Konstrukční soustava VP-OS

pi VPOS

Konstrukční soustava VP-OS je soustava obsahující pouze věžové domy a stavěná byla jen v Ostravě a okolí. Na stejném principu, tedy věžové domy pro Ostravu a okolní města, vznikly i starší soustavy V-OS a VM-OS. Soustava VP-OS pak byla úplně poslední ryze věžovou soustavou – její výstavba započala v roce 1983 a skončila lehce po roce 1990. Věžové domy VP-OS jsou nejvyššími celostěnovými hromadně stavěnými panelovými domy tehdejšího Československa.

>Zobrazit seznam aktualizací<

Vydáno 10. 7. 2016.

13. 6. 2022: Zásadní aktualizace, při které byl rozbor kompletně přepsán, nahrány nové půdorysy, přidány modely, doplněny podstatné informace a mnoho nových fotografií.

KONSTRUKČNÍ SOUSTAVA VP-OS – Záložky
-Úvod (zde jste)
Charakteristické prvky
Vývoj
Konstrukce / suterén / obvodový plášť / lodžie / střecha
Sekce / 1x/51x/6
Společné prostory / schodiště / výtahy
Místa výstavby / Ostrava / Frýdek-Místek / Havířov / Opava
Komentáře

ROZ4Charakteristické prvky
Výstupek

Pro věžové domy VP-OS je typický především vystouplý modul na štítu bez lodžií. Jedná se o velice neobvyklé konstrukční řešení, kdy je z půdorysu prostě a jednoduše vysazen jeden běžný modul, avšak o hloubce jedné místnosti. Toto řešení jistě pomáhá atraktivitě domu při celkovém pohledu, stejně tak dovoluje vytvořit zajímavou dispozici bytu, který má z tohoto pokoje výhled na další světovou stranu, ovšem vytopit tuto místnost se třemi vnějšími stěnami je podstatně náročnější. Tím spíše se tomuto řešení divím s ohledem na to, že soustava VP-OS se stavěla v 80. letech, kdy se už na tepelně-izolační vlastnosti obvodového pláště docela hledělo.


Poslední dvě podlaží jsou neúplná

Dalším typickým prvkem jsou dvě nejvyšší podlaží, která jsou neúplná. Tato dvě podlaží navazují na středové části průčelí – zepředu na dvě řady předsazených lodžií a vzadu na ustoupený trakt chodby. Neúplná podlaží dobře pomáhají výškovému členění těchto věžových domů, dopřávají jim pomyslnou korunu.


Zakončení lodžií

Lodžie mají své bočnice v úrovni atiky zakončené speciálními dílci s výrazným přesahem. Účelem těchto dílců je stabilizace bočnic lodžií, o čemž se dočtete podrobněji v části rozboru věnované konstrukci. Zároveň tyto dílce domům propůjčují zajímavý brutalistický vzhled, a to právě kvůli výrazným přesahům.

ROZ4Vývoj

Avšak s identifikací věžových domů na základě výše popsaných prvků to nebude až tak jednoduché. Soustava VP-OS totiž vznikla evolucí soustavy T06B-BTS, konkrétně věžových sekcí. V zájmu pochopení vývoje soustavy VP-OS si tak ukážeme krátce i věžové domy T06B-BTS.

Věžové domy konstrukční soustavy T06B-BTS jsou nejčastějšími věžáky v Ostravě. Jejich vzhled si můžete prohlédnout na fotografiích výše. Povšimněte si, že zakončení lodžií je také ozvláštněno stabilizačními dílci s výrazným přesahem. Tedy tento prvek převzaly věžáky VP-OS od svého předchůdce, a to nám trochu komplikuje rozlišení VP-OS od T06B-BTS. Dobrým pomocníkem je ale fakt, že T06B-BTS má lodžie na obou štítech, VP-OS pak jen na jednom. BTS nemá na zadním průčelí žádnou lodžii, VP-OS tam lodžií má. Jednoduše by se to dalo shrnout tak, že T06B-BTS je symetrický, včetně rozmístění lodžií, VP-OS je pak asymetrický. Dalším rozpoznávacím znakem jsou neúplná podlaží – na hlavním průčelí má T06B-BTS pouze jedno neúplné podlaží, na protilehlé straně má ovšem dvě, stejně jako VP-OS, zadní průčelí je ale na rozdíl od VP-OS symetrické.


Z experimentu nová soustava

Myslím si, že rozdělit od sebe T06B-BTS a VP-OS není až tak těžké – avšak existuje chyták, přesněji sedm chytáků – ty mají jméno T06B-BTS Upravená varianta.

Experimentální užití soustavy T06B-BTS spočívalo především ve zvýšení na 17 NP. Právě výška byla hlavním smyslem tohoto experimentu – nakonec už opravdu nikdy nikdo vyšší paneláky soustavy T06B v Československu nepostavil. Ovšem spolu s úpravou výšky došlo i na změnu dispozice, a to je problém, neboť je velmi podobná VP-OS – má vystouplý modul a asymetricky rozmístěné lodžie – na první pohled se tak tyto domy jeví jako VP-OS.

Tato dvojice experimentálních věžových domů T06B-BTS na ulici Varenská v Moravské Ostravě ještě dává na první pohled tušit, že je zde něco trochu jinak a VP-OS to nejspíše nebudou…

Že tyto dva domy k soustavě VP-OS nepatří, to prozradí především poslední neúplné podlaží na hlavním průčelí – to je jen jedno, což je znakem T06B-BTS. Další odlišností je použití větších oken na krajních modulech průčelí a na štítu bez lodžií. Rozdílů je samozřejmě mnohem více, okna a nejvyšší podlaží jsou ale ty nejviditelnější a pro účel rozlišení dostačující.


Horší je to ale u souboru tří domů T06B-BTS Upravené varianty postavených opodál na ul. Nádražní. Zde se totiž už i zvýšil počet neúplných podlaží na hlavním průčelí na dvě – tím došlo k ještě větší podobnosti s VP-OS. Dále na levých štítech přibylo jedno okno a na zadním průčelí naopak ubylo – podoba s VP-OS je tak už značná, a to jak na první, tak i druhý pohled…


Poslední dva upravené věžáky T06B-BTS najdeme v Karviné, jeden má výšku 17 NP, druhý 15 NP. Vycházejí z těch na Nádražní, mají tedy dvě neúplná podlaží.


Závěrem dodám nejlepší způsob, jakým od sebe rozdělit věžáky T06B-BTS a VP-OS – tím je parter, který je u T06B-BTS u předního a částečně i zadního průčelí vždy mírně ustoupený. Toto je vidět i na snímcích výše z Karviné.

T06B-BTS + OP 1.13 = VP-OS

A právě z těchto upravených T06B-BTS vznikla konstrukční soustava VP-OS. Ptáte se, proč téměř stejné domy najednou dostaly nové jméno? Důvodem vzniku nové soustavy byl fakt, že se na Ostravsku měla v 80. letech stavět už jen nová soustava OP 1.11 a její podvarianta OP 1.13, a to především z důvodů tepelné izolace obvodových plášťů. Avšak soustavy řady OP měly výšku limitovanou na 12 NP. Jelikož v Ostravě byla dlouhá tradice výstavby věžových domů s výškou 16-17 NP, došlo ke zkřížení T06B-BTS Upravené varianty a soustavy OP 1.13, aby se mohly i nadále na ostravských sídlištích stavět i domy s výškou vyšší než 12 NP.

Věžové domy VP-OS jsou opravdu hybridem mezi T06B a OP 1.13. Ze soustavy T06B se ponechala dispozice a s tím spojené konstrukční prvky, jako malý jednotný rozpon 3,6 m a tloušťka nosných stěn 200 mm. Ze soustavy OP 1.13 se přebral obvodový plášť, který byl ve své době velmi pokročilý – zejména na štítech, kde bylo užito sendvičového obvodového pláště s tepelnou vrstvou z polystyrenu. Ovšem ani průčelní obvodový plášť z pórobetonu neměl špatné tepelně-izolační vlastnosti. Ze soustavy OP 1.13 bylo také převzato střešní souvrství a vybavení bytů, tedy bytová jádra a kuchyňské linky. Není náhodou, že většina VP-OS tvoří výškové dominanty sídlišť vystavěných ze soustav OP 1.11 a OP 1.13.

Technologické označení soustavy je OP 1.13 – V – SM. To značí technologickou příbuznost k soustavě OP 1.13, písmeno „V“ pak značí věžový dům, „SM“ odkazuje na Severomoravský kraj, pro který jsou domy určeny. Označení VP-OS se zavedlo již při projektování, a to pro přehlednost – uvádí se ve většině dokumentace. Soustavu VP-OS vyvinul Stavoprojekt Ostrava – zkratka VP-OS tak značí:
Věžový OP1.13 Ostrava Stavoprojekt.


První věžový dům VP-OS byl dle mých dosavadních informací postaven v roce 1983 v Ostravě-Hrabůvce (dnes se je součástí sídliště Bělský Les, které se tehdy teprve začínalo stavět). Jeho výstavba byla naštěstí zdokumentována a vy si tak můžete na těchto dvou snímcích, pořízených v rozmezí jednoho týdne, prohlédnout, jak rychle se věžové domy VP-OS stavěly. První VP-OS má adresu Jiřího Herolda 12.


Nedostatek fotografií

Vzhledem k tomu, že většina věžových domů VP-OS prošla nějakým stupněm revitalizace již před rokem 2010, tedy v období před mým fotografickým dokumentováním paneláků, najdete v tomto rozboru fotky z vícero zdrojů a celkově je tak fotodokumentace poměrně nesourodá. Jako příklad za všechny nám poslouží následující snímek krásného souboru věžových domů VP-OS, které ale nebyly hlavním předmětem zájmu fotografa, tím byla Karosa B741 v popředí. Pan Jakub Sýkora z Ostravy mi jej poskytl právě proto, protože v roce 2004 současně s autobusem zachytil i původní stav věžáků v pozadí. Takových snímků poskytl více, za což mu i tímto veřejně děkuji!
Druhý snímek ze stejného místa pochází z webu MHD-Ostrava, který mi také poskytl několik pěkných fotografií vozidel MHD s původními paneláky v pozadí, za které rovněž děkuji!

ROZ4Konstrukce

Konstrukční soustava VP-OS má kombinovaný nosný systém, převažuje však příčný směr. Rozpon je jednotný o délce 3,6 m, domy mají 7 modulů, počítáme-li i krajní vystouplý modul. Obrácení nosného systému je na středech štítů v kuchyních. Obrácením nosného systému bylo dosaženo podélného ztužení a také to je potřeba vzhledem k lodžiím na štítu. Středem domu prochází také několik podélně ztužujících stěn.

Model typického podlaží s červeně zvýrazněnými nosnými stěnami – jak můžete vidět, nosné jsou téměř všechny, což vzhledem k výšce objektů nepřekvapí.

Nosné stěny mají tloušťku 200 mm, a leží na nich stropní dílce o síle 150 mm. Podélně ztužující stěny mají konstrukci shodnou s těmi nosnými, avšak nenesou stropy, místo toho tvoří kolmé opory nosným stěnám. Panelové nenosné příčky mají tloušťku 80 mm. V domě je také užito zděných příček tl. 100 mm, a to především u komor na společných chodbách.

Konstrukční výška podlaží je 2800 mm. Při tloušťce stropních panelů 150 mm se přímo vybízí jednoduchým odečtem napsat, že světlá výška je 2650 mm, ale není to tak jednoduché. Na stropní dílce smontovaného podlaží se aplikovala 35 mm silná vrstva betonové mazaniny, která měla za úkol srovnat nerovnosti mezi stropními panely a uzpůsobit tak podlahu pro pokládku finální krytiny, v tomto případě PVC. Z toho důvodu je skutečná světlá výška 2615 mm. Podesty a mezipodesty u schodiště mají tloušťku 200 mm, protože nesou schodišťová ramena.

Základy

Objekty jsou založeny na železobetonové desce o síle 650 mm, která byla provedena na 15 cm silné vrstvě z tříděného štěrku. Na základové desce se poté vybetonovaly základové pásy s výškou 300 mm a šířkou 800 mm. Na základové pásy se následně začalo s montáží suterénu a poté již nic nebránilo smontovat jeřábem celý dům.
Po dobu hrubé stavby byl dům od základů obnažen – suterén byl nad úrovní terénu a vstupy do domu ve výšce domnělého druhého podlaží – to je dobře vidět i na historické fotografii níže. Před zasypáním obnažené části suterénu se musela na dotčené konstrukce aplikovat hydroizolace (IPA 400 SH).


Suterén

Suterén má výšku běžného podlaží a je z větší části zapuštěný pod úroveň terénu, větrání suterénu je zajištěno úzkými sklopnými ocelovými okny s jednoduchým zasklením. V suterénu se nacházejí především sklepní kóje, které jsou ze smrkových latí. Obyvatelé sklepní kóje ale příliš nevyužívají, protože mají u svých bytů na chodbě k dispozici komory, které jsou přeci jen pro uskladnění méně potřebných věcí pohodlnější a i bezpečnější z hlediska případné krádeže.
V suterénu se dále nacházejí technické místnosti, prádelna a sušárna. V prostorách suterénu lze spatřit stěnové dílce s neosazenými zárubněmi, které tak odhalují profilování stavebního otvoru určeného pro osazení montovaných zárubní. Do suterénu zajíždějí oba výtahy. Fušerskou zajímavostí je fakt, že u chodby s výtahy je v každém domě narušena nosná stěna v místě průchodu, a to téměř až ke stropu – narušení je zde kvůli prostupům všudypřítomného potrubí. Fušeřina je v tom, že s těmito prostupy se nepočítalo rovnou v projektu a musely se dodatečně a neodborně dodělávat až na stavbě, viz fotky níže.


Existuje více variant dispozic suterénu, zde si ukážeme dvě nejčastější, a to pro pětibytovou sekci o výšce 17 a 14 NP. Dispozice se mohou mírně lišit dům od domu, nosné a podélně ztužující stěny ale jsou rozmístěné vždy stejně.

Suterén v sekci 14/5 (dům má 65 bytů)
Suterén v sekci 17/5 (dům má 80 bytů)


Obvodový plášť

Obvodový plášť se skládá ze dvou typů dílců – pórobetonových průčelních nenosných dílců a sendvičových štítových nosných dílců. Ovšem díky kombinovanému nosnému systému najdeme i na štítu dílce nenosné (ale se sendvičovou konstrukcí).

Průčelní nenosné dílce mají sílu 300 mm a jsou z pórobetonu, jedná se o dílce vyráběné metodou spínání – v panelárně se vyrobil zvlášť parapetní panel a zvlášť meziokenní pilířky. Následně došlo k sepnutí těchto třech dílců do jednoho celku – obvodového panelu. Tento způsob výroby nebyl technologicky tak náročný, jako kdyby se měl vyrobit dílec rovnou vcelku. Spára mezi sepnutými částmi dílce zůstala většinou přiznaná, ovšem i v případě domů, kde byla spára překrytá fasádou, šlo místo spoje stále dobře rozeznat. Spáry mezi jednotlivými obvodovými dílci byly vždy přiznané a vyplněné trvale pružným tmelem černé barvy. Dílec byl v panelárně osazen i oknem a na staveniště tak odjížděl jako kompletizovaný. S výjimkou přiznané spáry mezi spínanými dílci je konstrukce těchto dílců shodná se soustavou OP 1.13.


Štítové nosné dílce mají velmi pokročilou konstrukci převzatou ze soustavy OP 1.11 – jedná se tak o sendvičové dílce s tepelnou vrstvou z polystyrenu. Tloušťka dílců je 300 mm – vnější betonová skořepina má sílu 70 mm, následuje 80 mm tepelné izolace z polystyrenu a konečně vnitřní železobetonová vrstva o síle 150 mm. Vnější betonová vrstva je k té vnitřní skrz polystyren chycená nerezovými kotvami, které vymezují pohyb vnější vrstvy vůči té vnitřní (tepelná roztažnost vlivem vnějších vlivů počasí).

Dílce mají maximální délku 3000 mm a existují jak s okny, tak bez nich. Okenní otvory nemají viditelná nadpraží – ta jsou tvořená spodním okrajem dalšího dílce – i zde je patrná spojitost se soustavou OP 1.11. Spáry mezi štítovými dílci jsou výrazně širší, než v případě průčelních dílců, o jejich vyplnění se starají gumové profily.

Lodžie

Zajímavá je konstrukce lodžií, ta je rozdílná u lodžií na štítu a zadním průčelí a rozdílná u lodžií na hlavním průčelí. Začneme popisem lodžií na štítu a zadním průčelí, jejich konstrukce je až na drobné úpravy převzata z věžových domů T06B-BTS.

Podlahy lodžií jsou jen předsazené stropní panely, což je nešťastné řešení typické pro soustavy T06B. Díky tomu je prochladnutí podlahy lodžie přenášeno i do podlahy místnosti patřící k lodžii (tepelný most). Lodžie mají hloubku 1055 mm, avšak jejich bočnice mají hloubku 1355 mm, díky tomu jsou podlahy lodžií zapuštěné, což dodává lodžiím na zajímavosti. Přesah bočnice také v případě lodžií na štítu, které jsou k sobě sdružené ve dvou sloupcích, dopřává obyvatelům více soukromí. Bočnice mají na rozdíl od podlah přerušené tepelné mosty. Dosaženo toho bylo tak, že bočnice nejsou spojeny s obvodovým pláštěm – mezi bočnicemi a obvodovým pláštěm je mezera 105 mm. Bočnice mají vlastní základy a jsou spojené s obvodovým pláštěm pouze u suterénu a u atiky, kde je drží ony stabilizační dílce s velkým přesahem. V běžných podlažích jsou bočnice přivařeny k podlahám lodžií. Zábradlí lodžií bylo ve většině domů z ocelového rámu rozděleného na dvě poloviny, výplň byla z umělých desek. Některé domy měly pouze mřížované zábradlí. Zábradlí je kotvené šrouby do bočnic lodžií.



Lodžie na hlavním průčelí mají odlišnou konstrukci. Velký rozdíl je především v tom, že se oba sloupce lodžií nacházejí na předsazených modulech. Bočnice tak již nejsou od fasády odsazené, ale plynule na ni navazují – dokonce bočnice lodžií z části tvoří i nosné fasádní (štítové) dílce. Opět zde tak máme problém s tepelnými mosty – proto jsou bočnice sendvičové konstrukce (s polystyrenovou tepelnou izolací). Dělící přepážka mezi lodžiemi má oba boky opatřené tepelnou izolací, která se aplikovala až po smontování domu a následně byla překrytá fasádou – izolace se nedávala na celý dílec, jeho čelo a část bočních stran zůstaly bez izolace, což tvoří typické zúžení konce těchto dílců.

Bočnice mají konstrukci shodnou se štítovými panely – z celkové tloušťky 300 mm připadá 150 mm na vnitřní nosnou část, která nese podlahy lodžií a část stropních panelů za nimi. Následuje 80 mm tepelné izolace z polystyrenu a vnější železobetonová krycí vrstva o síle 70 mm. Podlahy lodžií nezasahují až do místností, což je oproti štítovým lodžiím lepší řešení, protože došlo k přerušení tepelného mostu, ovšem ten zde pro změnu tvoří zase bočnice, které částečně pokračují až do plochy místností za lodžií, kde nesou část stropních dílců. Lodžiová stěna je tvořená spínaným pórobetonovým dílcem.



Střecha

Střecha je rovná s vnitřním spádem a jedná se o jednoplášťovou střechu. Na stropních panelech posledního podlaží je násyp z Agloporitu o síle 115 mm, s jehož pomocí je dosaženo požadovaných spádů střechy do vnitřních žlabů pro odtok dešťové vody. Na násypu jsou uloženy izolační desky Polsid tloušťky 50 mm (polystyren s povrchem z asfaltového pásu). Na desky Polsid bylo položeno hydroizolační souvrství (krytina). Střecha byla zatížená betonovými dlaždicemi proti podfouknutí horních krycích vrstev.


Střecha má tři úrovně, největší plochu zabírá střecha nad byty 3+1, tedy nad posledním běžným podlažím. V této části střechy jsou kotvené stabilizační dílce lodžií a je zde také vyvedená vzduchotechnika. Na tuto úroveň střechy se dostanete z každé strany pohodlně dveřmi z prvního neúplného podlaží.


Další úroveň je nad částí prvního neúplného podlaží, zde je zajímavé místo, které nemá využití. Starší soustavy věžových domů v Ostravě měly často střešní terasy. Zde je jen takový náznak terasy. Sice se ocitnete pod širým nebem, jste obklopeni stěnami jako v atriu, ale jediný výhled máte přes dvě lodžie s úzkým průchodem. Ke všemu plochu této střechy ubírá vzduchotechnika a výztuha mezi obvodovými stěnami. Navíc se na tuto střechu dostanete jen po žebříku přes střešní poklop, což není zrovna pohodlné a bezpečné. V mnoha domech si proto obyvatelé udělali pohodlnější vstup skrze strojovnu výtahu. Ve výsledku se opravdu nejedná o terasu ani atrium, tato střecha je zde prostě jen proto, aby dům měl při pohledech z ulice dvě neúplná podlaží, byť polovina tohoto druhého neúplného podlaží je vyloženě kulisa.

Konstrukce ve středu pseudoterasy, kterou můžete vidět na snímcích výše, slouží jako vzpěra krajních stěn. Stejný účel plní i konstrukce před lodžiemi. Na následující sadě starších snímků, pořízených výrazně horším fotoaparátem, si můžete prohlédnout pseudoterasu v původním stavu. Povšimněte si také otvorů pro vstupy na lodžie – jejich tvarování po stranách otvorů prozrazuje, že se jedná o dílce určené pro osazení pokojových dveří – jsou to totiž dílce interiérové a z toho důvodu mají tloušťku jen 200 mm. Stejného profilování dveřních otvorů jste si mohli všimnout v pasáži věnované suterénu. Použití interiérového dílce na obvodovém plášti zde nevadí, protože se jedná o neobytnou část stavby. Jedná se o dílce, které běžně tvoří příčku mezi předsíněmi a obývacími pokoji bytů 3+1. Tyto dílce mají v půdorysu ztužující funkci, tu si ponechaly i v této střešní aplikaci. Jediná úprava, kterou prošly, bylo nanesení venkovní fasády z obou stran dílců.


Nejvyšší střecha je nad strojovnou výtahů, kryje druhou polovinu nejvyššího podlaží, která obsahuje mimo strojovny také schodiště.


Některé věžové domy VP-OS jsou tak vysoké, že musí být označeny jako překážka letového provozu – k tomu slouží červená světla umístěná v rozích střechy, kterým se říká překážková návěstidla nízké svítivosti. Jejich úkolem je v noci upozornit piloty letadel na překážku letového provozu, kterou věžák s výškou přes 50 metrů rozhodně je.



ROZ4Sekce

Konstrukční soustava VP-OS má dvě dispoziční sekce. Častější sekce má pět bytů na typickém podlaží, vzácnější sekce pak má bytů šest. Sekce lze od sebe rozeznat i zvenčí, kdy má šestibytová sekce výrazně více předsazené dva moduly s lodžiemi na hlavním průčelí.

Sekce se označují dle výšky nadzemních podlaží, včetně neúplného posledního podlaží, nezapočítává se ale podlaží se strojovnou výtahů a pseudoterasou. Nejvyšší provedení VP-OS tak má označení 17/5, kdy číslo 5 značí počet bytů. V případě stejně vysokého domu, ale se šesti byty na patře, by označení bylo VP-OS 17/6.

Společné prostory obou sekcí jsou prakticky stejné, více se o nich dozvíte v následující kapitole, nyní se zaměříme především na bytové jednotky v obou typech sekcí.

Sekce 1x/5

Místo písmene „X“ si dosaďte číslici dle počtu podlaží daného domu, nejčastěji 14/5 nebo 17/5. Tato sekce s pěti byty je výrazně častější a dalo by se říct, že se jedná o typickou dispozici věžových domů VP-OS.

Typické podlaží obsahuje čtyři byty 3+1 a jeden byt 2+kk. Byty 3+1 jsou si podobné, avšak při podrobnějším zkoumání zjistíme, že jsou vzájemně odlišné. Samozřejmě se to netýká bytu s výstupkem, který je značně atypický.

Začněme červeným bytem, ten je z bytů 3+1 ten nejméně povedený, a to především kvůli absenci lodžie. Tu nedostal zejména kvůli estetické stránce – na štítu by se nehodila a navíc by stínila ve výhledu bytu s výstupkem. Na průčelí by zase způsobila asymetričnost. Ostatně posuďte na modelech.

Ukázka červeného bytu s lodžií umístěnou na průčelí a na štítu – v obou případech dům působí těžkopádně, v případě lodžie na štítu je řešení i nepraktické, protože lodžie stíní vedlejšímu bytu s výstupkem. Projektanti tak moc dobře věděli, proč červenému bytu lodžii nedopřát.

Ovšem vraťme se k dispozici červeného bytu. Jeho předsíň je velmi prostorná, vedle bytového jádra se ještě našlo i místo na malou komůrku, byť krytou pouze závěsem. Kuchyň také potěší svým čtvercovým půdorysem. Povedený je i poměrně velký obývací pokoj, jeho vadou na kráse je ale vstup do ložnice, tedy obývák je průchozí. Ložnice je velmi malá, opravdu jen na dvojlůžko a nějakou tu šatní skříň. Poslední místnost je dětský pokoj, který má svůj přístup z předsíně a má i dostačující velikost. Celkově je dispozice bytu povedená a ani ta ložnice přístupná z obýváku není až takový problém.

Půdorys červeného bytu 3+1 a jeho nosné (červeně) a ztužující (modře) stěny


To modrý byt na protější straně domu prakticky zrcadlí ten červený, ale navíc přidává jednu důležitou věc – lodžii! Není mu tak téměř co vytknout.

Půdorys modrého bytu 3+1 a jeho nosné a ztužující stěny


Přesuňme se do hnědého bytu, zdálo by se, že je to opět jen zrcadlení modrého bytu, ale není tomu tak. Tento byt skutečně vychází z modrého a ve velkém ho i zrcadlí, všimněte si ale jeho ložnice a dětského pokoje – příčka mezi místnostmi je posunutá a tak je teď větší místnost, tedy ta vhodnější pro děti, přístupná z obývacího pokoje. To je rozhodně krok zpět, protože ložnice má teď samostatný vstup a děti musí všude chodit přes obývák. Alespoň má tento byt přístupnou tu největší komoru na společné chodbě.

Půdorys hnědého bytu 3+1 a jeho nosné a ztužující stěny


A konečně se dostáváme k zelenému bytu, tedy bytu s výstupkem. Díky takto vysazenému pokoji je jeho dispozice značně odlišná, byť i zde zůstala prakticky beze změny chodba, bytové jádro a kuchyň, uspořádané stejně, jako u ostatních bytů 3+1. Vše ostatní je už ale jinak. Tam kde mají ostatní byty obývací pokoj, má tento byt svou nejmenší místnost. Obývací pokoj má přesunutý o jeden modul vedle a jako jediný 3+1 v něm má lodžii, což je velké plus. Mínusem může být spojení kuchyně a obýváku dveřmi, které se mi jeví docela zbytečné – znamená to další dveře vedoucí do obýváku, jenomže z obýváku se jde i do vysazené místnosti, takže v něm máme celkem troje dveře (čtvery i s balkonovými). U lodžie ještě zůstaneme, povšimněte si, že dílec s oknem a balkonovými dveřmi je prakticky stejný, jako u ostatních bytů, kde je v kuchyních. Jeho asymetricky umístěné okno dává prostor spíži, která ovšem v obývacím pokoji pozbývá smysl. K použití stejného dílce pro obýváky i kuchyně tak došlo především z ekonomických důvodů. Zajímavé ale je, že v originální dokumentaci je dílec zakreslen jiný, a to s větším oknem 150×160, který by se do obývacího pokoje hodil více. K rozhodnutí používat kuchyňské dílce tak muselo dojít v pozdní fázi přípravy konstrukční soustavy VP-OS.

Předsazená místnost je stejně velká jako obývací pokoj, což je velice neobvyklé. Nabízí výhled na třetí světovou stranu a prakticky si můžete skrze její okno povídat s jiným členem domácnosti vedle v kuchyni, která je situovaná kolmo k místnosti ve výstupku. Samozřejmě největším problémem místnosti ve výstupku je její prochladnutí, proto je projektovaná jako ložnice, protože v té je nižší teplota pro spánek žádoucí.

Půdorys zeleného bytu 3+1 a jeho nosné a ztužující stěny


Posledním bytem na patře je byt 2+kk. Jeho největší výhodou jsou dvě lodžie, o těch si může nechat sousední červený byt jen zdát. Samotná dispozice je taktéž poměrně povedená.
Obývací pokoj s kuchyňským koutem je opravdu velký (hluboký), škoda jen, že kuchyňský kout není oddělený nějakou příčkou. Druhá místnost bytu je čtvercová, jako ložnice či dětský pokoj je naprosto dostačující. Nevýhodou bytu je menší typ bytového jádra s malou vanou a problematickým umístěním pračky. Nepraktické jsou také jeho vestavěné skříně, které dost zužují profil předsíně, což vadí zejména při stěhování nábytku a prakticky se nedá s většími kusy v uličce vytočit – snad právě proto jsem tyto skříně v žádném z těch bytů ještě naživo neviděl – každý je raději demontoval (není to příliš obtížné).

Půdorys žlutého bytu 2+kk a jeho nosné stěny

Sekce 1x/6

Šestibytová sekce má rozdíl především v té části půdorysu, kde se u předchozí sekce nacházel byt 2+kk. Zde jsou místo něj dvě garsoniéry. Byty 3+1 zůstaly oproti předchozí sekci beze změn. Společné prostory doznaly změn pouze v tom, že v pravé části chodby je nově i přístup do garsoniéry a největší komora je přepažena a polovina z ní připadla právě garsoniéře.

Typické podlaží šestibytové sekce

Byty 1+kk neboli garsoniéry se nerozkládají na ploše bytu 2+kk, jejich moduly povyrostly směrem ven z půdorysu a část s lodžiemi je tak oproti pětibytové sekci výrazně více předsazená – takto bezpečně poznáte šestibytovou sekci i zvenku. Ono předsazení vzniklo především proto, aby mohly být garsoniéry větší. Bytové jádro je shodné s bytem 2+kk v pětibytové sekci, pro potřeby garsoniér je jeho velikost zcela dostačující. Spíže jsou umístěné vedle balkonových dveří a jsou odvětrávané průvětrníky.

Půdorys garsoniér a jejich nosných stěn

Pro úplnost přidávám také půdorysy celých typických podlaží s vyznačenými nosnými a podélně ztužujícími stěnami, a to u obou dispozičních sekcí.

ROZ4Společné prostory

Hlavní vstup do věžových domů VP-OS najdeme téměř vždy na hlavním průčelí, situovaný pod sloupcem lodžií patřících obývacím pokojům bytů 2+kk či garsoniér (dle sekce). Vstup je zapuštěný v půdorysu domu a dostanete se k němu po zdolání schodiště, které je taktéž díky zapuštění kryté před deštěm. Původní vstupy byly řešené formou celoprosklených dveří doplněných vitrínami tak, aby celá plocha vstupu byla prosklená, do dnešních dní se žádný z nich nedochoval a bohužel jsem ani žádný před výměnou nestihl nafotit.

Po vstupu do domu se ocitneme ve vstupní hale, která obsahuje poštovní schránky a je příjemně prostorná. Škoda, že dále do domu vedou z haly prosklené dveře šířky 100 cm, mnohem více by hale slušely dvoukřídlé dveře s celkově větší šířkou, místo by na ně bylo.

Hala má zateplený podhled i boční stěny, v obou případech je zateplení vyvedeno i do venkovní části ke vstupnímu schodišti – účelem zateplení je zabránit prochladnutí bytů, které s velkou a špatně vytápěnou halou sousedí. Hala byla až ke stropu obložena keramickými obklady.

Nástupní podlaží věžového domu VP-OS, vstupní hala je v horní části půdorysu.

Postoupíme-li zmíněnými prosklenými dveřmi z haly dále do domu, dostaneme se do menší čtvercové chodbičky, která nemá žádnou speciální funkci, nejčastěji v ní najdeme domovní nástěnku. Chodbička slouží primárně k postoupení dále do domu, její tvar je dán rozmístěním nosných stěn přizpůsobených vyšším podlažím. V chodbičce najdeme svislé rozvody elektroinstalace nástupního podlaží a vstup do bytu číslo jedna. Nevýhodou tohoto bytu je pak právě to, že kolem jeho dveří procházejí prakticky všichni obyvatelé a návštěvníci domu. Na chodbičku navazuje úzká spojovací chodba, která vede do chodby s výtahy. Najdeme v ní vstupní dveře bytu číslo dvě, který taktéž trpí pohybem všech obyvatel domu za svými dveřmi.

Konečně jsme se dostali do chodby s výtahy, kde většina obyvatel svou cestu v nástupním podlaží ukončí a nechá se jedním ze dvou výtahů vyvézt do svého podlaží. Z výtahové chodby se dostanete také na schodiště a k zadnímu vstupu do domu.

Další dva (v sekci 1x/6 tři) byty, které v nástupním podlaží najdeme, už netrpí na ruch kolemjdoucích, protože jsou od chodby s výtahy odděleny spojovacími dveřmi. Součástí této chodby se dvěma byty je i místnost s úklidovou komorou. Tato místnost byla po revoluci často přestavěna na drobnou prodejnu či služby typu kadeřnictví. Pro vstup do těchto komerčních prostor se muselo vybudovat speciální venkovní schodiště.


Schodiště

Vzhledem k výšce věžových domů VP-OS bylo schodiště situováno zcela mimo podesty s byty, a to aby se do něj nerozšířil kouř z některého z požárem zasažených bytů. Schodiště je odvětráváno otevíravými okny, která zajišťují i dostatek denního světla. Na schodiště se dostanete pouze z chodby s výtahy, a to požárně odolnými ocelovými dveřmi s výplněmi z drátoskla, které musí být vždy zavřené – aby se na schodiště nedostal kouř z případného požáru.

Samotné schodiště je dvojramenné s mezipodestou. Jelikož schodiště není umístěno v klasickém modulu 3,6 m, vzniká mezi rameny širokými 1100 mm menší zrcadlo schodiště. Schody mají teracový povrch a schodnice mají mírné přesahy. Zábradlí má gumové madlo a je kotveno do bočnic schodišťových ramen. Podesty a mezipodesty mají tloušťku 200 mm a i ony mají teracový povrch. Zajímavá je situace u podest, které navazují na běžný stropní dílec, onu hranici mezi podestou a běžným stropem poznáte podle toho, že na stropním panelu již není teraco, ale PVC.

Zajímavé je také uložení podesty a mezipodesty. Uložení mezipodest v mezipatrech fakticky ovlivňovalo vnější vzhled domu, neboť díky místu pro jejich uložení musely být použity půlené dílce čtvercového tvaru, které tak ozvláštňují ustoupenou část zadního průčelí. Schodišťová ramena jsou osazena do ozubů na podestách a mezipodestách.

Okna na schodišti jsou ocelová, složená ze dvou nad sebe umístěných křídel. Spodní křídlo zabírá většinu plochy okna a je otevíravé. Zvenčí ho kryje mřížované zábradlí, neboť toto křídlo sahá téměř k podlaze. Horní malé křídlo je pouze sklopné. Zasklení je dvojité a zámky oken jsou jednoduché, celkově byla tato okna vzhledem k období výstavby již zastaralá a tepelně nevyhovující – aby také ne, když byla kompletně převzata z předchůdce – věžových domů T06B-BTS. Stejná okna byla také použitá na chodbě za schodištěm.


Chodby k bytům

Na běžném podlaží je podél šachty výtahů z každé strany jedna chodba, která obsahuje přístupy do bytů v dané polovině domu a také jejich komory. Do této chodby se dostanete prosklenými dveřmi, které ji oddělují od rušné chodby s výtahy. Jedná se o stejné dveře, jaké jsou použité na přístupech ke schodišti – tedy požárně odolné ocelové dveře téměř celé vyplněné drátosklem. Skrze tyto dveře se tak do chodeb s byty dostává denní světlo, protože jsou přímo naproti chodbovým oknům.
Chodby s byty jsou téměř vždy zavřené, jejich dveře mají ze strany s výtahy kouli a tak dopřávají obyvatelům daných bytů polosoukromý prostor. Že se budou tyto dveře zavírat, s tím se počítalo, proto jsou zvonky do bytů umístěné právě u těchto dveří.

Cesta denního světla do chodeb s byty skrze prosklené spojovací dveře


Zajímavá je situace v nejvyšším obytném podlaží, tedy ve zúžené části půdorysu. Zde se dle typu sekce nachází buď jeden nebo dva byty – v obou případech jim ale připadne celá chodba, o kterou se v nižších patrech dělí 2-3 byty. Obyvatelé nejvyššího podlaží si tak tuto chodbu tak trochu zabydlují a umisťují zde nábytek nebo dekorativní předměty. Další výhodou je pak komora – ta se rozkládá na ploše tří komor v nižších podlažích. Z chodby je také přístup na danou polovinu střechy – pokud si obyvatelé nejvyššího bytu zajistí klíče od těchto dveří na střechu, mají rázem další velkou výhodu ke svému bytu, byť střecha věžáků VP-OS k rekreaci není určená. Překrásný výhled tak není jediná výhra bytu v nejvyšším podlaží, mimo výše zmíněného potěší také absence sousedů ze stran. Nevýhodou je, že přístup na střechu mohou požívat i jiní lidé, například opraváři či správce domu – ti ale narušují soukromí v chodbě k bytu. A asi největší nevýhodou bytů v nejvyšším podlaží je nutnost vyšlapat si jedno patro pěšky – výtahy mají totiž poslední stanici vždy v posledním „plnotučném“ podlaží.


Nejvyšší obytné podlaží věžového domu VP-OS nabízí výhody v podobě soukromí na chodbě a velké komory.

Výtahy

Každý VP-OS měl dva výtahy, oba vždy osobo-nákladní s nosností 500 kg a prodlouženou kabinou. Výtahy byly dvourychlostní, před zastavením ve stanici došlo prvně k jejich zpomalení a až poté se zcela zastavily. Výtahy měly i kabinové dveře a v některých případech se musely tyto dveře při opouštění kabiny zavírat.

Jelikož jsem ve věžovém domě VP-OS měl v dětství kamarády, mohu dodat své osobní postřehy s výtahy v domě s výškou 17 nadzemních podlaží.

Při ranní špičce byl problém v tom, že výtahy neměly sběr při cestě dolů. Pokud si tak někdo přivolal jako první výtah do 16. NP, aby se s ním vzápětí svezl do přízemí, lidé např. v 10. patře, kteří ve stejnou chvíli také čekali na výtah, museli počkat, až výtah sjede až dolů a následně si ho přivolat k sobě. Takto se ale čekajících na výtah sešlo více a nejlepší strategií tak bylo držet přivolávací tlačítko neustále stisknuté a doufat, že budete mít to štěstí a rozvaděč výtahu vás vyhodnotí jako nejrychlejší požadavek. Lepší situace byla při cestách nahoru, typicky v odpoledním období, kdy se lidé vraceli z práce či školy. Na nástupním podlaží se při čekání na výtah sešlo i deset lidí, následně si všichni nastoupili a člověk nejblíže ovládacímu pultu se zhostil funkce obsluhy výtahu a postupně volil stanice od nejnižších po nejvyšší. Pokud sám vystupoval třeba v 8 NP, musel ho pak zastoupit někdo jiný.

Zlepšení pak přišlo v období prvních dodatečných modernizací výtahů, kdy došlo především na změny v oblasti řízení výtahů – výtahy již zvládaly cestou dolů zastavovat lidem, kteří zmáčkli přivolávací tlačítko, a při cestě nahoru si každý po nástupu stiskl svou stanici a výtah postupně všem zastavil. Tento systém je dnes běžný prakticky u každého výtahu, u věžových domů VP-OS byl ale opravdu velkým přínosem. Takto upravené výtahy jste poznali zejména podle nových přivolávacích tlačítek a také nových tlačítek s volbami stanic v kabině výtahu. Takové původní výtahy s modernizovaným řízením a novými tlačítky jsou zachycené i na snímcích u tohoto textu. Jedná se o úplně poslední původní výtahy, které na domech VP-OS byly, zachytil jsem je v roce 2016 a nedlouho poté byly i tyto výtahy nahrazeny novými. Obecně byly výtahy ve věžových domech měněné o dost dříve, než bylo obvyklé v nižší zástavbě, a to právě kvůli tomu, že výtahy byly vzhledem k výšce domů a počtu obyvatel rychleji opotřebovány. Že se mi ještě v roce 2016 podařilo narazit na víceméně původní kousky, tak bylo opravdu velké štěstí.

Fotografie pana Jakuba Sýkory, který výtahy v jednom z věžáků VP-OS v Bělském Lese zachytil již v roce 2006, nám ukazují původní výtahy v mírně inovovaném provedení. Modernizované provedení, které se začalo používat na sklonku 80. let, poznáme především podle šachetních dveří, které jsou zarovnané se svými zárubněmi a mají rám okna z broušeného hliníku. Další inovace se týkala všech ovládacích tlačítek, která namísto černého bakelitu sázela na podsvícený mléčný plast. Modernizovaná varianta klasických výtahů od Transporty vydržela ve výrobě ještě pár let po revoluci a byla tak často k vidění v panelových domech stavěných v období let 1990 až 1992 napříč republikou.


Strojovna výtahů je umístěna v nejvyšším podlaží, dostanete se do ní pohodlně po schodech. Strojovna je opravdu velká a zabírá většinu zastřešené části nejvyššího podlaží. Ve strojovně jsou umístěné dva výtahové stroje, jejich rozvaděče a další věci nezbytné pro provoz výtahů. V tomto případě je vybudován dodatečný vstup na pseudoterasu za strojovnou, proto je strojovna oddělená pletivem. Strojovna na fotografiích má výtahové stroje i rozvaděče po modernizaci, jinak je ale pěkně původní.

Půdorys úplně nejvyššího podlaží se strojovnou výtahů

ROZ4Místa výstavby

Soustava VP-OS je lokální soustavou, výstavba probíhala především v Ostravě a několika okolních městech. Celkově bylo postaveno 39 věžových domů VP-OS, ve kterých najdeme lehce přes tři tisíce bytových jednotek. Nutno dodat, že v některých domech se jeden či dva byty v přízemí používají jako nebytové či komerční prostory – i tyto byty jsem započítal do celkového počtu bytů.

Město Počet kusů Počet bytů
Ostrava 25 2095
Frýdek-Místek 8 520
Havířov 4 303
Opava 2 110
CELKEM 39 3028

Ostrava

Není překvapením, že pro tuto soustavu domovská Ostrava má nejvíce věžových domů VP-OS – v různých městských částech jich v ní najdeme 25. Nyní si blíže představíme VP-OS v jednotlivých částech Ostravy.


Bělský Les

Sídliště Bělský Les je pro soustavu VP-OS velice důležité, právě zde totiž byl postaven úplně první VP-OS, a to již v roce 1983. Další zajímavostí je, že toto sídliště má největší zástup věžových domů VP-OS – najdeme jich zde rovných deset. Neméně zajímavý je také fakt, že se jedná o jedinou ostravskou lokalitu, ve které se stavěla i varianta se 14 nadzemními podlažími – ve zbytku Ostravy se striktně stavěla jen varianta se 17 nadzemními podlažími.

Ikonický je především soubor věžových domů VP-OS na ulici Jiřího Herolda. Šestice domů kombinuje výšku 14. a 17. nadzemních podlaží. Tři domy jsou vzájemně spojeny skrze vystouplé moduly, čímž tvoří mohutný strukturovaný blok. Dále jsou spojeny opodál další dva domy a v čele nejblíže k hlavní ulici Horní je jeden samostatně stojící VP-OS.

Rozestavění věžových domů VP-OS na ul. Jiřího Herolda v Ostravě Bělském Lese

Tyto domy měly velice povedené barevné schéma, které je všechny i přes různé výšky sjednocovalo. Základem byla bílá barva fasády, která byla ozvláštněna červeným nátěrem skrz třetí, čtvrté a šesté nadzemní podlaží. Pro ukázku původního vzhledu dobře poslouží snímky pana Jakuba Sýkory pořízené v roce 2004.

Přidávám ještě snímky domů z různých zdrojů a z různého období, fotek zachycujících původní stav je málo, proto takový mix…

Jelikož se domy nacházejí v Ostravě, tak se samozřejmě při zateplení volily naprosto nevkusné barvy a členění. Jednotnost celého souboru je ztracena. Co zamrzí ještě více, že jsou tyto domy jedny z nejvíce viditelných na celém sídlišti.

Trochu lepší je to u trojice spojených VP-OS, jejich fasády mají sice vzájemně odlišnou barevnost, ale mají zachované proužky ve třetím, čtvrtém a šestém nadzemním podlaží. Zajímavostí je, že dům vlevo není zateplen – dostal pouze nátěr fasády. Proto u něj můžeme jako u posledního na světě pozorovat původní konstrukční detaily, jako mezery u lodžiových bočnic nebo členění spár (ty jsou v barvě fasády a tak jsou hůře viditelné). Neméně zajímavý je také fakt, že se jedná o onen úplně první VP-OS (tím spíše překvapí, že jako poslední zůstal bez dodatečného zateplení). Dům zcela vpravo zase zaujme svou povedenou barevností, která vychází z původního bílo-červeného schématu. Kazí to ale nepromyšlené detaily, jako červeně natřená čela hlavních lodžií nebo šedá nejnižší podlaží.


Další čtveřice věžových domů VP-OS byla v závěru 80. let postavena opodál na ul. Bohumíra Četyny. Barevné schéma svým způsobem navazovalo na starších šest domů. Změna byla v tom, že zde byla dominantní červená barva (výrazně tmavší, než u šestice) a bílou barvou byla vyvedená pouze dvě podlaží – páté a šesté.

Přikládám také své fotografie těchto domů z roku 2013. Dnes toho lituji, ale tehdy jsem takto částečně zrekonstruované domy s novými okny nebral jako hodné pořádného focení, proto jsou fotky spíše rázu „když jdu zrovna okolo, udělám si fotku“. Nicméně můžete vidět mnoho dnes již ztracených detailů, jako původní úzké spáry na průčelí, částečně původní zadní průčelí a štít s lodžiemi nebo originální provedení zábradlí lodžií, které na těchto domech bylo v méně obvyklém provedení bez plastových desek.


Na následujícím historickém snímku z roku 1988 je zachycena výstavba této čtveřice věžových domů na ul. Bohumíra Četyny. Je vidět, že i zbytek sídliště byl v té době v rané fázi výstavby, neboť dnes je kolem těchto věžáků násobně více paneláků. Na VP-OS zcela vpravo si všimněte jasně bílého čtverce – to není vada fotografie, ale čerstvě dokončená fasáda štítu výstupku. Bílá barva je onen budoucí bílý pruh přes páté a šesté nadzemní podlaží, tmavá barva je pak tmavě červený zbytek pater. Zajímavý je také kompletně odhalený suterén, který se po dokončení terénních prací kolem domů téměř celý ztratil do země, respektive zemina byla navezena kolem domů. Finální úroveň zapuštění suterénů je dobře vidět na snímcích současného stavu domů pod těmito historickými snímky.

Chvályhodné je, že po zateplení je zde snaha dodržet původní barevnost. Jen na té červené barvě se poněkud šetřilo!


Dubina

Na sídlišti Dubina najdeme tři věžáky VP-OS, které byly dokončené v roce 1986. Všechny tři měly stejné barevné schéma, a to bílou fasádu s tmavě červenými lodžiemi. Tmavě červená byla také na štítové stěně výstupku a ploše mezi chodbovými okny. K dispozici mám opět pouze fotografie od jiných autorů, já sám jsem tyto domy nestihl vyfotit v původním stavu. Na první fotografii jsou okna již po hnědém nátěru, tolik módním v 90. letech. Tento snímek mi poskytl spolužák, vznikl jako náhodná momentka z okna (někdy kolem roku 2006) a dnes se jedná o jeden z mála snímků, kde je vidět původní stav těchto domů. Na druhý pohled si můžete všimnout, že polovina štítu za lodžiemi je zateplená světle béžovou barvou.
Druhá fotografie pochází od pana Sýkory, který ji pořídil v roce 2005 primárně pro zachycení tramvaje. V pozadí je ale dobře vidět barevnost věžáků VP-OS na sídlišti Dubina. Při bližším zkoumání fotografie si můžete všimnout, že nejbližší z věžáků měl již v roce 2005 onu levou polovinu štítu zateplenou se světle béžovou fasádou. Za trojicí VP-OS je soubor nižších věžáků obdobného vzhledu – jedná se o typ T06B-BTS popsaný v sekci vývoj, ze kterého soustava VP-OS vznikla. V levé části snímku si pak v dáli můžete všimnout věžáků VP-OS na sídlišti Bělský Les, které jsme si ukázali před Dubinou – tato dvě sídliště spolu sousedí a rozděluje je právě ulice Horní s tramvajovou tratí.

Na následující historické fotografii, kterou pořídil pan Robert Kubica v roce 1986 při rozlučkové jízdě s tramvají T1, jsou v pozadí rozestavěné VP-OS sídliště Dubina. Zatímco dům zcela vpravo má už svou finální výšku, levý dům je ještě ve fázi hrubé stavby. Vidíme, že i když ještě nemá všechna podlaží, tak ve smontovaných podlažích jsou již i okna – to je pěkný důkaz toho, že obvodové panely se na stavbu dodávaly jako kompletizované, tedy s osazenými okny.


Po zateplení zde můžeme opět vidět přehlídku nevkusu. Ukážeme si sytě modrý VP-OS, který má po celé fasádě odvazové bílé proužky. Jedná se typickou ukázku toho, když si někdo splete fasádu s omalovánkou. Jak něco takového může vzniknout? Dostal jsem se k dokumentaci tohoto domu a u vzhledu fasády bylo zadání ve smyslu: investor si přeje výrazně se odlišit od okolní zástavby – to se mu nakonec povedlo!

Úsměvné je, že vedlejší dům tento koncept přebral, jen má červenou barvu a zdvojené proužky. Modří tak už nejsou až tak odlišeni od okolní zástavby. Béžový dům byl zateplen jako první a kdoví, třeba se v budoucnu při opravě fasády nabarví na zeleno a dostane také odvazové proužky. Pak by domy byly alespoň v nějakých mezích sjednocené, ale i tak velice nevkusné.


Zábřeh

Stejné bílé schéma s červenými lodžiemi bylo použito i v městské části Zábřeh, ve které najdeme pět VP-OS postavených ve druhé polovině 80. let. Jedná se o sekce 17/5 a najdeme je na ulicích Horymírova a Břenkova.

Všechny věžové domy VP-OS Ostravy-Zábřehu jsou již velmi dlouho zateplené. Vyloženě šílené kreace na nových fasádách nemají, ale elegance také příliš nepobraly. Původní jednoduché a čitelné svislé členění bylo nahrazeno kombinací mnoha barev a v některých případech i naprosto nevhodnými vodorovnými proužky. Několik domů má dodnes (2022) zachovaný keramický obklad u venkovních schodišť.

I okolní řadová zástavba paneláky OP 1.11 je již kompletně zateplená, takže jsem pro výstrahu nafotil VP-OS zároveň se zateplenými nižšími domy – aby bylo vidět, jak vypadá kompletně zateplené sídliště s nahodilou barevností bez koncepce.


Sídliště Fifejdy

Sídliště Fifejdy nabízí tři VP-OS, všechny ve variantě se šesti byty na patře. Barevnost je známá pouze u jednoho, a to jen díky tomu, že se zateploval znovu. Původní zateplení bylo realizováno ještě před rokem 2009 – dále zpět v čase jsem se skrze funkci Street view nedostal. Vzhledem k tomu, že na snímcích z roku 2009, kde je dům už zateplený, ale má původní dřevěná okna, soudím, že zateplení bylo někdy z přelomu tisíciletí. V té době byla plastová okna ještě tak drahá, že se často přistoupilo právě ke kompromisnímu řešení, kdy se pouze zateplila fasáda a okna se ponechala původní dřevěná.

Kontaktní zateplovací systém byl v roce 2017 kvůli poruchám demontován a nahrazen novým. Jak můžete vidět na snímcích níže, novou šanci vrátit domu důstojnost obyvatelé nevyužili a opět použili barvičky z cukrárny a nic neříkající členění fasády.

Ale jednu výhodu toto opakované zateplení mělo – skrz lešení se můžeme podívat na původní barevnost, která se ukázala po sloupnutí polystyrenu. Velice zajímavé bylo řešení hlavního průčelí, kde se střídala červená barva parapetních panelů s bílou barvou meziokenních pilířků. Štíty a zadní průčelí byly kompletně červené. Bílé pak byly bočnice lodžií, štít výstupku a ustoupená plocha fasády s okny schodiště a chodby.

Abyste si udělali lepší obrázek o původní podobě domu, přidávám jeho model vsazený do současných fotografií namísto zatepleného domu. Snad se mi podaří někdy najít i dobovou fotografii. Dům najdete na ul. Sládkova 27a.


Další dva VP-OS má sídliště Fifejdy na ul. Generála Píky, jedná se o domy spojené výstupkem do jednoho členitého bloku. Jejich původní barevnost je prozatím zcela neznámá.
Zajímavé je, že mají hlavní vstupy na zadních průčelích, která navazují na parkoviště a přilehlé ulice s dostupností MHD. Na straně hlavního průčelí není pro parkoviště a hlavní vstup místo, protože prostor před domy je stísněn vlivem sousedního oploceného pivovaru.
Nová barevnost sází na kombinaci žluté a červené pastelové barvy. Domy mají barevně odlišené určité plochy fasády, především předsazenou část průčelí a neúplná podlaží. Kombinace barev jsou na obou věžích prohozené, přesto působí oba domy jako jeden celek, což je třeba vyzdvihnout.


Moravská Ostrava

V širším centru Ostravy najdeme čtveřici VP-OS sdružených po dvou věžích ve dvou lokalitách. První dvojce spojená výstupkem stojí na bezejmenném sídlišti poblíž čtvrti Přívoz. Oba domy jsou sekce 17/6 a najdeme je na ulici Maroldova. Co se původního vzhledu týče, musel jsem opět udělat detektivní práci s historickými fotografiemi z různých zdrojů, abych ho dokázal určit.

Na základě barevné fotografie níže, kde je VP-OS vidět jen okrajově, jsem zjistil, že minimálně na štítu a předním průčelí byla dominantní červená barva. Štítová stěna výstupku je bílá. Je vidět, že bílá plocha je od fasády trochu předsazená, jedná se totiž o hliníkový obklad se zateplením. V lokalitě se stejné řešení používalo i na okolních domech OP 1.11, čímž se užití hliníkového obkladu potvrzuje.
Na černobílém snímku se podařilo odhalit další členění fasády – hliníkový obklad byl také na bočnicích lodžií hlavního průčelí a pokrýval i štítové stěny nejvyšších dvou neúplných podlaží. Došlo dokonce i k překrytí neúplných lodžií v nejvyšším podlaží. Jak bylo řešeno zadní průčelí a protější štít s lodžiemi, to prozatím nevím.


Poděbradova

Na závěr to nejzajímavější z ostravských VP-OS. Dvojice věžáků z roku 1988 na ulici Poděbradova zaujme hned z několika důvodů. To, co lze vidět i po zateplení, je způsob, jak jsou k sobě věže spojeny. Na spojení výstupkem není nic neobvyklého, zde ale došlo k spojení výstupku na výstupek, čímž musel být jeden z domů zcela otočen – každý z domů tak má hlavní průčelí na jiné světové straně.

Půdorys atypicky spojených VP-OS na ul. Poděbradova v Ostravě

Unikátní bylo také užití brizolitové fasády – jedná se celkově o jediné VP-OS s tímto typem fasády. Do brizolitové fasády byly drážkami přiznané spáry. Velké plochy fasády dostaly také hliníkové lamely, obdobně jako předchozí dvojice VP-OS. Zde se používaly dvě barvy lamel – bílá a červená. Členění a barevnost fasády si můžete prohlédnout na následujících snímcích, ty sice nejsou moc kvalitní, protože se jedná o skeny malých snímků v projektové dokumentaci vytištěné na běžné tiskárně, jejich vypovídající hodnota je ale obrovská.

Po zateplení zůstalo zachováno masivní zábradlí s povrchovou úpravou z hliníkových lamel, které bylo v rámci revitalizace natřeno. Zábradlí má z vnitřní strany celistvý kovový povrch a působí opravdu masivně. Obdobně, jako na domech v ulici Maroldova, byly hliníkovými pláty překryté i neúplné lodžie v nejvyšším podlaží – zde jsem ale toto řešení stihl zdokumentovat.

Frýdek-Místek

Ve Frýdku-Místku bylo postaveno osm věžáků VP-OS, všechny jsou součástí nejmladšího sídliště ve městě, sídliště Slezská. Společnost jim dělají řadové a věžové domy OP 1.13.
Frýdecké věžáky VP-OS byly stavěné v roce 1986 a najdeme je v ulicích Novodvorská a Miloše Chasáka. Všech osm věžáků má 14 nadzemních podlaží a pět bytů na patře, jedná se tak o sekce 14/5, ve kterých celkově najdeme 520 bytových jednotek. Domy dostaly velice neobvyklou barevnost – většinu fasády pokrývala hnědá barva. Atika a bočnice byly pak vyvedené v kontrastním bílém nátěru.


Za to dnes mají barevnost velmi obvyklou – pastelové barvy a nejrůznější oživovací čtverečky a jiné patvary.

Havířov

Nejmladší město České republiky – Havířov – disponuje čtveřicí věžových domů VP-OS. Jeden najdeme přímo ve městě, zbylé tři pak na přilehlém sídlišti Šumbark.

Onen osamocený VP-OS ve městě je zajímavý tím, že se jedná o jediný mimo-ostravský VP-OS s výškou 17 NP. Další zajímavostí je, že není součástí sídliště tvořeného domy OP 1.11 nebo OP 1.13. Tento dům najdeme na adrese Mánesova 1138/1a a je již dlouho zateplený. Na levém snímku, který pořídil pan Kamil Křenek v říjnu 2005, si můžete v pravém horním rohu všimnout původní barevnosti domu. Nejspíše se jednalo o dominantní barvu, celkové barevné schéma ale není známé. Na zbylých snímcích je pak současný stav – jak vidno, zateplená fasáda stárne rychleji a nedůstojněji, než ta původní.


Šumbark

Zajímavá je výstavba na sídlišti Šumbark v místní části části Zadky – v roce 1986 zde byla vystavěna trojice VP-OS ve čtrnáctipodlažní variantě. Samostatně stojící VP-OS najdeme na ul. Mládí 25 a zbylé dva pak tvoří spojený blok opodál na ul. Lidická 56-58.
Tato trojice VP-OS ihned po dostavbě tvořila výškové dominanty sídliště Šumbark-Zadky. Ovšem netrvalo to ani rok a do výškového panoramatu sídliště přibyly také dva věžové domy OP 1.13, se kterými se od té doby trojice VP-OS musí dělit o vzdušný prostor sídliště – tento stav již prakticky hotového sídliště Šumbark-Zadky zachycuje následující historická fotografie. Mimochodem, i o těchto krásně bílých panelácích jsou někteří lidé schopní říct, že byly šedivé!


Zajímavost je, že samostatně stojící VP-OS na ul. Mládí byl prvním zatepleným domem sídliště. Stav, kdy byl jediným zatepleným domem sídliště, se podařilo zachytit na první fotografii – při prohlížení snímku se člověk ani nediví, že dalších 20 let následovala smršť zateplení ostatních domů sídliště. Vždyť ten první zateplený dům tehdy byl tak krásný, zářil novotou a doslova vyčníval mezi těmi ostatními v té době již přes 20 let neudržovanými panelovými domy.
A jak vypadá onen první zateplený dům dnes? Uběhlo dalších 20 let a jeho fasáda je naopak jedna z těch nejvíce omšelých. Ovšem zbytek sídliště je už téměř celý zateplený a vidíme, že se už jedná jen o změť barev bez nějaké koncepce. Ve výsledku sídliště působí hůř, než ve své původní, leč neudržované podobě. Ostatně, zateplené fasády málokdo udržuje a některé domy už vypadají opravdu špatně, například dům v pozadí vpravo vedle řešeného věžáku.


Lidická

Velice zajímavá je dvojice VP-OS na ul. Lidická. Jednak se jedná o jediné spojené VP-OS v Havířově (tradiční spojení výstupkem), jeden z domů má také jako jediný mimo Ostravu dispozici se šesti byty na patře. A právě tento dům s dispozicí 14/6 má i tu největší zajímavost ze všech VP-OS napříč všemi městy – při výstavbě se částečně zřítil a přišel tak o svůj výstupek!

Havárie se stala v dubnu 1985 v brzkých ranních hodinách. Příčinou byl špatný technologický postup při svařování dílců při montáži hrubé stavby z panelů – sváry mezi dílci neodpovídaly požadavkům projektu, byly spíše letmé než nosné. Problém byl také v betonu spojujícím základové pásy s betonovými prefabrikáty suterénu, stejně tak v betonové zálivce mezi jednotlivými panely – tento beton byl dodán za příliš hlubokého mrazu a v onen osudný jarní den se v něm roztopila voda a došlo k výraznému oslabení jeho pevnosti – následkem bylo zřícení nejslabší části domu – vystouplého modulu. Všech 13 ložnic nad sebou se tak sesypalo jako domeček z karet. Fotografie zachycující hromadu sesypaných panelů po nehodě jsem žádné nesehnal, bylo v zájmu strany, aby se žádné na veřejnost nedostaly. Dle výpovědí očitých svědků ležely panely po zříceném výstupku téměř neporušené na hromádce, tedy skutečně jako rozbitý domek z karet. Událost se obešla bez zranění, jelikož byl dům ve výstavbě a tedy prázdný.

V době částečného zřícení, tedy v roce 1985, byl dům již téměř dokončen. Vlivem zřícení se předání bytů protáhlo o dva roky, po které se jednak vyšetřoval důvod havárie a také se dům zpevňoval. Zřícené ložnice se již nedostavovaly a tak bylo potřeba vyřešit tepelnou izolaci stěny, která původně měla být uvnitř půdorysu jako běžná nosná stěna, vlivem havárie se z ní ale rázem stala stěna obvodová, ovšem s velice nedostatečnou tepelnou izolací.
Došlo tedy k odstranění zbytků otopné soustavy, tedy potrubí a občas i radiátorů, které zůstaly v místě zřícených místností trčet do prostoru. Stěna se dobetonovala na celou výšku objektu do tloušťky shodné s obvodovými stěnami, tedy po dobetonování o sílu 100 mm měla celkovou tloušťku 300 mm. Následně byla stěna zvenčí zateplena, tehdy klasickým systémem s izolací krytou bílými hliníkovými lamelami.
Základy a okolí domů dostaly masivní betonové injektáže i podpůrné opěry v některých částech. Zesíleny byly také lodžie na straně hlavního průčelí, a to svislou přizdívkou spojenou s bočnicemi. Přizdívka lodžií byla až do výšky 4. NP opravdu masivní a značně ubírala z šířky lodžií. Méně masivní přizdívka pak pokračovala až do 12. NP, výše již byly lodžie ponechány v původním provedení.

I přes všechny zesilující úpravy měli lidé samozřejmě strach se do domu nastěhovat a věřit mu – obsazení bytů v poškozené části domu tak trvalo výrazně déle, než bylo obvyklé. Problém také nastal u sloupce bytů, které přišly o své ložnice situované ve výstupku – lidé očekávali pěkné byty 3+1 a dostali jen 2+1.

Detail bytu, který přišel o místnost ve výstupku. Pro srovnání také stejný byt v původním stavu.

Půdorys částečně zřícené sekce 14/6 po sanaci


Sousední dům nebyl nijak zvlášť sanován a zesilován. Ovšem ani při jeho stavbě si stavební četa nedala příliš záležet, viz detail na bočnici lodžie v suterénu, která je zcela mimo osu bočnice lodžie v 1. NP.


Zateplení obou věžových domů proběhlo v roce 2005, fasády dostaly tehdy typické žluté odstíny. Okna byla vyměněná za plastová s nepůvodním členěním. Nová fasáda na severních stranách časem značně zčernala vlivem plísní a řas, kvůli kterým působila opravdu děsivě. Na levém domě (ten se zříceným výstupkem) byla očištěna a opravena v roce 2018, kdy dostala i nový nátěr na severní a západní straně – byl zde ale použit jiný odstín žluté barvy, než u zbytku obou domů.

Opava

Město Opava má dva věžové domy VP-OS, které spolu tvoří nerozlučnou dvojici na tamním nejmladším sídlišti Kateřinky. Domy najdeme na ulici Zeyerova v těsném sousedství řeky Opavy. Zajímavostí je, že se jedná o celkově nejnižší VP-OS – oba věžáky mají jen 12 nadzemních podlaží. I přes svou nízkou výšku (na poměry soustavy VP-OS), tvoří výškové dominanty dané části sídliště Kateřinky, neboť je obklopuje řadová zástavba s výškou 8 NP. Domy jsou již velmi dlouho zateplené, avšak byla poměrně dodržená původní barevnost – lodžie na hlavním průčelí jsou dokonce stále v původním stavu včetně fasády. Po zateplení fasády stále převládá bílá barva, tak jako tomu bylo v originále, v kombinaci s původní hnědou na lodžiích a ustoupené části zadního průčelí tak domy i dnes vypadají ještě docela k světu. Škoda jen špatného členění oken.


Následující vzácné fotografie pocházejí z webu Stará Opava a zachycují oba domy při ničivých povodních v roce 1997. Můžete si na nich dobře prohlédnout původní podobu fasády.

ROZ4

Většina VP-OS má 17 nadzemních podlaží a nabízí se z nich skvělé výhledy – na závěr rozboru si jich pár ukážeme:

V rozboru je užito i obrázků z cizích zdrojů:
[1] Petr Sikula
[2] Jana Bergmannová
[3] Jakub Sýkora
[4] Webová stránka MHD-Ostrava
[5] Statický posudek objektů VP-OS Lidická 56-58 v Havířově, MS-Projekce s.r.o
[6] Miroslav Moudrý
[7] Radek Raida
[8] Neznámý autor/zdroj
[9] FB skupina Lexikon Jihu
[10] Petr Foltýn
[11] Google Street View
[12] Jakub Tomšů
[13] Archiv města Ostravy
[14] FB skupina NEZAPOMENUTÁ OSTRAVA
[15] Archiv SVJ Poděbradova 63, Moravská Ostrava
[16] Státní okresní archiv Frýdek-Místek
[17] Spolek přátel historie města Havířova
[18] Vítězslav Damec
[19] Webová stránka Stará Opava

ROZ4Komentáře

36 komentářů u „Konstrukční soustava VP-OS

  1. Dobrý den,
    mám pár doplňujících postřehů k Vašemu aktualizovanému rozboru.
    v článku zmiňujete tzv. návěstidla upozorňující na letovou překážku. Světla byla umístěná na rozích střech a svítila červeně. Po revitalizaci domů byla většinou odstraněna. Ptal jsem se pilota záchranařské helikoptéry, zda to neohrožuje bezpečnost letového provozu, když dochází k odstraňování tohoto bezpečnostního prvku. Jenom se pousmál …
    Také bych měl jednu poznámku k tzv. “zakončení lodžií speciálními dílci s výrazným přesahem” (koruna domu). Kromě toho, že tyto prvky mají stabilizační vliv na bočnice lodžií, jak jistě správně uvádíte, tak bych doplnil i to, že v minulosti se právě za tyto výstupky zavěšovaly lanové výtahové plošiny. Nevím jak se ono zavěšení provádělo, ale řekl bych podle toho, že to výrazné přesazení má také tento ryze praktický význam. Přeci jenom využití výtahových plošin pro údržbu domu tohoto typu je určitě praktičtější, než stavět 17-ti podlaží lešení.

    1. Dobrý den,

      ano, dnes už asi ta světla nejsou potřeba, v době výstavby to ale bylo jinak. Ono i najít funkční kus (na domech, kam jsem se dostal na střechu) mi dalo docela zabrat, takže se to asi už dnes ani nemusí udržovat funkční.

      Stabilizační dílce nebyly určeny k zavěšení plošin, to je spíše jen nejlepší možné řešení, na které pracovníci stavebních firem přišli. Ono to není nad lodžiemi kde jinde zavěsit, vnikla by zbytečně velká páka. Projektová dokumentace ani nějak neřeší způsoby, jak provádět údržbu, spíše stanovuje intervaly obnov a oprav jednotlivých konstrukcí.

  2. Dobrý den. Ty věžáky na Gen. Píky měly, dle jediné fotografie, co jsem sehnal, (v mizerné kvalitě, protože jsou v pozadí) červenou barvu a bílé minimálně lodžie. Možná, že ta barevnost byla stejná, jako u toho na ulici Varenská.

  3. mám dotaz k těm sklepním kójím – pokud to dobře chápu, sklepy jsou jenom jedno podzemní podlaží. to se tam skutečně vejdou sklepní kóje pro všechny byty v domě? nebo je sklepních podlaží více. a s tím souvisí můj další dotaz – jak hluboké musí byt základy takového domu? a nemáte nějaké fotografie i z výstavby a třeba i právě z výstavby základů? dále mě napadá neřešilo se náhodou v minulosti dostavba podzemních parkovišť u těchto domů? vím že to zní nereálně, ale něco takového jsem tuším zaslechl.
    A poslední věc – proč je střecha nepochozí? Je důvodem málo odolná krytina, nebo třeba slabší stropní panely?

    1. Dobrý den,

      aktuálně pracuji na velké aktualizaci tohoto rozboru, všechny otázky tam budou zodpovězeny. Podzemní parkoviště je naprosto nereálné, střecha je nepochozí z důvodu zatékání tehdejšími pochozími technologiemi. Panely střechy jsou stejné, jako v jiných patrech.

  4. Dobrý den, díky za tyto stránky, velmi zajímavé i pro laika. Zajímalo by mě, jestli náhodou nevíte, proč tyto 2 domy na Gen.Píky , 1a + 1b byly postaveny “obráceně”, hlavní vchod je otočen k plotu pivovaru, používají se jen vchody zadní, které vedou na hlavní cestu. Díky za případnou odpověď.

    1. Dobrý den, je to kvůli místnímu řešení komunikací (příjezdová cesta a parkoviště), které nebylo možno situovat na opačnou stranu. Domy samotné stojí hlavním průčelím na jih, a to především kvůli garsoniérám. Zde to tedy jinak řešit nešlo. Bydlíte v jednom z domů?

      1. Ano, bydlíme v 1b od počátku, tzn od roku 1984, byt č.4, s “vysazenou” ložnicí, bydlí se nám tu bezvadně.

        1. Dobrý den, prosím, mohli bychom se setkat? Pracuji na velké aktualizaci tohoto článku, potřeboval bych si vyfotit výhled z toho okna v té předsazené ložnici, aby šlo vidět, jak je to zajímavé řešení. V domě jsem už byl u jednoho pána ve vyšším patře a i na střechu jsem se dostal. Také bych rád přenesl Vaše zkušenosti s bydlením v domě do tohoto článku, ptám se každého, s kým se takto sejdu, jak se mu v dané soustavě bydlí. Můžete klidně napsat na email Marian@panelaky.info a domluvíme se

  5. Dobrý den,
    dá se někde sehnat dokumentace elektrických rozvodů třípokojáku T06B-BTS?
    Už druhý den projíždím internet a nikde nic…

    1. Určitě to někde bude, při rekonstrukci elektriky to elektrikář měl a pod stropem vždy našel zaomítané krabice a husí krky, které jsme s úspěchem používali znova pro novou kabeláž. Bohužel před dvěma roky zemřel.

  6. Dobry den,
    chtel jsem se zeptat zda v Ostrave-Zabrehu na ulici Cujkovove jsou tyto 2 domy taky atypicke, protoze oproti tomuto typu na ul.Horymirove (kde jsem bydlel cca 15let) je na patre 6 byte (misto 2+kk jsou 2 garsoniery), ale vytahy jsou pripojeny na pozarni schodiste a byty tak prisly o komoru na chodbickach.
    Dekuji za odpoved.

    1. Dobrý den, na Čujkovove nejsou VP-OS ale přímí předchůdci, které popisuji v úvodu tohoto rozboru, a to T06B-BTS. Ty mají zpravidla namísto 2+kk dvě garsoniéry, mohou ale mít i 2+kk.

  7. Ještě bych i já doplnil, že dvojgarsoniéry jsou i ve věžácích na Varenské ulici v Ostravě. Bydlím zde docela dlouho tak mě ten nákres v garsonierách jako 2+kk hodne zaskočil. Nicméně mile.

    1. Dobrý den, dvojice věžáků na Varenské ulici je typ T06B-BTS, ze kterého vznikl VP-OS. Jedná se o mezivývojové kusy, které jsou nepřímo popsány i zde v úvodu článku v sekci vývoj. Ovšem půl roku zpět jsem zjistil, že i ve skutečných VP-OS se nachází dispozice se šesti byty na patře (dvě garsnoky místo 2+kk) a to právě na sídlišti Fifejdy.

      Váš dům je důležitým milníkem ve vývoji ostravských věžáků, neznáte náhodou správce, nebo někoho, kdo by měl dokumentaci? Navíc tyto domy se musely zpevňovat, protože panelárna šidila panely a při této výšce se to již projevilo. O tomto problému bych se také rád dozvěděl něco více (třeba od sousedů v nižších patrech, kde se zpevňování provádělo).

      1. Takto sešroubovanˇy dům je v Ostravě na 30.dubna 2938/3. Někteří původní obyvatelé zde ještě žijí. Dokumentace domu by mohla být u LAER s.r.o, správce domu.

  8. V tom nejvyšším patře musí být v létě pěkně horko. Nemáte nějaké svědectví, jak se tam nahoře bydlí?

    1. Ano mám postřehy, sám jsem se o tyto byty zajímal – mám rád výškové výhledy. Ve všech bytech pod střechou je v létě příliš horko a zde to je ještě umocněno absencí sousedních bytů. Takže ano, je tam pěkné horko.

  9. Dobrý den,

    u článku o atypickém panelovém domě VP-OS v Havířově jsem narazil na nesrovnalost. Píšete zde: “Výstupek byl následkem podmočení oslaben, popraskaný a nestabilní, díky čemuž byl rozebrán bez náhrady.” Můj otec bydlel v přiléhajícím “klasickém” VP-OS a osud vedlejšího paneláku mi častokrát vykládal. Výstavba těchto paneláků totiž probíhala za mrazivých dní a během jejího dokončování došlo k vzestupu teplot, čímž podloží znestabilnělo a výstupek nebyl rozebrán, ale rozebral se sám tak, že došlo k jeho samovolnému zřícení – naštěstí v době, kdy v tomto domě ještě nikdo nebydlel :-).

    1. Dobrý den,
      ano již jsem se o tom dozvěděl a to asi měsíc po vydání článku. Docela jsem rozhodil sítě a o této havárii toho již hodně vím. Dokonce je tu i šance, že budou fotky! 🙂 Nové informace budou doplněny při plánované aktualizaci, ve které přibudou také informace o původních výtazích, oknech a ostatním vybavení,jako jsou bytová jádra. Přibudou také videa, např jízda původním výtahem, procházka společnými prostory. Původní okna se nacházejí už jen v jednom jediném bytě (!) ze všech VP-OS, chystám se jeho obyvatelé navštívit, snad nebudou příliš nedůvěřiví 🙂 Jestli si pamatujete nějaké bližší detaily, tak se, prosím, ozvěte na můj email marian@panelaky.info

  10. Dobrý den,
    zajímal by mě rozpor v tlouštce stropů mezi jednotlivými byty. Tlouštka (síla) stropních panelů se v tomto článku uvádí 150mm, ale rozdíl mezi světelnou výškou pokojů (2600mm) a celkovou výškou (2800mm) je 200 mm. Bydlím v domě VP-OS v Bělském lese a po změření tlouštky stropu na schodišti mi také vychází 200 mm. Že by na stropě (podlaze) byla ještě hrubší vrstva nějakého potěru?

    1. Dobrý den,
      dle projektu je na stropních panelech v bytech betonový potěr tloušťky 33 mm a 2 mm PVC. Tzn podle projektové dokumentace by světlá výška místností měla být zde uváděných 2615 mm. Samozřejmě realita je asi jiná než na papíře a během výstavby se tloušťka potěru nemusela přesně dodržet. Mezipodesty a podesty na schodišti by měly mít skutečně 200 mm – tento detail jsem v článku zapomněl zmínit.

  11. Skvělý rozbor, moc mě zajímá stavební vývoj na Ostravsku, typy jednotlivých domů a věřím, že zde postupně podrobně rozeberete co nejvíce typů panelový domů, popřípadě i typizovaných cihlových domů (socrealismus a dvouletky z 50. let T1 až T20).
    Do VP-OS se budu zrovna stěhovat, takže je náhoda, že se o tomto domě něco dozvím. V porovnání se starším T06-BTS je výhodou lepší využití společných prostor, kde se našlo místo pro užitečné komory. U starších T06B-BTS byla jediná komora prostor vedle koupelny (který je i ve VP-OS). Jako nevýhodu vidím napojování sekcí, kvůli kterému musel jeden byt přijít o lodžii a okna sousedících sekcí jsou velmi blízko. Tohle nebylo zrovna dobře vymyšleno, já osobně bych věžáky nenapojoval vůbec a raději bych dopřál i tomu čtvrtému bytu lodžii. Ona série 2-3 věžáků vedle sebe už vytváří celkem hrozivou uzavřenou hradbu, kdežto samostatně stojící věžák působí elegantním vzdušným dojmem.
    Jinak většinu typů paneláků rozeznám (kromě zde již popsaných soustav například T06B, věžáky VM-OS, BM70-OS), ale u některým méně typických váhám, například věžáky bez balkónů u křižovatky Horní a Plzeňská (GOS ?), jiné celkem netypické věžáky na Oráčově ulici (T02?) nebo Hokejky v Hrabůvce (nějaký typ GOS?)

    1. Děkuji za chválu rozboru.

      Na úvod bych Vás požádal, pokud je to možné, abyste ve svém novém bytě ve VP-OS vyfotil nějaké původní vybavení, je-li dochováno. Návod je v sekci “Váš panelák”. Tento rozbor totiž ještě stále není kompletní. Chybí popis právě bytového vybavení, výtahů (ty byly velmi zajímavé) a oken.

      Cihlové konstrukční soustavy zde budou rozebrány také, je to nedílná součást vývoje paneláků. Některé z “téčkových” soustavy byly stavěny dokonce formou blokopanelů (větší bloky z předem naskládaných cihel).

      K VP-OS bych ještě doplnil, že výstupek původně nebyl zamýšlen jako prostředek k napojení dalších sekcí (všechny věžáky T06B-BTS s upravenou dispozicí jsou solitéři). Výstupek byl čistě pro parádu (mi se líbí) a celá strana s výstupkem byla v původním provedení (u upravených T06B-BTS) velmi povedená a to díky pásovému členění obvodového pláště (fotografie budou v budoucím článku o soustavě T06B-BTS.

      V Ostravě byly čtyři hlavní soustavy odvozené od T06B a o všech se zde časem dočtete. Dále vznikly takové malosériové soustavy odvozené z T06B, jako například Vámi zmiňované věžáky na Oráčově ulici. Na našem FB je fotka jednoho z nich před rekonstrukcí. I tyto malosériové soustavy zde budou popsány, některé jsou velmi zajímavé, např v Porubě v nich jsou i mezonetové byty.

      Věžáky VM-OS i soustava BP70-OS (BP od slova BlokoPanel) zde budou podrobně také rozebrány. Tyto soustavy ač jsou obě naprosto odlišné jsou každá svým způsobem velmi zajímavé.

      Soustava G-OS je v Ostravě velmi častá a má mnoho variant a sekcí, je velmi rozsáhlá a článek bude jeden z nejdelších. Do této soustavy spadají Vámi zmiňované hokejky v Hrabůvce a i věžáky na křižovatce Horní x Plzeňská – jedná se o samostatně stojící řadové sekce z hokejek, byť mají trochu změněné dispozice.

  12. Jeste bych pokracoval dále ve svém predeslém príspevku. Trochu jsem pátral po MS kraji po dalsích VP-OS a nasel jsem 2 kusy postavené v Karviné (ulice studentská), co se týká Havírova, tak jsem nasel 4 kusy (Lidická 2 kusy vcetne atypu, Sumbark – ulice Mládí 1 kus a na krizovatce Moskevská X Mánesova take 1 kus). Co se týce Frýdku-Místku, pak jsem nasel pouze 7 kusu z 8 Vámi uvádených, a to sice vse na ulici Novodvorská. Mozná se pletu, ale ve Street view modu to jde videt celkem pekne. Velmi casto, tam kde jsou T06 BTS vezáky, tam se také nachází VP-OS.

    1. Oba domy v Karviné nejsou typ VP-OS, ale upravená soustava T06B-BTS. Ten vyšší z Karvinské dvojice je přímo zde v článku, v sekci Vývoj nafocen. Ve Frýdku je ten osmý VP-OS schovaný na ulici M. Chasáka 3149. Co se Havířova týče, máte pravdu, skutečně tam jsou 4 kusy. Ten chybějící kus dobře znám a vím o něm, nechápu jak jsem na něj mohl zapomenout. Děkuji Vám za upozornění, již jsem to opravil.

    2. Dobrý den, skvělé stránky!
      Když jedu z Ostravy a projíždím Karvinou, ty dva kusy jsou zde nepřehlédnutelné. Řekl bych, že, co se týče tohoto typu domů, ty karvinské vytvářejí velmi zajímavé panorama coby stavební dominanta města. Našel jsem dokonce jejich stránku na wikipedi, “Trojčata (Karviná)”

  13. Dobrý den,
    dokumentace k této konstrukcní soustave je opet velice povedená. Tento typ panelového domu dobre znám i co se týká interiéru a mohu ríci, ze je to velmi zajimavy panelový dum. Jen bych chtel podotknout, ze asi mate chybu v poctu kusu postavených v Ostrave. Uvádíte císlo 25 kusu, ja jsem ale napocital 28 kusu. A to sice: 3 kusy MO Dubina, 10 ks MO Belský les, 5 ks MO Zábreh, 5 ks MO Fifejdy (Sládkova, Gen. Píky), 3 kusy poblíz ulice Nádrazní v Centru Ostravy, 2 kusy o neco dále na ulici Soukenická. Ale to je pouze detail. Pro mne osobne jsou dulezitejsi informace ohledne rozlození sekcí a o rozmerech obecne. Dekuji Vám za dalsí zdokumentovanou konstrukcni soustavu a tesím se na dalsí. P.S.: Omlouvám se za psaní bez hácku a dalsí diakritiky – písi z pocítace, který neumoznuje pouzívání tohoto.

    1. Dobrý den, děkuji za pochvalu článku. Co se počtu kusů týče, tak na ulici Nádražní se nacházejí upravené T06B-BTS (3x) a stejně tak i na ulici Sládkova (2x). Upravené T06B-BTS jsou zmíněné v odstavci o “Vývoj” v tomto článku). Čistokrevných VP-OS je tak v Ostravě skutečně jen 25 kusů.

      1. Dobrý den,
        dekuji za vysvetlení. VP-OS a T06B-BTS upravená verze jsou si velice podobné a mé laické oko to nebylo schopno rozpoznat. Ale snad jsem nasel vsechny VP-OS a upravené T06B-BTS v nasem regionu. Omlouvám se, nekdy jsem hnidopich. 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.