Konstrukční soustava V-OS

Konstrukční soustava V-OS je ostravská soustava pro obytné věžové domy. Jedná se o soustavu s velmi zajímavou konstrukcí, která vznikla v šedesátých letech. Věžové domy V-OS jsou tak jedny z nejstarších typizovaných věžáků u nás.

>Zobrazit seznam aktualizací<

Vydáno 9. 2. 2016.

16. 9. 2016: Článek byl téměř celý přepsán. Bylo doplněno mnoho konstrukčních informací, nahrány zcela nové půdorysy + doplněny půdorysy atypických sekcí (v sekci zajímavosti).

18. 9. 2016: Doplněn obrázek popisující nosné prvky soustavy V-OS.


Příklad klasického a celolodžiového V-OS:



Záložky:
-Úvod (zde jste)
Charakteristické prvky
Místa výstavby
Vývoj
Konstrukce
Postup výstavby
Společné prostory / Výtahy
Sekce
Bytové vybavení
Zajímavosti
Komentáře


Charakteristické prvky

Pásová okna
Bezesporu dominantní charakteristický prvek věžových domů V-OS jsou pásová okna. Pásová okna, potažmo pásová architektura, dopřávají těmto věžákům elegantní vzhled a nápad. Bohužel při revitalizacích drtivá většina V-OS o tento vzhledový prvek přišla, a jsou tak z nich už jen nudné kvádry s hluboko vsazenými okny. Existují také varianty s celolodžiovými průčelími, kde pásová architektura není tolik poznat. V takovém případě odhalíte, že se jedná o V-OS podle dobře viditelných konzol nesoucích podlahy lodžií.

Střešní terasa
Střešní terasa je originálním prvkem věžových domů V-OS. Terasa je vidět i z ulice, protože jí obklopuje částečně odhalená skeletová konstrukce. Nejčastěji bývá střešní terasa umístěná na jedné straně průčelí, může být ale i na obou a výjimečně se terasa nevyskytuje vůbec.

Štíty
Štíty, to je to co spojuje všechny V-OS. Štíty jsou vždy stejné a v jejich mírně zapuštěném středu se nachází sloupec malých sdružených balkónů, vedoucích do kuchyní dvou sousedících bytů. Balkóny jsou rozdělené tenkou příčkou.

Skeletová konstrukce
Skeletová konstrukce bývá u některých V-OS odhalena nejen v posledním podlaží u terasy ale i na parteru. Takovéto partery pak působí příjemným, vzdušným dojmem (což byl také účel ustoupení parteru), ze stejného důvodu mají partery s odhalenými sloupy větší konstrukční výšku.


Místa výstavby
Konstrukční soustava V-OS vznikla v Ostravě. Jedná se tedy o krajskou konstrukční soustavu. Výstavba těchto domů probíhala zejména na území Ostravy ale najdeme je i v okolních městech. Nejdál se soustava V-OS dostala do Přerova.

Místa výstavby:
Ostrava 51 ks (+7 experimentálních)
Frýdek Místek 13 ks (+3 experimenty)
Havířov 13 ks
Bohumín 9 ks
Karviná 5 ks
Orlová 5 ks
Přerov 5 ks
Opava 2 ks
Krnov 1 ks

Pozor na záměnu s brněnskými věžovými domy B60 – ty se stavěly i s pásovými průčelími a jejich štíty jsou velmi podobné těm u V-OS. Jedná se ale o zcela odlišnou konstrukci – v Brně žádný V-OS nestojí.


Vývoj
Konstrukční soustava V-OS byla vyvinuta Krajským Projektovým Ústavem v Ostravě roku 1963 a o rok později byl v Ostravě Porubě na ulici Ježkova 2 postaven první prototyp. Prototyp se prakticky neliší od sériové výstavby a nevykazoval žádné závažné závady, proto mohla začít sériová výstavba. V Porubě bylo záhy vystavěno několik dalších kusů a také první celolodžiový kus. Výstavba byla nejmasivnější v letech 1964 až 1970, poté postupně ustupovala.
Vývoj soustavy V-OS byl inspirován obdobným švédským systémem (tažené jádro a skelet) a proto se těmto domům v rodné Porubě lidově říká „Švéďáky“. Konstrukční soustava V-OS bývá někdy označována jako součást soustavy T08B, to proto, že stropní panely užité u V-OS jsou skutečně shodné s těmi v soustavě T08B. Soustava V-OS je však samostatná soustava a maximálně by se dalo hovořit o (extrémně upravené) krajské variantě T08B. T08B je totiž celostěnový systém s příčným nosným systémem, kdežto V-OS je skeletové konstrukce s monolitickým jádrem. Jediné co tak obě soustavy spojuje jsou právě stropní panely.


Konstrukce
Konstrukční stránka soustavy V-OS je velmi zajímavá:
v-os-konstrukce-popis-kresba

Tažené monolitické jádro
Základem celého domu je monolitické jádro, které bylo budováno posuvným bedněním. V tomto jádře se nacházejí společné prostory – výtahy, schodiště a podesty s přístupy do bytů. Toto tuhé monolitické jádro bylo betonováno s výstupky na svých vnějších rozích – do těch byly v další fázi stavby zavedeny průvlaky skeletu. Kraje jádra jsou tak jediná místa spojené se skeletovou konstrukcí. Tloušťka vnějších stěn monolitického jádra je 200 mm, tloušťka podest je 200 mm (250mm i s vrstvou betonové mazaniny a dlažby). Jednoramenné schodiště je řešeno jako ocelové. Bylo svařeno až na stavbě z jednotlivých dílů (bočnice a schodnice) může, ale i nemusí mít podschodnice (rovněž ocelové).


Monolitické jádro má dva základní typy dispozice, podle kterých se odvíjí i typ výtahových šachet (z lehkých materiálů nebo betonové) Typy dispozic jader jsou upřesněny dále v textu.

Skelet
Kolem monolitického jádra se nachází montovaný skelet, který sestává z prefabrikovaných železobetonových sloupů, průvlaků a ztužidel. Sloupy mají půdorysné rozměry 600×260 mm a jejich výška je 2500 mm. Na průčelích jsou od sebe sloupy osově vzdáleny 6 metrů. Na štítech je osová vzdálenost mezi sloupy na okrajích 4550 mm a ve středech 4800 mm. Ve středu půdorysu domu jsou sloupy nahrazeny výstupky v rozích monolitického jádra. Na sloupech jsou umístěné průběžné průvlaky v příčném směru (průběžný průvlak je umístěn na sloup snížený o výšku průvlaku, díky čemuž jsou průvlaky v interiéru zcela viditelné). Průvlaky umístěné na okrajích půdorysu mají délku 5100 mm a ve středu půdorysu pak 4500 mm, výška průvlaků je 300 mm. Ve vodorovném směru (na průčelích) jsou na přesazích průvlaků položena ztužidla, která plní funkci podélné výztuhy a také nesou obvodový plášť (parapetní panely a okna s MIV).
V posledním podlaží bývá skeletová konstrukce částečně odhalená, nezastropená a obklopuje tak střešní terasu.

Stropy
Na průvlacích skeletu jsou uloženy stropní panely s rozponem šest metrů, které jsou tak nejdelší v ostravské bytové výstavbě. Železobetonové stropní dílce jsou dutinové a jejich tloušťka je 200 mm. Stropní dílce mají rozměry 6000 x 1200 mm nebo 6000 x 600 mm. Stropní panely s prostupy pro instalační šachty byly v okolí prostupů speciálně vyztužené. Po pokládce stropních panelů byly všechny mezery mezi jednotlivými dílci vyplněny betonovou zálivkou, čímž došlo k zmonolitnění celého zastropeného podlaží. Díky zmonolitnění stropů měly V-OS vysokou tuhost, která na poddolovaném Ostravském území přišla vhod. Na stropních panelech je vyrovnávací vrstva betonové mazaniny o síle 30 mm a až na této vrstvě byla položená podlahová krytina (zpočátku dřevěné vlýsky (parkety) a teracová dlažba později PVC a keramická dlažba).

Příčky
Příčky v bytech jsou zděné nebo panelové, jejich tloušťka je 60 mm. Příčky mezi dvěma byty jsou zdvojené (příčka 60 mm, izolace 60 či 30 mm a další příčka 60 mm). Všechny příčky v bytech jsou nenosné a byty lze tak dispozičně libovolně upravovat bez nutnosti zásahů do nosné konstrukce.

Obvodový plášť
Na průčelích je obvodový plášť vodorovně členěn na pásy oken s meziokenními izolačními vložkami (MIV) a pásy parapetních panelů. Parapetní panely jsou plynosilikátové a jsou uloženy na ztužidlech skeletu. Vnější vrstva parapetních panelů je krytá brizolitovou fasádou. Stejná fasáda je také na vnější části ztužidel, čímž vzniká na pohled celistvý parapetní panel. Někdy byla spára mezi ztužidlem a parapetním panelem přiznaná a to jemnou drážkou v brizolitu. Na parapetních panelech jsou umístěná dřevěná zdvojená okna a mezi jednotlivými okny jsou meziokenní izolační vložky s vnějším krycím lesklým sklem (může být užito i méně lesklého drátoskla). MIV mají stejnou tloušťku jako okna, díky tomu a svému skleněnému povrchu tvoří spolu s okny skleněné pásy skrz celé podlaží. Tento efekt způsobuje vodorovné členění průčelí, které je pro V-OS charakteristické. Později přibyly varianty s lodžiovými průčelími u kterých zanikal vodorovně členěný vzhled. Celolodžiové V-OS mají konzolovitě prodloužené příčné průvlaky o 1,2 m a toto prodloužení je využito právě pro lodžie. Prodloužené průvlaky nesoucí podlahy lodžií jsou dobře viditelné u všech celolodžiových V-OS a to i po revitalizacích.

Na štítech jsou panely obvodového pláště zavěšeny na průvlacích skeletu – předsazený obvodový plášť. Jedná se o plynosilikátové celostěnové panely a jejich povrchová úprava je z brizolitové fasády. Na fasádě jsou prostorově (drážkou) vyznačeny spáry, které kopírují originální spáry panelů pod fasádou. Středy průčelí zdobí malé sdružené balkóny, patřící ke kuchyním.


Stěna za balkóny je oproti zbytku štítu mírně ustoupená – je to dáno tím, že se jedná o stěnu dřevěnou (dle originální dokumentace „dřevěná meziokenní stěna“). Tato dřevěná stěna je z vnější strany krytá plechem a z vnitřní sololitem s interiérovou omítkou. Tloušťka dřevěné stěny byla stejná jako tloušťka oken. Dřevěné meziokenní stěny napomáhaly estetickému vzhledu budovy (svislé členění štítů), na druhou stranu byly ale tyto stěny velkým zdrojem úniků tepla.

Balkóny na štítech mají společnou balkónovou desku o rozměrech 4200 x 1000 mm a tato deska vystupuje 900 mm před dřevěnou meziokenní stěnu. Plocha balkónu je rozdělená mezi dva byty ocelovou příčkou s výplní z drátoskla, nebo azbeztocementových desek. Balkónové zábradlí je kotveno na čele balkónové desky a na stranách štítových panelů.

Střecha
Střecha je plochá s vnitřními spády a je nepochozí. Původní skladba střechy byla následující:
na stropních panelech byl násyp ze škváry o síle 120 mm s minimálně jednoprocentním spádem. Následuje 20 mm struskopemzového písku a plynosilikátové desky o síle 100 mm na které byla nanesena střešní krytina (různé tehdy užívané typy).


DICStřešní část s terasou měla původně střechu pochozí. Střecha na terase byla zakončená teracovou dlažbou. Toto řešení se však do dnešních dní nezachovalo a většina střech na terasách musela být už za minulého režimu opravena a teracová dlažba byla nahrazena klasickou střešní krytinou. Zde je původní skladba střechy na terase:
na stropních panelech byl násyp ze škváry se spádem minimálně jedno procento, na násypu byly uloženy plynosilikátové desky tl. 100 mm. Následovala lepenka A500/H, po ní betonová mazanina, penetrační nátěr a asfaltový nátěr. Poslední fází byla cementová lóže o síle 20 mm, do které byly umístěny teracové dlaždice.

Střešní terasa může být buď skrz celou střechu (dvě terasy rozdělené strojovnou výtahů), nebo se terasa nachází jen na jedné polovině střechy, druhá polovina je pak obydlená a i zde platí, že obě poloviny jsou rozděleny strojovnou výtahů. Do bytů v této polovině se dá dostat pouze po schodišti. Někdy se v tomto posledním podlaží v případě varianty s byty nachází také společná klubovna, ta se nachází vždy ve středu obytné poloviny a to na úkor velikosti bytů.

Okna
Okna ve věžových domech V-OS byla od počátku až do konce výstavby stejná. Jednalo se o dřevěná (smrková), zdvojená okna. Zámky oken byly bodové, skleněné tabule byly utěsněné sádrovým tmelem. Kliky oken byly z černého bakelitu. U prvních kusů V-OS bylo užito trojkřídlých, čtyřkřídlých a dvoukřídlých oken. U novějších kusů pak pouze trojkřídlých oken ve dvou velikostech (ve variantách bez lodžiových průčelí). Každé z oken mělo jedno z křídel kombinované (otvíravé i sklopné). Toto kombinované křídlo využívalo první typ mechanizmu pro přepínání poloh a jednalo se ve své době o velkou inovaci. V pozdějších domech s celolodžiovým průčelím se používaly i dvoukřídlé balkónové dveře (pouze na krajních částech průčelí, nikoliv u balkónů na štítech).


Okna na štítech byla pro všechny V-OS stejná. Skládala se z balkónových dveří a nezvykle malého otvíravého/sklopného křídla. Tato okna jsou umístěna v dřevěných meziokenních stěnách.

MIV
MIV – Meziokenní izolační vložka. Jedná se o lehkou stavební konstrukci, která vyplňuje prostor mezi dvěma okny. Její tloušťka je téměř stejná jako tloušťka oken. Základem konstrukce MIV je dřevěný rám, který je z vnitřní (interiérové) strany krytý dřevovláknitou deskou či sololitem. Vnější strana rámu je krytá čirým sklem, které je z vnitřní strany barevně natřeno (v případě V-OS téměř vždy modro-šedivá barva). V některých V-OS bylo zasklení z drátoskla. Střed MIV byl vyplněn tepelnou izolací. Vnější strana MIV má nepatrný kovový rám, ve kterém je vnější sklo uchyceno. V tomto rámu se u horní hrany nachází drobné větrací otvory, které zabraňují nadměrné kondenzaci vody na vnitřní části skla.


Konstrukční výška podlaží (ve skeletové části) je 2800 mm z toho světlá výška místností 2550 mm (při užití parket). Ve variantě s PVC je světlá výška o cca 15 mm vyšší. Nástupní podlaží (parter) bývá často zvýšené a to na 3900 mm (3650 mm světlá výška), zároveň jsou u kusů se zvýšeným parterem obnažené sloupy skeletu a celý parter tak působí příjemným, vzdušným dojmem.

Počet nadzemních podlaží byl minimálně 12, mnohdy 14 a maximálně 16. Experimentálně i 22 – o tom ale až na konci článku v sekci zajímavosti.


Nosný systém: Příčný nosný systém ze sloupů a průvlaků s podélným ztužením pomocí ztužidel. Centrální ztužení pomocí monolitického jádra ve středu domu.
Rozpon: 6 m – středněrozponová soustava.
Obvodový plášť: Průčelí: parapetní plynosilikátové dílce uložené na ztužidlech. Štíty: celostěnové plynosilikátové panely zavěšené na průvlacích.
Stropní panely: Železobetonové, dutinové, tl. 200 mm. Rozměry 6000 x 1200 x 200 mm a 6000 x 600 x 200 mm.
Příčky: Nenosné tl. 60 mm. Mezi dvěma byty jsou příčky zdvojené a vzniklá mezera může mít 60 nebo 30 mm. Příčky můžou být železobetonové i zděné.
Fasáda: Vždy je užito brizolitové fasády. Na fasádě mohou být plasticky znázorněny spáry, kopírující originální spáry pod fasádou.
Výška podlaží: Konstrukční výška podlaží je 2800 mm, světlá výška podlaží je 2550 nebo 2565 mm.
Sekce: Věžové, experimentálně řadové.
Počet podlaží: 12, 14 a 16.
Bytová jádra: Umakartová, typ B3.
Střecha: Plochá jednoplášťová střecha s vnitřním spádem. Část střechy slouží jako společná terasa.


Postup výstavby
Na základové desce (základy byly u každého domu řešené samostatným projektem) bylo posuvným bedněním vybetonováno tuhé monolitické jádro. Toto jádro bylo z počátků výstavby vybetonováno až do finální výšky budoucího domu, čímž vznikaly zajímavé pohledy na úzké a přitom poměrně vysoké hranoly. V pozdějších fázích výstavby bylo jádro betonováno současně se stavbou skeletu. Do jádra byla umístěna jednoramenná schodiště z oceli. V jádře byly situovány i výtahové šachty a to buď vyzděné (betonované spolu s jádrem, případně vystavěné klasickým cihelným zdivem) a nebo montované z ocelových rámů se zasklením z drátoskla – v tom případě započala jejich montáž spolu se schodišti.

Na fotografiích výše jsou dobře vidět otvory pro budoucí vstupy do bytů a také výstupky ve vnějších rozích, které slouží pro uchycení průvlaků skeletu.


Po dostavbě jádra započala výstavba skeletové části domu. Skelet obklopuje jádro a je s ním spojen v jeho vnějších rozích s výstupky, do kterých byly vsazeny průvlaky skeletu.
Výstavba skeletu započala podzemním podlažím, ve kterém byly sloupy skeletu kotveny do podstavců na základové desce. Podzemní podlaží bylo mnohdy vyšší než typická podlaží a tak zde bylo užito vyšších sloupů (zvýšené podzemní podlaží mělo konstrukční výšku 3900 mm a světlou výšku 3650 mm). Po zastropení podzemního podlaží a provedení zálivek mezi jeho stropními panely započala výstavba skeletu nástupního podlaží. Nástupní podlaží mohlo být rovněž zvýšené (stejné výšky jako v případě zvýšeného podzemního podlaží). Pokud bylo nástupní podlaží obytné (nezvýšené), byly před jeho zastropením sneseny jeřábem do prostorů budoucích bytů umakartová bytová jádra typu B3. Pokud bylo užito panelových příček, byly i tyto příčky sneseny jeřábem na svá místa ještě před zastropením. Před zastropením ještě musely být na obvodové příčné průvlaky zavěšeny štítové obvodové panely a teprve potom začala pokládka stropních panelů daného podlaží. Parapetní panely obvodového pláště byly ukládány na ztužidla skeletu a na svá místa mohly být sneseny před zastropením ale i po zastropení. Po pokládce stropních panelů se provedla zálivka ve spárách mezi stropy a začala výstavba skeletu typického podlaží. Opět platí, že před zastropením skeletu byly osazeny štítové panely a byla snesená bytová jádra případně i panelové příčky.
Stejným způsobem byla vystavěna všechna typická podlaží.

Poslední podlaží se střešní terasou se stavělo mírně odlišně. Skelet zde byl stavěn naprosto stejně jako v typických podlažích, rozdíl byl v obvodovém plášti a zastropení. U části s byty byl obvodový plášť i zastropení stejný jako u jiných podlaží. Rozdíly nastaly u části se střešní terasou, kde byl skelet ponechán částečně obnažen – byly namontovány pouze štítové panely (stejně jako v jiných podlažích jsou zavěšené na průvlaky). Sloupy byly zcela obnaženy (nedošlo k instalaci parapetních panelů) a zastropení bylo realizováno pouze na samotném okraji terasy (nad průčelím) a to v každém modulu po jednom stropním dílci šířky 1200 mm. Monolitické jádro a k němu přidružené prostory jsou zastropeny stejnými stropními panely jako zbytek budovy.

V pozdějších fázích výstavby byla skeletová část stavěna současně s monolitickým jádrem a to se zpožděním několika podlaží.
Po dokončení hrubé stavby (monolitické jádro, skelet a panelová část obvodového pláště) byly vyzděny příčky (pokud již nebyly instalovány panelové příčky během hrubé stavby). Následně započala finální úprava podlah (vyrovnání betonovou mazaninou o síle 30 mm). Byly vysekány drážky pro elektroinstalaci a začalo osazování oken, MIV a veškerého bytového vybavení. Byly také instalovány výtahy. Dům byl omítnut brizolitovou fasádou a dokončily se detaily.


Společné prostory
Společné prostory se nacházejí v tuhém monolitickém jádře. Dispozice společných prostor se dělí na dva základní typy. Společné prostory se vždy nacházejí v monolitickém jádře a v obou případech jsou rozměry monolitického jádra stejné. Jádro nemá žádné okno a osvětlení je zajišťováno uměle pomocí soustavně zapnutých zářivek. Vždy se vyskytuje jednoramenné ocelové schodiště. Ve zkosených vnitřních rozích jádra je vedeno potrubí odvádějící dešťovou vodu ze střechy.

Starší jádro
Starší typ jádra byl užíván po celou dobu výstavby věžových domů V-OS. Rozměry jádra jsou poměrně stísněné a navíc se zde nenachází denní světlo. Proto se v tomto jádře snaží vše být „průhledné“ – výtahová šachta je z velké části tvořena drátosklem a schodům chybí podstupnice.

Ocelová schodišťová ramena nemají podstupnice a tak je skrz ně vidět před sebe. Výtahy se nacházejí v pomyslném středu jádra a jsou v prosklené šachtě. Šachta je prosklená zepředu i zezadu, její boky jsou zděné a nachází se v nich jističe a měřiče elektroinstalace k bytům. Zasklení šachty je z drátoskla vsazeného do ocelových rámů, tvořících konstrukci šachty. Velkou nevýhodou tohoto uspořádání jádra je absence nákladního výtahu – spokojit se musíte se dvěma osobními výtahy.

Typické podlaží, všimněte si strojovny výtahů s výplní z drátoskla a „průhledných“ ocelových schodišťových ramen.


Poslední podlaží, ze kterého se dostanete na terasu (terasy) nebo do bytů. Tato poslední podlaží mívají u každého V-OS odlišné provedení stavebních detailů.

V tomto typu rozvržení jádra se v začátcích výstavby v posledním podlaží často vyskytovaly klubovny. Klubovny jsou směrem dovnitř bohatě prosklené a směrem ven mají dvě klasická okna. Původně sloužily ke společné debatě nájemníků při domovních schůzích.


Novější jádro

Novější jádro je rozděleno na dva úseky. První úsek je podesta s byty a schodištěm, druhý je chodbička s výtahy a někdy i přístupem do dalšího bytu. Oba úseky jsou od sebe odděleny dvoukřídlými ocelovými dveřmi, které jsou téměř celé prosklené čirým sklem a mají i nadsvětlík.
Toto rozvržení má nevýhodu v tom, že hlavní část, kde se nachází podesta s byty působí poměrně stísněně, naopak velkou výhodou je nákladní výtah.

Nástupní podlaží začíná halou se schránkami a přístupem do kočárkárny. Následuje chodbička s výtahy a samotné prostory s byty a schodištěm, které je v nástupním podlaží z boku vyzděno.

Typické podlaží novějšího typu jádra:

Poslední podlaží. Zde se jedná o variantu, kde se nachází obytná polovina a jedna terasa.
Společné prostory těchto posledních podlaží se vstupy na terasy případně do bytů vystupují za půdorys monolitického jádra a v podstatě už nejsou součástí monolitického jádra. Jsou to jediná podlaží, ve kterých se ve společných prostorech nachází denní světlo. Denní světlo se do nich dostává skrz luxfery ve stěně strojovny výtahů. Do strojovny výtahů se denní světlo dostává skrz její velké okno zachycené na poslední fotografii.


Protipožární opatření ve společných prostorách jsou nedostatečná. Celá chodba jak v novějším, tak starším typu jádra není vůbec odvětrávána. Vzduch se do chodby dostává zejména ze spodní části se vstupy do domu a z posledního podlaží se strojovnou výtahů a přístupy na střechu. Při požáru tak vzniká komínový efekt. Vzhledem ke stáří domů nebylo užito suchovodu a na chodbách se nacházejí pouze hydranty. MIV jsou z hořlavých materiálů a při požáru bytové jednotky tak hrozí rozšíření požáru do bytů vedle požárem zasaženého bytu. Nutno připomenout, že se jedná o jedny z nejstarších věžových domů a tehdejší normy pro výškové budovy nebyly příliš přísné.


Výtahy

Nejstarší výtahy
V nejstarších V-OS byly používány dva stejné výtahy, každý s nosností 350 kg. Kabina výtahů byla dřevěná, včetně klecových dveří. Klecové dveře mají poměrně velká okénka z čirého skla. Na horní části klecových dveří jsou spínače, které poznají, zdali jsou dveře zavřené nebo otevřené. Zavírat dveře je nutno i při výstupu z kabiny. Tyto nejstarší výtahy se používaly prvních pár let výstavby V-OS.


Novější výtahy
Předchozí výtahy byly nahrazeny novějšími výtahy s umakartovou kabinou. Stejně jako v předchozím případě se tyto výtahy používaly pouze ve starším typu jádra s prosklenou šachtou výtahů. Umakartové byly i kabinové dveře, ty jste museli stále za sebou zavírat. Kabinové dveře byly opět prosklené a to oválnými okénky z čirého skla. Zadní pravý roh kabiny byl zkosený a nacházely se v něm ovládací tlačítka. Tyto výtahy se používaly až do konce výstavby věžových domů V-OS.


Nejnovější výtahy
V novějším typu jádra byly používány vždy tyto výtahy. Jednalo se o dva rozdílné výtahy – jeden nákladní a jeden osobní. Výtahy měly plechovou kabinu a byly vždy bez kabinových dveří. Šachetní dveře byly kovové, s malým kulatým okénkem vyplněným čirým sklem.

Osobní výtah měl pravý zadní roh zkosený a nacházely se v něm ovládací tlačítka.

Nákladní výtah měl ovládací tlačítka na levé straně při vstupu a po stranách byl vybaven madly.


Strojovna výtahů je stejná jak v novějším tak starším typu jádra. Do strojovny výtahů vždy proniká dostatek denního světla skrz její velké okno. Toto světlo je dále skrz luxfery propouštěno do společných prostor posledního podlaží.


Strojovna výtahů je mimořádně prostorná a nachází se v ní dva výtahové stroje a rozvaděč.


Sekce
Ačkoliv při pohledu zvenčí vypadají všechny věžové domy V-OS stejně, nejsou stejné. Kromě základního rozdělení na klasické a celolodžiové typy, existuje také několik variant vnitřního uspořádání – sekcí. Téměř každá ze sekcí existuje jak v klasickém, tak i celolodžiovém provedení.
Jednotlivé sekce z exteriéru rozeznáte zejména podle členění oken.


Nejstarší sekce
Tato sekce s pěti byty na podlaží je úplně první sekcí, jaká se stavěla. I prototyp V-OS má tuto dispozici. Sekce obsahuje dva stejné (zrcadlově otočné) byty 3+1, které zaujmou především svou příčkou mezi místnostmi tvořenou z vestavěných skříní.
Dále se v sekci nacházejí dva menší (opět zrcadlově otočené) byty 2+1. V bytech 2+1 i 3+1 je balkón v kuchyni. U balkónů si povšimněte zajímavosti – část balkónů bytů číslo 3 a 5 zasahuje až k sousedům.
Balkónem nedisponuje poslední a nejmenší byt, který má velikosti 1+1.
V-OS S5
Příklad:

Dům na fotografiích je po velmi povedené rekonstrukci, která nepotlačuje původní nápad – zůstalo zachováno pásové členění fasády. Jedná se o variantu s dvěma terasami.


Celolodžiová varianta je dispozičně totožná, lodžie jsou předsazené a neubírají tak z plochy bytů.V-OS S5-L


Symetrická sekce
Tato sekce je jediná, která je zcela symetrická. Jedná se o druhý nejstarší typ sekce. Všechny byty jsou totožné, pouze navzájem zrcadlově otočené. Jedná se o byty velikosti 3+1. Tuto sekci poznáte právě díky její symetrii, kdy jsou obě průčelí naprosto stejná, co se rozvržení oken týče. Tato sekce je také jediná, u které jsou balkónové dveře u dvou přilehlých balkónů symetricky umístěné a má tedy i zcela symetrické štíty.
V-OS SS_4
Příklady:


I tato sekce se stavěla v celolodžiové verzi. Dokonce úplně první celolodžiové V-OS měly právě tuto dispozici.V-OS SS_4-L


Nová sekce
Tato sekce se vyskytovala pouze u nejnovějších V-OS s novějším typem monolitického jádra. Jedná se o sekci s pěti byty na podlaží, která částečně vychází z nejstarší sekce popsané výše. Byty s čísly 1 a 2 jsou identické, zrcadlově otočené a mají velikost 2+1. Byty zaujmou svým velkým obývacím pokojem se dvěma okny, který využívá celého šestimetrového rozponu. Byty s čísly 3 a 5 jsou 2+1 s příjemnou dispozicí, kterou kazí jen průchozí koupelna – to je ale časté dispoziční řešení bytů z 60. let. Poslední byt s číslem 4 je 1+1 jehož největší slabinou je sousedství s oběma výtahy (hluk).V-OS 5N
Příklad:


Tato sekce se také stavěla jako celolodžiová, ale velmi málo – pouhé dva kusy. Oba stojí ve městě Opava a jsou to jediné tamní V-OS celkově. Oproti ostatním celolodžiovým V-OS mají jednu odlišnost a to užití jednokřídlých balkónových dveří na krajích průčelí namísto obvyklých dvoukřídlých. V-OS 5N-L


Nová sekce F-M
Tato sekce vychází z předchozí sekce. Rozdílem je počet bytů na podlaží, kdy se zde nacházejí pouhé čtyři. Byty 1 a 2 jsou téměř stejné, jako u předchozí sekce. Změny jsou v užití menších krajních oken a také mají tyto byty komoru namísto vestavěné skříně. Spodní byty jsou zvětšené o plochu nejmenšího bytu, který se v této sekci nenachází. Tato sekce se vyskytuje pouze ve Frýdku Místku a nemá celolodžiové provedení. Drobným rozdílem oproti předchozí sekci je vzájemné obrácení výtahů.V-OS FM

Příklad:

Společné prostory těchto sekcí:


Nosná konstrukce je ve všech sekcích stejná. Zde je nosná konstrukce vyznačena v půdorysu symetrické sekce popsané výše.
v-os-nosne-steny


Bytové vybavení
Byty ve věžových domech V-OS mají některé vlastnosti společné. Ve všech bytech jsou vidět sloupy a průvlaky skeletu. Všechny byty mají umakartové bytové jádro B3, které mívá mnohdy průchozí koupelnu. Byty mají velmi nízko umístěná okna, což působí nebezpečně, ale konstrukce to jinak nedovoluje (při rekonstrukcích bývají okna zmenšována podezdívkou).

Bytová jádra
Bytové jádro typu B3 mělo nejčastěji světle modrou nebo světle šedou barvu. Spoje umakartových panelů kryjí lišty z broušeného hliníku. Umyvadla byla často otočná. Vytápění jádra bylo zajištěno pouze v koupelnové části a to infrazářičem. Ve větších bytech byla bytová jádra průchozí. Jádro na fotografiích níže má původní už jen samotnou konstrukci.

Vestavěné skříně
Zajímavostí jsou vestavěné skříně, které se musely přizpůsobit průvlakům skeletu. Jindy se zase vestavěné skříně zvětšovaly pomocí desek, aby se vešly do vhodné mezery.

Podlahy
Podlahy v místnostech měly dřevěné parkety čtvercového tvaru. V pozdějších realizacích bylo v pokojích užito PVC podlah. V předsíních, koupelnách a někdy i kuchyních byla keramická dlažba.

Dveře
Dveře v bytech byly dřevěné, plné nebo ze dvou třetin prosklené. Jejich šířka byla 80 cm. V některých bytech se vyskytovaly i dvoukřídlé dveře, kdy každé křídlo mělo 70 cm šířky.

Vstupní dveře do bytů byly voštinové s lakolitovou vnější vrstvou. Kování bylo bakelitové v některých případech s koulí jindy i s klikou na vnější straně. Z vnější strany dveří byl také okopový plech.

Ostatní vybavení


Zajímavosti

Ostravský mrakodrap


Tento dům na první pohled vůbec nepřipomíná konstrukční soustavu V-OS, nepřipomíná ji ani na druhý či třetí pohled… přesto se o V-OS jedná. Věžák je výsledkem experimentálního užití konstrukční soustavy V-OS, kdy hlavním cílem experimentu byl vysoký počet podlaží – dům má 22 podlaží a výšku 68 metrů. Jedná se o třetí nejvyšší budovu v Ostravě.
Ostravský mrakodrap byl dostavěn v roce 1968 a oproti běžným věžovým domům konstrukční soustavy V-OS má několik odlišností. Nejviditelnějším rozdílem je fasáda, která sestává z lehkého obvodového pláště (LOP) z tzv. Boletických panelů, které výrazně snížily váhu budovy. Lehký obvodový plášť s lesklým povrchem dodával budově kancelářský vzhled, a to i přesto, že se od počátku jednalo o budovu určenou k bydlení.
Původní LOP měl světle modrou barvu, po dostavbě do něj začalo zatékat, což podstatně snižovalo komfort bydlení. Plášť měl rovněž špatné tepelně izolační vlastnosti. Zatékání do LOP způsobilo korozi nosné konstrukce, která vyvrcholila pádem jednoho z boletických panelů. Tato nehoda měla za následek ukončení bydlení v tomto domě – všichni nájemníci byli postupně sestěhování do jiných bytů a v roce 1980 započala rekonstrukce budovy, zaměřená především na obvodový plášť.
Během rekonstrukce byl LOP domontován aby byl nahrazen novým, současným červeným LOP. Nový plášť byl ještě lehčí než ten předchozí a již do něj (tolik) nezatékalo. Podstatně změnil tvář budovy a to nejen díky odlišné barevnosti, ale také novým členěním oken. Změn se nedočkal jen vzhled budovy, změnil se i účel stavby – nově se budova stala administrativní.
Po sametové revoluci bylo rozhodnuto, že díky nevyhovujícím protipožárním bezpečnostním opatřením nebude posledních sedm podlaží využíváno. V budově sídlila část magistrátu a spousta menších firem. Od roku 2012 je dům zcela prázdný, patří městu, které neví co s ním. Bohužel v plánu je buď demolice, nebo snížení na 10 podlaží. Obě varianty jsou špatné, tento dům je výškovou dominantou Ostravy a měl by zůstat zachován.
Konstrukční stránka tohoto domu je téměř stejná, jako u běžných V-OS. Základem je i zde tažené monolitické jádro, které má ale oproti klasickým V-OS tlustší stěny. Monolitické jádro má také zcela odlišnou dispozici, viz půdorys níže. V Mrakodrapu je užito dvojramenného schodiště, což je pro soustavu V-OS velmi neobvyklé. Z toho důvodu mají společné prostory v monolitickém jádru výrazně změněnou dispozici. Prostřední sloupy skeletu jsou výrazně zesílené a mají i větší půdorys. Příčné průvlaky jsou konzolovitě prodloužené z každé strany o 1,5 m, díky čemuž má mrakodrap téměř čtvercový půdorys.
V-OS experiment Ostrčilova MrakodrapPůdorys Ostravského mrakodrapu v původním bytovém provedení.

Půdorys zobrazuje dispozici mrakodrapu v původním provedení s modrým lehkým obvodovým pláštěm, když se v něm ještě bydlelo. Všimněte si společných prostor, které zasahují i za prostor monolitického jádra. Zajímavá je také obrovská, sdružená instalační šachta mezi byty 2 a 4. Na typickém podlaží byly dva byty 4+1 a dva o velikosti 3+1. Byty o stejném počtu místností se na první pohled zdají totožné, pouze zrcadlově obrácené, ale není tomu tak – každý z bytů je trochu odlišný.
Dvojramenné schodiště je od chodby s výtahy odděleno stěnou z luxferů. Zajímavostí je malý výtah, který údajně stavěl na každém druhém podlaží.


Místecká trojčata
Tato trojice šestnáctipodlažních věžáků stojí na křižovatce ulic Frýdlantská a Ostravská od roku 1968. Tyto věžáky vycházejí z Ostravského mrakodrapu popsaného výše a jsou tak velmi zajímavé. Jejich výstavba probíhala prakticky současně s mrakodrapem.
vosfm5Místecká trojčata na historické fotografii, která pochází ze Zemského archívu v Opavě, stejně jako další historické fotky věnující se trojčatům.

Ostravský mrakodrap se jako experiment ve výsledku nepovedl (což se u experimentů stává) protože svůj původní účel (bydlení) plnil jen několik let. Tato trojice si z mrakodrapu vzala pouze nezvyklou dispozici a ve všech domech se bydlí dodnes. Díky mrakodrapové dispozici je jeden ze štítů s okny a na druhém jsou namísto balkónů ke kuchyním jen francouzská okna. Ta jsou ve dvojicích ve středu štítu a jsou krytá sdruženým zábradlím – výsledný dojem při pohledu z ulice působí jako balkón. U místecké trojice je podoba s běžnými V-OS již zřetelná, a to díky užití klasického obvodového pláště s pásovými okny jako u obyčejných V-OS.

Trojčata mají stejně jako mrakodrap o 1,5 m konzolovitě prodloužené příčné průvlaky, čímž bylo dosaženo téměř čtvercového půdorysu. Na historických fotografiích níže můžete vidět různé fáze výstavby trojčat zachycené z téměř stejného místa. Na poslední fotografii je pak detailnější pohled na stavbu prvního trojčete z jiného místa.

Současný stav je přijatelný, domy jsou poměrně vkusně zrevitalizované. Zůstalo zachováno členění oken i pásová architektura. Dva domy jsou zatepleny ve stejném stylu s převahou šedé barvy (každý s jinou doplňkovou barvou). Třetí dům je zateplen v odlišném stylu – byl zateplen mnohem dříve než zbývající domy a dnes mu to nejméně sluší. Na jeho obranu ale musím zmínit, že jako jediný dodržel původní výšku oken. Okna byla totiž poměrně vysoká a parapet byl umístěn příliš nízko. Z toho důvodu měly trojčata již z výstavby z vnější strany oken kovovou zábranu. Tento V-OS zábranu zachoval i při revitalizaci, zbylé dva mají okna nižší s podezdívkou, a tak zábranu postrádají.dsc09668

Dispozice není úplně stejná jako u mrakodrapu, nachází se zde totiž šest bytů na podlaží namísto mrakodrapových čtyř. Povšimněte si stejných sdružených šachet jako v mrakodrapu. Tyto domy mají i centrální shozy na odpadky.
Každé z trojčat má mírně odlišnou dispozici:
v-os-experiment-fm


v-os-experiment-fm2
(půdorys třetí věže prozatím neznám)

S mrakodrapem všechny trojčata spojuje také dispozice společných prostor, kdy je i zde užito dvojramenného schodiště a výtahů z nichž jeden staví ob patro. Nahlédnutím do společných prostor trojčat svým způsobem i nahlédneme do společných prostor mrakodrapu…



Řadový VOS
V-OS, soustava pro věžové domy. Lze si vůbec představit řadový věžák? Udělat řadový dům z věžových sekcí, to byl účel tohoto experimentu, který stojí na dohled od Ostravského Mrakodrapu.

Tento řadový V-OS je složen z šesti věžáků V-OS umístěných vedle sebe. Všech 6 věžáků je vzájemně dilatovaných a jedná se o zcela samostatné stavební celky. Dispozice všech šesti věžáků (sekcí) byla značně upravena, a to především z důvodů, že si tyto sekce již nemohly dovolit žádné okna ani balkóny na štítech (z důvodů napojení dalších sekcí). Dům je velmi vydařený, zejména jeho hlavní průčelí orientované směrem k ulici Nádražní, kde se nacházejí hluboké čtvercové lodžie, patřící k velkým bytům 3+1.


Druhé, osmé a jedenácté podlaží mají odlišnou dispozici, protože jsou průchozí, a to z protipožárních důvodů. V případě požáru, například v šestém podlaží, lze z devátého a vyšších podlaží uniknout průchodem v 11 podlaží do další, požárem nezasažené sekce. Vzájemně spojeny jsou vždy tři sekce. Dispozice všech bytů je velmi povedená. Níže naleznete půdorys typického podlaží celého bloku.
v-os-rPro zobrazení v plném rozlišení klikněte na půdorys kolečkem myši

Po konstrukční stránce se najde několik odlišností jako klasicky vyzděné části obvodového pláště a naprosto odlišně zpracované přední průčelí. Ostatní klasické prvky pro V-OS, jako monolitické jádro a skeletová konstrukce a pásová okna zůstaly zachovány. Přední průčelí zaujme velkými okny a hlavně hlubokými lodžiemi – ty jsou v podstatě malé místnosti bez okna. Jedna z jejich bočních stěn je tvořená prosklením a tak do vedlejší místnosti vpouští dostatek světla.

Společné prostory:


Atypické výtahy
Poblíž vlakových nádraží Ostrava Vítkovice a Havířov stojí poměrně osamocené věžáky V-OS. Oba věžáky byly stavěné současně s nádražními budovami a sloužily jako byty pro zaměstnance drah. Československé dráhy v obou věžácích vyměnily výtahy již za socialismu, a to za tehdy nejnovější typy, čímž se z obou věžáků staly tak trochu unikáty.

1) Ostrava Vítkovice
Výtahy v tomto domě byly měněny v polovině 80. let, ale již se jednalo o tehdy výběhový model. Stejné výtahy se používaly v nejnovějších V-OS s novým typem monolitického jádra – zde jsou však umístěné do staršího typu jádra a tak působí velmi nezvykle.
Vyměněny byly výtahy, výtahové stroje, rozvaděč, šachetní dveře a k nim přidružená stěna. Původní šachetní stěna i dveře byly z drátoskla v ocelovém rámu.


2) Havířov
V tomto domě byly výtahy rovněž vyměněny v polovině 80. let. Byly zde již ale instalovány nejnovější výtahy dané doby. Tyto výtahy se vyskytovaly ve většině panelových domů z 80. Let. Zajímavostí je, že každá kabina je řešená jinak – jedna je z plechových panelů a druhá s dřevěným dekorem. Rozsah výměny byl stejný jako ve Vítkovicích – výtahy, výtahové stroje, rozvaděč a šachetní dveře s přední stěnou šachty. Tento typ šachetních dveří má mohutné zárubně, které vystupují před šachetní stěnu, a tak tyto výtahy velmi prohlubují pocit stísněnosti v chodbě. Pocitu stísněnosti příliš nepomáhá ani tehdy moderní tmavě hnědá barva šachetních dveří a stěny.


V-OS s atypicky rozmístěnými lodžiemi
Existuje několik ojedinělých kusů V-OS, které mají atypické rozmístění lodžií či uspořádání obvodového pláště. Ve všech případech níže usilovně hledám fotografie před rekonstrukcí.

dsc-132V Havířově jsou věžáky V-OS poměrně rozšířené. Jeden z nich je však jiný. Jedná se o tento dům na ulici Moskevská 2a, který má na průčelích lodžie pouze ze dvou třetin. Lodžie na zadní straně domu, směrem do polouzavřeného dvoru navíc začínají až od třetího podlaží (na fotce). Střecha nad lodžiemi je efektně zakončena zdánlivě vznášejícím se průvlakem, ten je podepřen až mimo zorné pole (při pohledu z ulice).

Téměř invertovaným opakem Havířovského atypického V-OS, jsou všechny V-OS v Přerově, což je mimochodem nejdál, kam se z Ostravy konstrukční soustava V-OS dostala. Přerovské V-OS mají lodžie pouze v jedné třetině průčelí. Ovšem tím zajímavost nekončí, v podstatě se totiž jedná o celolodžiové typy, které mají 2 třetiny lodžií zastavěné standardním způsobem (zvětšené pokoje, prakticky se jedná o arkýře) a pouze jednu třetinu prodloužené části ponechanou jako lodžie. Všechny Přerovské V-OS se nacházejí vedle sebe na ulicích Sokolská a Velká Dlážka.

Ve městě Orlová se nachází 5 věžových domů V-OS. Čtyři z nich jsou atypické, pro místní však atypicky působí ten pátý, standardní celolodžiový kus. Atypičnost Orlovských V-OS je v absenci bočních balkónů pro kuchyně. Do těch tak vedou pouze malá čtvercová okna. Sháním fotografii před rekonstrukcí, díky absenci balkónů zde musela dřevěná meziokenní stěna vypadat velmi zajímavě! Na fotografii je stěna již dodatečně vyzděná.



Zdroje obrázků:
[1] Internet, neznámý autor
[2] Zapomenutá Ostrava (FB skupina)
[3] Archív města Ostravy, digitální badatelna
[4] Ostravan.cz
[5] Státní okresní archív ve Frýdku-Místku spadající pod Zemský archív v Opavě.
[6] Google Street view

15 komentářů u „Konstrukční soustava V-OS

  1. Zdravím vás, velice krásné čtení o tom v čem bydlíme. Můžete mi náhodou říci, kde je největší množství bytů 4+1 v Ostravě Porubě???? Mockrát děkuji za odpověď s pozdravem Taraba

  2. Díky za článek. Pokusím se doplnit informace k „ostravskému mrakodrapu“: ve 21 obytných podlažích bylo celkem 110 bytů. Některá patra měla 4 byty, jak je uvedeno (papírově to nebyly 4+1, ale 3,5+1, protože nejmenší pokoj neměl ani 8 m2 😉 a jiná měla 6 bytů, jak je v článku uvedeno později. 7. patro bylo jiné – byly tam nějaké společné místnosti a snad i pár sklepů. Sklepy byly pod technickým suterénem ve 2 podzemních poschodích. V předúřednické bytové době malý výtah zastavoval ve všech poschodích kromě 1.-4., strojovna byla v nejvyšším patře (ne na střeše), takže do posledního se chodilo jen po schodech.

  3. Dobrý večer chtěl bych se zeptat jaká resp. k jaké konstrukční soustavě se řadí věžák na limuzké ul. 10 v pražských strašnicích….. trochu mi to připomíná věžák v mor. Ostravě. Díky.

  4. Dobrý den, chtěl bych se zeptat k řadovému experimentu, zda by nebyl nákres i těch zmíněných atypických podlažích v minimálně jedné celé (3 vchody) sekci? Děkuji

  5. velice přínosné stránky. jako architekt mám „paneláky“ rád – škoda, že se dnes už takto nestaví – samozřejmě v modernizované podobě s využitím moderních skladeb podlah, obvodových konstrukcí, příček atd. velká část z nich má velice smysluplně řešené dispozice (na rozdíl od velké části novostaveb BD) a i estetika je zejména u těch starších na hodně slušné úrovni.

    děkuji!

    1. Vystihl jste to přesně. Myšlenka přesunout výrobu domů do továren je skvělá a s použitím dnešních technologií by se kvalita panelů a celé stavby rapidně zvýšila. Ohledně dispozic také souhlasím, tím spíš, že těch panelákových dispozic znám opravdu hodně. Jsem rád, že se stránky líbí!

  6. 4+1 také existují v některých patrech v Ostravě Zábřeh, ul. Kosmonautů. V domě pak jsou patra s kombinací bytů na patro 4x 3+1 nebo 2x 3+1 , 1x 4+1, 1x 2+1.

    1. Dobrý den, děkuji za komentář. Shodou náhod jsem ty sekce na ul. Kosmonautů objevil také. Tímto se podstatně zvyšuje šance, že získám půdorys a více informací. Bydlíte v této sekci? Pokud ano a chtěl byste pomoct se zmapováním, prosím, napište mi na Marian@panelaky.info

  7. Děkuji za velice přínosné články! Jako stavař jsem si velice krásně početla a dalo mi to snad i více než příslušné přednášky na VŠ. K této V-OS soustavě: V Havířově existují ve variantě s lodžiovými sekcemi patra s byty 4+1. Netušíte, jak vypadají? Rozum a dělení lodžií mi říká, že byt 2 bude zvětše o sousední pokoj z bytu 1, ze kterého se tímpádem stane v podstatě otočený byt 3. Tak by mě zajímalo, jestli netušíte, zda je tomu opravdu tak.

    1. Dobrý den, děkuji vám za pochvalu článků. Srovnání s VŠ mě velmi potěšilo.
      Co se týče vámi popsaných Havířovských celolodžiových sekcí – vím o nich. Vaše domněnka odpovídá i mé představě, jak to je asi v těch spodních podlažích členěné. Problém je, že se tyto sekce nacházejí v Havířově, což je sice krásné město ale s tamními obyvateli nemám vůbec dobré zkušenosti. Nájemníci jsou nedůvěřiví a nebo vyloženě protivní. Ještě mnohem horší jsou pak úředníci, kteří mají na starost městské byty. Po půdorysu těchto sekcí nadále pátrám.

      Opravdu mě překvapilo, že nejsem jediný, kdo si tohoto všiml. Málokdo až tak detailně zkoumá paneláky.

      Ještě bych dodal, že celý tento článek mám v plánu přepracovat, obdobně jako nedávno ten o soustavě G40. Budou zde mimo jiné zcela nové půdorysy a doplněny i dosud nepublikované sekce. Na aktualizaci už pracuji a hotovo bude snad do měsíce.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *