorys výše, jediná lodžie byla situována ve společných prostorách a vždy se o ní musely dělit všechny byty daného podlaží. Pozdější výstavba ale již přinesla lodžie i bytům, konkrétně se jednalo o předsazené lodžie na celou délku modulu.

Některé cesty experimentu Invalidovna se ukázaly jako slepé, například tzv. sendvičové domy. Představte si čtyři osmipodlažní řadové sekce vedle sebe, výtah je ale jen v jedné z nich! Chcete se do svého bytu ve vyšším patře dostat výtahem, ale bydlíte v krajní sekci? Pak musíte vstoupit do prostřední sekce, která výtah má a v některých podlažích je s tou vaší spojená chodbami. Můžete tak vyjet výtahem do některého z podlaží, kde vedou chodby i do krajních sekcí, projdete chodbou, ale pak stejně musíte ještě třeba jedno patro sejít po schodišti, protože zrovna váš byt není na podlaží s průchozí chodbou. To nezní moc prakticky, že? Naštěstí tohle je jediná věc, která se z Invalidovny nerozšířila.

Dnes již víme, že experiment Invalidovna se povedl. Na urbanismus sídliště Invalidovna navázalo mnoho dalších sídlišť a ze soustavy EXP se dalším vývojem od roku 1964 stala konstrukční soustava T08B, která se pak stavěla opravdu ve velkém množství. Na Invalidovně můžete evoluci z EXP na T08B snadno pozorovat, stačí když se projdete od severu na jih – právě jižní výstavba má už k T08B velice blízko, protože používá šestimetrové stropní panely (tedy o 20 cm kratší, než zbytek Invalidovny). Šestimetrové stropní panely jsou typické právě pro soustavu T08B.

1962

G57-KV R / 1962–1968~ / krajská soustava (CZ) / Karlovy Vary

Karlovarská varianta soustavy G57 prodělala v roce 1962 poměrně značnou modifikaci – ta se týkala jak exteriéru, tak interiéru i konstrukce samotné. Důvodů této úpravy bylo více – požadavek na větší zastoupení bytů 3+1, snížení váhy stavby a tím uspořit materiál i finance. Dalším požadavkem bylo snížení pracnosti. Všech cílů se podařilo dosáhnout.

Větší zastoupení bytů 3+1 umožnila jednoduchá změna dispozice, kdy se prostřednímu bytu 2+1 vzala jedna místnost a ta připadla krajnímu bytu 2+1, ze kterého se stal 3+1 – a vznikla tak nová dispoziční sekce.

Úspora stavebních materiálů a hmotnosti – v tomto ohledu bylo nejzásadnější modifikací snížení tloušťky nosných stěn z 200 mm na 160 mm. Další značné úspory materiálu přinesl nový typ schodiště převzatý ze čtyřpodlažních domů HK60 – tato schodišťová ramena jsou opravdu subtilní a úspora betonu i váhy je značná. Přepracované byly také mezipodesty a podesty, které již nepotřebují podpěru, ale jsou osazeny do příčných nosných stěn. Další úsporu přináší i upravený dílec s chodbovými okny, která jsou zvětšená, čímž došlo k dalším úsporám betonu. Schodišťové dílce zároveň myslí i na architekturu a z venkovní strany jsou profilované a zvýrazňují tak chodbová okna. Sedlová střecha s nízkým spádem dostala místo železobetonového krovu značně lehčí vzpěradlový krov. Domy nemají klasický suterén, ale tzv. technické podlaží – to mimo sklepních kójí nabízí kočárkárny, klubovny a také menší množství bytů. Technické podlaží není zapuštěné, nachází se na úrovni terénu.

Jako zajímavost uvedu věžové domy G57 z roku 1965 v Sokolově, které pravděpodobně spadají do této racionalizované krajské varianty G57-KV. Jejich výška 11 nadzemních podlaží naprosto vybočuje z mezí soustavy G57, stejně tak užití předsazených lodžií. Na druhou stranu zde vidíme pro soustavu naprosto typické řešení obvodových panelů, nárožních lizén a profilované atiky. Vstupní podlaží je typické se vstupem v úrovni terénu, což je běžné řešení racionalizované varianty G57-KV.

Upravenou karlovarskou G57 najdeme mimo Karlových Varů také v Chebu nebo Sokolově. Výskyt je také v menších městech, jako je například Rotava nebo Oloví.

K-61 / 1962–1966 / krajská soustava (SK) / Košice

V Košicích se od roku 1962 začala stavět nová konstrukční soustava s označením K-61. Název soustavy spojuje počáteční písmeno města Košice a zkráceninu letopočtu 1961, ve kterém byl vývoj soustavy dokončen. Konstrukční soustava K-61 vznikla úpravou celostátní soustavy G57, která se v Košicích tou dobou již několik let stavěla – jedná se tak o jednu z mnoha krajských variant soustavy G57. Konstrukční soustava K-61 má spojitost také se soustavou SG60 ze Zlína, která rovněž vychází z G57. Důvodem vzniku soustavy K-61 byla snaha o zlepšení architektury sídlišť v Košicích, zvětšení plochy bytových jednotek a snížení pracnosti při výrobě a výstavbě. Dále bylo potřeba budovat mnoho nových bytů a nebylo žádoucí vše realizovat pouze v jedné soustavě (G57). Soustava K-61 byla plánována jako dočasné řešení do doby, než se začnou realizovat tehdy vyvíjené soustavy řady T06B (viz rok 1963). Soustava K-61 se stavěla zhruba do roku 1966.

Konstrukce vychází z klasických principů G57 – domy mají příčný nosný systém a jednotný rozpon 3,6 m. Příčné nosné stěny mají tloušťku 140 mm, což je o 60 mm méně, než u soustavy G57. Soustava užívá dvojramenné schodiště, v jehož zrcadle byla drátěná šachta výtahu – to je rozdíl oproti G57 a SG60, které mají schodišťová ramena hned vedle sebe a výtahovou šachtu vedle ramen. Oproti SG60 a G57 jsou i odlišná samotná schodišťová ramena, která mají rovné podschodnice. Stejně, jako SG60, má soustava K-61 předsazené schodišťové moduly a nápaditě řešená schodišťová okna – řešení chodbových oken a architektury předsazených schodišťových sloupců si ale oproti SG60 jde vlastní, trochu umírněnější cestou. Konstrukční příbuznost si soustavy SG60 a K-61 nezapřou v otázce řešení suterénu – obě ho nemají. Sklepní okénka tak na soklu nenajdete a kolikrát nenajdete ani ten sokl – některé domy mají nejnižší podlahu přímo v úrovni terénu. Nástupní podlaží obsahuje technické místnosti, kočárkárny a bytové jednotky – ty mají oproti vyšším podlažím odlišné dispozice. Pro svůj téměř bezbariérový přístup byly nejnižší byty často určené pro starší obyvatele. Absence suterénu byla jedna z hlavních věcí, která snížila cenu a pracnost soustavy v porovnání s G57.

Soustava K-61 má výrazný architektonický prvek, podle kterého ji bezpečně poznáte i po zateplení – přesahy štítových stěn. Jistě, přesahy štítových stěn má mnoho soustav, je to krásný prvek, který panelovým domům dodává jasný obrys. V případě K-61 jsou ale přesahy štítů poměrně výrazné (40 cm) a hlavně je vždy spojuje na celou délku domu i stejný přesah střechy! Panelový dům K-61 tak poznáte podle typického lemu kolem celého průčelí. Dalším typickým poznávacím znamením je řešení průvětrníků pro odvětrání spíží – ty jsou nezvykle umístěné ve středu dílce a oba blízko sebe. Fasáda je oproti G57 konstrukčně a výrobně jednodušší – odpadají lizény a nárožní pilířky. Soustava K-61 užívá pouze předsazené lodžie.

Projektovány byly dvě řadové sekce a jedna věžová sekce. Věžová sekce má dispozici velmi podobnou věžovému domu SG60 popsanému v roce 1961, řadové sekce mají dispozice zcela nové – zde podobnost s G57 ani SG60 nenajdete. Zajímavé je především řešení předsíní s dělící příčkou, v pozdějších letech výstavby se ale příčka již neosazovala. Na půdorysu níže jsem zvolil koncovou sekci, a to aby šlo vidět masivní přesahy štítové stěny (u červeného bytu), které jsou pro soustavu K-61 tak typické.

1963

T06B / 1963–1998 / celostátní soustava (CZ+SK)

Soustava T06B je velký milník panelové výstavby Československa – jedná se totiž o suverénně nejčastěji zastoupenou konstrukční soustavu. Výstavba se měla realizovat v celém Československu a k tomu i skutečně došlo. Konstrukční soustava T06B byla vyvinuta na základě konstrukčních i praktických poznatků získaných ze soustavy G57. Principy, které u soustavy G57 vznikly spontánně, tedy, že celostátní základ si jednotlivé kraje postupně nebo rovnou upravily k obrazu svému, měly být u T06B jako výchozí možnost. Od samého začátku se tak vědělo, že nová konstrukční soustava T06B se musí přizpůsobit jednotlivým krajům a jejich materiálovým základnám – tím měly vzniknout jednotlivé krajské varianty. Ačkoliv se tedy soustava T06B stavěla na celém území Československa, byly v každém kraji domy odlišně řešené. Nejčastěji se krajské úpravy původní soustavy G57 týkaly obvodového pláště, proto u nové soustavy T06B nebylo řešení obvodového pláště závazné. Jednotlivé kraje tak byly přímo vybízené k tomu, aby si soustavu T06B ihned modifikovaly k obrazu svému. Závazná a neměnná část soustavy T06B řešila nosné konstrukce, stropy a styky dílců. Ovšem i v závazné části začaly některé krajské Stavoprojekty později dělat své změny. Soustava T06B měla mít rozpon 3,6 m, což je parametr ne náhodou převzatý z typu G57. V dobách přípravy soustavy T06B byla většina paneláren budovaných pro soustavu G57 jen několik let starých a zároveň bylo jejich strojní vybavení již na hraně opotřebení. Modernizace vybavení paneláren měly postupně začínat právě kolem roku 1963. Tím, že soustava T06B zachovala nepříliš praktický jednotný rozpon 3,6 m, mohly panelárny být modernizovány z typu G57 na T06B při výrazně nižších nákladech. Soustava T06B eliminovala všechny chyby a nedostatky původní soustavy G57 – tenké stropy, které trpěly na průhyby, složité řešení uchycení schodiště, pevnější beton příčných nosných stěn a lepší podélné vyztužení.

Pokud si chcete prohlédnout vývoj soustavy T06B pohromadě, doporučuji přehled krajských variant. Nicméně v tomto vývoji všech soustav si také postupně dle jednotlivých letopočtů ukážeme varianty konstrukční soustavy T06B, a to v kontextu celkového vývoje paneláků – vyplatí se tak pokračovat ve čtení.

T06B-JČ / 1963–1966~ / krajská soustava (CZ) / České Budějovice

První praktickou aplikací soustavy T06B byla jihočeská varianta s označením T06B-JČ. Varianta přišla s velmi svěžím a elegantním pásovým vzhledem průčelí, kterého dosáhla s pomocí parapetních panelů a meziokenních izolačních vložek (MIV) se skleněným povrchem, které dobře splývají s okny. Toto pásové řešení pláště se tak líbilo, že jej v jižních Čechách převzaly i mnohé novější soustavy.

Do obvodového pláště se přidávala lokální surovina – křemelina. Obvodový plášť tak beze zbytku naplnil principy soustavy T06B – přizpůsobit se lokální materiálové základně. Z křemelinových obvodových panelů se po několika letech výstavby přešlo na keramické obvodové panely. Důvodem byly trhliny a poruchy křemelinových panelů – pořád jsme v relativně rané fázi vývoje paneláků. Obvodové panely měly bílou, lehce krémovou barvu, která dobře kontrastovala s tmavými pásy oken a MIV. V malé míře se používala brizolitová fasáda. Svislé spáry mezi parapetními dílci byly kryté speciálními hliníkovými profily. Soustava T06B-JČ v prvních letech výstavby používala typové řešení balkonů, kdy jejich podlaha byl jen předsazený stropní panel dané místnosti. Řešení to bylo stavebně jednoduché, ale skrze podlahu balkonu se ochlazovala i podlaha místnosti, proto brzy došlo k přepracování balkonů. Stavěly se především řadové domy, dále bodové a věžové domy.

Racionalizace soustavy přinesla nové řešení balkonů, které byly nově řešené jako ocelové. Balkony byly k fasádě uchycené pouze pomocí čtyř kotvících bodů, díky tomu se prochlazení balkonu již nepřenášelo do interiéru. Nevýhodou nového řešení byla výrazně menší plocha balkonu a také problémy s korozí. Obvodový plášť byl již výhradně keramický a změnou si prošlo řešení svislých spár mezi dílci – ty byly nově kryté speciálním gumovým profilem. Hladká bílá fasáda zůstala beze změny. Štíty měly výrazné překrytí spár a poměrně hustou síť dílců. Pěkným prvkem je souvislé prosklením schodišťových sloupců, které bylo umocněno mírným zapuštěním schodišťové osy. Okna byla zpočátku beze změny, tedy trojkřídlá se středním širším křídlem, postupně se ale přecházelo na modernější dvoukřídlá, kdy větší z křídel bylo otočné. Nová okna dodala domům výrazně modernější vzhled.

Výskyt je především v městech Jihočeského kraje, tedy zejména České Budějovice, Tábor, Písek nebo Jindřichův Hradec. Další vývoj soustavy proběl v roce 1973.

T03B-OS / 1963–1972~ / krajská soustava (CZ) / Ostrava

Od zbrusu nové soustavy T06B se přesuneme zpět ke starší a konstrukčně značně odlišné soustavě T03B. V Ostravě totiž v roce 1963 vznikla místní varianta celostátního typu T03B (viz rok 1958), která využívala do betonu strusku, což byl vedlejší produkt tamních hutí. Vzniklý struskopemzobeton měl dobré tepelně-izolační vlastnosti při dostatečné únosnosti (byl používán i na část svislých nosných konstrukcí). Varianta T03B-OS má odlišnou architekturu, protože místo balkonů používá předsazené lodžie, může ale mít i balkony – záleželo na vůli architekta, mnohdy jsou v rámci jednoho objektu balkony i lodžie současně. Lodžie nebo balkony mohly být na fasádě libovolně umístěné, čehož architekti rádi využívali a vznikly opravdu pěkné domy. Dalším dobře patrným rozdílem byla výška dosahující osmi nadzemních podlaží, což u klasické soustavy T03B byla spíše výjimka.

Ačkoliv soustava přebrala základní sekce z běžné řady T03B, přinesla i mnoho nových sekcí, které přinesly tolik potřebné byty 3+1. Sekce byly navrženy tak, aby každá z nich mohla být samostatným dilatačním celkem, což bylo jedno z opatření, které umožnilo soustavu T03B-OS stavět i na poddolovaném území, kterého na Ostravsku bylo více než dost. U běžné varianty T03B byly byty 3+1 řešené v dvojsekcích – tedy jeden dilatační celek o dvou vchodech.

V dobách původních výtahů jste variantu T03B-OS mohli od klasické T03B rozeznat podle toho, že výtah stavěl jen v mezipatrech. Dnes už ale jsou výtahy vyměněné a v naprosté většině případů přestavěné tak, aby stavěly přímo na podestách s byty. Zbylé řešení společných prostor je konstrukčně i esteticky shodné s běžnou soustavou T03B, výjimku tvoří pouze chodbová okna, která byla často velkoformátová či různě atypická v zájmu architektury domu. T03B-OS můžete také identifkovat podle lodžií – jejich hloubka je pouze 90 cm, z čehož ještě zhruba 8 centimetrů ubírá konstrukce zábradlí – a to jsou jen čísla před zateplením!

V soustavě T03B-OS se realizovala i dvojice specifických typů sekcí, které nemají žádnou předlohu v původní soustavě T03B. První z dvojice je bodový dům s označením T03B-OS Waller, kde slovo Waller není ničím jiným než příjmením architekta Oty Wallera, který tuto sekci navrhl, a to z běžného sortimentu dílců soustavy T03B-OS. Bodová sekce má na běžném podlaží čtveřici dispozičně povedených bytů 3+1, které většinou mají průběžné lodžie přes několik místností. Existují i sekce, ve kterých jsou byty 4+1 a 2+1. Maximální výška domů je 10 nadzemních podlaží a nejsou podsklepené – první podlaží je tak technické, avšak obsahuje i jeden nebo dva byty. Průčelí bylo typicky řešeno jako celolodžiové, avšak existují i výjimky, kdy například lodžie byly jen na třetině průčelí či byl vynechán prostřední sloupec. Typické je řešení štítů, které mají mírně ustoupené středové osy, ve kterých jsou umístěné dva sloupce menších oken patřících kuchyním. Mezi těmito okny je pro soustavu klasická trojice průvětrníků.

Druhý typ specifické sekce T03B-OS je úzký věžový dům, který zaujme tím, že na něm nikde nenajdete samostatná okna – má totiž lodžie ze všech svých stran. V menší míře se stavěla i podvarianta, která má na okrajích průčelí okna. Tyto úzké věžové domy mají více dispozičních sekcí, mohou obsahovat jak velmi malé jednopokojové byty, tak i byty 3+1, na typickém podlaží může být až šest bytů. Spojujícím prvkem všech dispozičních variant je schodiště – to je opravdu atypické a v jiné soustavě stejné nenajdete. Materiálem schodiště je ocel, což sice mohou mít i jiné soustavy, ale trojramenné provedení už jiné soustavy nenabídnou. Konkrétně je prostřední rameno nejdelší a dvě krajní ramena mají pouze tři schody. Dalším specifikem společných prostor je užití luxfer nad vstupními dveřmi jednotlivých bytů, které prostupem světla z interiéru bytů mírně prosvětlují společné prostory bez oken. Výstavba úzkých věžových domů probíhala pouze v Třinci a Opavě.

Pozor! Stejně, jako u původní soustavy T03B, která měla svou nižší variantu T02B, byly i u T03B-OS nižší domy zpočátku značeny jako T02B-OS, od tohoto značení se ale postupně ustoupilo a všechny výškové hladiny spadají pod T03B-OS.

Soustava T03B-OS byla stavěná v Ostravě, konkrétně je dominantní v pátém a sedmém stavebním obvodě Poruby, dále byla opravdu ve velkém stavěna v Havířově, zejména v městské části Podlesí. T03B-OS také ve velkém pomáhala budovat město Třinec. Střední výskyt je například v Opavě a Kopřivnici, jako vzácnou lze soustavu označit ve Frýdku-Místku.

MS / 1963–1968~ / krajská soustava (SK) / Banská Bystrica

Krajský projektový ústav Banská Bystrica v roce 1962 dokončil projektové přípravy nové soustavy s označením MS – montovaný systém. Soustava MS se dělí na řadové a věžové domy, v případě řadových domů je výška stanovena na pět nadzemních podlaží, proto se řadové domy označují jako MS 5. Věžové domy mají vždy 11 nadzemních podlaží a proto mají označení MS 11. Věžové domy stojí vždy samostatně, řadové domy jsou složené minimálně ze dvou sekcí. Panelové domy MS nejsou podsklepené, nástupní podlaží slouží převážně jako technické a obsahuje tak sklepní boxy, kočárkárny, různé technické místnosti, ale zároveň obsahuje i byty.

Konstrukce ctí tradiční příčný nosný systém na rozpon 3,6 m. Nosné stěny mají tloušťku 150 mm a asistuje jim podélně ztužující stěna o stejné tloušťce. Nenosné příčky jsou silné 80 mm. Stropní panely mají tloušťku 120 mm + podlahové souvrství. V případě místností s balkonem je stropní panel prodloužen o plochu balkonu. Obvodový plášť o síle 270 mm je na průčelích nenosný a je tvořen z tufobetonu, což je lehký beton z přísadou hornin vulkanického původu, proto někdy bývá označován jako lávobeton. Na štítech je obvodový plášť řešený jako obklad štítové nosné stěny – na 150 mm silnou štítovou nosnou stěnu je tak přiložen obvodový dílec o síle 270 mm, čímž vznikne souvrství o síle 425 mm (mezi dílci je 5 mm vzduchová mezera). Alternativně se používal pórobetonový obvodový plášť, který měl tloušťku 300 mm. Fasáda byla řešená formou sypané drti, dílce schodiště a přízemí měly fasádu z říčních oblázků. Na štítech se užívalo hladké stříkané fasády okrové barvy, v některých případech i v jiných barvách. Některé domy měly fasádu řešenou brizolitem. Atika má výšku pouze 450 mm a je tak nezvykle nízká a nenápadná.

Architektura je na dobré úrovni, zejména věžové domy MS 11 vypadají k světu. Při celkovém pohledu na dům je nejvýraznějším prvkem střídání balkonů v pravé části obou průčelí, kdy balkon v jednom patře připadá obývacímu pokoji, a v dalším patře ložnici – takto se balkony střídají na celou výšku domu. Některé domy mají střídavé členění balkonů na obou polovinách průčelí. Ze strany s chodbou pak na sebe vaši pozornost strhnou dílce se schodišťovými okny, která jsou řešená jako malé zaoblené čtverce s výrazným keramickým lemem. Zvenku toto řešení vypadá opravdu dobře, dojem zevnitř je ale horší, neboť malá okna dovnitř moc světla nepropustí. Vyskytují se i běžnější řešení oken schodiště, například dlouhá podélná okna klasické konstrukce. Malá okna s keramickými lemy (u domů, kde jsou na chodbách) najdete i v parteru, kde slouží jako okna do sklepů a technických místností. Budka strojovny výtahu je spojená se střešní pergolou – ta má pouze estetickou funkci.

Řadové domy MS 5 přebírají architektonické prvky z těch věžových, ale ne všechny – chybí střídání balkonů obpatro a vzhledem k absenci výtahů i střešní pergoly. Stylové řešení chodbových oken ale naštěstí zůstalo zachováno, stejně tak fasáda z říčních oblázků v parteru a na dílcích s okny schodiště.

Jako ukázkový půdorys jsem zvolil věžový dům MS 11, který na běžném podlaží nabízí čtyři byty. Tři z bytů jsou 3+1, čtvrtý je o velikosti 2+1. Každý z bytů má shodně řešenou kuchyň a bytové jádro, všechny byty mají balkon.

S výjimkou řešení oken schodiště společné prostory ničím nepřekvapí – máme zde klasické dvojramenné schodiště s mezipodestou, které je situované v modulu 3,6 m. Mezi rameny schodiště je situována výtahová šachta z pletiva, ve které jezdí osobní výtah TOV 250. U domů MS 5 výtah není a místo šachty je jen široké zrcadlo schodiště umožňující průhledy skrz celou výšku domu. Podesta s byty je hlubší, než u jiných soustav s obdobnou konstrukcí – to je dáno tím, že obsluhuje čtyři bytové jednotky.

Soustava MS se stavěla v tehdejším Středoslovenském kraji, tedy dnešní Banskobystrický a Žilinský kraj. Konkrétní města s domy MS jsou Banská Bystrica, Prievidza, Žilina, Zvolen, Čadca nebo Brezno a Rimavská Sobota. Zajímavý je výskyt v českém městě Hlučín, kde je z domů soustavy MS postaveno sídliště na ulici Hornická. A ještě zajímavější je výskyt v sousední Opavě, protože tam mají rodinný dům ze soustavy MS!

1964

T08B / 1964–1976~ / krajská soustava (CZ) / Praha

Konstrukční soustava T08B vznikla na základě zkušeností a poznatků ze soustavy EXP použité na experimentálním sídlišti Invalidovna, viz rok 1961. Prototyp panelového domu T08B byl v roce 1964 postaven na sídlišti Michelská v Praze. Následně se soustava T08B začala stavět na mnoha místech Prahy. V rámci nulté (ověřovací) série z roku 1964 se soustava T08B postavila v Brně (jeden dům) a Havířově (dva domy). Nakonec se ale na Moravě soustava T08B sériově nezačala stavět. V rámci ověřovací série byl jeden dům postaven i v Bratislavě. Typickou lokalitou hromadné výstavby soustavou T08B tak nakonec zůstala jen Praha, kde ostatně soustava T08B vznikla. Tento text proto patří pouze pražské variantě T08B, která se s mírnou modifikací později rozšířila i do středočeského kraje – středočeská varianta je rovněž součástí tohoto textu. Existují i krajské varianty pro Severočeský a Východoslovenský kraj.

Konstrukce byla oproti soustavě EXP na Invalidovně upravena, největší změnou prošly stropní panely, které mají délku šest metrů (Invalidovna měla 6,2 m), stropní panely jsou zesílené, mají více armatury a tím tak netrpí na průhyby, jako v soustavě EXP. Tloušťka stropních panelů činí 190 mm, výztuž stropů je předpjatá elektroohřevem a pro snížení váhy jsou stropy vylehčené kruhovými dutinami. Nosné stěny jsou z panelů o tloušťce 190 mm. Šestimetrové moduly umožnily v bytech užívat nenosné příčky mezi jednotlivými místnostmi. Nenosné příčky byly ze dřevěných materiálů a počítalo se s tím, že si je uživatelé bytů budou přesouvat dle potřeby. Příčky z dřevitých materiálů pomáhaly snížit hmotnost bytové jednotky, což byl tehdy parametr, který měl soustavě zajistit ekonomickou výhodnost (menší spotřeba betonu a oceli). Řešení dřevitých příček ale mělo i nevýhody, konkrétně špatnou zvukovou izolaci mezi místnostmi, především ale byly nevhodné z hlediska protipožárních opatření. Špatnou odolnost vůči požáru v praxi ukázal ničivý požár jednoho z domů ověřovací série v Havířově, kdy se požár kvůli dřevitým příčkám rozšířil do celého bytu a následně skrz instalační šachtu bytového jádra i do bytu o patro výš, kde se celý děj znovu opakoval a takto dům prohořel až do posledního podlaží.

Obvodový plášť sázel na elegantní pásové členění, které se v praxi osvědčilo u soustavy EXP na invalidovně. Základ obvodového pláště tedy tvoří nenosné parapetní panely, které jsou osazené do konzolek v čelech příčných nosných stěn. Novinkou bylo užití keramického betonu, který měl dobré izolační schopnosti, odolával vlhkosti a byl lehký. Po roce 1966 se přešlo na sendvičové parapetní panely, které mezi dvěma vrstvami betonu měly 40 mm tepelné izolace z polystyrenu. Středočeská varianta měla tento plášť od začátku, protože se začala stavět až po roce 1966. Původní soustava EXP měla skutečná pásová okna – tedy okna přes celou šířku místností, kdy jedno okno navazovalo na druhé a při pohledu na dům jste tak viděli nekonečné pásy oken. Prvek to byl architektonicky krásný, avšak pro obyvatelé bytů nepříliš praktický – bylo problematické zařídit místnosti (obzvlášť ty menší a kuchyň), když jednu celou stěnu zabíralo okno. Proto u T08B došlo k úpravě, kdy okna měla standardní rozměry (nebyla přes celou šířku místností), ale mezi okny nebylo zdivo, nýbrž meziokenní izolační vložky (MIV), které měly tloušťku shodnou s okny a venkovní plochu z barevného skla. Lesk skla na MIV se spojil s leskem skel oken a výsledkem byl nekonečný pás oken, avšak bez praktických omezení, protože před MIV se dalo z interiéru cokoliv umístit.

Typickým prvkem fasád soustavy T08B jsou předsazené lodžie, které jsou vždy na délku jednoho modulu – tedy mají délku 6 metrů a kryjí dvě místnosti daného bytu. Často bylo lodžiemi tvořeno celé zadní průčelí. Atraktivní bylo užití betonového zábradlí, které bylo předsazené před bočnice lodžií a v případě více lodžií vedle sebe tvořilo betonové zábradlí dlouhé pásy betonu, čímž korespondovalo s pásovým členěním fasády v místech bez lodžií. Ne vždy ale bylo užito betonového zábradlí, velká část domů má klasické zábradlí s mřížemi či zasklením, v takovém případě architektura domů trpí následkem toho, že mnoho lidí si zábradlí různě zakrývá všemožnými způsoby a materiály, aby se jim nikdo nedíval na nohy, když na lodžii zrovna jsou. Okna na lodžii jsou rovněž opticky propojená s pomocí MIV.

V soustavě T08B vzniklo mnoho atypických domů nebo menších sérií. Architektonicky se paneláky T08B řadí k tomu nejlepšímu, co se u nás stavělo. Vděčí za to svému pásovému členění, dlouhým lodžiím a také střešním pergolám, které zdobí nejeden panelový dům T08B. Velice zajímavá byla výstavba T08B v pražské Krči, kde se například stavěly dlouhé a vysoké domy s mezonetovými byty. Neméně zajímavá je výstavba na sídlišti Ďáblice, kde je užito opravdu značně atypických T08B. Sídliště Prosek zaujme velice dlouhými T08B, které mají zapuštěné a nepravidelně rozmístěné lodžie. Vzhledem k opravdu značné délce mají některé T08B na sídlišti Prosek atiku vysokou přes celé podlaží – tím domy působí sympatičtěji, nízká atika by jejich značnou délku až moc umocňovala.

Škála sekcí byla poměrně pestrá, pro ukázkový půdorys jsem zvolil řadovou sekci ze sídliště Krč, která na svém typickém podlaží nabízí tři bytové jednotky. U soustavy T08B bylo běžné, že jedna řadová sekce sestává ze tří šestimetrových modulů, výjimkou není ani sekce na půdorysu níže. U krajních bytů, které jsou identické (červený byt má navíc komoru přístupnou z chodby), je krásně vidět, že jsou celé situované v šestimetrových modulech. V obou krajních bytech jsou proto všechny příčky nenosné, nosné jsou v nich jen příčné obvodové stěny. Nenosné příčky uvnitř bytů jsou velká výhoda soustavy T08B, jelikož dávají obyvatelům volnou ruku při změnách dispozic, během kterých se vůbec nemusí zasahovat do nosných stěn. Krajní byty mají dispozici 3+1 a jejich zajímavostí je kuchyň, na kterou navazuje jídelna. Dispoziční nevýhodou, avšak v 60. letech poměrně běžnou záležitostí, je průchozí koupelna v umakartovém bytovém jádře B3. Žlutý byt je nejmenší, jeho velikost je 1+1 a využívá větší polovinu prostředního modulu. Zajímavé je, že má stejnou kuchyň s jídelnou, jako větší rodinné byty, avšak pro jednoho až dva lidi, kteří měli prostřední byt dle výpočtu projektantů obývat, je taková kuchyň předimenzovaná. Naopak bytové jádro je zmenšené a neobsahuje klasickou vanu. Stěna mezi žlutým bytem a společnými prostory je podélná výztuha konstrukce. Ačkoliv tedy přímo nenese stropy, je součástí nosné konstrukce.

Pro společné prostory je typickým prvkem jednoramenné schodiště. Schodišťová ramena mají podschodnice s vybráním, které schodišti z profilu dodává nezaměnitelný vzhled. Povrch schodišťových stupňů je z PVC, stejně jako povrch zbylých společných prostor. Podhledová strana schodišťových ramen odhaluje dva krajní nosníky, které pokračují i na podestách – schodišťové rameno je totiž i se svou nástupní a výstupní plochou jeden kus prefabrikátu. Okna schodiště jsou dlouhá přes téměř celý modul a společné prostory jsou tak dobře osvětlené. Existují i bodové nebo věžové sekce, kde je schodiště uprostřed půdorysu a není tak osvětleno okny. Ve společných prostorách panelových domů T08B často najdete i komory, které patří bytům daného podlaží.

Středočeská varianta se od té pražské téměř neliší, jediným estetickým rozdílem je jiné provedení atiky, která je vyšší a má čtyři kruhové otvory. U středočeské varianty se také často vyskytuje specifický prvek, kdy na pásovém průčelí jsou výkroje pro balkonové dveře, avšak balkony se nekonají – balkonové dveře mají před sebou jen zábradlí a slouží jako jakési francouzské okno. Stejný prvek ale občas má i pražská varianta – k vidění je to například na atypu s mezonetovými byty v Krči, který je zachycen ve fotogalerii výše. V případě Středočeského kraje se stavěly spíše základní sekce konstrukční soustavy T08B, vyloženě atypickou výstavbu najdeme jen v Kladně, které je zároveň městem s největším množstvím panelových domů T08B ve Středočeském kraji. Mezi další středočeská města s T08B patří například Mělník, Nymburk, Rakovník nebo Český Brod. Aby to nebylo tak jednoduché, původní Pražská varianta se občas stavěla i ve Středočeském kraji, například v Neratovicích.

G-OS / 1964–1970~ / krajská soustava (CZ) / Ostrava

V Ostravě se klasická soustava G57 stavěla opravdu ve velké míře. Na tamních sídlištích se ale brzy ukázalo, že s domy soustavy G57 se nedá tvořit pokročilý urbanismus. Chyběly rohové sekce, možnost úskoků, zalomení či různé výškové hladiny. Citelně chyběly bodové a věžové sekce. Navíc měla Ostrava problém s poddolovaným územím, což si vyžadovalo přepracovávat celostátní soustavy (zesílené styky). A tak právě v roce 1964 všechny tyto neduhy vyřešila značná modifikace soustavy G57, která dostala označení G-OS. Označení odkazuje na spojení Gottwaldov–OStrava.

Architektura byla oproti G57 velice svěží a moderní – i zde přišly ke slovu meziokenní izolační vložky, potažmo pásové členění fasády. Přibyly věžové a bodové sekce, řadové sekce se dočkaly výrazných změn dispozic, a to i v rámci společných prostor (některé užívají dva výtahy). Soustava užívala jak zapuštěných, tak předsazených lodžií. Mohla mít i balkony – variabilita fasády byla na svou dobu velmi pestrá a panelové domy G-OS platí za typické zástupce architektury 60. let.

Soustava byla upravena pro výstavbu na poddolovaném území, či na území, kde se v budoucnu s důlními vlivy počítalo. Úprava spočívala v důkladném vzájemném svařování stropních dílců a nosných stěn. Panely se k sobě svařovaly téměř u všech celostěnových soustav, u G-OS bylo ale svárů více a zjednodušeně řečeno byly sváry a spoje mezi panely předimenzované. Jednotlivé dílce byly vzájemně tak dobře spojené, že se dům choval téměř jako monolit.

Soustavu G-OS najdete především v Ostravě, Karviné, Orlové a Frýdku-Místku, dále pak v menší míře v Hlučíně a pouhý jeden kus také v Havířově.

V-OS / 1964–1972 / krajská soustava (CZ) / Ostrava

V Ostravě vznikla v roce 1964 také velice zajímavá soustava V-OS, která započala specifickou ostravskou vývojovou větev konstrukčních soustav zaměřených ryze na věžové domy. Prototyp věžového domu V-OS byl roku 1964 postaven v tehdy vznikající Ostravě-Porubě. Dům zaujal svou výškou 15 nadzemních podlaží a jezdily se na něj dívat i zahraniční delegace.

Věžové domy V-OS měly konstrukci inspirovanou švédským vzorem – monolitické tažené jádro a montovaný skelet po jeho obvodu. Z toho důvodu se jim v Ostravě-Porubě lidově říkalo Švéďáky. Konstrukce domů byla zajímavá, avšak poměrně pracná. Monolitické jádro domu se budovalo posuvným bedněním, což si žádalo čas. Kolem jádra byl sice relativně rychle smontovatelný skelet, avšak ve skeletové části bylo potřeba vyzdívat všechny příčky. V pozdějších letech výstavby byly příčky již panelové, i tak byla ale doba výstavby stále příliš dlouhá. Věžové domy V-OS sloužily jako výškové a architektonické zpestření sídlišť, proto se delší doba výstavby a také jejich vyšší cena tolerovala. Zajímavé je, že věžové domy V-OS používají stropní panely ze soustavy T08B, tedy šestimetrové panely předpjaté elektroohřevem a vylehčené dutinami. Jelikož se měla soustava T08B na území Ostravy, potažmo tehdejšího Severomoravského kraje stavět, padlo rozhodnutí použít právě stropy ze soustavy T08B, které se k zastropení skeletové konstrukce domů V-OS skvěle hodily. Výroba stropů pro soustavu T08B tak byla pro potřeby Ostravy zajištěna přednostně, avšak po dlouhých průtazích se nakonec soustava T08B jako taková v Severomoravském kraji stavět nezačala – zůstalo tak jen u výroby stropních dílců. Pro věžové domy V-OS bylo vyvinuto atypické jednoramenné schodiště z oceli.

Výška, které věžové domy V-OS dosahovaly, byla jejich chloubou, ale brzy i problémem – konkrétně slabá protipožární bezpečnost. Problémem se ukázala především dispozice společných prostor, kde schodiště a výtahy nebyly nijak oddělené od podest s byty. Požár z jednoho bytu tak mohl snadno zakouřit celé společné prostory a tím ohrozit evakuaci ze zbylých bytů. V době projekčních prací na soustavě V-OS zkrátka ještě normy s tak vysokými obytnými budovami nepočítaly. Normy se záhy zpřísnily a proto bylo potřeba soustavu V-OS upravit – k tomu došlo v roce 1967, konkrétně došlo k úpravě dispozice monolitického jádra. Nově se výtahy osazovaly do zděných šachet (v původním řešení byly v prosklené šachtě) a především jsou v oddělené chodbičce, která je s prostorem schodiště spojená prosklenými kovovými dveřmi. Požár se tak teoreticky nemusel rozšířit do výtahů a ty mohly být použité k evakuaci. Výtahy sice měly kovové kabiny, ale zda byly skutečně projektované jako použitelné v případě požáru, to se mi potvrdit nepodařilo. Problémem je také to, že dveře do chodby s výtahy zůstávají téměř nonstop otevřené – z důvodu pohodlí obyvatel. Celá úprava pro zvýšení protipožární ochrany tak byla spíše fiaskem, vědomí si toho byli i autoři, proto začali pracovat na nástupci soustavy V-OS, viz rok 1970. Největší výhodou nové dispozice společných prostor se tak ukázal být nákladní výtah, který se do původní dispozice V-OS nevešel.

Půdorys níže patří právě domu, který má novější provedení dispozice společných prostor s výtahy naproti sobě. Jisté změny se při této úpravě soustavy V-OS odehrály i u bytů – zásahy do dispozic ale byly minimální. V bytech jsou patrné sloupy a průvlaky montovaného skeletu. Umakartová bytová jádra typu B3 měla často průchozí koupelny. Typické jsou malé balkony přidružené ke kuchyním na štítech domu.

Architektura je velice povedená, máme zde opět pásové členění fasády, které u takto vysokých hranolů vypadá velice dobře, tím spíše s výraznými přesahy bočnic štítových stěn. Neméně povedeným prvkem bývá u části zástavby také odlehčený parter, který dává na odiv obnažené nosné sloupy. Kontrastem k parteru je atypicky řešené poslední podlaží se střešní terasou, prvkem tak typickým pro architekturu 60. let.

Věžové domy V-OS se stavěly především v Ostravě, ale značné množství bylo postaveno i ve Frýdku-Místku nebo Havířově. Menší množství najdeme v Přerově, Orlové nebo Karviné.

1965

T08B-KE / 1965–1983~ / krajská soustava (SK) / Košice

Slovenské město Košice mělo první dokončené panelové domy T08B již v roce 1964 – tedy v roce, kdy se soustava T08B začala stavět i v Praze, ve které vznikla. Nejstarší Košické T08B vycházejí z těch pražských a mají téměř shodný vzhled – hladká bílá fasáda a meziokenní izolační vložky se skleněným povrchem. Dokonce mají i typicky pražskou atiku se třemi svislými větracími otvory. Vzhledovou odlišností je to, že meziokenní izolační vložky jsou vždy jen mezi dvěma okny v rámci jednoho modulu a ne mezi všemi okny v rámci délky domu – zaniká tak efekt nekonečných oken, která umocňují pásové členění fasády. Obvodový plášť nejstarších T08B v Košicích je z keramzitbetonu, tedy opět shoda s pražským provedením T08B. Bočnice lodžií mají zajímavost v podobě přiznaných profilovaných čel – jedná se o čtvercové prohlubně na čelní ploše bočnic, které běžně slouží jako zámek mezi dvěma panely (s pomocí zálivkové výztuže) – uživatel bytu ani kolemjdoucí na ulici tento prvek správně vidět nemá, přesto ho v Košicích každý vidí.

Vývoj ale od začátku směřoval ke krajské variantě T08B, která měla mít obvodový plášť z pórobetonu – což se postupně během roku 1965 povedlo a od roku 1966 se stavěla už jen pórobetonová varianta s označením T08B-KE. Pórobetonový plášť měl tloušťku 240 mm a dostal zajímavý povrch – svislé vroubky. Používaly se MIV se skleněným nebo silikátovým povrchem. Skladba pláště zůstala shodná s pražskou variantou T08B, tedy parapetní panely a meziokenní dílce – ať už lehké (v rámci jednoho modulu), nebo betonové (mezi dvěma sousedními moduly). Štítové stěny mají zajímavě řešené nejvyšší podlaží, kde nejsou vidět klasické atikové dílce – ty suplují běžné (prodloužené) dílce. Čela lodžiových bočnic mají stále viditelné profilování pro zálivkovou výztuž. Mimo obvodový plášť zůstala konstrukce shodná s pražskou variantou T08B, došlo ale na určité úpravy dispozic, dokonce se dalo realizovat i zalomené sekce. Domy měly často odlišné členění oken (oproti pražskému typu), například pro věžové domy T08B-KE byla typická kyvná okna.

Na přelomu 60. a 70. let proběhla racionalizace soustavy, při které se od vroubkovaného povrchu panelů upustilo. T08B-KE se stavěly opět s hladkou bílou fasádou a jejich vzhled se tak více přiblížil k původní pražské variantě. Nicméně rozeznat se od sebe obě varianty dají – košická varianta má vyšší atiku, ve které nejsou větrací otvory.

Koncem 70. let došlo k další úpravě soustavy, která se týkala tepelně-izolačních vlastností obvodového pláště. Tloušťka pórobetonového pláště byla zvýšena na 300 mm a již se nepoužívaly lehké MIV, nově byly mezi všemi okny pórobetonové meziokenní pilířky, které měly tloušťku shodnou se zbytkem obvodového pláště. Používala se výhradně dvoukřídlá okna s délkou křídel 90 + 120 cm. Zábradlí lodžií mohlo mít krytí ze svisle vroubkovaných hliníkových plechů – obzvláště u domů na exponovaných místech. Takové krytí zábradlí plnilo estetickou funkci, protože při více lodžiích vedle sebe zábradlí splývalo do jednoho pásu.

Jako ukázkový půdorys soustavy T08B-KE jsem zvolil řadovou sekci z domu na košické ulici Krakovská, kde bylo užito zajímavých a originálních zalomených sekcí. Dispozice vychází z těch v pražské variantě T08B, ale přesto zde najdeme podstatné rozdíly. Všimněte si, že byty nemají lodžie. Jediná lodžie je na okraji červeného bytu a právě tato neobvykle tvarovaná lodžie je tím prvkem, který z této sekce dělá zalomenou sekci. Na zalomenou lodžii často navazovala zalomená lodžie sousední sekce, čímž se zlom v daném místě bloku umocnil.

Soustava T08B-KE je v Košicích opravdu velice rozšířená a najdeme ji téměř v každé části města. Výstavba ale probíhala i v jiných městech tehdejšího Východoslovenského kraje, například ve městech Humenné, Snina nebo Moldava nad Bodvou.

1966

HK65 / 1966–1970~ / krajská soustava (CZ) / Hradec Králové

Soustava HK60, která se ve východních Čechách stavěla od roku 1959, měla být v druhé polovině 60. let nahrazena soustavou T08B, která měla obdobné parametry (střední rozpon) a byla konstrukčně dokonalejší. Zavedení soustavy T08B ve východních Čechách se ale ukázalo jako problematické a drahé, vzniklo proto jen několik pokusných domů, ale od zavedení soustavy se upustilo. Jako náhradní řešení se zvolila úprava již výběhové soustavy HK60, která byla výrazně přepracována na novou variantu s označením HK65. Úpravy se snažily eliminovat chyby původní soustavy a zároveň byla snaha soustavu co nejvíce přiblížit moderní soustavě T08B. Soustava HK65 si zachovala rozpon 6,25 m, který je velice podobný soustavě T08B (6 metrů), a nově upustila od menšího rozponu 3,25 m, který se vyskytoval u původní HK60. Hlavní novinkou bylo nové řešení obvodového pláště, které vycházelo z T08B. Soustava HK65 také přinesla mnoho nových sekcí, především bodových a věžových.

Obvodový plášť již neměl lizény tvořené přesahy nosných stěn, jako tomu bylo u staršího typu HK60. Nově byl obvodový plášť řešen jako předsazený – tedy byl až před čely nosných zdí. Toto řešení zlepšilo tepelně-izolační vlastnosti obvodového pláště a mírně zvětšilo plochy bytů. Absence lizén je i hlavní rozpoznávací prvek mezi HK60 a HK65. Soustava využívala jak předsazené, tak zapuštěné lodžie, v menší míře se užívalo i balkonů.

Soustava nově užívala jednoramenné schodiště, inspirované řešením ze soustavy T08B. Společné prostory ale mohou mít mnoho podob – záleží na typu sekce, a i u řadových sekcí je více variant uspořádání schodišťových prostor. Schodišťová ramena jsou železobetonová s teracovým povrchem schodnic, podschodnice jsou zkosené. V menší míře bylo užito ocelových schodišťových ramen.

Aby to nebylo tak jednoduché, soustava HK65 převzala i některé dispoziční sekce ze starší HK60 – a to včetně řešení schodiště. Existují tak i domy HK65 s dvojramenným schodištěm. Rozeznat HK65 s dvojramenným schodištěm od HK60 tak lze jen podle obvodového pláště – HK65 nemá lizény.

Soustavu HK65 najdeme především v Hradci Králové a Pardubicích, dále je zastoupená i v jiných městech tehdejšího Východočeského kraje, například Trutnově, Náchodě nebo Chrudimi. Soustava se vyskytuje i v menších městech, jako je Dobruška nebo Hronov. V rámci mezikrajové výpomoci se podívala i do sousedního Severočeského kraje, panelové domy HK65 tak můžeme spatřit i v Jablonci nad Nisou.

1967

V roce 1967 proběhla v Gottwaldově porada technických ředitelů generálních ředitelství Pozemního stavitelství. Po rozboru situace v bytové a občanské výstavbě byl zadán úkol Výzkumnému ústavu pozemních staveb Praha (pracovišti v Gottwaldově) – úkolem bylo zpracovat studii o tzv. Nových konstrukčních soustavách (NKS), k jejichž realizaci mělo dojít po roce 1972. Tato studie, potažmo nové konstrukční soustavy, měla řešit zvýšení kvality panelových domů a především uplatnit nové poznatky a zkušenosti z dosavadní panelové výstavby.

Konkrétně měla studie jasně dané body – zvýšení kvality dílců a tedy i celých staveb a s tím související přepracované řešení styků mezi dílci a jiné konstrukční záležitosti. Dalšími stěžejními body bylo snižování práce na staveništi a zvýšení objemu výroby dílců. Nové konstrukční soustavy měly mít více rozponů a největší z nich měl mít délku 4,8 m – což je hraniční mez malorozponových soustav. Patřičná pozornost byla věnována také tepelné izolaci – NKS měly mít pokročilé obvodové pláště s vrstvou tepelné izolace (sendvičová konstrukce).

Dnes už víme, že tato schůzka ředitelů stavebních podniků a na ni navazující studie o Nových konstrukčních soustavách přinesla reálné výsledky – opravdu vznikly Nové konstrukční soustavy. Výstavba NKS měla začít po roce 1972, což se u některých NKS podařilo splnit. Jedna věc ale byla soustavy vyprojektovat, druhá věc byla je reálně začít vyrábět – tedy mít k dispozici nové či přestavěné panelárny. Proto se u všech NKS sáhlo k zakoupení strojního vybavení z ciziny, převážně z Dánska.

Mezi první NKS patří: NKS-G a HKS-70 – tyto soustavy patří mezi čisté zástupce NKS – tedy nově vyvinuté soustavy dle zásad NKS. Později přišly adaptace starších soustav do standardů NKS – například T06B-KDU byla přepracována na B70-360, soustava T08B byla přepracována na soustavu VVÚ-ETA. Specifická je soustava Larsen-Nielsen – v jejím případě byla kromě strojního vybavení panelárny (od firmy Larsen-Nielsen) zakoupena i licence na konstrukční soustavu Larsen-Nielsen od stejnojmenné firmy. Dle pravidel NKS vznikly v 80. letech další soustavy, především soustava OP 1.11, která již využívala československé strojní vybavení. Všechny NKS si samozřejmě ukážeme v dalších letech tohoto přehledu.

ZT / 1967–1972~ / lokální soustava (SK) / Bratislava

Slovenská soustava ZT je poměrně zajímavá, protože kombinuje dvě soustavy. Předně je třeba vysvětlit název soustavy – ZT – tato zkratka odkazuje na slova zjednotený typ (sjednocený typ). Konstrukční soustava ZT kombinuje konstrukci soustavy T06B a dispozici soustavy T08B, čímž obě soustavy sjednocuje. K tomu přidává pár svých specialit, jako například doplňkový modul 2,7 m a lodžie, které jsou dokonce o něco delší než v případě T08B. Výstavba probíhala pouze v Bratislavě.

Nejstarší domy ZT měly fasádu s náznakem parapetního členění tak, jak je zachyceno na fotografii výše. Důležitým prvkem soustavy ZT byly lodžie, které měly zábradlí kryté vlnitým plechem. Lodžie často tvořily celá průčelí – byly průběžné.

Nejmladší zástavba přišla o pásové členění fasády, dílce byly celostěnové a měly bílou fasádu. Zábradlí lodžií je z drátoskla, čímž byl výrazně změněn ráz fasády oproti starší zástavbě. Došlo také na určité změny v členění oken, stejně tak dispozice bytů prodělaly změny, například se vynechaly komory.

Spojit dispozici soustavy T08B s konstrukcí soustavy T06B se jeví jako protichůdné. T08B má stropní panely s délkou 6 metrů, díky kterým si může dovolit libovolné dispozice v nosné buňce. Kdežto soustava T06B má délku stropních panelů jen 3,6 m a dispozice jsou tak svázané soustavou vzájemně blízko umístěných nosných zdí. Soustava ZT přebírá konstrukci z T06B a k tomu přidává ještě druhý rozpon 2,7 m, který soustavy T06B ani T08B nemají. Kombinace rozponů 3,6 a 2,7 m opravdu dokázala částečně napodobit dispozici T08B. Byty soustavy ZT mají, stejně jako u T08B, kuchyň přístupnou z obývacího pokoje. Stejně jako u T08B je i u ZT předsazená lodžie, která je sdružená pro obývací pokoj a kuchyň, tím ale výčet dispozičních shod s T08B končí. Kuchyň je malá, v T08B je kuchyň hlubší a obsahuje tak i prostor sloužící jako jídelna. V případě soustavy ZT ubírá z hloubky kuchyně bytové jádro, které je u T08B situováno v zadní části bytu. Právě umístění bytových jader je největší dispoziční odlišností soustavy ZT od soustavy T08B, kterou se snaží napodobit. Zbylá dispozice bytů si u soustavy ZT jde vlastní cestou, nepřipomíná tak ani T08B, ani T06B. Příjemným prvkem bytů jsou například komory s oknem, které jsou situované v modulu 2,7 m (rozděleném napůl pro dva sousední byty). Potěší také prostorné šatny přístupné z předsíní.

Ovšem v případě lodžií se na soustavu T08B podařilo navázat výborně. Při pohledu na fasádu s lodžiemi je podoba s domy T08B značná, a to právě kvůli lodžiím. Konstrukce lodžií je totiž poměrně blízko té, která je i v T08B. Soustava ZT má lodžie s délkou 6,3 m, čímž o 30 cm překonává i svou předlohu – soustavu T08B. Plně předsazené lodžie mají kazetové stropy, které jsou nesené lodžiovými bočnicemi – stropy lodžií nejsou nijak spojené s interiérem a díky tomu se prochladnutí lodžie nepřenese do interiéru. Soustava může doplňkově mít i předsazené lodžie v modulu 3,6 m.

Obvodový plášť je nenosný (na průčelí) a je tvořen panely z keramzitbetonu o tloušťce 270 mm, ze které 30 mm připadá na vnitřní a vnější omítky. Jako zajímavé lze označit dílce za lodžiemi, které mají délku lodžií – tedy 6,3 m. Specifické je řešení obvodového pláště na štítu – tam je na nosnou příčnou stěnu přiložen stejný typ obvodového pláště, celková tloušťka štítové stěny je tak 430 mm (140 mm vnitřní nosná stěna, 20 mm vzduchová mezera, 270 mm keramzitové obvodové dílce). Pokud jsou vedle sebe dvě sekce, které odděluje dilatace a nemají vůči sobě žádné úskoky, jsou vedle sebe s obnaženými vnitřními nosnými stěnami, mezi kterými vzniká uzavřená vzduchová mezera. Domy nemají na střeše budky strojoven výtahů – ty jsou situované v posledním podlaží mezi byty. Střechy jsou tak esteticky rovné, ale obyvatelé nejvyššího podlaží, kteří slyší hluk ze strojovny, si musí ke svým bytům jedno patro vyjít pěšky, protože výtah nemůže zastavovat v úrovni své strojovny. Na nejmladší zástavbě je strojovna skrytá v posledním podlaží dobře vidět, protože kvůli ní byla zrušena místnost – nově plochu místnosti zabírá právě strojovna a vedle strojovny se vešly i dvě komory – proto je v úrovni strojovny použitý komorový dílec s malými okny.

Společné prostory jsou vždy situované v modulu 2,7 m a obsahují dvojramenné schodiště, podestu s byty a výtah. V případě věžových domů jsou společné prostory ještě rozšířené do stran, kde vznikají chodby vedoucí k několika bytům. Jako typické poznávací znamení soustavy ZT lze označit okna do komor, která jsou typicky situována mezi lodžiemi, u některých řadových domů jsou tato okna jen v posledním podlaží.

V soustavě ZT se ve velké míře stavěly také věžové domy. Věžové domy mají společné prostory situované ve svém středu, proto je schodiště bez oken. Ve věžových domech jezdí výtahy do všech podlaží, protože strojovny jsou klasicky v budce na střeše.

1968

KPD-4570 / 1961–1996~ / rozptýlená soustava (CZ+SK) / armádní lokality

Socialistické Československo se svou vládou jedné strany – Komunistické strany Československa – bylo součástí sovětské sféry vlivu. Přesto v srpnu 1968 proběhla do Československa invaze vojsk Varšavské smlouvy, kdy většina vojsk byla právě ze Sovětského svazu. Prakticky nás tak tehdy napadli naši spojenci. Důvodem invaze byly politické reformy Komunistické strany Československa, které byly neslučitelné s ideologií Sovětského svazu – mělo se u nás rušit centrální plánování ekonomiky, být umožněno podnikání, dále se připravilo zrušení cenzury tisku. Celkově tak naše směřování mělo vést více k západnímu stylu života, avšak vedoucí úlohu v chodu státu měla stále mít Komunistická strana Československa. Říkalo se tomu socialismus s lidskou tváří. Jelikož se část reforem již stihla v praxi zavést, například omezení cenzury tisku, Sovětský svaz začal urychleně jednat – reálně totiž hrozilo, že u nás ztratí svůj vliv. Nutno podotknout, že jsme byli nejvyspělejší zemí, kterou se Sovětskému svazu podařilo po druhé světové válce dostat do své sféry vlivu.

Co má toto dějepisné okénko společného s panelovými domy? Okupanti se ještě téhož roku stáhli – dosáhli svého a i s pomocí únosu nejvyšších představitelů vlády byly reformy skutečně zrušeny a dosadila se loutková vláda – nás čekalo dalších dvacet let socialismu bez lidské tváře. Ne všichni okupanti ale naši zemi v roce 1968 opustili, součástí vynucené dohody mezi Komunistickou stranou Československa a Sovětským svazem bylo to, že část sovětských vojsk u nás dočasně zůstane. Jen nebylo specifikováno, jak dlouho to „dočasně“ vlastně má být. A zůstalo jich tady 110 000. Že okupanti neměli v plánu naši zemi jen tak opustit, dokládají právě paneláky KPD-4570, které si u nás svévolně začali stavět ve vojenských prostorech, poblíž kasáren nebo i na okrajích běžných sídlišť v různých městech.

Paneláky KPD-4570 se k nám vozily po panelech ve vlacích z Kyjeva, proto se jim lidově říká „Kyjeváky“. Soustava KPD-4570 vznikla v Moskvě a byla určena přímo pro potřeby sovětské armády, mimo Československa najdete importované KPD-4570 například v Polsku, bývalém Východním Německu nebo Lotyšsku. Běžný výskyt je v Rusku, Bělorusku a na Ukrajině. Soustava se začala stavět v roce 1961 a s mírnými modifikacemi vydržela ve výrobě do roku 1996. Výstavba na území Československa byla kompletně v režii Sovětského svazu, domy vůbec nevyužívaly československé zařizovací předměty – do posledního hřebíku byly postaveny z dovezených materiálů. Kvalita výstavby byla špatná, podlahy nebyly v jedné rovině ani v rámci jednoho bytu, stěny byly křivé a soustava měla špatnou tepelnou izolaci – jako zateplení tak obyvatelé často použili sovětské noviny, které si tady okupanti sami tiskli. Noviny se jednoduše nalepily na vnitřní stěny v místnostech.

Těžištěm výstavby na našem území bylo město Milovice a vojenský prostor Ralsko, kde je největší výskyt KPD-4570. Výstavba probíhala i v dalších městech a lokalitách a byla poměrně rozptýlená, domy tak ještě najdeme například v Olomouci, Bruntálu nebo Vysokém Mýtě. Paneláky KPD-4570 se u nás nestavěly v rámci komplexní bytové výstavby, tedy jako běžný sídlištní panelák, protože výstavbu měla na starosti armáda. Vždy se jednalo o domy pro sovětské důstojníky a jejich rodiny, běžní vojáci v nich nebydleli. Sovětská vojska definitivně opustila naši zemi až v roce 1991 a paneláky KPD-4570 nám tady po nich zůstaly jako nechtěné dědictví. Některé se následně zbouraly, jiné chátrají, protože jsou na nevhodných místech uprostřed ničeho, většina jich byla nákladně zrekonstruována a staly se součástí civilního bytového fondu.

Dispozice bytů nezapře sovětský původ, a to především rozponem 3,2 metru, kvůli kterému jsou místnosti opravdu malé. Bytová jádra jsou zděná, ale rovněž velmi malá. Kuchyně mají prapodivné rozmístění zařizovacích předmětů. Občas je užito částečně zdvojených nosných zdí, viz pravá místnost žlutého bytu na půdorysu níže. Půdorys patří domu v Ralsku postavenému v roce 1972. Existovalo mnohem více variant původních dispozic. Domy zrekonstruované v 90. letech mají dispozice odlišné od originálních, například do kuchyně se jde přes obývací pokoj a jádro bylo zvětšeno o původní chodbičku do kuchyně. Původní dispozice, jaká je zakreslená na půdorysu níže, již pravděpodobně nikde v Česku zachována nezůstala (u obydlených KPD-4570).

Soustava KPD-4570 má nejčastěji pět nadzemních podlaží a neobsahuje výtah. Domy mají většinou tři až pět řadových sekcí a jsou dobře rozpoznatelné. Před zateplením šly nejlépe poznat podle své typické fasády s keramickými mozaikami. Atika je poměrně vysoká a obsahuje jen jeden větrací otvor, některé atikové dílce otvor nemají žádný. Dále měly domy sovětská okna dělená uprostřed silným sloupkem, ve kterém jsou malé úložné prostory, které přes zimu mohou sloužit jako chladnička – například na láhev vodky. Na schodišti jsou v posledním mezipatře okna navíc, která jsou v jedné rovině s okny bytů posledního podlaží. Balkony jsou buď přes celý modul, nebo naopak poměrně malé, sotva přesahující šířku okna. Po zateplení můžete domy nejlépe poznat podle opravdu malých sklepních oken.

Můžete si prohlédnout mapku, kde se snažím postupně zaznamenat všechny KPD-4570 v Česku – odkaz zde.

1969

HK69 / ~1969–1977 / krajská soustava (CZ) / Hradec Králové

Konstrukční soustava HK65 byla v roce 1969 racionalizována a dostala nové označení HK69. Je těžké od sebe odlišit HK65 a HK69, neboť změny se odehrály především po konstrukční stránce – zvýšila se únosnost a přepracovaly se styky dílců. Přesto se v určitých případech dá soustava HK69 poznat – především podle stylového betonového zábradlí lodžií, které má v sobě vyvedený obdélníkový otvor (existovalo několik rozměrových variant otvoru). Nicméně existuje i mnoho HK69 s klasickým mřížovaným zábradlím (stejným jako u soustavy HK65), takže zábradlí není stoprocentní rozpoznávací prvek, tím spíš, když betonové zábradlí s otvorem může vzácně být i u HK65. Soustava HK69 přinesla zcela nové věžové sekce, těm patří i půdorys níže. Mimo věžové sekce existovaly i sekce pavlačové (do bytů se dostanete po dlouhé otevřené lodžiové chodbě). Velice zajímavé jsou sekce s mezonetovými byty – u těch se na jednom z průčelí střídají co patro lodžie s okny.

Soustava HK69 používá výhradně jednoramenná schodiště převzatá ze soustavy HK65 a již se tak zde nesetkáme s dvojramenným schodištěm ze soustavy HK60. Časté je užití luxferů v okolí schodiště.

Konstrukční soustava HK69 byla stavěná především v Hradci Králové a Pardubicích, najdeme ji například i v Náchodě.

T06B-OS / 1969–1974~ / krajská soustava (CZ) / Ostrava

Ostrava získala svou variantu celostátní soustavy T06B poměrně pozdě – až v roce 1969. Původně se soustava T06B-OS měla zavést v letech 1965–1966, ale k tomu nedošlo – především kvůli tomu, že lokální soustava G-OS z roku 1964 měla obdobné parametry (rozpon) a v některých ohledech dokonce soustavu T06B-OS překonávala (nabídka sekcí, úprava pro poddolované území, věžové domy). Výroba T06B-OS tak započala, až když bylo potřeba obměnit formy některé z paneláren, která vyráběla soustavu G-OS. Ostrava si nejspíše zpoždění příchodu T06B chtěla vykompenzovat, protože hned v následujícím roce přišla nová varianta, o dva roky později další varianta, a tak se například v roce 1973 stavěly v Ostravě tři různé varianty soustavy T06B!

Soustava T06B-OS patří mezi architektonicky velice povedené – dalo by se říct, že téměř v každé lokalitě bylo použito originální členění fasády. Pokud se detailně zadíváme na jednotlivé části fasády, jako jsou okna nebo lodžie, můžeme pozorovat určité typické prvky této soustavy. Začněme rovnou okny – ta mohou mít snížený parapet, mohou mít jednokřídlé i dvoukřídlé balkonové dveře, někdy i s nadsvětlíkem. Typická byla klasická otevíravá okna, ale v závěru výstavby se používala i otočná okna. Velice zajímavým prvkem je sdružení oken dvou vedle sebe situovaných místností, takto sdružená okna pak působí dojmem jednoho velkého okna. Soustava může mít balkony i lodžie, lodžie mají poměrně velkou hloubku a jsou v předsazené i plně zapuštěné variantě. Rozmístění balkonů a lodžií může na fasádě být téměř libovolné, čehož architekti domů rádi využívali. Fasáda se nebála ani užití meziokenních izolačních vložek. Soustava nabízí pouze řadové domy s maximální výškou deseti nadzemních podlaží. Bodové a věžové sekce nebyly realizovány, jako bodové sekce občas provizorně posloužily samostatně stojící řadové sekce.

Soustava dle zásad podkladu T06B používá jednotný rozpon 3,6 metru, stropy o této délce spočívají na příčných nosných panelech s tloušťkou 160 mm. Průčelní nenosná fasáda je tvořená ze struskopemzobetonových dílců o tloušťce 210 mm, štíty ze stejného materiálu mají tloušťku 300 mm a jsou nosné. Výstavba trvala relativně krátce – zhruba pět let, následně byla soustava modernizována na typ T06B-OS R.

Panelové domy T06B-OS najdeme pouze ve městech Ostrava, Opava a Frýdek-Místek, kde tvoří podstatné části sídlišť Fifejdy, Kateřinky a Anenská. Zajímavá je výstavba několika nízkých (dvoupodlažních) domů T06B-OS v Olomouckém kraji, například v Bohutíně.

1970

T06B-OS-70 / 1970–1974~ / lokální soustava (CZ) / Ostrava

Pouhý rok po zavedení ostravské soustavy T06B-OS přišla nová varianta s označením T06B-OS-70. Jak již víte z roku 1969, původní varianta T06B-OS se o několik let opozdila, proto její nástupce přišel jen o rok později. Ale pozor, nejedná se o přímého nástupce T06B-OS, spíše o takový paralelní vývoj. Varianta T06B-OS-70 (číslovka 70 odkazuje na rok 1970) se poměrně vzdálila původnímu celostátnímu základu soustavy T06B. Soustava zcela vypustila lodžie na schodišti, prvek tak typický pro soustavy T06B, dokonce zásadně změnila dispozice bytů – řešení bytových jader a kuchyní se zcela vymyká standardům T06B. Variantu T06B-OS-70 lze označit za nejpovedenější z ostravských variant T06B (dále v přehledu se seznámíte ještě se dvěma dalšími).

Architektura je na vysoké úrovni. Hlavní průčelí zdobí lodžie a balkony s plným betonovým zábradlím. Lodžie jsou vždy jen na jednom průčelí, konkrétně na tom bez chodbových oken (až na jeden dům v Havířově, který má lodžie z obou stran). Vzhledem k estetice průčelí často dochází k tomu, že jeden byt má vedle sebe dvě nebo i tři lodžie – ty mezi sebou nemají příčky, protože podlahy lodžií jsou jen prodloužené stropní dílce. Kde nejsou lodžie, tam najdete pásové členění fasády s mírně ustoupenými meziokenními pilířky. Pásové členění fasády je typické pro zadní průčelí bez lodžií, na této straně domů jsou hlavním ozvláštněním předsazené parapetní panely pod chodbovými okny. Okna v bytech jsou klasická dvoj a trojkřídlá, pouze na dvou domech v Ostravě-Hrabůvce se dávala okna otočná. Promyšlenost architektury soustavy T06B-OS-70 dokládá nejvyšší podlaží, které je na hlavním průčelí ustoupené (má průběžnou zapuštěnou lodžii) a mezi jeho atypickými byty jsou ukryté strojovny výtahů – domy tak nehyzdí budky strojoven výtahů. Suterén a nástupní podlaží jsou naopak zapuštěné, čímž mají domy opticky odlehčený parter.

Jak jsem nakousl v úvodu, dispozice bytů se zcela vymanily ze standardů soustavy T06B. I přes zachování rozponu 3,6 m, který sjednocuje všechny soustavy T06B, jsou byty v T06B-OS-70 opravdu originální. Bytová jádra jsou zděná a velkou zajímavostí je to, že koupelna je v jiné části bytu než WC. Opravdovou specialitou jsou spíže, do kterých můžete vejít! Byty mají povedené dispozice bez průchozích místností.

Půdorys výše patří tzv. výškové sekci, tedy domu, který má výšku nad 9 nadzemních podlaží. Z toho důvodu je schodiště od chodby s byty odděleno prosklenými dveřmi, dále jsou v některých podlažích chodby, které vedou do sousedního vchodu (pro případ evakuace při požáru).

V soustavě T06B-OS-70 se realizovalo i několik věžových domů s členitým půdorysem. Jejich zvláštností je, že mají do poloviny výšky čtyři byty na podlaží, od poloviny výšky pak šest bytů na podlaží. Půdorys věžových domů zaujme svou členitostí a užitím balkonů i lodžií. Věžových domů T06B-OS-70 vzniklo jen sedm, ale problémem může být to, že jsou poměrně snadno zaměnitelné se svými nástupci – věžovými domy T06B-BTS, viz druhá fotografie.

A když už jsem nakousl soustavu T06B-BTS (její popis najdete v roce 1973), tak pro úplnost dodávám, že přechod mezi T06B-OS-70 a T06B-BTS byl velice pozvolný. Ve dvou ostravských lokalitách vznikly hybridní domy, které kombinují jak prvky T06B-BTS, tak prvky T06B-OS-70. Domy T06B-OS-70 na osmém stavebním obvodě Ostravy-Poruby dostaly umakartová jádra a dispozice jejich bytů byla pozměněná směrem k běžným dispozicím T06B-BTS (spíž jen jako skříň, běžná dispozice jádra a kuchyně). Nicméně i umakartová jádra posledních domů byla v nadstandardním provedení – měla dveře s pravou dýhou a celkově robustní konstrukci. Zvenčí stále můžeme vidět rukopis soustavy T06B-OS-70 – fasáda neprodělala zásadní změny, nejviditelnější byla náhrada betonových zábradlí lodžií běžným kovovým zábradlím.

Horší je to u zástavby v Ostravě-Hrabůvce, kde na ulicích Horní a Cholevova najdeme dva opravdu dlouhé bloky T06B-OS-70. Větší z nich má 27 sekcí a je tak dlouhý, že jeho severní strana se začala realizovat jako čistokrevná T06B-OS-70, kdežto zhruba od poloviny délky se přešlo již na soustavu T06B-BTS. Přechod to byl nenápadný, protože architektonicky se vše muselo přizpůsobit původnímu projektu – ačkoliv se tak jednalo papírově o domy T06B-BTS, dostaly betonová zábradlí lodžií, zapuštěné strojovny výtahů a zapuštěný parter – tedy prvky náležící k T06B-OS-70. Dispozice bytů a společných prostor jsou kombinací obou soustav.

VM-OS / 1970–1977 / krajská soustava (CZ) / Ostrava

Konstrukční soustava VM-OS vznikla jako přímý nástupce ostravské soustavy V-OS stavěné od roku 1964. I v tomto případě se tak jedná o ryze věžovou soustavu pro Ostravu a okolní města. Věžové domy VM-OS měly oproti předchůdci mnohem lépe řešená protipožární opatření společných prostor – nově přibyl suchovod a především je chodba se schodištěm rozdělená na tři požární úseky – mezi hlavními úseky je spojovací chodba s protipožárním odsáváním.

Věžové domy VM-OS kombinují montovaný skelet s celostěnovou a blokopanelovou technologií – konstrukce tak byla stále poměrně složitá a pracná na montáž. Zrychlení a zjednodušení výstavby přinesla zejména změna stavby jádra domu, která není monolitická, ale je montovaná z panelů. Stejně jako u V-OS je i zde užito stropních dílců převzatých ze soustavy T08B, nově je užito i železobetonových schodišťových ramen ze soustavy T08B.
Věžové domy VM-OS lze rozdělit na dvě základní kategorie – nízké a vysoké. Nízké VM-OS se začaly stavět jako první, typické je pro ně hravé rozmístění lodžií, balkonů i oken. Některé mají střešní terasy. Mezi nízkými VM-OS existují dispoziční a architektonické rozdíly, vždy je ale spojuje výška 11 nadzemních podlaží a užití jednoho schodiště.

Vysoké VM-OS mají výšku nadstandardních 18 nadzemních podlaží a začaly se stavět zhruba o rok později. Vzhledem k výšce a tomu, že mohou mít až 99 bytových jednotek, bylo do společných prostor přidáno druhé schodiště. Dvě na sobě nezávislá schodiště, která od sebe odděluje spojovací chodba s požárním odsáváním, to už je slušné protipožární opatření. Vysoké VM-OS již nemají lodžie, pouze balkony – ty jsou vždy v pravidelných sloupcích. Na první pohled se může zdát, že vysoké VM-OS přišly o hravou architekturu, ale není tomu tak – povšimněte si různě velkých a širokých oken v jednotlivých sloupcích. Stylové je poslední podlaží, které obsahuje střešní terasu a dva byty. Střešní terasa je lemována speciálním betonovým krytem, který vysokým VM-OS dopřává specifický vzhled.

Soustava VM-OS nabízí více sekcí, na půdorysu níže najdete sekci 18/6, která je typická pro vysoké VM-OS. Povšimněte si dvou na sobě nezávislých jednoramenných schodišť. Byty mají dispozice podobné těm z V-OS, což je dáno obdobnou konstrukcí. Příjemné je, že každý byt má komoru a minimálně jeden balkon (některé byty mají balkony dva). Byty mají zděná bytová jádra, avšak koupelny jsou průchozí, což je nepraktické. Velikostně převládají byty 3+1, které na patře najdete celkem tři, dále jsou na typickém podlaží dva byty 2+1 (každý s odlišnou dispozicí) a byt 1+1.

Společné prostory jsou výborným poznávacím znamením konstrukční soustavy VM-OS. Jednoramenné schodiště je sice shodné se soustavou T08B, zdobí ho ale zajímavé a originální zábradlí, které je vtipně řešeno na výšku celého podlaží. Madlo schodiště, které je situováno vždy na přilehlé stěně, je zdvojené a má stylový tvar. Vysoké VM-OS disponují dvěma schodišti, což je dobře vidět na půdorysu výše. Mezi schodišti je tzv. spojovací chodba, ve které je požární odsávání.

Výstavba VM-OS započala v Ostravě, odkud se rozšířila do okolních měst, především do Frýdku-Místku, Opavy a Kopřivnice. Dále lze věžové domy VM-OS najít v Krnově a Bruntále, po jednom kusu mají města Havířov a Třinec.

1971

NKS-G / 1971–1983 / lokální soustava (CZ) / Zlín

Vzpomínáte na poradu technických ředitelů generálních ředitelství Pozemního stavitelství, která se v roce 1967 konala v Gottwaldově? Výsledkem porady měly být tzv. Nové konstrukční soustavy, které se měly výrazně poučit z chyb dosavadních konstrukčních soustav. Prvním zhmotněním závěrů schůze se stala konstrukční soustava NKS-G (Nová konstrukční soustava – Gottwaldov). Prototyp byl dokončen v roce 1971 a od pozdější sériové výstavby se v určitých ohledech odlišoval. Prototyp ukázal i prvek, který byl se soustavou NKS-G spjatý až do konce její výstavby – obklady panelů z cihlových pásků – tím došlo k návaznosti na tradiční baťovskou architekturu s obnaženým cihlovým zdivem.

Tato soustava je zajímavá tím, že se až na jednotky domů realizovala pouze na sídlišti Jižní Svahy ve Zlíně. Na Jižních Svazích tak můžeme pozorovat i postupný vývoj soustavy, který byl patrný především na řešení fasád, ale také v řešení styků mezi panely a v drobných úpravách dispozic bytů. Tato soustava poprvé užila pohledového betonu, který u mladších domů tvořil opravdu zajímavé povrchy panelů. V kombinaci s cihlovými pásky na panelech (lepenými již přímo v panelárně) měla soustava velice povedený vzhled. Pro soustavu NKS-G jsou typické bodové sekce, které mají specificky řešené sdružené balkony. Řadové sekce existují pouze v provedení pro zástavbu ve svazích – mají z každé strany jiný počet podlaží. Řadové domy NKS-G nabízí i rohové sekce a opravdu krásně pracují se svažitým terénem kolem sebe – kryté parkování, průchody, vše je na míru pro potřeby sídliště Jižní Svahy.

Jako ukázkový půdorys jsem zvolil právě řadovou sekci NKS-G, která obsahuje jen dva byty na patře. Všimněte si, že soustava využívá více rozponů – základní má délku 3,6 m a vychází z typu G57 a T06B, doplňuje ho příjemný rozpon 4,2 m, který se pro soustavy z řady NKS stal typickým, stejně jako rozpon 3 metry. Soustava užívá ještě malého rozponu 2,4 m, ten se ale u této řadové sekce nevyskytuje. Celkově tak soustava užívá čtyři rozpony, což je poměrně neobvyklé. Nosný systém je příčný, u bodových sekcí kombinovaný.

Jako vrchol soustavy lze označit tzv. segmentový dům se zaobleným půdorysem, který dosahuje výšky 13 nadzemních podlaží. Segment, jak se lidově domu říká, obklopují i budovy občanské vybavenosti, které na něj bezprostředně a mnohdy i konstrukčně navazují. Segment díky tomu tvořil živé centrum sídliště. Zaoblená část domu je naprosto fascinující a ve světě paneláků jedinečná. Při výstavbě druhé etapy sídliště v 80. letech se uplatnila jiná soustava (OP 1.11, viz rok 1980), ale podařilo se ještě postavit kopii segmentového domu, takže i druhá etapa Jižních Svahů dostala svou výškovou dominantu. Druhý segment byl dokončen v roce 1983 a stal se tak úplně posledním postaveným NKS-G. Zajímavé je, že panely druhého segmentu se vyrobily v původní NKS-G panelárně, která ale tou dobou již byla několik let nevyužitá. Poté se již v panelárně nevyrábělo nic dalšího.

1972

HKS-70 / 1972–1983 / krajská soustava (CZ) / Pardubice

Jako zástupce Nových konstrukčních soustav (NKS) pro tehdejší Východočeský kraj vznikla v roce 1972 v Pardubicích nová soustava s označením HKS-70. Tato konstrukční soustava se stavěla jen v pardubické části tehdejšího Východočeského kraje a byla spíše doplňkovou záležitostí. Stavěly se výhradně řadové sekce s výškou 4, 6 nebo 8 nadzemních podlaží. Příčný nosný systém využívá nosné stěny o tloušťce 150 mm, stejnou tloušťku mají i plné stropní panely. Panelové nenosné příčky mají 80 mm, v některých případech pouze 60 mm. Soustava užívá dva rozpony – 3,6 m a 4,2 m.

Panelové domy HKS-70 zaujmou řešením fasády, respektive obvodových dílců – ty mají tvar písmene U, okna tak jsou v jedné rovině s horní spárou každého dílce. Ač to může působit tak, že jsou panely skutečně ve tvaru písmene U a okenní otvor je do nich vyříznut z horní strany, není tomu tak. Nadpraží oken je totiž skryto důmyslným systémem ozubů a na pohled jako by nebylo. Obvodové dílce mají povrch ze sypané drti, která výborně odolává zubu času. Dobrým poznávacím prvkem jsou průvětrníky do spíží – ty jsou v rámci jednoho dílce k sobě poměrně blízko umístěné (ve svislé ose). Soustava užívá pouze jeden rozměr okna – ve všech dílcích, ať už v modulu 4,2 m nebo 3,6 m, tak najdeme stejně velká dvoukřídlá okna. V duchu zásad NKS byl také kladen důraz na tepelnou izolaci – v obvodových dílcích je 60 mm polystyrenu, celková tloušťka obvodového pláště je 270 mm.

Soustava má pouze plně zapuštěné lodžie, ty vždy využívají modul 4,2 m. Zábradlí lodžií je z plného plechu a v horní části je ozvláštněno pásem z jemné plechové mřížky – vzhledově se jedná o naprosto jedinečné řešení zábradlí, které nenajdete u žádné jiné soustavy. Zábradlí lodžií je mírně zapuštěno za líc fasády, stejně tak podlahy lodžií, což je dobrý rozpoznávací prvek. Lodžiové příložky, tedy boky lodžií s izolací, mají zajímavě přiznané styky ve spodních částech (ozuby) a i podle nich soustavu HKS-70 bezpečně poznáte.

Společné prostory jsou převzaté ze soustav T06B – najdeme zde tedy klasické dvojramenné schodiště s mezipodestou. Schodiště je vždy situováno v modulu 3,6 m, proto se v případě šestipodlažních a osmipodlažních domů mezi ramena schodiště vejde výtahová šachta tvořená ocelovým rámem vyplněným drátosklem nebo pletivem. V zrcadle schodiště je vedené také potrubí suchovodu a hydranty – obojí přístupné z mezipodest.

Výstavba probíhala v Pardubicích a jiných městech pardubické části tehdejšího Východočeského kraje, například ve Vysokém Mýtě, České Třebové nebo Chrudimi. Výjimkou potvrzující pravidlo je jeden dům HKS-70 v Hradci Králové.

BP70-OS / 1972–1984~ / krajská soustava (CZ) / severní Morava

Konstrukční soustava BP70-OS vznikla v Ostravě jako velká racionalizace typu T03B-OS. Důvodem vzniku soustavy BP70-OS bylo odstranění nedostatků soustavy T03B-OS z roku 1963, které pramenily z konstrukce původní soustavy T03B z roku 1958. Označení BP70-OS znamená BlokoPanel, 70. léta -OStrava, přičemž tato soustava je vrcholem blokopanelové technologie v Československu. Prototyp byl roku 1972 postaven v ulici Jaroslava Vrchlického v Havířově, a to v rámci výstavby nového obytného okrsku budovaného právě z domů soustavy BP70-OS. Soustava mohla mít výšku maximálně devět nadzemních podlaží a typická je zástavba řadovými sekcemi, z nichž některé mají členité půdorysy.

Největší a nejviditelnější změnou si prošly lodžie – u soustavy T03B-OS se jednalo o prosté předsazení stropních panelů, na které se osadily bočnice a zábradlí. Podlaha lodžie tak při prochladnutí přenášela chlad do interiéru, protože plynule přecházela v podlahu místnosti, ke které lodžie patřila. U soustavy BP70-OS lodžie tento nedostatek eliminují – podlahy lodžií nesou bočnice lodžií, které mají své vlastní základy. Prochladnutí podlahy lodžie se tak nepřenese do interiéru, stejně tak se do interiéru nepřenese prochladnutí bočnic lodžií. Délka lodžií je 5,5 m, z toho použitelná 5,1 m – lodžie jsou tak značně dlouhé a tvoří dominantní prvky fasády. Délku lodžií umocňuje časté užití zábradlí s vodorovnými deskami nebo vodorovnými plechovými výplněmi.

Soustava kombinuje podélný a příčný nosný systém, nebo užívá pouze příčný nosný systém s podélným ztužením – záleží na použité dispoziční sekci. Rozpony jsou 5,7 a 5,3 m, jako doplňkové užívá soustava rozpony 3,8 a 2,6 m, a to pro modul schodiště. Stropní panely jsou železobetonové s vylehčením dutinami, jejich tloušťka je 215 mm. Nosné stěny mají tloušťku 200 mm a dle typu nosného systému jim sekunduje nosná část obvodového pláště ze struskopemzobetonu s tloušťkou 375 mm. Nenosné části obvodového pláště mají tloušťku 300 mm a jsou ze stejného materiálu. Fasáda byla tenkovrstvá, v základu měla bílou barvu, ale mohla mít i barevné nástřiky. Spáry byly přiznané a jejich síť byla poměrně hustá, protože blokopanely byly úzké. Velká část domů měla fasádu z brizolitu – v takovém případě rastr spár zanikl. Specifickým architektonickým detailem soustavy BP70-OS je svislé členění fasády – u domů s tenkovrstvou fasádou a přiznanými spárami byly vidět dílce, které tvořily výplň mezi okny ve svislém směru.

Řadové sekce měly souvislé prosklení schodiště, které výrazně pomáhalo architektuře domů. Soustava užívá dvojramenné schodiště s mezipodestou. U vyšších řadových sekcí je schodiště v modulu 3,8 m a mezi schodišťovými rameny je umístěn výtah v šachtě z pletiva. Výtah staví v mezipatrech – toto řešení soustava převzala po předchůdci T03B-OS. V případě nízké zástavby bez výtahu je pro schodiště užito modulu 2,6 m – ramena schodiště jsou v tomto případě hned u sebe. Bodové sekce mají specifické společné prostory, které nejsou přirozeně osvětlené. Schodiště bodových domů je dvojramenné, ale je umístěno tak, že za ním ještě vzniká „lávka“, která vede k jednomu z bytů. Výtah je u bodových sekcí ve zděné šachtě a vedle šachty výtahu se nachází komora na úklid.

Dispozice bytů těží z dlouhých rozponů především u obývacích pokojů, které jsou opravdu prostorné. Horší je to s ložnicemi a dětskými pokoji, které jsou poměrně úzké. Ani kuchyně nejsou příliš prostorné. Fasáda je často nosná, což se místy projevilo na menších oknech (například prostřední místnost žlutého bytu na půdorysu níže). Přes všechny výhrady ale byly byty v BP70-OS oblíbené – pro ten velký obývací pokoj se dá pár nedostatků odpustit!

Největší podíl domů BP70-OS má město Havířov – má jich dokonce více než Ostrava, která je přitom přímo obsažena v názvu soustavy. Velké množství domů BP70-OS má také Nový Jičín, Kopřivnice nebo Frýdek-Místek – v těchto městech byly domy vždy s brizolitovou fasádou. Dále soustavu najdeme v Karviné, Bohumíně, Opavě, Krnově a dalších městech Moravskoslezského kraje. V rámci mezikrajové výpomoci se soustava dovážela také do Prahy, kde z ní bylo budováno například sídliště Letňany. V Praze byla stavěna pouze omezená sada sekcí.

Prozatímní problém je v tom, že někdy v průběhu 70. let se označení soustavy změnilo na BP70-OS-R, kde písmeno R odkazuje na slovo racionalizace. V čem ale racionalizace spočívala, to se mi zatím zjistit nepodařilo. Domy, o kterých vím, že patří do skupiny OS-R, mají vnější vzhled shodný s těmi staršími. Pravděpodobně se racionalizace týkala spíše bytového vybavení, jako jsou kuchyně, podlahy, výtahy a okna. Například u oken sleduji vývoj, kdy se z dvoukřídlých balkonových dveří přešlo na jednokřídlé. Také se u racionalizované výstavby vypustily členité sekce, jako například ty, které jste mohli vidět na fotkách v úvodu této kapitoly.

BA-BC / 1972–1983~ / krajská soustava (SK) / Západoslovenský kraj

Ministerstvo stavebnictví Slovenské socialistické republiky rozhodlo začátkem 70. let o zakoupení licence a strojního vybavení zahraniční konstrukční soustavy. Tento nákup měl zajistit vyšší objem výstavby bytů a také zvýšit kvalitu nového bydlení. Generálním ředitelstvím Pozemních staveb Bratislava byla proto u rakouské firmy Bauring zakoupena licence a technologie paneláren pro konstrukční soustavu Bauring-Camus, kterou firma Bauring vyvinula spolu s francouzskou firmou Camus. Oproti rakouskému originálu prodělala slovenská varianta určité modifikace, které se týkaly například zařizovacích předmětů bytů, jako jsou kuchyňské linky, dveře nebo vestavěné skříně. Dále se do domů měla osazovat okna československé výroby, stejně tak výtahy nebo odlišné řešení elektroinstalace. Po těchto nezbytných změnách se soustava mohla začít stavět, k čemuž došlo v roce 1972. Slovenskem upravená soustava Bauring-Camus dostala jméno BA-BC, neboli BratislavA – Bauring Camus.

Konstrukční soustava BA-BC byla realizována pouze formou řadových sekcí. Domy se stavěly v nízké výškové hladině o čtyřech nadzemních podlažích bez výtahu a ve vyšší výškové hladině do devíti nadzemních podlaží s výtahem. Konstrukční zajímavostí je užití podélného nosného systému, který je u celostěnových panelových domů velice neobvyklý. Znamená to, že nosné jsou obvodové stěny s okny, příčky v bytech jsou naopak vesměs nenosné (ovšem mají ztužující funkci). Jde tedy o přesný opak toho, co známe z většiny paneláků, kdy je naopak obvodový plášť s okny nenosný a příčky v bytech nosné. Podélný nosný systém soustavy BA-BC využívá k nesení stropních dílců nosné stěny o tloušťce 140 mm, v případě stěny mezi dvěma byty je tloušťka z důvodu akustické izolace zvýšena na 180 mm. Samotné stropní dílce mají délky 4,5, 4,2, 3,6 nebo rovné dva metry a jejich tloušťka je 140 mm. V závislosti na dispozici využívá soustava dva nebo tři trakty. Nutno dodat, že i některé příčné zdi jsou nosné. Specifickým parametrem je konstrukční výška podlaží pouze 2,7 m, ze které po odečtení tloušťky stropů a podlahových vrstev vychází světlá výška místností pouze 2,5 m (namísto obvyklých 2,6 m u tuzemských soustav).

Obvodový plášť má tzv. sendvičovou konstrukci – to znamená, že mezi vnitřní a vnější betonovou vrstvou se nacházejí desky z polystyrenu, které slouží jako tepelná izolace. Celková tloušťka obvodového pláště je 260 mm, z toho 140 mm připadá na vnitřní nosnou část, 50 mm na polystyren a zbývajících 70 mm na vnější betonovou část. Tento pokročilý obvodový plášť již tehdy odhaloval zaostávání socialistické produkce panelových domů, obzvláště uvážíme-li, že soustava Bauring-Camus se v Rakousku stavěla již v druhé polovině 60. let, kdy se u nás o takové technologii ani nemluvilo. Jako zajímavé lze označit také lodžie. Ty jsou plně zapuštěné, byť jejich podlahy jsou o 20 cm předsazené před fasádu. Hloubka lodžií je tak nadstandardních 1,5 m – to umožnilo realizovat i boční vstup na lodžii. Boční vstup je ale zároveň jediný, kterým se na lodžii dostanete (viz půdorys níže). Místnost, která navazuje na lodžii, má jen okno, nikoliv balkonové dveře. Toto neobvyklé řešení je skvělým rozpoznávacím znamením soustavy BA-BC. Jako další dispoziční zajímavost a příjemný bonus bytů v soustavě BA-BC lze označit bytová jádra, která jsou zcela převzata z výchozí soustavy Bauring-Camus. Označení bytových jader je Omnia-Bauring a sestávají z panelů o tloušťce 70 mm – jádra jsou tak zděná. Největší výhodou jader je ale jejich umístění při fasádě, z čehož pramení onen příjemný bonus bytů soustavy BA-BC – koupelna s oknem. Nadstandardem je i druhé umyvadlo vedle WC.

Společné prostory zaujmou širokým dvojramenným schodištěm. Velice neobvyklé je řešení skříně pro elektroinstalaci, která je dřevěná. Ve skříni se ukrývá i svod dešťové vody ze střechy. Pokud je dům bez výtahu, najdete na mezipodestě pouze ocelová chodbová okna. Pokud ale dům výtah má, najdete na mezipodestě, která je rozšířená směrem ven z půdorysu, výtah a vedle něj prostor osvětlený copilitovým bočním zasklením. Výtah TOV 250 má specifické drážkované oplechování kolem šachetních dveří a stanice jsou v mezipatrech.

Pro zajímavost přidávám rakouské originály soustavy Bauring-Camus zachycené v červenci 2025. Na fotografiích můžete pozorovat prakticky stejné proporce a sekce, jaké znáte ze Slovenska. Z hlediska řešení fasád není srovnání možné, protože jsem žádný nezateplený Bauring-Camus ve Vídni nenašel. Větších rozdílů si ale všimnete při návštěvě společných prostor – především v řešení výtahu a jeho šachty, ale i zábradlí schodiště a dveře bytů jsou v odlišném provedení. Odlišné je i řešení rozvodů svislé elektroinstalace, které jsou na jiném místě a mají dýhovaná dvířka. Příjemným překvapením bylo domovní znamení u většiny vchodů. Soustava Bauring-Camus v Rakousku prošla dalším vývojem, který změnil i její vzhled, nicméně fotogalerie níže je zaměřena na vídeňské domy z období druhé poloviny 60. let, tedy na provedení, které bylo licenčně zakoupeno Slovenskem. Slováci v prakticky nezměněné podobě soustavu BA-BC stavěli až do roku 1983, čímž slovenská varianta svůj rakouský vzor výrazně přežila.

Je velice zajímavé, že prakticky stejné paneláky najdeme na obou stranách železné opony, navíc v těsné vzájemné blízkosti – ve Vídni i Bratislavě. Výstavba soustavy BA-BC byla kromě Bratislavy realizována také ve městech Trnava, Dunajská Streda, Komárno, Martin nebo Piešťany.

1973

VVÚ-ETA / 1973–1998~ / lokální soustava (CZ) / Praha

Konstrukční soustava VVÚ-ETA je nástupcem soustavy T08B a byla primárně určená pro Prahu. Později se rozšířila i do Středočeského kraje, pro který vznikla i speciální středočeská varianta (viz rok 1979). Vraťme se ale do Prahy – tam se soustava VVÚ-ETA v mnoha obměnách stavěla dlouhých 25 let, čímž si vydobyla titul nejčastějšího paneláku Prahy. Soustava byla plánovaná jako tzv. otevřeně prvková – to znamenalo, že sortiment dílců se měl neustále doplňovat dle aktuálních požadavků na řešení dispozic a architektury, stejně tak se již nevyhovující dílce mohly ze sortimentu vyřadit. Tento princip byl sice naplněn, ale ne v původně zamýšlené míře – přesto díky tomu vzniklo mnoho zajímavých sérií a atypů. Velká část výstavby byla ale realizována v typových sekcích, které stavební čety pro velké objemy výstavby zvládaly stavět zpaměti. Označení VVÚ-ETA odkazuje na Výzkumný a vývojový ústav Stavebních závodů Praha, který zpracoval podklad nové soustavy. Na přípravě soustavy VVÚ-ETA spolupracoval také Projektový ústav Výstavby hlavního města Prahy (PÚ VHMP), ve kterém byly jednotlivé ateliéry značené písmeny řecké abecedy – soustavu vyvíjel ateliér Éta, čímž máme objasněnou i druhou polovinu názvu soustavy VVÚ-ETA.

Soustava VVÚ-ETA je ve své podstatě jen důkladné zmodernizování a vylepšení tehdy zhruba devět let staré soustavy T08B. Obě soustavy jsou si velmi podobné, ale při zaměření na různé detaily a členění fasády se od sebe rozeznat dají – tedy bavíme-li se o domech v původním stavu, protože po zateplení od sebe rozeznat příliš nejdou. Ze soustavy T08B si soustava VVÚ-ETA převzala systém předpjatých stropů vylehčených dutinami, nosných stěn a jednoramenných schodišť – vše na rozpon 6 m. K modulu 6 m ale nově přibyl doplňkový modul 3 metry, který umožnil navrhovat rozmanitější dispozice bytů. U nízké zástavby se nově mohlo používat i dvojramenné schodiště, a to právě v modulu 3 metry. Lodžie mohly být v obou modulech, a to předsazené i zapuštěné. Úpravami prošly styky mezi dílci a také došlo ke změnám ve výrobě a montáži dílců, které vedly k rychlejší montáži domů.

První fáze soustavy VVÚ-ETA se z hlediska architektury dala od starší T08B rozeznat podle fasády z oblázků, kterou T08B nepoužívala. Dalším rozdílem bylo užití meziokenních izolačních vložek (MIV) – u T08B byly MIV přes celou délku průčelí, v případě VVÚ-ETA pak jen v rámci požárního úseku – mezi sousedními byty tedy nebyly MIV, ale betonové meziokenní pilířky. Průčelí domů VVÚ-ETA tak nemělo souvislá pásová okna. Pilířky mohly být buď hladké, nebo vroubkované. Z užití MIV a betonových pilířků mezi okny vyplývá, že soustava VVÚ-ETA používala parapetní obvodový plášť, ten měl pokročilou sendvičovou konstrukci a obsahoval 40 mm polystyrenové izolace (celková tloušťka obvodového pláště byla 190 mm). Štítové obvodové panely jsou nosné, a proto byla jejich tloušťka zvýšena na 240 mm. U domů VVÚ-ETA z první fáze výstavby, stavěných zhruba do roku 1978, byla specificky řešená atika, která měla dva dlouhé větrací otvory, v případě třímetrového modulu zdobil atiku jen jeden dlouhý větrací otvor. Atika je skvělým rozpoznávacím prvkem. Poslední výstavba typem T08B sice také mohla mít v atice dlouhé větrací otvory, ale ty byly vždy tři na jeden modul.

Jak jsem psal v úvodu, VVÚ-ETA se stavěla čtvrt století, proto vzniklo několik variant. Od roku 1978 se začalo s realizací druhé fáze soustavy VVÚ-ETA. Největší novinkou byla možnost užití celostěnového obvodového pláště, který se nakonec pro soustavu VVÚ-ETA stal typickým. Nové celostěnové dílce obvodového pláště měly stále tloušťku 190 mm, ze kterých 40 mm připadalo na tepelnou izolaci z polystyrenu. Původní parapetní řešení zůstalo stále v platnosti a často docházelo ke kombinaci celostěnového a parapetního pláště i v rámci jednoho bloku. Důvodem vývoje celostěnového obvodového pláště bylo urychlení výstavby, kterému pomáhaly i další konstrukční inovace zavedené od roku 1978. Domy z této druhé série VVÚ-ETA poznáte také podle atiky, která v případě šestimetrového modulu sázela na čtyři kulaté větrací otvory, v případě třímetrového modulu pak na otvory dva. Meziokenní pilířky jsou beze změny, tedy vroubkované nebo hladké (hladké už ale jen velice zřídka). Některé sekce se přestaly stavět, například ty, které můžete vidět na posledních dvou fotografiích v galerii výše. Po roce 1980 se začalo občas používat nové betonové zábradlí lodžií.

V návaznosti na tepelně-technickou revizi a další racionalizaci soustavy VVÚ-ETA se od první třetiny 80. let začala stavět revidovaná varianta, která vychází z druhé fáze soustavy. Především se zvýšilo množství polystyrenové izolace v sendvičových dílcích obvodového pláště, a to na 80 mm, čímž se celková tloušťka obvodového pláště zvýšila na 240 mm. Stále zůstala zachována i možnost použít parapetní obvodový plášť, který samozřejmě také prošel stejnou úpravou svého souvrství. Soustava dostala nové řešení střešního pláště, inovovaná okna a také novější vybavení bytů, jako například bytová jádra B10. Estetickou odlišností si opět prošla atika, která má v případě šestimetrového modulu nově 10 kulatých otvorů, v případě třímetrového modulu otvorů napočítáte pět. Možná nejviditelnější změnou prošly meziokenní pilířky, které mají povrch z pohledového betonu vyformovaného do tvaru vlnek. Typický je viditelný předěl v polovině výšky pilířků, který prozrazuje, kde končila forma pro obtisk vzoru vlnek. Vlnky jsou nejčastěji ve svislém směru, ale v menší míře se vyskytují i pilířky s vlnkami ve vodorovném směru. Stejný vzor vlnek (svislých) užívalo i stylové betonové zábradlí lodžií, které se u revidované varianty podařilo prosadit do sortimentu základních dílců soustavy, proto se začalo používat výrazně častěji než před revizí. Betonové zábradlí si prošlo určitými změnami, především ve své spodní části + výše zmíněný styl povrchového vzoru.

Byty v soustavě VVÚ-ETA (ve všech třech variantách) užívají stejné prvky. Typické je sdružení obývacího pokoje, kuchyně a jídelny do šestimetrového modulu, na který navazuje průběžná lodžie, avšak přístupná jen z obývacího pokoje. Šestimetrové moduly jsou také často rozdělené na dvě menší místnosti, typicky dětský pokoj a ložnici. Byty 3+1 mají často dvě instalační šachty – jednu pro bytové jádro, druhou pro kuchyň. Výhodou šestimetrového rozponu je užití nenosných příček, ty se používaly v několika variantách s tloušťkami převážně 60 a 80 mm. Spáry mezi stropními dílci byly v podhledu často částečně přiznané. Půdorys níže patří koncově-rohové řadové sekci – ta se umisťuje na konec bloku a kolmo na ni mohou navazovat další řadové sekce – z toho důvodu má červený byt okna přesunutá na štít a společné prostory nemají okna. Dalším důvodem, proč jsem jako ukázku vybral tuto sekci, je to, že užívá i modul tři metry, což byla jedna ze stěžejních novinek soustavy VVÚ-ETA (oproti T08B). Ve třímetrovém modulu jsou komory přístupné ze společných prostor a také jedna místnost s částí předsíně modrého bytu.

Pro společné prostory je typické jednoramenné schodiště situované v modulu 6 m, typicky podélně umístěné při stěně o dvou oknech. Některé sekce mají na chodbě okna pásová (jedno dlouhé okno), případně okna na chodbě nemají vůbec. Problém identifikace soustavy podle společných prostor je v tom, že schodišťové rameno je kompletně převzato ze soustavy T08B, takže může snadno dojít k záměně těchto dvou soustav. Pro rozlišení VVÚ-ETA od T08B může pomoct například výtahová šachta, která je u ETY i T08B hned vedle schodiště, avšak u ETY kolem ní lze chodbou projít (u T08B je vedle šachty často komora). Soustava T08B také zpravidla nepoužívá hranaté montované zárubně k bytovým jednotkám, ale zaoblené pevné zárubně zabudované již v panelárně. Nízká zástavba soustavou VVÚ-ETA používá dvojramenné schodiště, které má stejné profilování stupňů jako to jednoramenné – podle tohoto detailu můžete soustavu VVÚ-ETA dobře určit.

Soustava VVÚ-ETA se v Praze stavěla i v 90. letech, a to až do roku 1998! V tomto období vzniklo mnoho atypů a prakticky by se dalo říct, že co dům, to originál, nicméně základem stále byla soustava VVÚ-ETA ve svém posledním provedení z poloviny 80. let. Do sortimentu dílců v tomto období přibylo mnoho nových prvků, například druhý typ betonového zábradlí lodžií.

T06B-BTS / ~1973–1983~ / krajská soustava (CZ) / Ostrava

Soustava T06B-BTS vznikla jako racionalizovaný nástupce soustavy T06B-OS-70, ze které ve velké míře vychází (viz rok 1970). Prakticky se jedná o zjednodušení (skryté za slovem racionalizace) původně značně rozmanité T06B-OS-70. Nová varianta T06B-BTS sice měla mnoho vlastností, díky kterým se dala stavět rychleji a levněji, ale nebyla již tak atraktivní – nicméně si některé pěkné prvky z předchůdce zachovala. Označení soustavy odkazuje na národní podnik Bytostav (BTS), který tyto domy stavěl a měl slovo i při vývoji.

Domy T06B-BTS můžeme rozdělit do dvou linií – řadové a věžové. Popis začneme řadovými domy, které se stavěly ve větší míře. Vzhled domů těží z obvodových panelů převzatých po variantě T06B-OS-70, takže nabízí pěkné pásové členění. Základní bílá barva parapetních panelů byla doplněna šedou, modrou nebo žlutou barvou meziokenních pilířků, k vidění byla i červená doplňková barva. Zástavba mohla mít čtyři, šest, nebo osm nadzemních podlaží. U čtyřpodlažní zástavby se používaly balkony, u vyšších pak předsazené lodžie, byť samozřejmě existují výjimky. Oproti předchůdci jsou ale balkony nebo lodžie přísně pravidelně a racionálně rozmístěné – najdeme zde tedy klasické sloupce lodžií či balkonů nad sebou. Okna již byla standardně otočná, byť nejstarší zástavba používala klasická dvoj a trojkřídlá okna převzatá ze soustavy T06B-OS-70. Parter již není ustoupený, protože to zvyšovalo pracnost, stejně tak poslední podlaží není nijak odlišeno od běžných podlaží – z hlediska architektury šlo tedy o kroky zpět oproti předchůdci. Nicméně soustava T06B-BTS přinesla jeden svěží prvek, kterým ale maskuje další ústupek – budky strojoven výtahů.Ty jsou již klasicky nad úrovní střechy, nicméně jsou stylově zakomponované k ose schodišťového sloupce. Specifické budky strojoven výtahů jsou tak hlavním poznávacím znamením soustavy.

Vzhledem k maximální výšce osmi nadzemních podlaží již nebylo třeba řešit pokročilejší protipožární opatření, schodiště tak není nijak odděleno od podesty s byty. Ze stejného důvodu již nemusí mezi sekcemi být ani průchozí podlaží s evakuačními chodbami. Nově přibyly koncové řadově-rohové sekce, s jejichž pomocí se daly tvořit pravoúhlé bloky. V bytech se užívalo umakartových jader a dispozice bytů měly díky tomu blízko k variantám T06B v jiných krajích.

Velice příjemnou vlastností soustavy T06B-BTS bylo přidání rozponu 4,2 m. Výchozí rozpon 3,6 m zůstal zachován a rozpon 4,2 m se používal jen ve vybraných modulech. Větší rozpon neměl vliv na dispozice bytů, pouze vybrané místnosti dostaly větší šířku. Větší rozpon přibyl až v průběhu realizace soustavy a ne všechny domy jej dostaly. Domy T06B-BTS se dvěma rozpony dostaly označení T06B-BTS 420 cm a příklad takového domu je na půdorysu výše (zvětšená jsou dvě pole zleva). Zvenčí takový dům poznáte podle specificky členěných trojkřídlých oken, která se vejdou jen do zvětšených modulů.

Důležitou kapitolou soustavy T06B-BTS jsou věžové domy, které se začaly stavět ihned v počátcích výstavby soustavy. Věžové domy T06B-BTS nakonec obsadily v Ostravě první místo co do počtu. Mnoho jich bylo postaveno i v jiných městech – například v Bohumíně nebo Orlové. Výstavba probíhala dokonce v Praze, kam se věžové domy dovážely (ve vlacích po panelech) v rámci tzv. mezikrajové výpomoci. Výška věžových domů byla vždy 12 nebo 13 nadzemních podlaží, ke kterým se ještě přidalo jedno neúplné podlaží ve středové ose domu. Zdánlivě mají všechny věžové T06B-BTS stejný půdorys, ale není tomu tak – existují dvě dispoziční sekce. Jedna má na podlaží pět bytů a druhá šest, zvenčí mezi nimi rozdíl poznáte jen podle míry předsazení dvou modulů s lodžiemi v ose hlavního průčelí. Experimentálně se postavilo několik věžových T06B-BTS s výškou 17 nadzemních podlaží. Z této experimentální větve později vznikla soustava VP-OS (viz rok 1982). Typickým prvkem věžových domů jsou předsazené stabilizační dílce nad lodžiemi v nejvyšších podlažích. Věžové domy T06B-BTS také jako jediné domy v soustavě T06B-BTS zdědily po předchůdci (T06B-OS-70) ustoupený parter na průčelích.

Soustava T06B-BTS se ve velké míře stavěla v Ostravě a Karviné, dále ji často najdeme v Orlové, Bohumíně, Českém Těšíně nebo třeba Vrbně pod Pradědem. T06B-BTS lze najít i v menších městech severní Moravy, například ve Fulneku. Zajímavé je, že se úplně vyhnula Opavě, která ale běžně přejímala soustavy z Ostravy. Obdobná situace je ve Frýdku-Místku, kde vznikla jen trojice věžových domů (navíc se sníženou podlažností). V Havířově se soustava vyskytuje pouze ve formě věžových domů (a jednoho trochu atypického řadového domu). Nejsevernější výskyt je v obci Osoblaha.

T06B-JČ R73 / 1973–1979~ / krajská soustava (CZ) / České Budějovice

Původní soustava T06B-JČ procházela různými revizemi prakticky od svého počátku v roce 1963, nejvýraznější revize ale přišla až v roce 1973. Dodatek v názvu soustavy (R73) tak odkazuje na revizi z roku 1973. Inovací prošla například skladba střešního pláště. Největší viditelnou novinkou je nahrazení balkonů zapuštěnými lodžiemi. Obvodový plášť vychází z předchůdce, je tedy keramický s parapetním členěním a tloušťkou 300 mm. Shodná zůstala i skladba oken.

Zapuštěné lodžie mají hloubku 1,2 m a používají okenní sestavu, která zabírá celou plochu lodžiové stěny. Kolem lodžií je stylový lem, který dobře zvýrazňuje svislé linie lodžií. Užití zapuštěných lodžií si vyžádalo citelné změny dispozic bytů, vznikly i nové typy sekcí, například řadová koncová, která ukončuje blok a má štít osazený okny i lodžiemi. Příklad takové sekce je na půdorysu níže.

Varianta R73 se stavěla v Českých Budějovicích, Písku, Strakonicích, Táboře nebo v menších městech a obcích Jihočeského kraje, například v Protivíně.

1974

BA-NKS / 1974–1987~ / celostátní soustava (SK), krajská soustava (CZ)

Vývoj nové konstrukční soustavy (NKS) pro výstavbu na území Slovenské socialistické republiky začal v roce 1969. Novou soustavu zpracoval Študijný projektový a typizačný ústav v Bratislavě. Název BA-NKS tedy značí Bratislava – nová konstrukční soustava. Strojní vybavení paneláren bylo zakoupeno od firmy Thomas Schmidt v Dánsku. Tato firma mimo strojního vybavení také pomáhala s vývojem nové soustavy a garantovala jí statickou a stavební bezchybnost. Dánské strojní vybavení bylo dodáno do paneláren v Bratislavě a Prešově – právě v těchto městech byl vývoj soustavy v roce 1974 završen výstavbou nulté série domů BA-NKS. Konstrukční soustava BA-NKS byla pro Slovensko přelomová – byl to první zástupce NKS, ze kterého později dalšími modifikacemi těžily slovenské soustavy až do ukončení panelové výstavby. Typový podklad byl Ministerstvem stavebnictví Slovenské socialistické republiky schválen v roce 1975, čímž mohla začít plošná výstavba, a to doslova – soustava BA-NKS se stavěla téměř na celém území Slovenska.

Konstrukční soustava BA-NKS má v duchu zásad NKS více rozponů – 4,2, 3 a 2,4 m. Samozřejmostí je sendvičový obvodový plášť, ve kterém se nachází 80 mm izolace z polystyrenových desek, přičemž celková tloušťka obvodového pláště je 290 mm. Panelákovou zajímavostí obvodového pláště je fakt, že ačkoliv má soustava BA-NKS příčný nosný systém, obvodový plášť je součástí nosné konstrukce a slouží k podélnému ztužení – proto u domů BA-NKS nenajdete podélně ztužující stěny uvnitř dispozic bytů. Dílce obvodového pláště měly vždy hladkou bílou fasádu. Specifické je řešení viditelných čel obvodových dílců – na průčelí nejsou čela štítových dílců vidět, stejně tak nejsou vidět čela lodžiových bočnic. Naopak na štítu jsou neobvykle vidět čela průčelních dílců.

Další konstrukční zajímavosti se týkají výtahů – jejich šachty jsou tvořeny z prostorových prefabrikátů (jedno patro šachty je z jednoho kusu železobetonového dílce). Šachta je proto samonosná a od zbylých konstrukcí domu je oddělena centimetrovou dilatací, čímž je výrazně zamezeno přenosu vibrací a hluku z provozu výtahu do bytů. Řešení výtahové šachty bylo velmi progresivní a následně jej převzaly mnohé další soustavy. Druhou zajímavostí je užití bubnových osobních výtahů (BOV), které mají strojovnu v suterénu – z toho důvodu mají panelové domy BA-NKS dokonale rovné střechy, ze kterých nijak nevyčnívají budky strojoven výtahů. Provoz bubnových výtahů je tišší, protože strojovna v suterénu je méně hlučná a dál od nejbližších bytů. Nosná lana výtahu se navíjejí na dva bubny, odtud název bubnový výtah. Zajímavostí výtahů (v prvních letech výstavby) jsou laminátové kabiny se zaoblenými rohy. Jelikož se výtahy BOV vyráběly jen do výšky osmi nadzemních podlaží, mají věžové domy BA-NKS (jejich výška je nad 8 NP) klasické trakční osobní výtahy (TOV) se strojovnami na střeše.
Zajímavé jsou i plně zapuštěné lodžie – ty mají v některých sekcích hloubku 1,8 m. Taková hloubka lodžie dokonce umožnila realizovat druhý vstup na lodžii z boční stěny sousedící s kuchyní (viz pravý byt na půdorysu níže). Boční vstupy na lodžie jsou prvkem nejstarších domů BA-NKS, následně se přestaly používat. Lodžiová stěna byla dřevěná, obložená lakovanými palubkami, kterými byly obložené i bočnice lodžií. Věžové domy lodžie ani balkony nemají. Bodové domy jsou zcela shodné s těmi věžovými – samozřejmě až na počet podlaží.

Společné prostory řadových sekcí využívají modul 2,4 m a lze je rozdělit na dvě varianty – bez výtahu a s výtahem. Dvojramenné schodiště s mezipodestou je bohatě prosvětleno souvislou ocelovou prosklenou stěnou. Mezipodesty jsou od prosklené stěny mírně odsazené, díky tomu je prosklení skutečně souvislé na celou výšku domu. Mezi příčnými nosnými stěnami a schodišťovými rameny je přiznaná mezera, schodišťová ramena mají navíc zdobný lem na bočnicích – jeden z dobrých rozpoznávacích prvků soustavy BA-NKS. Na typickém podlaží všech řadových sekcí najdete vždy jen dva proti sobě umístěné vstupy do bytů. V případě čtyřpodlažní zástavby bez výtahu podestou s byty společné prostory končí, u vyšší zástavby ale společné prostory zabírají celou hloubku modulu a chodba má tak okna na dvě světové strany. V prodloužení společných prostor se nachází výtahová šachta a za ní poměrně zbytečné místo, kde je jen svislý rozvod elektroinstalace s elektroměry. U nízké zástavby tento prostor s elektroměrem, jakožto i prostor výtahu, připadá jednomu z bytů jako malá místnost.

Mezipodesty jsou uložené na konzolkách osazených do příčných nosných stěn. Styk není přímý, mezi konzolkou a mezipodestou je ještě izolační gumová vrstva, která zabraňuje přenášení vibrací z chůze po mezipodestě do příčných nosných stěn. Ze stejného důvodu je mezipodesta, stejně jako schodišťová ramena, oddělena od příčných nosných stěn přiznanou mezerou.

Prešov byl jedním z prvních měst, kde se soustava BA-NKS začala stavět, a v následujících letech se tam dočkala i specifického vývoje. V Prešově proto najdeme unikátní plné rohové sekce a specifické věžové a bodové sekce. V Prešově jsem narazil na několik odlišných variant společných prostor u vyšší zástavby řadových sekcí s výtahem – konkrétně na onen prostor za výtahovou šachtou, který jsem popisoval výše. V Prešově mají některé domy tento prostor od výstavby přičleněný k jednomu z bytů jako malou místnost navíc. Elektroměry, které se v tomto prostoru správně mají nacházet, se tísní v uličce vedle výtahu. V jiném domě byly elektroměry navíc ještě schované za dalšími dveřmi. Prešov se zkrátka ze zaběhlých standardů soustavy BA-NKS vymyká.

Velice zajímavá jsou bytová jádra. Koupelna je tvořena betonovým prostorovým prefabrikátem – celá koupelna tedy přijela na stavbu jako betonová krychle, která se do bytu osadila jeřábem. Koupelna je z čelních stran (strana s dveřmi a protější strana) vyrobena ze šest centimetrů tlustých stěn, její boky pak mají čtyři centimetry. Koupelna má vlastní podlahu a strop, proto je v úrovni prahu dveří koupelny nepatrný schodek. Záchod je tvořen z klasických příček (tloušťka 8 cm), kterými přímo navazuje na modul s koupelnou. Podlaha WC je v úrovni zbylých podlah, proto při pohledu na celé jádro můžete vidět, že dveře do koupelny jsou o něco výš než dveře na WC. Zajímavá je i podlouhlá instalační šachta, která tvoří příčku mezi koupelnou a WC. Nepraktická je druhá instalační šachta v rohu vedle kuchyňské linky. Po několika letech výstavby byla tato druhá šachta zrušena.

Soustava měla v nabídce několik katalogových sekcí, často se jednalo o tzv. dvojsekce, které tvořily jeden dilatační celek čítající dvě adresy. Jako příklad půdorysu soustavy BA-NKS jsem zvolil sekci, která má pouze čtyři moduly, na kterých se rozkládají dva byty. Jedná se o nejstarší variantu sekce z roku 1974, proto na lodžie vedou i boční vstupy. Ze stejného důvodu najdete za výtahem se zaoblenou kabinou (taktéž typickou pro první roky výstavby) značně rozměrnou skříň elektrických rozvodů. Pozdější výstavba měla tuto skříň výrazně menší.

Soustava BA-NKS se na Slovensku stavěla zhruba do roku 1979. Proč ale v nadpisu této kapitoly uvádím, že se soustava stavěla zhruba do roku 1987, když se na Slovensku přestala stavět na konci 70. let? Důvodem je výstavba původní soustavy BA-NKS v Česku, konkrétně v severních Čechách. Strojní vybavení paneláren od dánské firmy Thomas Schmidt totiž nebylo v roce 1974 dodáno jen do Bratislavy a Prešova, ale také do panelárny Příšovice v tehdejším Severočeském kraji.

Výstavba soustavy BA-NKS v České socialistické republice započala roku 1974 v České Lípě na sídlišti Sever, kde v ulici Havířská najdeme nejstarší domy BA-NKS smontované z panelů dodaných panelárnou Příšovice. Tato nejstarší zástavba BA-NKS, kterou najdeme ještě například ve městech Cvikov a Mimoň, byla téměř identická se Slovenskem. Rozdíly byly jen ve skladbě oken na lodžiích a řešení povrchu mezipodest. Brzy ale došlo na různé racionalizace, které začaly české paneláky BA-NKS od těch slovenských odlišovat. Modifikované varianty se stavěly až do konce 80. let. Veškerá severočeská výstavba BA-NKS byla označována jako „liberecká varianta“.

První racionalizace proběhla v roce 1976 spolu s otevřením panelárny BA-NKS v České Lípě. Z uživatelského i architektonického hlediska českým BA-NKS racionalizace uškodila – domy přišly o prosklené schodišťové stěny, které byly nahrazeny dvěma úzkými okny. Z bohatě prosvětleného schodiště se tak stala tmavá kobka. Při této racionalizaci se také zmenšila hloubka lodžií, které kvůli tomu přišly o atraktivní boční vstup z kuchyně. Naopak výhodu této racionalizace shledávám v oknech – začala se montovat otočná křídla namísto klasických, o generaci starších otevíravých křídel ze Slovenska. Začala se osazovat druhá generace výtahů BOV s modernější hranatou kabinou a ovládacím pultem uprostřed kabiny.

V roce 1978 došlo k výrazné úpravě fasády – ta byla nově tvořena vymývanou vápencovou drtí. Tento typ fasády je oproti původní hladké bílé fasádě značně odolnější a prakticky netrpí degradací. Přidávalo se černé kamenivo, které pak na panelech působilo jako zpestření. Ozvláštněním každého panelu byly tenké proužky na spodních částech, které byly z hladkého betonu. Ozdobné proužky a čela panelů se později začaly barevně natírat.

Velkým problémem z hlediska identifikace soustavy je to, že tento typ povrchové úpravy (vápencová drť s oživením černým kamenivem + tenké hladké pásky na spodních částech panelů) se od roku 1983 začal používat u tehdy nově vzniklé soustavy OP 1.21 (viz rok 1983), což znamená, že poslední BA-NKS od OP 1.21 na první pohled rozezná jen znalec. Obě soustavy se stavěly v severních Čechách, navíc mnohdy vedle sebe – například na sídlišti Rochlice v Liberci. Jako rozpoznávací znak by se dalo použít výše zmíněné neobvyklé řešení skladby dílců fasády, kdy jsou čela průčelních dílců viditelná na štítu. Soustava OP 1.21 totiž používá klasické řešení, kdy jsou naopak čela štítových dílců vidět na průčelí. Ovšem aby to nebylo tak jednoduché, tak nejčastější typ věžového domu OP 1.21 přebírá atypický způsob skladby obvodového pláště ze soustavy BA-NKS. Příklad takového věžáku je na fotce níže. Ono se vlastně jedná o takový hybrid mezi BA-NKS a OP 1.21, protože v projektové dokumentaci se dočtete, že se jedná o „věžový dům v konstrukční soustavě BA-NKS s dispozicí OP 1.21“. Tedy ten věžák vypadá jako BA-NKS, je to BA-NKS, ale přitom se oficiálně řadí do soustavy OP 1.21. Na druhé fotce je čistokrevný panelák OP 1.21, můžete vidět opět prakticky shodné řešení fasády jako u BA-NKS, ale čela štítů již jsou viditelná, stejně jako čela lodžiových bočnic. OP 1.21 má také klasické budky strojoven výtahů na střeše a může mít lodžie i ve třímetrovém modulu. Pokud jste uvnitř domu, lze jako hlavní rozpoznávací znak použít schodiště – to má soustava OP 1.21 poměrně odlišné a hlavně má výtahovou šachtu mezi schodišťovými rameny. Specifikem soustavy BA-NKS je také obrácení směru schodiště – pravé rameno vede nahoru a ne dolů (při pohledu z podesty s byty). Toto řešení je u slovenských soustav časté, u českých se ale běžně nevyskytuje.

Severočeské BA-NKS najdeme zejména v Liberci, České Lípě a Jablonci nad Nisou, dále například ve Varnsdorfu a Doksech.

B70 / 1974–1980~ / lokální soustava (CZ), krajská soustava (SK)

Konstrukční soustava B70 byla vyvinuta v Brně, odtud písmeno B v názvu, číslovka 70 pak odkazuje na 70. léta, ve kterých se měla soustava stavět. Prototyp byl postaven v roce 1974 v městské části Brno-Komín. Téhož roku započala v Brně výstavba sídliště Československo-sovětského přátelství, které dnes známe jako Bohunice. Kolem soustavy B70 panují mýty, že je převzatá ze Sovětského svazu, čemuž by původní název sídliště Bohunice odpovídal. Stejně tak členité půdorysy soustavy B70 jsou opravdu podobné části sovětských paneláků… Tak jak to se soustavou B70 vlastně je?

Pravdou je, že soustava B70 vznikla jako brněnská reakce na úkol vyvinout Nové konstrukční soustavy (viz rok 1967). Soustava je opravdu vyvinutá v Brně, avšak strojní vybavení panelárny se k nám skutečně dovezlo ze Sovětského svazu – odtud možná onen mýtus přišel. B70 je jediná ze soustav řady NKS, která se nevyráběla na strojním vybavení ze západních zemí. Dále jsem se dostal k informaci, že se B70 vyvinula na objednávku ze Sovětského svazu – domy B70 by se tedy měly nacházet i na jeho území. Zatím jsem ale B70 nikde na území bývalého Sovětského svazu nenašel, jedinou výjimkou je město Užhorod na Ukrajině, které leží na dohled od slovenských hranic. Slováci soustavu B70 v roce 1976 převzali a na svém území ji běžně stavěli. Z nějakého důvodu pak postavili i velkou část sídlištní zástavby v Užhorodě, a to právě ze dvou svých soustav.

Soustava B70 je zajímavá svou tzv. buňkovou typizací – vytvořilo se několik katalogových bytových jednotek, ze kterých se následně daly skládat celé sekce jakožto hotové domy. Prakticky tak vždy máme dlouhé společné prostory s jednoramenným schodištěm, na které ze všech stran navazují jednotlivé byty, jež svými výstupky místností tvoří velice členitý půdorys celé sekce. Při pohledu na domy B70 tak můžete doslova žasnout nad odvážnou plasticitou fasády, ve skutečnosti se ale jednotlivé byty napříč různými sekcemi často opakují. Jednotlivé půdorysně složité sekce se spojovaly do větších struktur, které daly sídlišti Bohunice velice neobvyklý urbanismus. Bylo to něco úplně nového, což se pro NKS (neboli Nové konstrukční soustavy) skvěle hodilo.

Četné rizality, obnažená nároží, různé zapuštěné osy – tím vším soustava B70 opravdu nešetří, zároveň se to vše negativně projevuje na energetické náročnosti domů. Dovolit si takovou parádu soustava B70 mohla díky svému pokročilému obvodovému plášti, který sázel na tehdy progresivní sendvičovou konstrukci. Konkrétně byla tloušťka obvodových panelů 270 mm, ze kterých 60 mm připadalo na tepelnou izolaci z polystyrenu. Soustava nabízí částečně zapuštěné lodžie nebo balkony, a to jen ve svém největším modulu, který má délku 4,8 m. Dále nabízí ještě moduly 3,6 a 2,4 m. Lodžiová stěna je dřevěná a ukázala se jako jeden z tepelně nejslabších článků soustavy. Většinu plochy lodžiové stěny zabírá sice okno a balkonové dveře, zbylá plocha stěny ale svou dřevěnou konstrukcí se 40 mm tepelné izolace mezi deskami nemůže konkurovat běžnému betonovému panelu. K ochlazení místností s lodžiemi přispívá i řešení podlah lodžií nebo balkonů, které není ničím jiným než prostým prodloužením stropního panelu dané místnosti. Přesah stropního panelu, který tvoří podlahu lodžie či balkonu, je specifický tím, že má u nejstarší zástavby odlehčený podhled. Po několika letech výstavby přibyly do podhledu ještě další výztuhy, které u soustavy B70 zůstaly už do konce výstavby, také se upustilo od dřevěných lodžiových stěn. Soustava B70 ráda používala okna šířky 150 cm, která byla u nejstarších domů dělená v poměru 60/90 cm, u novějších domů se pak jednalo o jednokřídlá kyvná okna.

Společné prostory vás bezpečně ujistí, že se nacházíte v soustavě B70. Především svým jednoramenným schodištěm, které jako jediné v československých soustavách není nijak odlehčené – kvůli tomu trpí na průhyby pod vlastní váhou, což je typicky vidět na obkladech kolem schodiště, které zůstaly v původní výšce. Druhým specifikem společných prostor soustavy B70 je výtah – ten má strojovnu umístěnou v suterénu, tedy řešení shodné se soustavou BA-NKS, avšak v případě B70 je výtah umístěn v šachtě z ocelových rámů, které jsou vyplněné drátosklem. Domy B70 tedy díky strojovnám v suterénu nemají na střechách budky strojoven výtahů. Výjimku tvoří věžové domy, jelikož výtahy se strojovnou v suterénu se vyráběly jen do maximální výšky osmi nadzemních podlaží. Okna schodiště byla ocelová a přes celou výšku podlaží. Celkově lze společné prostory panelových domů B70 shrnout jako dlouhou chodbu s jednoramenným schodištěm zakončenou výtahem v prosklené šachtě.

Výstavba soustavy B70 probíhala při několika dílčích úpravách zhruba do roku 1980, kdy byla nahrazena revidovanou variantou B70-R (ta zatím není součástí tohoto přehledu). Je zajímavé, že z Brna se původní soustava B70 prakticky nikam v Česku nerozšířila. Revidovaná varianta se sice stavěla už i mimo Brno, avšak ona původní varianta B70, která nedokázala opustit jihomoravskou metropoli, paradoxně udělala velkou kariéru na Slovensku. Stavoprojekt Prešov v roce 1976 upravil typové podklady brněnské soustavy B70 pro výstavbu na Slovensku a následně se tato soustava ve velkém začala u našich sousedů stavět. Soustava B70 se stavěla ve východní části Slovenska, tedy v dnešním Prešovském kraji a východní části Košického kraje, naproti tomu ji najdeme i doslova na opačném konci země v západní části Trenčínského kraje.

Na Slovensku byl vývoj soustavy podobný tomu v Brně. Původní řešení podlah lodžií se stavělo jen několik let, následně dostaly podlahy lodžií více žeber. Původní členění oken zůstalo v určitých oblastech stále stejné, pouze menší množství domů dostalo kyvná okna. Dalo by se říct, že vývoj soustavy B70 na Slovensku v původní formě ustrnul, ale v 80. letech Slováci překvapili a vyvinuli zcela novou variantu B70 – ta už s touto původní variantou neměla téměř nic společného (viz rok 1983 a soustava B70-R 7/P).

1975

Larsen-Nielsen / 1975–1980~ / lokální soustava (CZ) / Praha

Konstrukční soustava Larsen-Nielsen byla ryze pražskou záležitostí. Jak název napovídá, nejedná se o tuzemskou soustavu, technický základ je totiž v dánském systému Larsen-Nielsen, který licenčně zakoupila tehdejší vláda, a to především kvůli technologii strojního vybavení panelárny, které jsme v odpovídajícím množství a kvalitě nebyli schopni sami vyrobit. Licence konstrukční soustavy znamenala, že jsme dostali hotovou stavebnici – tedy vyřešené všechny styky mezi panely, tvary čel panelů atd., avšak finální vzhled a dispozice jsou tuzemským dílem. V Dánsku tedy opravdu nenajdeme paneláky shodné s těmito v Praze. V soustavě bylo kompletně užito československé vybavení, jako jsou výtahy, kuchyňské linky, okna atd.

Soustava Larsen-Nielsen má příčný nosný systém a obsahuje tři rozpony: nejmenší s délkou 2,4 m, střední s klasickou délkou 3,6 m a největší s délkou 4,8 m – ten umožňoval i rozdělení pole příčkou na menší místnosti. Obvodový plášť měl pokročilou konstrukci se střední tepelnou vrstvou z polystyrenu, čímž splňoval zásady Nových konstrukčních soustav. Řešení styků mezi dílci bylo dobře promyšlené a soustava má opravdu ukázkové spáry, které mají rovnoměrnou tloušťku a přesně na sebe navazují. Fasáda je krytá vymývanými oblázky a nikdy nebyla probarvována. Soustavu dobře poznáte především podle předsazených lodžií s výraznou hloubkou 1,6 m. U vybraných sekcí se vyskytují i zapuštěné lodžie se standardní hloubkou 1,2 m.

Dobrým rozpoznávacím znamením je řešení schodiště, které nabízí unikátní detaily, jaké u jiných soustav nenajdete. Schodišťová ramena jsou jediným prvkem, který je vizuálně shodný s dánskými originály Larsen-Nielsen. Soustava užívá dvojramenné schodiště s mezipodestou – na tom by nebylo nic neobvyklého, avšak mezipodesta není umístěná u fasády, ale směrem do středu domu – kvůli tomu domy na fasádě postrádají okna v mezipatrech, která jsou jinak pro paneláky a bytové domy typická. Milovníky paneláků a spár potěší přiznané spáry mezi schodišťovými rameny a (mezi)podestami – to je jeden z typických poznávacích znaků soustavy. Úplnou jistotu, že se nacházíte v paneláku Larsen-Nielsen, vám dodá samotný tvar schodišťových ramen – ta mají po okrajích lem, který vede jak po schodnici, tak po podschodnici. Takový lem v jiné soustavě nenajdete. Jelikož soustava nabízí v naprosté většině řadové sekce, které navíc často dosahují výšky nad osm nadzemních podlaží, najdete ve vybraných podlažích evakuační chodby, které spojují až tři vedle sebe stojící sekce.

První objekty vznikly v roce 1975 na pražském sídlišti Bohnice, následně se soustava rozšířila i do jiných částí města (Modřany, Jižní Město) a stala se druhým nejčastěji zastoupeným typem panelových domů hlavního města – tedy přičteme-li do celkových čísel i druhou generaci Larsen-Nielsen, ale o tom až v roce 1980.

1976

Pro rok 1976 se chystá důležitá slovenská soustava.

1977

Pro rok 1977 se chystá důležitá plzeňská soustava.

1978

Pro rok 1978 se chystá slovenská lokální soustava.

1979

VVÚ-ETA (Středočeská) / 1979–1992~ / krajská soustava (CZ) / střední Čechy

Pražská konstrukční soustava VVÚ-ETA byla pro výstavbu ve Středočeském kraji mírně upravena. Konkrétně došlo ke změně technologie obvodového pláště, čímž vznikla středočeská varianta této soustavy. Konstrukční principy středočeské soustavy VVÚ-ETA zůstaly oproti pražské variantě beze změny – soustava tak používá stropní panely s délkou šest a tři metry, které jsou převážně příčně uložené (mnohé sekce mají kombinovaný nosný systém). Šestimetrový rozpon dovoluje užití nenosných příček v bytech. Lodžie v šestimetrovém modulu jsou předsazené nebo zapuštěné, ve třímetrovém modulu jsou lodžie pouze zapuštěné. Středočeskou variantu soustavy VVÚ-ETA lze rozdělit na starší a novější provedení, přičemž hlavní odlišnosti spočívají právě v řešení obvodového pláště.

Obvodový plášť je prakticky jedinou a zároveň nejviditelnější změnou oproti pražské variantě. Zatímco pražská varianta užívala pokročilý sendvičový obvodový plášť se středovou vrstvou polystyrenu jakožto tepelné izolace, středočeská varianta sázela na výrobně a konstrukčně jednodušší pórobetonový obvodový plášť. Pórobeton je lehký stavební materiál, který má dobré tepelně-izolační vlastnosti, takže se jako levnější alternativa sendvičového pláště dal bez problémů použít. Vzhled pórobetonového obvodového pláště byl oproti pražskému typu výrazně odlišný, což bylo dáno provedením fasády. Pražská varianta měla pohlednou a trvanlivou fasádu z oblázků, kdežto středočeská pórobetonová varianta byla krytá tenkovrstvou bílou fasádou. Čas brzy ukázal, že tenkovrstvá bílá fasáda je náchylná ke znečištění, to byl ale ten menší problém… Jednotlivé dílce obvodového pláště nejsou z jednoho kusu, ale jsou složené z několika menších částí. Pro zakrytí jednoho šestimetrového pole je užito celkem pěti dílců, které po vzájemném spojení (přímo v panelárně) tvoří výsledný celostěnový dílec. Problémem se ukázaly právě spoje mezi jednotlivými částmi obvodového dílce, které časem začaly pracovat, čímž na tenkovrstvé fasádě vznikly nevzhledné trhliny. V prvních letech výstavby byl obvodový plášť řešen tak, že při pohledu na finální fasádu mají jednotlivé panely specifický tvar ležícího písmena E – nad okny tak chybí nadpraží, které je schováno za ozubem ve spodní části každého nadřazeného dílce. Toto starší řešení obvodového pláště používalo poměrně dlouhá okna jednotlivých místností, někdy i trojkřídlá. Velkým rozdílem oproti pražské variantě VVÚ-ETA byla absence meziokenních izolačních vložek. Atika má 10 větracích otvorů, které jsou rozdělené do dvou skupin po pěti – to je skvělý rozpoznávací prvek, který u jiné soustavy nenajdete.

Zhruba v polovině 80. let došlo k racionalizaci obvodového pláště, která soustavě dodala poměrně odlišný vzhled. Stále se jedná o pórobetonový plášť a stále je jeden obvodový panel složen z pěti menších dílců, avšak podstatně se změnila jejich skladba. Parapetní hranoly již nejsou dva na sobě, nově je jeden pod okny a druhý nad okny. Vzniká tak velice zajímavý jev, kdy je parapet stejně vysoký jako nadpraží. Okna jsou proto přesně ve středové ose dílce, což slouží jako skvělé rozpoznávací znamení. Tloušťka obvodových dílců je 300 mm a nově se užívaly i barevné nástřiky fasády, základem ale stále zůstával bílý podklad. Došlo také ke zmenšení délky oken, v některých případech bylo dokonce dvoukřídlé okno nahrazeno jednokřídlým. V případě štítových stěn se u vybraných domů namísto pórobetonu užíval plášť z pražské varianty VVÚ-ETA, tedy dílce se sendvičovou konstrukcí a fasádou z jemných oblázků. Omlazené provedení středočeské varianty se stavělo ve výrazně větší míře než starší provedení s panely ve tvaru ležícího písmena E. Atika s desítkou větracích otvorů rozdělených na dvě poloviny zůstala u novější varianty beze změny a je tak sjednocujícím prvkem obou provedení.

Nabídka sekcí vychází z pražské varianty VVÚ-ETA. V případě čtyřpodlažní zástavby je k dispozici dokonce více typů sekcí než v Praze, ovšem u osmipodlažních domů je nabídka zhruba poloviční. Pro výškovou zástavbu (12 NP) se u středočeské varianty VVÚ-ETA užívalo jen jedné jediné sekce. Ačkoliv jsou dispozice bytů víceméně shodné s těmi v pražské variantě, najdeme u středočeského provedení určité drobné odlišnosti, a to zejména v oblasti oken. Některá okna jsou na délku zmenšená, jinde mají středočeské sekce dokonce okna navíc – konkrétně v místnostech s komorami u některých řadových sekcí. Drobné dispoziční rozdíly jsou patrné také například v umístění a velikosti vestavěných skříní. Půdorys níže patří koncové řadové sekci, která má okna na štítu a ve dvou krajních modulech vykazuje výrazně zvětšenou hloubku. Tento typ sekce je k vidění například v ulici Jana Palacha 1105 v Mladé Boleslavi a může se vyskytovat i jako samostatně stojící (bodová) sekce.

Na základě půdorysu výše už víte, že středočeská varianta soustavy VVÚ-ETA se stavěla v Mladé Boleslavi. Mezi další města s větším zastoupením této soustavy patří Kladno, Beroun, Nymburk nebo Brandýs nad Labem. Soustavu dále najdete v Kolíně, Poděbradech nebo Neratovicích. Větší díl výstavby středočeské varianty VVÚ-ETA připadal na severní polovinu Středočeského kraje. Menší komplikací při identifikaci může být fakt, že se tato středočeská varianta stavěla v omezené míře i přímo v Praze – například v severní části sídliště Řepy. Zajímavým unikátem jsou také studentské koleje na Jižním Městě, které kombinují dílce středočeské a pražské varianty VVÚ-ETA.

1980

OP 1.11 / 1980–1994~ / krajská soustava (CZ) / Morava

Konstrukční soustava OP 1.11 patří k těm nejmodernějším, které u nás vznikly. S touto soustavou vznikla nová řada P, která reflektuje poznatky z dosavadní panelové výstavby a splňuje přísné požadavky tehdy již platné tepelně-technické revize. Jednou z novinek byla maximální míra unifikace – dílce pro soustavu OP 1.11 měly být záměnné mezi různými kraji – v případě výpadku výroby tak mohl jeden kraj pomáhat druhému, a to jen tím sortimentem dílců, který zrovna chyběl. Mezi charakteristické prvky soustavy OP 1.11 patří užití více rozponů, obvodové panely bez viditelných nadpraží a široké spáry mezi dílci. Vzhled je strohý, ale funkční. Soustava využívá výhradně zapuštěné lodžie a v prvních letech výstavby měly domy hladkou bílou fasádu.

Mezi hlavní trumfy soustavy patří její obvodový plášť se sendvičovou konstrukcí – obvodové dílce mají tloušťku 300 mm a v jejich středové části se mezi betonovými vrstvami nachází 80 mm polystyrenu jakožto tepelné izolace. Okna byla do panelů osazena již v panelárně, kde se rovněž nanášela i typická bílá fasáda. To značně urychlilo samotnou montáž domů na staveništi, což je ostatně podstata panelové technologie – maximálně zrychlit výstavbu. Pro zefektivnění prací měla soustava i mnoho dalších vylepšení. Například výtahová šachta se skládá z prostorových prefabrikátů, což znamená, že každé podlaží tvoří jeden ucelený dílec šachty vyrobený přímo v panelárně. Na stavbě se tak už nemusely pracně svařovat čtyři ploché dílce pro dosažení stejného výsledku.

Pro soustavu jsou typické především řadové sekce, které mají zadní průčelí vždy orámované lodžiemi v třímetrovém modulu v krajních polích. Dále jsou to již zmíněné dílce bez viditelného nadpraží oken a velice jasný rastr spár, který díky užití více rozponů (2,4 m, 3 m a 4,2 m) nechává poměrně dobře vyčíst vnitřní dispozici místností. Paleta sekcí se měla postupně rozšiřovat, k čemuž v menší míře i došlo. Nejčastěji se však stavěla sekce s označením 42d4 – ta obsahovala dva identické byty 3+1 s dobrou dispozicí a mezi nimi ne příliš povedený středový byt 2+1. Půdorys níže patří právě sekci 42d4.

V polovině 80. let prodělala soustava OP 1.11 racionalizaci, při které došlo ke změně styků mezi panely a soustava dostala nové řešení atiky. Nejviditelnější inovací se stal nový typ fasády, kterou tvořila sypaná mramorová drť. Tento povrch se ukázal jako velice trvanlivý a fasády vypadají i po desetiletích provozu stále velmi dobře. Typický okrový odstín kameniva byl často doplněn barevnými nástřiky, zejména na atice nebo lodžiích. Při racionalizaci vznikla i nová plná rohová sekce s označením 444R, díky které bylo možné stavět pravoúhle zalomené bloky. Soustava OP 1.11 ani po modernizaci nenabízela věžové domy, maximální výška zástavby činila osm nadzemních podlaží. Ve větší míře se však začaly stavět bodové sekce, které prošly drobnou úpravou v podobě zvětšení jednoho z krajních modulů.

Výstavba započala v Olomouci a brzy se rozšířila jak do okolních měst a obcí, tak i do vzdálenějších sídel, jako je Břeclav nebo Hodonín. Jelikož na vývoji OP 1.11 spolupracovali i odborníci z Ostravy, probíhala výstavba ve velkém rozsahu přímo v Ostravě a v městech, která přebírala ostravské konstrukční soustavy – například v Havířově nebo Českém Těšíně. Prakticky by se soustava OP 1.11 dala označit za moravskou, protože její výstavba pokrývala obrovské území Moravy. Domy soustavy OP 1.11 najdeme překvapivě i v Praze – jedná se však o speciální pražskou variantu, o které se dočtete v roce 1984.

Larsen-Nielsen – 2. aplikace / 1980–1994~ / lokální soustava (CZ) / Praha

Konstrukční soustava Larsen-Nielsen prošla začátkem 80. let výraznou modernizací. Stále platí, že se jedná o systém s dánskými kořeny, který se stavěl výhradně na území hlavního města Prahy. Soustava byla zcela přepracována – nové je architektonické pojetí, vnitřní dispozice i celé sekce. Tato modernizace byla nazývána jako druhý aplikační záběr soustavy Larsen-Nielsen.

Mezi nejviditelnější prvky patří hladké pásky z pohledového betonu, které najdete ve spodní části každého z obvodových panelů. Tyto pásy tvoří příjemný kontrast ke zbylému povrchu dílců, který je tvořen vymývanými oblázky. Podle tohoto detailu můžete soustavu výborně identifikovat – ovšem pouze do chvíle, než dojde k zateplení – to totiž vizuální rozdíly mezi jednotlivými typy panelových domů zcela stírá. Obvodový plášť byl zesílen, konkrétně se zvýšila tloušťka tepelné izolace z polystyrenu na 80 mm.

Půdorysy jsou nyní členitější a soustava ráda využívá četných rizalitů. Oproti první generaci byly přepracovány i dispozice bytů – především odpadly až příliš malé a úzké dětské pokoje. Soustava využívá tří rozponů: nejmenší povyrostl na 2,7 m, střední zůstal na délce 3,6 m a největší byl zkrácen na 4,5 m. Zmenšení největšího rozponu z původních 4,8 m se může zdát jako ústupek, ale ve výsledku bylo spíše ku prospěchu. Takto zmenšené pole již totiž neumožňovalo nešetrné rozdělování prostoru na dvě miniaturní místnosti pomocí nenosné příčky.

Schodiště zcela vychází z první aplikace soustavy Larsen-Nielsen (viz rok 1975). Na chodbách domů tak vždy najdeme dvojramenné schodiště s mezipodestou a přiznanými spárami mezi jednotlivými dílci. Mezipodesta může být situována jak ve středu půdorysu, tak při fasádě. Nechybí ani typické olemování schodišťových ramen, podle kterého soustavu Larsen-Nielsen bezpečně poznáte. Druhá aplikace již v nemá evakuační chodby propojující sousední sekce.

Soustava byla stavěna ve stejných lokalitách jako první generace – tedy v Modřanech, Jižním Městě a v Bohnicích. Navrch přidala i nové lokality, jako je Barrandov, Černý Most, Hodkovičky a další.

1981

R-T06B-NA / 1981–1993~ / krajská soustava (SK) / Nitra

Konstrukční soustava T06B-NA (která prozatím není součástí tohoto přehledu) se stavěla od 60. let a do roku 1976 prošla několika racionalizacemi. Ta největší však nastala až v roce 1981. Označení soustavy se tehdy změnilo na R-T06B-NA, kde písmeno R odkazuje právě na slovo racionalizace. Důvodem této výrazné proměny byla tepelně-technická revize z roku 1978, takže se změny týkaly především obvodového pláště. Úpravou ovšem prošla i střecha, izolace suterénu a také styky mezi nosnými dílci – prakticky došlo k modernizaci téměř celé soustavy.

Nejviditelnější změny jsou patrné na obvodovém plášti. Ten je sice stále složen ze spínaných pórobetonových dílců, ale jeho tloušťka byla zvýšena z původních 240 mm na rovných 300 mm – díky tomu plášť splňoval přísnější tepelně-izolační požadavky nové normy. Úpravou prošla i okna – v některých místnostech se začala osazovat menší okenní křídla, což se pozitivně projevilo v omezení tepelných ztrát. Závěsné ocelové balkony nahradily stylové předsazené lodžie z železobetonových dílců. Ty mají výrazné bočnice s konzolkami, na které je osazeno zábradlí z pohledového betonu. Charakteristickým prvkem lodžií jsou přesahy v horní části betonového dílce zábradlí. Pohledový beton zábradlí měl obtisknutou strukturu dřeva, kterou mu při výrobě obtiskla speciální gumová vložka. U malé části domů se na zábradlí vyskytuje odlišný motiv s vodorovnými vzory. Dílce zábradlí z pohledového betonu byly choulostivé a vyžadovaly zvláštní péči při převozu, skladování i montáži, což zpočátku stavbařům činilo nemalé problémy.

U sekcí převzatých z původní soustavy T06B-NA prošly vnitřní dispozice bytů drobnými úpravami. Projektanti vytvořili nové řadové sekce a také zcela nové typy bodových a věžových domů. Byty dostaly oproti původní variantě T06B-NA modernější vybavení, jako jsou nové kuchyňské linky, dveře a bytová jádra. Domy do výšky osmi nadzemních podlaží byly osazovány výtahy typu BOV se strojovnou v suterénu. Některé dispoziční sekce měly v prostoru mezipodest komory, do kterých se však přistupovalo přímo z bytů – toto zajímavé řešení je dobře patrné i na půdorysu níže.

Výstavba soustavy R-T06B-NA probíhala ve většině měst, kde se stavěla i původní T06B-NA – tedy například v Nitře, Topoľčanech, Komárně nebo Dunajské Stredě. Mohlo by se zdát, že tato racionalizace byla poslední evolucí soustavy T06B-NA, ale není tomu tak, což potvrzuje pokračování v roce 1997.

1982

OP 1.13 / 1982–1994~ / krajská soustava (CZ) / Ostrava

Konstrukční soustava OP 1.13 je ostravskou variantou soustavy OP 1.11. Prakticky jedinou odlišností je obvodový plášť, který namísto pokročilé sendvičové konstrukce sázel na jednodušší pórobetonovou spínanou konstrukci. Pórobeton měl na Ostravsku tradici i u starších soustav, a aby mohla jeho výroba v regionu plynule pokračovat, vznikla právě tato modifikace. Standardní soustava OP 1.11 se v Ostravě stavěla zcela běžně, zatímco varianta OP 1.13 sloužila spíše jako doplňková. Pórobetonový plášť měl oproti verzi OP 1.11 mírně odlišné vzezření – vyznačoval se mnohem užšími spárami a velmi hladkou fasádou, která byla často vyvedena v různých barevných odstínech.

Řadové sekce a jejich byty jsou u obou soustav totožné – pro laika jsou tak obě soustavy na první pohled navzájem nerozeznatelné. Prakticky jediným vodítkem, jak od sebe OP 1.11 a OP 1.13 odlišit, je samotná fasáda. Problém nastává v případě, kdy dojde k zateplení objektů, protože pak už nelze pouhým pohledem variantu soustavy určit. K jejímu spolehlivému určení tak potřebujete buď historické snímky domu, původní stavební dokumentaci, nebo sondu do fasády. Případně máte od dětství obsesi na paneláky (jako já) a z dob před polystyrenizací si pamatujete, kde všude byly paneláky OP 1.13. Pro všechny ostatní je tu moje pracovní mapa, ve které jsou zaevidovány všechny zjištěné domy OP 1.13. Stačí si v menu jen zaškrtnout požadované soustavy k zobrazení – mapa totiž obsahuje všechny varianty soustav OP.

V prvních letech výstavby soustavy OP 1.13 přišli projektanti s něčím, co původní soustavě OP 1.11 tehdy chybělo – s věžovými domy. Dobrou zprávou je, že věžový dům dostal několik nových architektonických prvků, takže si ho s jiným typem paneláku nespletete ani po zateplení. Věžové domy OP 1.13 mají obdélníkový půdorys, suterén v úrovni terénu a 12 obytných podlaží. Nad posledním z nich se nachází ještě neúplné 13. podlaží, které prochází středem domu, navazuje na zapuštěné osy štítů a ukrývá strojovnu výtahů se sušárnou. Specifickým prvkem těchto domů jsou lodžie situované na okrajích průčelí. Ty jsou zčásti zapuštěné a zčásti předsazené – právě podle nich věžové domy OP 1.13 bezpečně poznáte i po zateplení.

Jako ukázkový půdorys k soustavě OP 1.13 dobře poslouží právě věžový dům:

Výstavba varianty OP 1.13 probíhala především v Ostravě, Opavě a Frýdku-Místku. Dále na ni narazíme v Kopřivnici a Novém Jičíně (zde vždy s brizolitovou fasádou). V menší míře se soustava vyskytuje i v dalších městech, například v Havířově, Českém Těšíně nebo Krnově.

VP-OS / 1982–1991~ / lokální soustava (CZ) / Ostrava

Soustava VP-OS vznikla v Ostravě a uplatnila se pouze v ní a v okolních městech. Jedná se tak o typický příklad lokální soustavy a zároveň o poslední z řady ryze věžových ostravských soustav. Věžové domy VP-OS jsou vůbec nejvyšší hromadně stavěné panelové domy z celostěnových dílců (bez prvků skeletu) v celém Československu – dosahují výšky až 17 nadzemních podlaží.

Soustava VP-OS je kombinací dvou soustav – základ si bere ze soustavy T06B-BTS, po které zdědila rozpon 3,6 m, schodiště a řešení lodžií. Ze soustavy OP 1.13 si pak bere řešení obvodového pláště – tedy pórobetonové nenosné dílce a sendvičové nosné dílce. Ze soustavy OP 1.13 pochází také konstrukce stropních dílců a styky.

Architektura domů výrazně přebírá prvky z experimentálních věžových domů T06B-BTS (viz rok 1973), proto může být určení soustavy pro laika trochu složitější. Domy VP-OS mají, stejně jako typ T06B-BTS, speciální stabilizační dílce nad lodžiemi (s výjimkou průčelních lodžií) a rovněž jejich dvě nejvyšší podlaží jsou neúplná. Odlišnosti, podle kterých bezpečně poznáme VP-OS, však spatříme až při bližším pohledu. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že suterén a první nadzemní podlaží nejsou u VP-OS ustoupené. Další rozdíly byly patrné jen před zateplením – šlo o štítové panely ve tvaru písmene U a štítové lodžie, jejichž bočnice se nedotýkaly štítové stěny.

Společné prostory jsou poměrně specifické a nehrozí u nich snadná záměna s jinými soustavami. Dvojramenné schodiště je umístěno při okraji fasády a od zbylých chodeb je stavebně odděleno, takže splňuje požadavky na bezpečnou evakuaci při požáru. Výtahová hala je poměrně prostorná, jejím středem prochází nosná stěna s velkým průchodem a nadstandardem jsou dva velké výtahy TOV-500. Příjemným prvkem jsou chodby k bytům, které jsou od výtahové haly oddělené prosklenými dveřmi. Na těchto chodbách se nacházejí i praktické komory.

Jelikož domy VP-OS často dosahují výšky 17 obytných podlaží, nabízejí se z nich krásné výhledy. Tím spíš, když se dostanete na střechu, která je díky strojovně ještě o patro vyšší.

Výstavba probíhala především v Ostravě, dále na VP-OS narazíme ve Frýdku-Místku, Havířově a Opavě.

PS82-PP / ~1982–1992~ / krajská soustava (SK) / Poprad

V roce 1982 byla vyvinuta nová slovenská soustava PS82, která vznikla v několika krajských variantách. Nejvíce rozšířená je právě varianta PS82-PP, kdy zkratka PP odkazuje na město Poprad, ve kterém tato krajská varianta vznikla. Soustava PS82 je v zásadě pouze modernizovanou soustavou T06B, čímž byla tak trochu oklikou prodloužena platnost tehdy již zastaralé soustavy T06B. Přepracovány byly nejen styky dílců, ale i samotné dílce, které svou konstrukcí odpovídají soustavám NKS. Tepelně-technická revize si vyžádala výrazné přepracování obvodového pláště, který je nejviditelnější a největší inovací soustavy PS82-PP. Největší nevýhoda soustavy T06B ale zůstala – jednotný rozpon 3,6 m.

Obvodový plášť má pokročilou sendvičovou konstrukci, která vychází ze soustavy P 1.14. Tloušťka obvodových dílců činí 300 mm, ze které 80 mm připadá na tepelnou izolaci z polystyrenu. Fasáda je ze sypané drti, což je běžné u mnoha soustav z 80. let, avšak soustava PS82-PP přidává specialitu v podobě zeleně zbarveného kameniva, které se na vybraných dílcích obvodového pláště vyskytuje. Typicky zelené kamenivo můžeme vidět na štítech a panelech s okny schodiště. Podle zeleného kameniva soustavu PS82-PP velice snadno rozpoznáte, ale i dílce bez něj svou příslušnost k soustavě PS82-PP skvěle dokládají, a to specifickou drážkou, která odděluje nadpraží okna od zbytku dílce. Specifické je i řešení zapuštěných lodžií, které, obdobně jako u soustavy BA-NKS, nemají viditelná čela lodžiových příložek. Pokud jsou dvě zapuštěné lodžie vedle sebe, jejich k sobě sdružené lodžiové příložky kryje speciální izolační dílec. Soustava užívá také plně předsazených lodžií.

Soustava PS82-PP přinesla pestrou nabídku sekcí, ze kterých se dala stavět celá sídliště. Tradiční soubor řadových sekcí doplňují zalomené sekce a plné rohové sekce, dále soustava nabízí bodové a věžové sekce. Vzácně se vyskytují i chodbové sekce.

Jako ukázkovou sekci soustavy PS82-PP jsem zvolil věžovou. Dům obsahuje čtyři identické byty 3+1 a mezi nimi jeden byt o velikosti 1+1. Věžové sekce mají anomálii v podobě doplňkových modulů pro schodiště a výtahy, konkrétně o rozměrech 3,0 m, 2,4 m a 1,8 m.

V úvodu jsem zmínil, že soustava PS82-PP byla vyvinuta v Popradě, kde ji lze spatřit především na sídlišti Juh 3. Dále soustavu PS82-PP najdeme ve městech Kežmarok, Spišská Nová Ves, Svit nebo třeba Rožňava. Obecně by se typický výskyt dal lokalizovat na západním pomezí Prešovského a Košického kraje. Překvapením je atypický chodbový dům soustavy PS82-PP v českém městě Choceň, který slouží jako dům s pečovatelskou službou.

1983

OP 1.21 / 1983–1993~ / krajská soustava (CZ) / severní Čechy

Konstrukční soustava OP 1.21 vznikla v severních Čechách, kde pozvolna nahradila starší typy soustav T06B-U 78 a BA-NKS. Podle názvu se může zdát, že soustava OP 1.21 je nástupcem soustavy OP 1.11, ale není tomu tak. Řada OP se měla postupně rozrůstat o nové soustavy a varianta 1.21 je jednou z nich. Mezi inovace této soustavy patřila možnost zástavby obchodů a služeb do parteru řadových sekcí, dále sekce s bezbariérovými byty a příjemnou novinkou v řadě OP byly věžové domy. Právě stavbou věžového domu výstavba soustavy OP 1.21 v roce 1983 započala – v té době ještě neexistoval věžový dům OP 1.11 ani OP 1.13 – bylo to tedy skutečně poprvé, kdy v řadě OP vznikl věžový dům.

Konstrukční soustava OP 1.21 má příčný nosný systém a její nosné stěny mají tloušťku 150 mm. Stropy mají tloušťku 150 mm a jejich šířka činí 3 m nebo 4,2 m – z toho vyplývá, že soustava používá dva rozpony. Nenosné příčky mají tloušťku 80 mm a nenosný je i obvodový plášť – jeho tloušťka činí 290 mm, z čehož 80 mm připadá na vrstvu z polystyrenové izolace. Soustava tak patří mezi ty, které mají tzv. sendvičový obvodový plášť. Na štítech je obvodový plášť nosný a doplňuje tak soustavu příčných nosných stěn. Typická výška zástavby řadových domů je 4, 6 a 8 nadzemních podlaží. Věžové domy mají běžnou výšku 12 nadzemních podlaží, vzácně mohou být nižší nebo vyšší.

Soustava obsahuje i chodbové sekce, ty mohou mít i pouhá dvě nadzemní podlaží. Zajímavostí je, že se nepočítalo s bodovými sekcemi – ty existují pouze jako vzácné atypy. Obvodový plášť má fasádu z oblázků a jeho typickým estetickým prvkem jsou barevné proužky na spodních částech dílců, podle kterých soustavu můžete dobře poznat. Musíte si však dát pozor na záměnu se severočeskou soustavou BA-NKS, která s tímto řešením obvodového pláště přišla dříve, viz rok 1974. Soustava OP 1.21 používá pouze zapuštěné lodžie, a to v obou modulech, tedy délka lodžií je 4,2 m nebo 3 m. Lodžiová stěna je dřevěná – toto řešení soustava OP 1.21 převzala po starších severočeských soustavách. Atika je poměrně vysoká a obsahuje značné množství kulatých větracích otvorů, v některých případech jsou přes otvory kulaté krytky.

Mezi další typické prvky patří také specifická dělená okna v některých místnostech v modulu 4,2 m – mezi dvěma otočnými křídly (každé o šířce 1200 mm) je poměrně tlustá přepážka, protože daná místnost může být uživatelsky přepažena na dvě menší – například pro rozdělení dětského pokoje dle pohlaví. Místnost je na toto rozdělení připravena i tím, že má dva na sobě nezávislé radiátory, dva světelné okruhy a dvoje dveře.

U soustavy OP 1.21 existuje mnoho dispozičních sekcí, níže přikládám půdorys řadové sekce 4d24d, která je jedna z nejčastějších a obsahuje výše zmíněné byty s přepažitelnou místností. Povšimněte si také šedé místnosti vedle schodiště – ta slouží jako sušárna. Někdy si sušárnu odkoupí a přisvojí majitelé vedlejšího červeného bytu, čímž vznikne dispozice 4+1.

Soustava OP 1.21 prošla závěrem 80. let modernizací, která změnila její vzhled. Soustava při modernizaci dostala několik zajímavých a vskutku originálních prvků. Nutno dodat, že modernizovanou variantu vyráběly jen některé panelárny, proto nebyl přechod plošný a obě varianty soustavy OP 1.21 se stavěly souběžně, a to až do první třetiny 90. let, kdy obecně došlo k ukončení panelové výstavby.

Při modernizaci se změnily některé styky mezi panely, změnily se dispozice bytů a celých sekcí, například se již nevyskytují místnosti s možností uživatelského rozdělení. Nejviditelnější změny se odehrály na fasádě. Velkou změnou prošla zábradlí lodžií – ta jsou v případě delších lodžií (modul 4,2 m) z pohledového betonu, který má na sobě plastický vzor, kterému se pro jeho tvary říká ementál. V menší míře má zábradlí povrch z pohledového betonu, který imituje pískovcový obklad. Velice vzácně je zábradlí bez vzoru, pouze z rovného kusu betonu. Lodžie v modulu 3 m mají klasické zábradlí s mřížemi. Ve všech případech je zábradlí osazeno na speciální betonové konzolky, které jsou součástí lodžiových bočnic. Konzolky i zábradlí jsou předsazené před fasádu, což domům dodává zajímavý plastický vzhled.

Další velká změna proběhla u atiky – ta má stále velké množství kulatých otvorů, avšak výrazně se změnily její tvary. Nově je atika zkosená směrem ke střeše, což je naprosto neobvyklé řešení, podle kterého modernizovanou variantu OP 1.21 bezpečně poznáte. Zkosení má ale nevýhodu v tom, že po atice stéká voda, což má za následek její rychlejší degradaci a časté výskyty plísní na povrchu tenkovrstvé fasády. Další změna proběhla na obvodových panelech kryjících mezipatra – ty jsou předsazené před fasádu a mají menší okenní otvory. Schodišťová okenní osa je tak opticky výrazně oddělená od zbylých ploch fasády.

Společné prostory obsahují výtahovou šachtu z prostorových prefabrikátů, která je situovaná mezi rameny dvojramenného schodiště. Právě ramena schodiště slouží jako skvělé vodítko pro ujištění se, že se nacházíte v soustavě OP 1.21. Ramena schodiště mají masivní bočnice, které se sice podobají T03B, oproti T03B však tato schodišťová ramena mají rovné podhledy. Mezipodesty jsou nesené konzolkami, které rovněž u soustavy T03B nenajdete. Mezi schodištěm a výtahovou šachtou bývají často přiznané mezery.

Soustava OP 1.21 je typická pro severní Čechy, ve velkém je k vidění v Liberci, Ústí nad Labem, České Lípě a Děčíně, najdeme ji i v menších městech typu Frýdlant a Nový Bor. Soustava měla přesah i do severní části Středočeského kraje, proto je k vidění například v Mladé Boleslavi, dále mají po jednom (atypickém) kusu města Mělník a Neratovice. Další přesah byl do tehdejšího Východočeského kraje kraje, proto lze v dnešním Královehradeckém a Pardubickém kraji vzácně narazit na OP 1.21 – například ve městech Přelouč a Kopidlno. Pět věžových domů OP 1.21 má i Praha.

B70-R 7/P / ~1983–1992~ / krajská soustava (SK) / Prešov

Brněnská soustava B70, která se stavěla v téměř nezměněné podobě i na Slovensku, byla v roce 1983 Stavoprojektem Prešov na základě požadavku ministerstva stavebnictví Slovenské socialistické republiky prakticky celá přepracována – z původní soustavy B70 nezbylo téměř nic. Důvodem pro výraznou revizi byly přísnější stavební požadavky a normy, které měly na Slovensku platit od roku 1984. Změny se týkaly jak nosných konstrukcí, tak tepelné izolace a požární ochrany. Nová soustava dostala označení B70-R 7/P – písmeno R odkazuje na slovo revidovaná, sedmička odkazuje na sedmou pětiletku, kdy se soustava měla začít stavět, a písmeno P za lomítkem upozorňuje na pórobetonový obvodový plášť. Pro tuto soustavu jsou typickým znakem podhledy lodžií, poměrně hluboké rizality a suterén v úrovni terénu. Soustavu lze rozdělit na západní a východní variantu, přičemž rozdílů mezi oběma verzemi není mnoho.

Při pohledu na panelové domy B70-R 7/P prakticky nemáte šanci poznat, že spadají k soustavě B70 – změnou totiž prošlo úplně vše. Jediným pojítkem mezi klasickou B70 a variantou 7/P jsou podlahy lodžií, které mají podhledy s typickým žebrováním. Zachovány zůstaly také rozpony – 2,4 m, 3,6 m a 4,8 m – tím však výčet shod končí. Nejviditelnější změnou prošel obvodový plášť – fasáda je nově z pórobetonových spínaných dílců o tloušťce 300 mm. Spáry byly přiznané pouze mezi celými dílci, nikoliv mezi spínanými částmi jednotlivých prvků. Zástavba ve východní části Slovenska má horní spáru v úrovni okenního otvoru, u zástavby v západní části země je naopak viditelné nadpraží. Fasáda dílců měla bílou barvu, mnohdy však bylo užito doplňkových barev, jako je červená nebo žlutá, a to především na štítech, ale i na vybraných částech průčelí. V soustavě se používají dva typy oken – dvoukřídlá okna jsou otevíravá a sklopná, jednokřídlá čtvercová okna jsou pak kyvná s pokročilejší konstrukcí. Nově na střechách domů najdeme budky strojoven výtahů – toto běžné řešení bylo levnější než původní varianta B70 se strojovnami v suterénu. Částečně zapuštěné lodžie jsou situovány výhradně v modulech 3,6 m a nově disponují masivními lodžiovými příložkami. Lodžiová stěna s oknem a balkonovými dveřmi je u západní varianty dřevěná, u východní pak pórobetonová.

Citelných změn doznaly dispozice bytů, které mají blíže k soustavám řady P než k původní soustavě B70. V bytech je užito umakartových bytových jader B10. Nenosné příčky mají tloušťku 80 mm, nosné stěny a stropní panely pak 150 mm. Řešení společných prostor je oproti výchozí variantě B70 zcela odlišné – schodiště je nově dvojramenné a kompletně převzaté ze soustavy P 1.14, včetně typických konzolek nesoucích mezipodesty. Ze soustavy P 1.14 je převzata i výtahová šachta z prostorových prefabrikátů. Obecně lze říci, že soustava B70-R 7/P převzala co nejvíce prvků ze soustavy P 1.14 (včetně vybavení bytů) a zařadila se tak mezi tehdejší nejmodernější slovenské soustavy.

Zajímavost najdeme ve městě Michalovce, kde po sametové revoluci nebylo zcela dokončeno tehdy rozestavěné sídliště Slovenského národního povstání – dlouhá desetiletí tam proto stál nedostavěný blok soustavy B70-R 7/P. Níže nabízím pohled na část onoho nedokončeného bloku a detail fasády, kde můžete vidět strukturu spínaných pórobetonových dílců. O nedokončeném paneláku v Michalovcích si můžete přečíst tento článek.

Místa výstavby jsou poměrně specifická – soustavu najdeme ve východní a západní části Slovenska, avšak nikoliv v každém městě. Vesměs se objevuje v místech, která nedisponují soustavou P 1.14 a v minulosti se zde stavěla klasická B70. Za východní Slovensko jmenujme města Michalovce, Snina a Humenné. Západní Slovensko pak nabízí B70-R 7/P ve městech Trenčín, Nové Mesto nad Váhom a Piešťany.

PS82-TT / ~1983–1991~ / krajská soustava (SK) / Trnava

Na základě soustavy T06B-TT (ta zatím není součástí tohoto přehledu), vznikla nová soustava PS82-TT, která upravuje konstrukční i dispoziční stránku. Obdobně jako v případě PS82-PP se prakticky jedná jen o prolongování platnosti soustavy T06B, která dostala nový název PS82-TT. Důvodem vzniku nové soustavy byly přísnější požadavky na tepelnou izolaci obytných budov, které měly platit od roku 1984, dále bylo potřeba upravit dispozice bytů tak, aby vyhovovaly pro výstavbu do roku 1990, stejnou platnost měla mít technicko-ekonomická opatření pro výstavbu těchto paneláků. V neposlední řadě měla nová soustava zvýšit průměrný počet obyvatel na 400/hektar.

Obvodový plášť je, stejně jako u T06B-TT, pórobetonový, což je zároveň největší rozdíl oproti sesterské soustavě PS82-PP, která má obvodový plášť sendvičový, viz rok 1982. Pórobetonový plášť je vyroben technologií spínání, kdy jsou k parapetnímu panelu připojené meziokenní pilířky. Spáry mezi parapetním panelem a pilířky jsou přiznané, čímž soustava získala náznak parapetního členění fasády. Tloušťka obvodových panelů na průčelích i štítech činí 300 mm. Fasáda se nanášela až po smontování domů, díky čemuž se některé spáry daly zcela zakrýt – například tak na štítech často zcela zaniká atika, protože vodorovné spáry mezi atikovými a štítovými dílci byly překryté fasádou. Domy mohly mít i barevně řešené části fasád, typicky žlutým nebo červeným odstínem.

Velice výrazným prvkem této soustavy jsou lodžie – ty jsou vždy plně předsazené a mají velice specifické tvarování svých bočnic se zaoblenými výřezy. Na bočnice přímo navazuje zábradlí z pohledového betonu, které je členěné žebrováním a římsou.

Hlavní vstupy bývají zapuštěné, a i přesto je před nimi ještě malý přístřešek. Po vstupu do domu si budete připadat jako v soustavě T06B, protože soustava PS82-TT zcela přebírá dispozici společných prostor z T06B. Najdete zde proto dvouramenné schodiště s mezipodestou, přičemž mezi rameny schodiště je situována lehká výtahová šachta z ocelových rámů vyplněných drátosklem. Šachtou se pohybuje výtah typu TOV250. Zajímavostí některých sekcí jsou komory na mezipodestě, které tvoří úzkou uličku vedoucí k oknu schodiště. Tyto komory nejsou přístupné z mezipodesty, ale přímo z bytů, kterým slouží jako spíže.

Soustava PS82-TT se stavěla ve vybraných městech Trnavského kraje, například v Trnavě, Galantě nebo v Holíči.

1984

OP 1.11 PPÚ / 1984–1990 / lokální soustava (CZ) / Praha

PPÚ neboli Pražský projektový ústav upravil v roce 1983 původní soustavu OP 1.11 z roku 1980, čímž vznikla nová varianta OP 1.11 pro výstavbu v hlavním městě Praze. Realizace pražské varianty OP 1.11 započala v roce 1984 na sídlišti Barrandov, které se nakonec stalo hlavní lokalitou s panelovými domy OP 1.11 v Praze. Jelikož dílce pro OP 1.11 v Praze vyráběla pouze jedna panelárna, nedošlo k většímu rozšíření této soustavy a mimo sídliště Barrandov je panelák typu OP 1.11 v Praze vzácným úkazem.

Na první pohled nemá pražská varianta OP 1.11 odlišný vzhled, na ten druhý si však můžete všimnout, že zapuštěné lodžie mají podlahy předsazené před fasádu, čímž vzniká příjemná kombinace lodžie a balkonu. I druhá vzhledová odlišnost se týká lodžií – jejich stěna s oknem není betonová, nýbrž dřevěná. Změnou prošly také vstupní portály, které jsou zapuštěné a mají venkovní schodiště. Konstrukční charakteristika soustavy zůstala oproti výchozímu typu OP 1.11 beze změny – to se týká rozponů, tloušťky nosných zdí atd. Zajímavostí je vedení kolektorů v suterénech domů.

Doslova nejviditelnější změnou jsou ale věžové domy – v Pražském projektovém ústavu tento původní nedostatek soustavy OP 1.11 vyřešili a na základě bodové sekce vyvinuli dvanáctipodlažní věžové domy. Mimo to značně upravili i samotné bodové sekce a zvládli vytvořit zcela nové plné rohové sekce, a to v několika variantách.

Jako ukázkový půdorys pražské varianty OP 1.11 dobře poslouží věžová sekce. Povšimněte si předsazených podlah lodžií a také pro soustavu OP 1.11 velice neobvyklého řešení schodiště (mezipodesta není situována u okna) a chodby s výtahy.

Poslední dům OP 1.11 PPÚ byl postaven v roce 1990 na sídlišti Barrandov. Pražské domy této soustavy najdeme také v městské části Radotín, což není náhoda, protože právě panelárna Radotín vyráběla dílce pro pražské varianty OP 1.11. Jeden větší blok najdeme ještě ve Strašnicích, čímž výčet pražské varianty OP 1.11 končí. Pro úplnost dodám, že v Ruzyni se nachází několik chodbových sekcí; to sice byla vůbec první výstavba OP 1.11 v Praze, avšak jejich výstavba proběhla ještě před úpravami od PPÚ – nejedná se tedy o pražskou variantu. V Praze byl postaven i menší soubor klasických moravských paneláků OP 1.11, konkrétně v Miškovicích, kde se však jednalo o přímý dovoz dílců z Moravy. Anomálii jsou panelové domy OP 1.11 PPÚ v Pardubicích, kde proběhla pokusná výstavba před výstavbou sídliště Barrandov, které stavěly právě Pozemní stavby Pardubice.

1985

Pro rok 1985 se připravuje velice zajímavý panelákový experiment

1986

Pro rok 1986 zatím nejsou zpracované soustavy.

1987

OP 1.11-OL / ~1987–1996 / krajská soustava (CZ) / Olomouc

Soustava OP 1.11 z roku 1980 byla vyvíjena v Praze, Ostravě a Olomouci. Právě v Olomouci se však v druhé polovině 80. let vývoj vydal jiným směrem a vznikla krajská varianta s označením OP 1.11-OL, která postupně nahradila původní variantu OP 1.11, avšak pouze ve městě Olomouc, respektive v olomoucké části tehdejšího Severomoravského kraje. Soustava OP 1.11-OL navázala na starší olomoucké soustavy T06B-OL a G57-OL, které rovněž vznikly modifikacemi původních celostátních soustav T06B a G57. Konstrukční soustava OP 1.11-OL se od výchozí soustavy OP 1.11 architektonicky poměrně odlišuje a její vzhled má paradoxně blíže právě k výrazně starším soustavám T06B-OL a G57-OL než k ostatním soustavám řady OP.

Změna proběhla především u obvodového pláště, jehož tloušťka byla snížena z 300 mm na pouhých 250 mm. Ubralo se na samonosné vnitřní části, která již nemá 150 mm, ale jen 100 mm. Zbylé dvě vrstvy – tedy polystyrenová izolace (80 mm) a vnější betonová skořepina (70 mm) – zůstaly beze změn. Snížená tloušťka obvodového pláště se však negativně projevila na jeho tepelněizolačních schopnostech. Z toho důvodu byla citelně zmenšena okna, čímž se tepelné ztráty snížily na úroveň srovnatelnou s původním 300mm pláštěm. Důvodem těchto úprav byla snaha o úsporu betonu a oceli při výstavbě této varianty OP 1.11, což s sebou neslo i úsporu finančních prostředků. Na štítech zůstala skladba obvodového pláště beze změny – dosahuje tedy tloušťky 300 mm. Na štítu jsou totiž obvodové panely nosné, a nebylo zde tedy možné ubírat z jejich vnitřní nosné strany. Zároveň bylo nežádoucí snižovat tepelněizolační schopnosti pláště na štítových stěnách, jelikož u nich nejsou v bytech umístěny radiátory. Snížená tloušťka průčelního obvodového pláště měla za následek také přiznaná nadpraží nad okny, což byl z hlediska architektury výrazný krok zpět, který soustavu OP 1.11-OL vizuálně sjednotil se staršími soustavami T06B-OL a G57-OL. Pokročilá konstrukce z původní varianty OP 1.11, kde je nadpraží schováno za dílcem o patro výš, nebyla při snížené tloušťce pláště uspokojivě realizovatelná. Naopak příjemným osvěžením a prvkem, který tuto soustavu od starších typů odlišil, byly barevné nátěry fasád vymezené rastrem dílců, které se realizovaly zejména u výstavby po roce 1989.

Zbylé parametry soustavy jsou prakticky beze změny oproti výchozí variantě OP 1.11 – jedná se o tři rozpony, dvojramenné schodiště, plně zapuštěné lodžie a pokročilou výtahovou šachtu se samonosnou konstrukcí. Nabídka sekcí se nijak nerozšířila (pomineme-li porevoluční atypy), naopak se přestala používat sekce s označením 65, která obsahovala dva velké byty na běžném podlaží. Nejčastější sekcí byla ta s označením 42d4, najdete ji na půdorysu níže. Tato sekce byla nejčastější i u klasické varianty OP 1.11 a na podlaží nabízí tři byty.

Největší výskyt soustavy OP 1.11-OL je samozřejmě v Olomouci, následuje Přerov a Šumperk. Domů této soustavy si můžeme všimnout také v Bruntálu, Krnově nebo Hranicích. Jako velmi vzácnou lze soustavu označit v Bohumíně nebo v Brně.

1988

OP 1.31 / 1988–1993 / krajská soustava (CZ) / Ostrava

Konstrukční soustava OP 1.31 je vrcholem evoluce panelových domů v Československu. Výstavba prototypu byla dokončena v roce 1988, první sériové domy byly rozestavěny v roce 1989 a většímu rozšíření této soustavy zabránily společensko-politické změny po sametové revoluci. Zkraje 90. let ještě setrvačností proběhla výstavba některých již naplánovaných bloků. Většina vývoje se odehrávala v Ostravě, kde se uskutečnila i výstavba prototypu a prvních sériových bloků. Na vývoji se podílel také Hradec Králové s tím, že soustava se měla uplatnit i ve východních Čechách, k čemuž však nakonec kvůli změně režimu nedošlo.

Tato soustava měla být nástupcem typu OP 1.11, a proto z něj konstrukčně vychází. Převzala tedy sendvičový obvodový plášť a rozpony 4,2 m a 3 m. Nejmenší rozpon 2,4 m se již nepoužíval. Obvodový plášť měl přepracovanou konstrukci – nově disponoval přiznanými nadpražími a hlavně byl uzpůsoben pro zavěšení specificky pojatých lodžií.

Oproti soustavě OP 1.11 byla zvětšena hloubka sekcí, což umožnilo umístit více bytových jednotek na typické podlaží, avšak nikoliv na úkor podlahové plochy – ta se dokonce v průměru zvýšila. Soustava zaujme také četnými rizality. V některých bytech se již projevoval nastupující trend kuchyní spojených s obývacím pokojem, byť ještě v poměrně konzervativní formě prostorného kuchyňského koutu odděleného stěnou s velkým průchodem.

Společné prostory mají dispozici shodnou se soustavou OP 1.21, tedy dvojramenné schodiště s mezipodestou, které je situováno v modulu 4,2 m, a výtahová šachta z prostorových prefabrikátů je umístěna v zrcadle schodiště. Záměně se soustavou OP 1.21 však brání tvar schodišťových ramen – ta u OP 1.31 mají jednoduchý tvar bez výrazných bočnic. Specifická jsou také úzká schodišťová okna situovaná u podlahy a stropu každého mezipatra. Podesta s byty může zasahovat do vedlejších modulů, což je opět řešení shodné s OP 1.21.

Soustavu OP 1.31 poznáte zpravidla podle tvaru lodžií, a to i po dodatečném zateplení domů. Dalším charakteristickým prvkem je ztvárnění průduchů na atikách, které se však vlivem zateplování často vytrácí. Dobrým rozpoznávacím znakem jsou také úzká chodbová okna, která nejsou umístěna ve středu osy chodbového sloupce, takže nehrozí záměna s jinými soustavami, například s řadovými domy B60.

V této soustavě vzniklo jen lehce přes 2 000 bytových jednotek, což je na panelákové poměry velmi málo. Díky tomu je možné vypsat všechna města, kde panelové domy OP 1.31 najdete: Frýdek-Místek, Frýdlant nad Ostravicí, Havířov, Kopřivnice, Nový Jičín, Opava a Ostrava.

1989

Hlavní událostí roku 1989 byla sametová revoluce, která ukončila éru socialismu v Československu. Touto celospolečenskou změnou byl přerušen kontinuální vývoj panelových domů, a proto se i zbytek tohoto přehledu bude od tohoto revolučního roku lišit svou formou. Nyní spíše uvidíte, jak rok po roce panelová technologie v našich podmínkách ustupovala do pozadí. Čeká vás však i několik příjemných překvapení. Panelové domy se staly symbolem minulého režimu, proto se na ně po změně politického klimatu snesla vlna ostré kritiky. Dobovou optikou lze pochopit, že vše spojené se socialismem bylo automaticky vnímáno jako špatné. Avšak paneláky se i přes silnou kritiku a nelichotivé prognózy ukázaly jako to nejlepší, co nám tady komunistický režim zanechal.

V devadesátých letech probíhala v sousedním Německu značná migrace obyvatel z území bývalé německé demokratické republiky (východní Německo) do Spolkové republiky Německo (západního Německo), které bylo ekonomicky i společensky mnohem vyspělejší, protože v něm nevládli dlouhá desetiletí komunisti. Migrace obyvatel východu na západ byla snadná, jelikož mezi těmito dvěma tehdy zcela odlišnými světy neexistovala jazyková bariéra. Následkem toho zůstalo mnoho prázdných bytů ve městech východního Německa, a to velmi často právě na panelových sídlištích. Místní paneláky se proto z důvodu nevyužití začaly bourat nebo snižovat o několik podlaží – nikoliv kvůli tomu, že by šlo o panelovou technologii, ale prostě proto, že v nich neměl kdo bydlet. Německo nám tehdy bylo dáváno za příklad, jak s paneláky máme naložit – zbourat je jako nechtěné dědictví socialismu a postavit místo nich něco modernějšího.

U nás však lidé panelová sídliště a paneláky neopustili – neměli kam jít. Migrace do vyspělých západních zemí představovala kvůli jazykové bariéře i nutnosti přizpůsobit se novému prostředí značnou překážku. Následná privatizace bytového fondu navíc panelákům zajistila důstojné fungování v nové společnosti – lidé se totiž vždy lépe starají o majetek, který mají v osobním vlastnictví. Byty se prodávaly přednostně stávajícím nájemníkům za velmi příznivé ceny, proto lze proces privatizace označit za úspěšný. Nízká pořizovací cena však byla částečně vykoupena faktem, že domy byly zanedbané a vyžadovaly nákladné sanace. Průběžná údržba se totiž v dobách plánovaného hospodářství prakticky neprováděla.

Je do jisté míry s podivem, že tehdejší režim postavený na centrálním plánování dokázal panelové domy realizovat v tak obrovském měřítku, jaké bylo k vidění do roku 1989. Pokud chceme panelovou výstavbu kritizovat, musíme si uvědomit kontext doby, ve které vznikala. V té době bylo nesmírně těžké prosadit jakékoliv nadstandardní řešení. Často se vědělo, že nově zaváděný typ paneláku vykazuje technické nedostatky, avšak k jejich vyřešení došlo většinou až u další generace dané konstrukční soustavy. Například v roce 1980 u nově vyvinuté soustavy OP 1.11 způsobovala chybná konstrukce atiky zatékání do bytů v posledních podlažích, ale ke změně ve výrobě těchto dílců došlo až po dlouhých třech letech.

Panelárny měly v tehdejším stavebnictví mnohem větší slovo než samotní architekti. Prvořadé byly počty dokončených bytových jednotek, nikoliv architektonická promyšlenost či urbanistický detail. Prosadit jakékoliv atypické řešení bylo téměř nemožné. Tento celospolečenský útlum nastal v období normalizace, kterou odstartovala invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. Během normalizace byli do vedení národních podniků často dosazováni lidé na základě politické loajality, nikoliv odborných kompetencí. Chyběla motivace k inovacím, které znamenaly práci navíc bez adekvátního finančního ohodnocení. Velkou nevýhodou socialismu bylo to, že pošlapával schopné lidi a naopak vyzdvihoval ty naprosto průměrné. Tento stav se plně promítl i do vývoje panelových domů v 80. letech – stavby sice byly na základě předchozích zkušeností technicky propracované, ale chyběla jim elegance, styl a nápad. Navíc se pro pokročilejší typy paneláků muselo technologické vybavení často nakupovat od západních firem, protože tuzemské již zaostávající strojírenství nebylo schopno dodávat stroje v potřebném množství a kvalitě.

Následující kapitoly mapují období několika let po sametové revoluci. Ukazují nám, jak mohly panelové domy vypadat, pokud by hlavní slovo měli architekti namísto paneláren. Období 90. let nám také ukazuje, jak variabilní panelová stavebnice ve skutečnosti byla.

VVÚ-ETA – adaptace do historického jádra města / 1989 / experiment / Praha

Tento velice zajímavý panelový dům, který se nachází v ulici Záhřebská 20 v pražských Vinohradech, ukazuje formou experimentu to, co se již v následujících letech stalo poměrně běžnou praxí. Dům byl dokončen v prosinci 1989, tedy pouhý měsíc po sametové revoluci, a představuje tak ještě čistě socialistickou vývojovou linii. Forma centrálně řízených stavebních experimentů byla za minulého režimu jednou z mála možností, jak realizovat odvážnější architektonické koncepty. Experiment zde spočíval v ověření, jakým způsobem lze panelové objekty adaptovat do historické zástavby, aby plně respektovaly okolní městskou strukturu. Testovaly se zde také nové druhy betonů pro nenosné příčky a betonová bytová jádra – v některých bytech byla jádra vyrobena jako prostorové betonové prefabrikáty. Konstrukční soustava VVÚ-ETA je sice nejrozšířenějším typem panelového domu v Praze, v tomto konkrétním případě by však její původ na první pohled poznal málokdo.

Průčelí domu je naprosto mimořádné. Je složeno z malých dílců, které jsou v meziokenních osách ozvláštněny diagonálním vroubkováním. Pro dosažení ještě větší plastičnosti jsou pod některými okny osazeny výrazně vystouplé čtvercové části panelů. Dřevěná okna mají zcela jedinečné členění a již z výroby byla osazena izolačními trojskly. Dům disponuje dvěma rizality a jeho výška dosahuje osmi nadzemních podlaží. Jedna polovina domu má ustoupená poslední dvě podlaží, druhá pouze jedno, díky čemuž stavba skvěle navazuje na sousední starší domy, z nichž každý má odlišnou výškovou úroveň. Ustoupení v nejvyšších podlažích využívají průběžné lodžie. Ty jsou doplněny masivní ocelovou konstrukcí žluté barvy, která opticky vytváří dojem mansardové střechy.

Parter domu je vyhrazen pro občanskou vybavenost a služby, jedná se tedy o polyfunkční budovu. Parter je zapuštěný a svým provedením záměrně kontrastuje s obytnou částí stavby. Zatímco obytná část domu je přísně hranatá, parter sází na organické obliny a jeho dominantou je kruhové okno. Přesah fasády prvního obytného podlaží vytváří zajímavé vlny, které již předznamenávaly nastupující éru postmoderní architektury. Do estetiky postmoderny skvěle zapadá také modrý keramický obklad celého parteru.

To, že dům konstrukčně spadá pod soustavu VVÚ-ETA, prozradí až zadní průčelí, které je orientované do veřejnosti nepřístupného vnitrobloku. Zde se již objevují typické dlouhé lodžie této soustavy, byť i na této straně najdeme několik atypických prvků. V předposledním podlaží se lodžie plynule mění v balkony, nejvyšší podlaží je pak celé ustoupené a lemuje ho průběžný balkon. Parter je na této straně opatřen oranžovým cihelným obkladem a doplňují ho anglické dvorky s masivním zastřešením. Okna na této fasádě již mají tradiční panelové členění, nicméně i zde byla použita izolační trojskla.

Společné prostory svůj původ v soustavě VVÚ-ETA nezapřou. Nachází se zde klasické jednoramenné schodiště a uspořádání chodby známé z typové sekce 8-4, jejíž modifikací celý tento dům vznikl. Zajímavostí je, že ačkoliv objekt sestává ze dvou sekcí (a dvou samostatných adres), obě mají společný vstup situovaný přesně ve středu domu. Ze společné vstupní haly se pak obyvatelé dostávají do běžných chodeb jednotlivých sekcí.

Tento experiment nám ukázal, jak se měla vyvíjet zástavba panelovými domy v historických částech měst – dům z běžné soustavy, avšak na míru konkrétní proluce a s mnoha atypickými prvky. To, že takový záměr experimentu vůbec vznikl, ukazuje na to, že závěrem 80. let již byla bytová krize téměř zažehnána a pomalu se blížila doba, kdy hlavním ukazatelem nebude jen rychlost a ekonomika výstavby, ale i unikátnost a vazba k místu. Nicméně dle předchozích zkušeností usuzuji, že reálně by se do plánů výstavby (nebýt sametové revoluce) poznatky a způsoby z tohoto experimentu dostaly až někdy kolem roku 2000.

Tento dům byl pravděpodobně vůbec posledním socialistickým experimentem v oblasti hromadné bytové výstavby…

1990

Pro běžnou panelovou výstavbu se v prvním svobodném roce ještě téměř nic nezměnilo. Všechna velká sídliště, která byla rozestavěna před rokem 1989, plynule pokračovala ve výstavbě i v roce 1990. Prakticky nedošlo k žádné bezprostřední změně ve výrobě dílců, architektuře domů ani v urbanismu sídlištních celků. Panelové domy z roku 1990 tak vizuálně nelze odlišit od těch realizovaných v roce 1989.

---

V Praze v roce 1990 probíhala masivní výstavba soustavami VVÚ-ETA a Larsen-Nielsen druhé aplikace. Soustava OP 1.11 PPÚ se v tomto roce v Praze přestala stavět.

---

V Brně probíhala výstavba panelových domů v soustavě B70-R, a to především na sídlišti Nový Lískovec.

---

V Ostravě se v roce 1990 stavební činnost soustředila zejména na nejmladší sídliště Dubina a Bělský Les, kde se uplatnily konstrukční soustavy OP 1.11 a OP 1.13.

---

V Plzni pokračovaly práce především na sídlišti Vinice, na kterém byla stavěna soustava PS69/2E.

---

Liberec v roce 1990 využíval k hromadné bytové výstavbě výhradně konstrukční soustavu OP 1.21, s jejíž pomocí se tou dobou dokončovalo sídliště Rochlice.

T06B-KV – který nestihli dokončit / 1990 / Kostelec nad Černými lesy

V Kostelci nad Černými lesy se v roce 1990 zastavila stavba téměř hotového panelového domu soustavy T06B-KV v prolongované variantě. Panelový dům má chodbovou dispozici a navazuje na soubor řadových sekcí stejné soustavy. Malé byty v řešeném chodbovém domě byly určené pro zaměstnance blízkého plicního sanatoria, které od začátku 70. let sloužilo potřebám okupantské armády ze Sovětského svazu. Právě fakt, že v roce 1990 se už vědělo, že okupanti konečně opustí naši zemi, přerušil výstavbu daného domu – protože se vědělo, že sanatorium nebude v tak velkém rozsahu sloužit dále.
Tento dům nám opět dokládá, že paneláky jsou odolné stavby a rozhodně nemají omezenou životnost. Když jsem dům v roce 2022 fotil, byl postavený již 32 let – naprosto bez údržby toto dlouhé období přežil bez úhony. Fasáda vypadala stále jako nová – kamenivo, které ji pokrývá, nestárne. Dobře jsou navržené i předsazené části lodžií, které rovněž nenesly známky degradace. Prakticky jediná část domu, u které bylo vidět zub času, jsou okna – jejich lak v barvě slonové kosti se oloupal a odhalené dřevo začalo hnít. Okna tak sice nevypadala pěkně, ale stále byla plně funkční a rozhodně se nerozpadala. Okna na lodžiích vypadala skvěle, protože na ně v zákrytu konstrukce lodžií tolik nepršelo.

Stavbaři dům opustili, když už byl téměř hotový. Dům měl tedy svou finální výšku, osazená byla všechna okna (ta se osazovala do jednotlivých panelů již v panelárně) a hotová byla i střecha. V každém bytě bylo osazeno umakartové bytové jádro a osazeny byly i radiátory. Částečně byla provedena i elektroinstalace. Chybělo dokončit elektroinstalaci, vnitřní omítky a drobné opravy mezi spoji panelů, vzájemně spojit instalační šachty bytových jader a provést dokončovací práce bytových jader. Dále chybělo osadit kuchyňské linky, dveře a provést finální podlahy. Shodou okolností dům za celá desetiletí nikdo nevykradl ani výrazně nezničil, když jsem ho v roce 2022 fotil, připadal jsem si jako v časové kapsli – jako bych se dostal na místo, kde se čas zastavil v roce 1990. Umakartová jádra ještě měla ochranné krytky na místech, kam se měl až na stavbě osadit vypínač nebo zásuvka, na panelech byly záruční listy z panelárny a okna (jejich rámy a kování) z vnitřní strany zářila novotou.

V roce 2026 město Kostelec nad Černými lesy začalo dům dokončovat.

1991

Ing. Alexander Venclík – Montované stavby / 1991–1993 / severní Morava

Firma Ing. Alexander Venclík – Montované stavby, která byla založena v roce 1990, vyvinula z dílců soustavy OP 1.11 rodinné domky, s jejichž výstavbou začala v roce 1991. Ke stavbě domků bylo využito mnoha dílců z běžného sortimentu soustavy OP 1.11, pouze štítové dílce druhého nadzemního podlaží musely být upravené a vyžádaly si modifikaci formy v panelárně. Fakt, že panelárna vůbec na takovou výrobu přistoupila, byl důkazem toho, že o panelovou technologii již byl v roce 1991 výrazně menší zájem. Panelárna proto musela v rámci přežití vyrábět zkrátka to, co si trh žádal. Aktuálně vím o zhruba dvacítce těchto domů, kdy většina z nich byla realizována v letech 1991–1992, nejmladší domy jsou z roku 1993. Právě v roce 1993 se firma dostala do potíží, jak mi řekl jeden z majitelů domků, který si ho musel kvůli tomu dokončit na vlastní náklady. Firma zanikla v roce 1994.

Montované domky OP 1.11 měly přiznané spáry a otočná okna – byly jako stvořené pro milovníky paneláků! A jako správné paneláky jsou tyto domky všechny stejné. Tedy, najdou se nějaké odlišnosti, ale základ je stejný – dva moduly, menší z nich má 3 metry, větší pak 4,2 m. Vstup po venkovním schodišti vede do předsazeného závětří, které připomíná nedokončenou lodžii. Toto závětří je totiž tvořeno běžnými vnitřními nosnými stěnami a na čelech dílců je vidět profilování, které slouží pro zálivkovou výztuž – čela vnitřních nosných stěn v běžných panelácích OP 1.11 nikdy nejdou vidět, tady vás rovnou vítají při příchodu do domu. Lodžie domy nikdy neměly, ale v některých případech byl na zadní straně dílec, který měl lodžiovou okenní sestavu – tedy jste měli balkonové dveře a před nimi zábradlí. Schodiště do druhého patra je dřevěné a místnosti mají vlivem sedlové střechy zkosené obvodové stěny. Místnosti druhého nadzemního podlaží mají svá okna na štítech.

Na panelácích jsou nejlepší různé atypy, které se vymykají běžné výstavbě. V případě montovaných domků OP 1.11 jsem zatím narazil na dva takové. Jeden je zajímavý tím, že má dva moduly 4,2 m a vstup ze suterénu – tedy má výrazně větší podlahovou plochu. Druhý atyp je zajímavý tím, že se jedná o dva montované domky OP 1.11 vedle sebe, které tak tvoří řadový dvojdům.

1992

Škrty v rozpočtu / 1992 / Ostrava

Dokladem o životě panelových domů v prvním roce po ukončení komplexní bytové výstavby jsou dva bloky domů OP 1.13 na okraji sídliště Dubina v Ostravě. Výstavba obou bloků započala v roce 1991, a proto měly jisté projektové změny – poslední podlaží dostalo mansardový obklad, který měl domům dopřát prvek postmoderní architektury, která již přicházela na scénu. Mansardový obklad posledního podlaží si u bytů za tímto obkladem vyžádal zrušení lodžií – dané místnosti tak mají podlahovou plochu zvětšenou o prostor lodžie. Hlavní vstupy jsou kryté postmoderními přístřešky. Velice zajímavé je to, že spolu s domy bylo postaveno i podzemní parkoviště! To samozřejmě není situováno přímo pod domy, jako u dnešní developerské výstavby, ale je pod vnitroblokem, který domy tvoří. Tyto domy najdete na ulici Františka Formana a vyfotil jsem je v květnu roku 2024.

Závan postmoderny na fasádách těchto domů ale není ten hlavní důvod, proč o nich píšu. Na poslední fotce výše je vidět, že pravá sekce má na okraji chybějící okna – je to totiž tzv. koncová rohová sekce. Na tuto sekci má správně kolmo navazovat další sekce – k tomu ale nedošlo. Původní záměr byl skutečně postavit další domy, které měly navazovat na tuto koncovou rohovou sekci a uzavřít tak vnitroblok. Kvůli stále složitějším podmínkám financování bytové výstavby k ní ale nedošlo. Díky historickým leteckým snímkům z roku 1992 můžeme tento nerealizovaný záměr i vidět – zachycují totiž základy nerealizovaných domů! Během roku 1993 byly základy zbořeny a dnes po nich na místě není žádná stopa.

1993

Pro rok 1993 se připravují panelákové zajímavosti a konkrétní atypy.

1994

1995

Pohrobci soustavy P2.1 / 1995–1996 / Ostrava, Praha

V roce 1995 se měla začít stavět nová konstrukční soustava s označením P 2.1. Mělo se jednat o nástupce všech soustav řady OP, které znáte z 80. let, a také to měl být nástupce soustavy VVÚ-ETA v Praze. Soustava P 2.1 měla mít plně postmoderní fasády, možnost zástavby služeb v parteru a atypické byty v nejvyšším podlaží. V plánu bylo touto soustavou provádět i dostavby a přestavby měst, k tomu bylo navrženo mnoho sekcí s různě zalomenými štítovými zdmi. Bytová část domů měla být z celostěnových panelů s mnoha rozpony, konkrétně 1,8 m, 2,4 m, 3 m, 4,2 m, 4,8 m a 6 m. V nejvyšších podlažích mohly byty mít otevřenější dispozice díky užití průvlaků mezi dvěma moduly. Lodžie a balkony měly mít zkosené hrany a zimní zahrady, časté mělo být i užití arkýřů.

---

Ostrava

V roce 1995 byl po dlouhých pěti letech výstavby dokončen v centru Ostravy dům, který vypadá přesně tak, jak měly vypadat domy soustavy P2.1. Řešený dům, který najdete na ulici 30. dubna, je kombinací skeletové a panelové technologie – konkrétně je složen i z dílců soustavy OP 1.11. Dům sestává ze tří sekcí, z nichž prostřední je plná rohová – zaoblené nároží rohové sekce užívá skeletovou technologii, stejně tak parter, zbylé konstrukce jsou soustava OP 1.11.

Na fasádě lze vidět prvky, které měly být typické pro domy soustavy P 2.1 – zimní zahrady, zkosené lodžie, prosklená schodiště, mansardový obklad nejvyššího podlaží atd. Fasáda byla ihned při výstavbě zateplená, dům užívá zapuštěné lodžie nebo balkony se zkoseným půdorysem. Okna v bytech byla původně dřevěná – otočná a otevíravě-sklopná, tedy shodná s těmi v běžných panelácích. Prosklení schodišť a zimních zahrad bylo realizováno plastovými okny, což byl na tehdejší dobu nadstandard. Parter slouží obchodům a službám, druhé podlaží parteru slouží sklepům patřícím k bytům. Nárožní sekce má ve své ose atypické výlohy přes výšku dvou podlaží. Spolu s domem se postavilo i kryté parkoviště, které je přístupné z vnitrobloku a je s objektem stavebně spojeno. Tento dům je úžasným atypem soustavy OP 1.11 a ukázkou toho, jak byla panelová technologie flexibilní – panelovou konstrukci by tomuto domu hádal málokdo. Zároveň nám tento dům posloužil jako ukázka toho, jak by vypadaly paneláky desáté pětiletky.

---

Praha

Jak jsem zmínil v úvodu, soustava P 2.1 měla nahrazovat soustavu OP 1.11, což jste mohli vidět výše, a také měla nahradit soustavu VVÚ-ETA, což uvidíte nyní. Velkou výhodou soustavy VVÚ-ETA byl rozpon 6 metrů, který umožňoval v bytech užívat nenosné příčky. Tento rozpon nově měla používat i soustava P 2.1, proto měla být důstojným nástupcem soustavy VVÚ-ETA. Na sídlišti v pražských Horních Kunraticích najdeme dva bloky VVÚ-ETA, které byly dokončené v roce 1995 a jejichž fasáda odpovídá tomu, jak měly vypadat pražské paneláky P 2.1.

Architektura domů zcela zapadá do estetiky druhé poloviny 90. let – na fasádách tak vidíme opravdu mnoho nápadů. Fasáda je od výstavby zateplená kontaktním zateplovacím systémem, barevné schéma volí tlumené základní pastelové barvy. V předposledním (případně před-předposledním) podlaží je výrazná římsa, která je v některých místech pravoúhle nebo obloukově zalomená. Na zalomené části římsy navazují široké lizény. Nad římsou má fasáda vždy jinou barvu. Poslední podlaží je ustoupené, ale moc to není poznat, protože ho kryje zkosený mansardový obklad. Nejodvážnější částí fasády jsou nároží – ta jsou zkosená a zvýšená. I v případě, kdy zvýšená nejsou, působí vyšším dojmem než okolní průčelí, protože na nárožích není mansardový obklad. Dalším výrazným prvkem domů jsou schodišťové sloupce, které kryjí dvě řady souvislých červených oken. V nejvyšším podlaží jsou pak tyto dva sloupce oken propojené obloukem, nad kterým je výrazná římsa. Okna bytů byla stejná jako v běžných panelácích VVÚ-ETA, ale odlišoval je červený nátěr z vnější strany a také dekorační mřížky mezi skly.

A je tady možnost, že se u těchto domů skutečně užilo některých prvků ze soustavy P 2.1. Dle dostupných podkladů soustavy P 2.1, které mám k dispozici, odpovídají soustavě P 2.1 podlahy lodžií, které mají předsazenou část se zkosenými rohy. A po vstupu do domu vás překvapí řešení společných prostor, které vůbec neodpovídá soustavě VVÚ-ETA! Soustava VVÚ-ETA má mít jednoramenné schodiště, ovšem schodiště těchto domů je dvojramenné, pravoúhle zalomené mezipodestou – takové schodiště má blíže k tomu, které bylo uvažováno u soustavy P 2.1. Možná tedy dva bloky na ul. Jana Růžičky v Horních Kunraticích skutečně spadají k soustavě P 2.1.

1996

OP 1.11 – totální kamufláž / 1996–1997 / Olomouc

Nejmladší sídliště v Olomouci – Nové Sady – bylo budováno ze soustavy OP 1.11, ve své druhé etapě pak ze soustavy OP 1.11-OL, kterou se na ulici Fischerova stavělo do roku 1993. Na přilehlé ulici Handkeho se od roku 1995 do roku 1996 stavěl opravdu extrémně atypický dům OP 1.11-OL – panelák nepřipomíná vůbec ničím! Ani já sám jsem ho dlouhá léta nepovažoval za panelák, musel jsem dostat impuls od člověka, který o jeho panelákovém původu věděl – a najednou mi to všechno do sebe začalo zapadat. Vstupem do domu jsem se pak utvrdil v tom, že to je OP 1.11 – mezipodesty jsou nesené typickými konzolkami, byty mají montované zárubně z Kovony Karviná a rozpon je 4,2 m.

Architektura se naprosto vymyká soustavě OP 1.11. Mansardové obklady nejvyšších podlaží, na ty jsme si už v 90. letech i u paneláků zvykli, ale zaoblené místnosti a balkony? Pohled na fasádu zkrátka panelový původ nechce přiznat ani tím nejmenším detailem. Okna mají tvary stříšek a jsou různě velká. Předsazené zaoblené části lodžií jsou nesené sloupy, které v pozorovateli evokují dojem skeletové konstrukce celého domu, ale opravdu tomu tak není – jedná se o panelový dům, který má zděný pouze obvodový plášť. A pro opravdu zkušené oko nabídne obvodový plášť přece jen jeden detail, který se s původní soustavou OP 1.11 shoduje – mramorová drť, která tvoří povrch zaoblených částí fasády kolem chodbových oken. Úplně stejná drť se používala na fasády obvodových dílců běžných domů OP 1.11.

Kdo by očekával divoké půdorysy, bude možná trochu zklamán. Místnosti jsou právoúhlé a zaoblení fasády se projevuje pouze v kuchyních, které je kvůli tomu těžké zařídit. Inu, to je daň za to, že dům nevypadá jako panelák, což bylo v polovině 90. let velice žádoucí, často právě na úkor praktičnosti.

1997

R-T06B-NA – monolitická / 1997–1998 / Dunajská Streda

Konstrukční soustava R-T06B-NA, kterou zde v přehledu najdete v roce 1981, se v druhé polovině 90. let dočkala zajímavého pokračování. Pro upřesnění, nejmladší panelák R-T06B-NA (v původním provedení), který jsem našel, byl z roku 1993. Následovalo několik let, ke kterým ohledně výstavby R-T06B-NA nemám žádné informace, až v roce 1997 se najednou objevil nově postavený dům R-T06B-NA! A ne jeden, ale několik domů, které však oproti původní soustavě R-T06B-NA mají odlišnou architekturu – jejich vzhled dokonale odpovídá estetice druhé poloviny 90. let. Výstavba porevolučních monolitických R-T06B-NA proběhla ve městě Dunajská Streda na sídlišti Nová Ves. Dva domy má i město Topoľčany – jeden z nich je dokonce rohový! Dále jsou k vidění ve městech Nitra a Partizánske. Je pravděpodobné, že se tyto domy stavěly i v dalších městech – jen je najít!

Místo výstavby z panelů se u těchto domů zvolila metoda výstavby pomocí tunelového bednění. Nosné stěny a stropy se odlily pomocí speciální formy ve tvaru tunelu (odtud tunelové bednění) přímo na stavbě. Každá místnost tak vznikla vylitím betonu v tunelovém bednění, které se jeřábem přemisťovalo místnost po místnosti, patro po patře. Vzdálenost nosných stěn byla shodná jako u původních paneláků R-T06B-NA – nedošlo tak k dispozičním změnám. Panelová technologie byla použita pro obvodový plášť – ten je tedy klasický panelový a měl i spáry, avšak jen v rámci období hrubé stavby, protože domy dostaly ihned při výstavbě kontaktní zateplovací systém s barevně řešenými fasádami. Fasáda vždy kombinuje tmavší a světlejší odstín některé z běžných barev, jako je například modrá, růžová nebo žlutá. Propracované předsazené lodžie původní varianty R-T06B-NA jsou nahrazené prostými zaoblenými balkony s jednoduchým mřížovaným zábradlím. Obliny, respektive oblouky, najdete i na atice, a to vždy ve středu každé sekce. Některé domy mají i masivní přístřešky nad hlavními vchody. Přístřešky jsou tvořené ocelovou konstrukcí, která je zastropená prohnutými polykarbonátovými deskami – vzniklý oblouk koresponduje s obloukem atiky a zaoblenými balkony. Okna v bytech byla původně dřevěná, konstrukčně shodná s běžnými panelákovými, pouze měla novější kování a odlišné členění křídel. Okna dostala tmavě hnědý nátěr, který byl koncem 90. let velice oblíbený.

Společné prostory dispozičně vycházejí z těch v klasických R-T06B-NA, ale najdeme zde mnoho estetických odlišností. Ihned po vstupu do domu si můžete všimnout, že místo PVC kráčíte po dlaždicích. Schodišťová ramena mají velice povedený světle šedý povrch, který společné prostory opticky zvětšuje. Naopak výtahová šachta opticky společné prostory zmenšuje, protože již není z drátoskla, ale je zděná – šachtou tedy neprosvítá denní světlo, a tím trpí celé společné prostory. Denní světlo dodává malé chodbové okno na mezipodestě, vedle kterého jsou situované dvě komory přístupné z bytů. Nejzajímavější je výtah – jak jistě víte, původní R-T06B-NA měly výtah typu BOV se strojovnou v suterénu, postmoderní R-T06B-NA toto pravidlo ctí a také užívají výtahy typu BOV. Nicméně výtahy mají naprosto atypické plechové kabiny, odlišné zárubně a další detaily. Zajímavé je také to, že domy z roku 1998 již používají výtahy TOV – tedy se strojovnou na střeše. Takové domy poznáte právě podle toho, že mají na střechách budky pro strojovny výtahů s mansardovým obkladem. Kabina je v případě výtahů TOV dřevěná a působí dojmem, jako by byla vyrobená v 60. letech!

Na dalším vývoji paneláků po roce 1989 i na chybějících soustavách před rokem 1989 se pracuje.
 

Komentáře