Konstrukční soustava G40 je naší úplně první panelovou soustavou. Není proto náhodou, že i první panelový dům v Československu vznikl právě v této soustavě. Konstrukční soustava G40 má mnoho technických zajímavostí. Tento článek pojednává také o soustavách G32 a G55, které jsou odvozené z G40.

>Zobrazit seznam aktualizací<

Příklady konstrukční soustavy G40:

Mezi charakteristické prvky patří zdobnost na fasádě – zejména pilastry (ozdobné polosloupy na fasádě), zdobné římsy a domovní znamení. Panelové domy G40 rozeznáte také podle jejich hloubky, která dosahuje čtrnácti metrů. Budovy mají vždy pět nadzemních podlaží a nemají balkóny ani lodžie – vyskytují se na nich pouze francouzská okna.

---

Konstrukční soustava G40 – Záložky
-Úvod (zde jste)
–Vývoj
–První panelový dům v ČSR (Prototyp G40)
–Standardní G40 (Sériové)
–Půdorys a byty
–Společné prostory
–Konstrukce
–Postup výstavby
–Místa výstavby
–Varianta G32 (Konstrukční soustava G32)
–Varianta G55 (Konstrukční soustava G55)
–Zajímavosti
–Komentáře

---

Vývoj

Již za druhé světové války začalo stavební oddělení firmy Baťa ve Zlíně vyvíjet předchůdce paneláků. V počáteční fázi vznikaly patrové domky monolitické konstrukce z různých typů lehkých i těžkých betonů a souběžně vznikaly i patrové domky z prefabrikovaných betonových dílců. Od monolitické konstrukce se pro nízkou efektivitu upustilo a vývoj se soustředil dále jen na prefabrikaci betonových dílců – panelů.

Vývoj pokračoval i po válce, kdy vznikaly další montované domky. Dokonce byla z montovaných domků postavena celá část Zlínské kolonie Lesní Čtvrť.
Vývoj prefabrikovaných staveb ve Zlíně přerušilo znárodnění stavebnictví v roce 1948. Pracovníci Baťova stavebního oddělení se tak rázem ocitli v nově vzniklém národním podniku Stavosvit. I za nového režimu bylo potřeba řešit poválečnou bytovou krizi a tak vývoj prefabrikovaných staveb dále pokračoval.

Ještě v roce 1948 byl, v tehdy již Gottwaldově, dokončen montovaný čtyřdomek a o rok později třípodlažní bytový dům na sídlišti Podvesná IV. Tento montovaný třípodlažní dům měl již poměrně blízko k panelákům ale stále ještě nebyl plnohodnotným panelákem. Dům byl vytvořen z betonových bloků o výšce jednoho podlaží avšak o šířce pouze 90 nebo 108 cm.

Fotografie montovaných domků naleznete na stránkách architekturazlin.cz zde (otevře se v nové záložce).
Z těchto stránek také pocházejí dvě fotografie experimentálního panelového domu výše.

Všechny výše zmíněné montované domky se stavěly z betonových nebo železobetonových tvárnic s dutinami a později z plných tvárnic bez dutin. Stropy byly nejdříve dřevěné, posléze betonové. Objekty byly montovány z malých panelů, protože chybělo strojní vybavení a také zkušenosti pro manipulaci s velkými, mnohatunovými panely. Podstatná část stavby se prováděla klasickým způsobem, například vnitřní i vnější fasády, izolace nebo zasekávání drážek pro elektroinstalaci. Proto se tyto stavby považovaly ve své době za polomontované. Právě z toho důvodu byly označeny za příliš pracné a neefektivní pro hromadnou výstavbu. Bylo nutno vyvinout konstrukci z velkoformátových dílců, u které by bylo přeneseno 70 až 80 % obsahu stavby do výroben a zbytek by se řešil jako drobné práce přímo na staveništi. Začal tedy vývoj celostěnového panelového domu.

Bylo rozhodnuto, že nová soustava bude z velkoformátových dílců (celostěnových) s příčným nosným systémem. Původně zamýšlené rozpony 3 a 3,6 m byly zvětšeny na 3,2 a 3,8 m. Systém byl tehdy označován jako krabicový (obdoba výrazu modul, buňka) a byl dle dobových statických propočtů shledán několikanásobně pevnějším ve všech směrech oproti klasické výstavbě.

Přechod z malých panelů na celostěnové panely, jejichž váha dosahovala u některých kusů téměř pěti tun, znamenal také nutnost vývoje nového jeřábu. Byl proto vyvinut nový typ portálového jeřábu se dvěma kočkami, který byl svařen z ocelové konstrukce s možností rozebírání na menší díly pro snadné převážení na různá staveniště. Nosnost tohoto jeřábu byla pět tun.

Vývoj konstrukční soustavy G40 byl dokončen v roce 1953 stavbou prototypu – prvního panelového domu v ČSR.

Panelové domy G40 vypadají vždy stejně. Mají pět nadzemních podlaží a dvě sekce (tzv. dvojdům). Součet bytů v obou sekcích je rovných 40, což je ona čtyřicítka v názvu. Písmeno G v názvu pak odkazuje na počáteční písmeno města Gottwaldov, kde byla tato soustava vyvinuta (ačkoliv byl v závěru vývoj přemístěn do Prahy).

Z politických důvodů byl v 50. letech v architektuře a umění uznáván a násilím prosazován jediný styl, zvaný socialistický realismus. Tento styl vznikl v sovětském svazu a byl přesným opakem do té doby u nás dominujícímu funkcionalismu. Funkcionalismus byl nadčasový styl bez ozdob, s velkými okny nebo plochou střechou. Naproti tomu socialistický realismus byl velmi zpátečnický styl, který kladl důraz na zdobné prvky (vykradené) z historické architektury, jako jsou balustrády, pilastry, sgrafita, symetrie nebo malá okna.

Socialistický realismus neminul ani konstrukční soustavu G40, která se tak stala jedinou zdobenou panelovou soustavou. Naštěstí se v případě G40 jedná o mírnější formu socialistického realismu – zdobnost se omezila pouze na portály, atiku a balustrádu. Nejviditelnějším zdobným prvkem jsou pilastry, které ovšem nemají pouze zdobný účel ale také nosný (o čemž se dočtete dále v rozboru). Malým zázrakem je užití ploché střechy, která odkazuje spíše k funkcionalismu (domy v socialistickém realismu mají běžně střechu sedlovou).

---

První panelový dům v Československu

Výsledkem vývoje v předchozím odstavci byl prototyp panelového domu G40. Ten byl postaven ve Zlíně na dnešní ulici Benešovo nábřeží 3828. Prototyp byl dostavěn v roce 1953 a téhož roku se stěhovali první nájemníci.

Prototyp má několik podstatných odlišností od následující sériové produkce. Po stránce stavební se jedná o monoliticky vybudované první podlaží a suterén. Nejviditelnější odlišností od běžných G40 jsou balkóny nad všemi vchody. Balkóny jsou vybudovány na přístřešcích nad vchody, které jsou neseny sloupy. Balkóny patří ze strany bez chodbových oken k bytům a na straně s chodbovými okny na ně mají všichni obyvatelé přístup přímo z chodby. Zajímavostí je také to, že na chodbové straně jsou balkóny na nižších sloupech, protože vstup na ně je umístěn v mezipatře – tedy o polovinu podlaží níže než na bytové straně.

Prototyp je jediný dům soustavy G40, který obsahuje balkóny, žádný jiný dům G40 nemá balkóny ani lodžie v jakékoliv formě – tedy snad až na jeden naprosto atypický brněnský kousek, viz dále v sekci zajímavosti. Jedná se o jednu z největších nevýhod této soustavy a malou náhradou jsou francouzská okna v některých místnostech.

Prototyp G40 má také odlišné zdobení prvního podlaží, které mělo odlišný nátěr (načervenalý) a hlavně vodorovné drážky po celé své délce tzv. fasádní nuty. Prví podlaží bylo zakončeno menší římsou, která se na tomto místě rovněž u sériových G40 nevyskytuje.
Nad vchody jsou umístěna domovní znamení ze skleněné mozaiky. Jedno z domovních znamení přímo dokládá rok výstavby 1953 (Domovní znamení zůstala i v sériové výstavbě).
Posledním detailem je výrazněji zdobená balustráda na střeše, která se v sériových G40 také vyskytovala, ale méně zdobená.

Prototyp prošel revitalizací, která poměrně dodržela původní vzhled a barevnost. Byly i zachovány všechny ozdoby na fasádě, včetně těch na střeše. Rekonstrukce by byla opravdu povedená, nebýt jednoho výrazného nedostatku. Tím je nenakreslení spár na zateplenou fasádu. Jedná se o první panelový dům Československa, kus historie, a tak si nakreslit spáry zaslouží více než kterýkoliv jiný panelový dům. V tomto případě není žádný důvod potlačovat panelákový původ – naopak! měl být dán hrdě na obdiv.

---

Sériové G40
Po prototypu začala výstavba sériových G40, ty již neměly tolik zdobných prvků. Chybělo jim zejména zdobené první podlaží a patrová římsa.
Fasáda sériových G40 ve Zlíně měla světle šedou, téměř bílou fasádu. Právě Zlínské G40 jsou zachyceny na fotografiích níže. Obdobnou barvu měla i fasáda Pražských G40.

V Přerově měly G40 tmavě žlutou fasádu. Fotografie jsou screenshoty z Google street view. Spáry jsou dodatečně utěsněny bílým tmelem.

---

Půdorys a byty
Konstrukční soustava G40 je vždy dvojdům o dvou identických, navzájem zrcadlově obrácených sekcích. Na typickém podlaží se nachází čtyři byty v každé sekci. Povšimněte si zejména sdružených instalačních šachet, které slouží vždy dvěma spolu sousedícím bytům. Toto zajímavé řešení je rozebráno dále v rozboru.
Typické podlaží konstrukční soustavy G40
Typické podlaží jedné sekce nabízí 3 byty o velikosti 2+1 z nichž dva jsou identické, pouze zrcadlově otočené (byty č. 2 a 4). Třetí byt velikosti 2+1 je nárožní – má výhled na dvě strany (byt č.1). Posledním bytem je ten s číslem 3, který je největší v sekci (3+1) a vychází z bytu číslo 1 – oproti němu má navíc jednu místnost v prostřední části domu. Všechny byty mají povedené dispozice bez průchozích místností.

---

Na nástupním podlaží ustoupil největší byt (č.3) schodišti s druhým vchodem a tak se z něj stal 2+1.
Nástupní podlaží konstrukční soustavy G40

---

Tento půdorys vyznačuje nosný systém soustavy G40 na typickém podlaží:Nosné stěny v soustavě G40.

---

Byty
Byty mají v pokojích parkety, v kuchyních a předsíních PVC a v koupelnách keramickou dlažbu. Díky podlahovému vytápění nehyzdí místnosti topná tělesa a k nim vedoucí potrubí, což je dobře vidět na fotografii níže.

---

Společné prostory
Společné prostory domů G40 jsou poměrně povedené. Při vstupu do domu se dostanete do haly se schodištěm a schránkami. Toto široké schodiště vás dostane o půl patra výše k chodbě s byty a hlavním schodištěm. Podesty s byty jsou prostorné a jejich dlažba je řešena mozaikovými dlaždicemi s různými vzory. Schodišťová ramena mají příjemnou šířku a teracový povrch. Do společných prostor se díky francouzským oknům v mezipatrech dostává dostatek světla.

Pražské sídliště na Zelené Lišce bylo vystavěno v konstrukční soustavě G40 a jedná se o první panelové sídliště v Československu. Zajímavostí tamních G40 jsou centrální shozy na odpadky.

Šachta centrálního shozu spolu s šachtou pro elektroinstalaci ubírá prostor z krajních bytů. Na půdorysu níže jsou šachty označeny červenou šipkou. Obě šachty jsou skrz jedno podlaží vždy z jednoho kusu prostorového prefabrikátu.

---

Konstrukce
Nosný systém: Převážně příčný nosný systém (u štítů podélný).
Rozpon: 3,2 a 3,8 m.
Obvodový plášť: Celostěnový, vrstvený, tl. 200 mm.
Nosné panely: Dutinové, tl. 160 nebo 180 mm.
Stropní panely: Plné tl. 120 mm.
Spáry: Vodorovné spáry jsou přiznané. Svislé spáry jsou kryté pilastry.
Bytová jádra: Panelová se sdruženými instalačními šachtami (1 šachta pro 2 byty).
Vytápění: Podlahové vytápění Crittall.
Výška podlaží: Světlá výška místností 2700 mm. Konstrukční výška podlaží 2900 mm.
Počet podlaží: Soustava G40 má vždy pět nadzemních podlaží.
Střecha: Plochá s vnitřním spádem. Odtok dešťové vody sveden do instalačních šachet.

Konstrukční soustava G40 je celostěnová soustava s příčným nosným systémem, který se však na štítových stranách mění v částečně podélný.
Obvodový plášť je vždy z nenosných panelů (s výjimkou krajních panelů na průčelích) o tloušťce 200 mm. Obvodové panely jsou vrstvené a tepelná izolace je řešená vrstvou ze silikorku.
Vodorovné spáry mezi panely jsou přiznány, svislé spáry jsou kryty ozdobnými pilastry.
Nosné panely jsou dutinové s tloušťkou 160 nebo 180 mm. Příčky můžou mít 60 nebo 80 mm. Konstrukční výška podlaží je 2900 mm z toho 2700 mm je světlá výška místností.
Plné stropní panely o tloušťce 120 mm jsou vyztuženy klasickou výztuží a také topnými hady podlahového topení.

Bytová jádra jsou panelová a velkou zajímavostí je jejich instalační šachta, která je sdružená pro dva spolu sousedící byty. Sdružená instalační šachta se může zprvu jevit jako děsivá (ztráta soukromí, zvuková izolace), ale není tomu tak; do šachty nevedou klasické velké dveře, ale několik menších dvířek, jež vedou pouze k měřičům vody. Nehrozí tedy, že byste skrz šachtu viděli k sousedům. Možná vás napadá, jak se postupuje v případě výměny stoupacího potrubí?
Vzhledem k větším rozměrům šachty se do ní pohodlně vejde člověk a k jeho vertikální dopravě slouží servisní žebřík, trvale umístěný v šachtě. Přístup do vnitřních prostor šachty je pouze ze suterénu. V šachtě se nachází stoupací potrubí pro vodu, dále odpadní vodovodní potrubí a potrubí pro odvod vody ze střechy. V šachtách se původně nenacházelo plynové potrubí, to mělo své vlastní místo v dutinách panelů za kuchyňskou linkou. O plynovém potrubí píši v minulém čase proto, protože se jednalo o montované potrubí pro svítiplyn, který se tehdy běžně používal. Pro současný zemní plyn nemá původní potrubí dostatčnou těsnost a proto je nahrazováno novým rozvodem umístěným právě do instalační šachty.

Velkou zajímavostí, a na svou dobu velmi pokročilým řešením, je podlahové vytápění. Díky tomu nejsou pod okny nevzhledná tělesa radiátorů a k nim přidružené stoupací potrubí v rozích. Místnosti tak působí mnohem čistěji a vzdušněji. Estetickou i praktickou nevýhodou jsou vystouplé ovládací ventily na stěnách, jež jsou umístěny ve výšce téměř dvou metrů od podlahy.

Topné potrubí je umístěno ve stropních panelech pod podlahou a slouží také jako část výztuže samotných stropních panelů. Ve stěnách je vedeno pouze stoupací potrubí.
Výhodami tohoto systému vytápění jsou rovnoměrné teploty ve všech místnostech, tichý provoz a menší spotřeba tepla (pro docílení stejné teploty v místnosti je v podlahovém topení zapotřebí nižší teploty, než u klasických radiátorů).
Tento systém má ale také podstatné nevýhody. Mezi ty menší patří například dlouhá odezva (v řádu dní) nebo složitá regulace. Fatální následky mají pak poruchy, kdy je oprava velmi složitá a nebo nemožná. Ocelové potrubí je vedeno ve stropních panelech a je tak k němu prakticky nemožný přístup. Výměna potrubí není možná, protože se jedná o část nosné konstrukce a tak v těchto domech bývá často dodatečně zaváděno klasické vytápění řešené pomocí radiátorů a viditelných stoupaček. K takovýmto výměnám celého topného systému docházelo již v 70. letech.

Střecha je plochá s vnitřním spádem pro odtok dešťové vody. Voda se konkrétně vlévá do odtoku umístěného v instalační šachtě s potrubím a stoupačkami pro byty. Střecha byla z počátků výstavby často zdobená balustrádou. Výjimečně mohla být užita sedlová střecha s nízkým sklonem, takovou mají G40 ve městě Cheb.

---

Postup výstavby

Sklepy soustavy G40 byly budovány buď monoliticky a nebo z panelů. Ve sklepech se nacházejí mimo sklepních boxů také sušárny a strojovna ústředního topení. Nechybí kryty civilní obrany, které jsou nedílnou součástí dané doby.
Pilastry v případě G40 nemají pouze zdobnou funkci. Slouží zejména jako jeden z nosných prvků obvodového pláště. Pilastrový dílec má výšku dvou podlaží a panely obvodového pláště se do něj ze shora zasouvaly.

Jak je vidět na fotografiích výše, panely při stavbě nebyly osazeny okny – ta se osazovala až po smontování domu.
Prefabrikovaná byla pouze hrubá stavba, zbývající stavební práce u G40 probíhaly ještě tradičně. Například stropní panely nebyly z výrobny osazeny dlažbou, ta se dláždila až po smontování domu.
Pro konstrukční soustavu G40 byl vyvinut nový portálový jeřáb, který byl používán i u nástupce G57. Jeřáb měl dvě kočky a nosnost 5 tun.

Konstrukční soustava G40 je často popisovaná jako soustava s příčným nosným systémem. Skutečně je převážná většina plochy domů G40 s příčným nosným systémem. Krajní byty u obou štítů mají ale nosný systém podélný. I proto jsou na krajních místnostech obvodové panely s délkou 4.8 m.

Zde jsou další krásné fotografie z výstavby G40, celá tato sada fotografií zachycuje výstavbu na sídlišti Zelená Liška v Praze.

---

Místa Výstavby

Konstrukční soustava G40 je celostátní soustava, stavěla se tedy na různých místech v Československa. Na Slovenské části výstavba neprobíhala.

Místa výstavby:
Cheb: 4 ks – varianty se sedlovou střechou
Kopřivnice: 2 ks
Mladá Boleslav: 3 ks
Olomouc: 2 ks
Otrokovice: 5 ks
Sokolov: 4 ks
Praha: 41
Prostějov: 9 ks
Přerov: 9 ks
Zlín: 12 ks

Konstrukční soustava G32
Jako konstrukční soustava G32 je označována tato varianta vycházející z G40. Rozdíly mezi G32 a G40 jsou poměrně nepatrné. Nejzásadnější změnou je snížení o jedno podlaží a užití sedlové střechy. Střecha má nízký sklon a tak není téměř vidět. Sedlovou střechu prozrazují zejména vyzděné štíty. Díky sedlové střeše nemohl být užit vnitřní odtok dešťové vody a ta je tak odváděna klasickým způsobem pomocí okapů.

Další drobnou ale příjemnou změnou je užití francouzských oken ve všech kuchyních (u G40 jsou francouzská okna pouze ve sloupcích nad vchody). Francouzská okna nemají byty v přízemí.

Zajímavostí je instalační šachta, ta má výšku stejnou jako u G40 – tedy pět podlaží, díky tomu její část trčí ze sedlové střechy.
Půdorys je totožný s tím v G40, odlišnosti jsou ve zmiňovaných francouzských oknech a zejména v hloubkovém uspořádání obvodových panelů (např. panely u schodiště jsou zapuštěné (což ovšem mají i některé G40)).Půdorys typického podlaží konstrukční soustavy G32
Konstrukční soustava G32 nebyla příliš rozšířena. Výstavba probíhala pouze na Karlovarsku, a to ve městech Ostrov (22 kusů) a Nová Role se šesti kusy. Mimo Karlovarsko se nachází dva kusy v Hulíně (Zlínský kraj), ty byly postaveny v rámci ověřovací série. Celkem bylo tedy postaveno 30 panelových domů G32. Označení G32 má stejnou logiku jako v případě G40 – tedy Gottwaldov 32 bytů.

Konstrukční soustava G55

Konstrukční soustava G55 je označení pro rohovou variantu soustavy G40. Stále platí, že písmeno G je od slova Gottwaldov. Číslice může značit jak počet bytů, kterých je 55, tak rok výstavby prvního kusu (prototyp byl vystavěn v roce 1955).
Jedná se o vůbec první rohové panelové domy, které byly u nás stavěny. Postup výstavby byl stejný jako u G40, pouze bylo zapotřebí dvou jeřábových drah. Všechny G55 mají 5 nadzemních podlaží a jsou podsklepené. G55 je složena ze dvou oddilatovaných částí a jedná se o trojdům.

Konstrukční soustava G55 je poměrně vzácná. Ve Zlíně byl postaven pouze jeden kus, který je i prototypem. Ten se nachází kousek od prototypu G40 a experimentálního třípodlažního předchůdce paneláků, popsaného v úvodu rozboru.
Další výstavba probíhala v Praze, konkrétně jeden kus na sídlišti Zelená Liška (první pražská G55) a dalších 5 kusů v Praze Strašnicích. Rohový půdorys si vyžádal stavbu dvou jeřábových drah, což vedlo k prodražení a zkomplikování výstavby. Pravděpodobně proto bylo postaveno pouze 6 kusů a nedošlo tak k výraznému rozšíření této soustavy.

---

Fotografie vlevo zachycuje první G55 ve Zlíně těsně před rekonstrukcí v roce 2008. Na střeše již chybí ozdobná balustráda, která byla z havarijních důvodů demontována již dříve. Balustráda je vidět na druhé fotografii, která je historická a zachycuje G55 těsně po dostavbě.

---

G55 půdorys:

Celá část s byty 1 až 4 je identická se soustavou G40. Zbývající byty jsou již odlišné.
Byt č. 5 Je také stejný jako stejný byt v soustavě G40, rozdíl je v tom, že tímto bytem a bytem s číslem 6 prochází dilatační spára a mají tak ve svém středu zdvojené nosné stěny.
Byt č. 6 Vychází z bytu číslo 5, má ale navíc jednu místnost, která je přístupná skrz vedlejší pokoj. V tomto pokoji „navíc“ se nachází francouzské okno.
Byt č. 7 je s dispozicí 2+1 a má extrémně velkou chodbu. Okno ložnice sousedí v pravém úhlu s chodebními francouzskými okny v mezipatrech, což je jeho jediný zápor.
Byt č. 8 je velikosti 3+1 a zaujme svou členitou chodbou. Dispozice je povedená, byt nemá žádný průchozí pokoj.
Byt č. 9 zaujme svou dlouhou a úzkou chodbou. Má dispozici 3+1.
Byt číslo 10 je nejmenší v domě, má dispozici 2+1. Tento nejmenší byt má také nejmenší koupelnu, ta je společná s WC. Tato malá koupelna je zajímavá tím, že má svou vlastní instalační šachtu, o kterou se nedělí se sousedním bytem.
Poslední Byt s číslem 11 je velikosti 2+1 s velkým obývacím pokojem a francouzským oknem v ložnici.

---

V současnosti jsou již všechny G55 zateplené a jediný kus, který alespoň trochu respektuje původní vzhled, je ten ve Zlíně (ten je také na všech fotografiích výše). Pražské G55 dopadly otřesně, viz fotografie níže.

---

Zajímavosti

První panelák v Brně – atyp G40

První Brněnský panelák je velmi zajímavý, jedná se o experimentální užití soustavy G40. Dobové označení domu je G-BRNO

Experimentální panelový dům na Fišově ulici v Brně stojí od roku 1957 a byl vyprojektován o dva roky dříve ve Výzkumném ústavu stavebních konstrukcí v Gottwaldově. Tento dům spadá pod konstrukční soustavu G40 a jedná se o jediný dům této soustavy v Brně. Není to ledajaká G40 – tento experiment je oproti klasickým G40 značně modifikovaný. Rozdíly jsou jak po stránce konstrukční, tak i vzhledové.

Na historické fotografii výše je zachycena stavba tohoto domu. Stavba domu trvala téměř dva roky a to zejména kvůli svažitosti terénu, na kterém dům vyrůstal. Dále stavbu komplikovala dovážka panelů až z Hrušovan a Kuřimi. Rovněž se jednalo o zcela nový způsob stavby a stavebníkům tak chyběly praktické zkušenosti. Stavba probíhala s pomocí portálového jeřábu, stejně jako u ostatních domů soustavy G40.

Dům měl původně přiznané spáry, ale po pěti letech provozu musel být z důvodu výskytu plísní, zejména v rohových pokojích zateplen. Zateplení zakrylo všechny spáry a dům dostal brizolitovou fasádu.

Jak můžete vidět na fotografiích výše, podoba s G40 není téměř žádná. Tento dům nemá pilastry ani žádné ozdoby ve stylu socialistického realismu. Největším rozdílem je užití balkónů – jedná se tak o jediný dům konstrukční soustavy G40 s balkóny. Zajímavá je také atika, která je pojata stejně jako u nástupce soustavy G40 – konstrukční soustavy G57. Konstrukční soustava G57 byla vyvinuta právě v roce 1957, což je i rok dokončení tohoto domu a pravděpodobně proto nebyla tato modifikace konstrukční soustavy G40 dále rozšířená po Brně ani jiných městech. Přednost dostala zcela nová soustava G57.
Dům je monoblok ze tří odlišných sekcí. Krajní koncové sekce mají okna na štítech a každá krajní sekce má odlišnou dispozici (navenek vypadají obě stejně). Jediné vstupy do krajních sekcí vedou z jejich štítových stran a na typickém podlaží se nacházejí tři byty o velikosti 2+1. Jedna z krajních sekcí je o patro vyšší než zbývající sekce a to z architektonických důvodů – navazuje na výšku sousedního domu. Mezi krajními sekcemi je prostřední řadová sekce, která má dva byty na patře (oba o velikosti 3+1) a vchody z obou stran. Půdorys druhého podlaží. Ve vyšších podlažích nejsou balkóny ve středové sekci a v přízemí nejsou balkóny vůbec.

Dům se od sériových G40 hodně liší i po konstrukční stránce. Již zde nejsou ozdobně-nosné pilastry a panely obvodového pláště jsou tak téměř po celých průčelích v jedné rovině. Nosný systém je příčný. Příčné nosné panely jsou plné s tloušťkou 200 mm, stejnou tloušťku mají i podélně ztužující panely. Příčky mají tloušťku 100 mm. V tomto domě je užito atypického rozponu 3,9 m, doplněného o kratší rozpon 3 m. Stropní panely mají tloušťku 200 mm a stejně jako u sériových G40 se v nich nachází podlahové topení, které zároveň slouží i jako část výztuže. Podlahové vytápění bylo i zde časem nahrazeno klasickým vytápěním s pomocí radiátorů. Ve střední sekci se nachází komín, který je vyzděn z klasických cihel a slouží kotelně. Instalační šachty již nejsou sdružené pro dva spolu sousedící byty.

Společné prostory jsou velmi podobné těm v klasických G40. Nachází se zde velmi prostorné dvojramenné schodiště a stejně prostorná podesta.

V suterénu, který je průchozí skrz všechny tři sekce se mimo sklepních kójí nachází také prádelna a kryt civilní obrany.

---

Na závěr celého článku ještě jedna fotografie. Na té je zachycen první panelový dům ve Zlíně (i v Československu) a na svahu v pozadí jsou vidět úplně poslední panelové domy ve Zlíně. Na jednom obrázku tak můžeme vidět začátek i konec panelákové éry.
Paradoxem je, že ve Zlíně, rodišti paneláků, byla tato stavební technologie hned po revoluci zakázána.

---

V rozboru je užito i obrázků z cizích zdrojů:
[1] Architekturazlin.cz
[2] Fasadyzlin.cz
[3] Google Street View
[4] RK zvonek
[5] Aktualne.cz
[6] FB Skupina Paneláci
[7] pasik4a.blog.cz
[8] Encyklopedie.brna.cz