V šedesátých letech 20. století se v Olomouci stavělo mnoho nových panelových domů, které svou výškou začínaly výrazně přerůstat původní zástavbu města. Nastaly tak problémy s tlakem vody ve vyšších podlažích nové zástavby. Sídliště F1, kterého je věžový vodojem součástí, bylo budováno na tzv. Tabulovém vrchu – což problémy se zásobováním vodou jen umocňovalo. Proto bylo ve Stavoprojektu Olomouc rozhodnuto, že součástí sídliště bude i nový vodojem, a když součástí, tak doslovně – vodojem na věžovém domě.

Odvážné myšlenky se chytil Ing. arch. Petr Brauner, který, jak mi sám řekl, měl rád složitější stavby. V roce 1968 nás začala okupovat sovětská vojska, což se neblaze projevilo i na příběhu tohoto věžového domu, který se zrovna rodil na rýsovacích prknech. Jelikož v roce 1970 pan architekt Brauner neprošel normalizačními prověrkami a nepodepsal souhlas se vstupem vojsk Varšavské smlouvy, byl ze Stavoprojektu vyhozen. Jako náhradní práce mu byla nabídnuta služba u údržbářské čety Drogerie – tedy práce naprosto nevhodná jeho vzdělání a zkušenostem. Pan Brauner si vlastním úsilím nakonec našel práci v nově vznikajícím družstvu DRUPOS Olomouc, kde mohl dále pracovat jako architekt. V 90. letech se svou manželkou Ing. arch. Jarmilou Braunerovou založil vlastní projektovou kancelář B&B studio, která fungovala až do roku 2020.

Stavba věžového vodojemu započala v roce 1971 a hotova byla v roce 1973. Pan Brauner mohl i po svém vyhazovu ze Stavoprojektu alespoň provádět autorský dozor při stavbě tohoto unikátního domu. Během výstavby nenastaly žádné větší komplikace.

Architektura

Architekt Petr Brauner měl rád funkcionalismus, což se projevilo i na věžovém vodojemu – prakticky by se dům dal nazvat funkcionalistickým. Již u vstupu do domu vás může zaujmout zaoblený roh vystouplé části fasády vedle vstupních dveří. Zaoblená je i středová část jižního štítu vodojemu. Pro funkcionalismus typická doplňková kulatá okna se zde také nachází – přímo na konstrukci vodojemu. Kulaté otvory vyplněné drátosklem zdobí také příčky mezi balkony/lodžiemi. Samotné balkony/lodžie přes celou délku průčelí svým pásovým pojetím rovněž odkazují na funkcionalismus.

Vzhled domu na fotkách výše není původní, takto dům vypadá až od zateplení provedeného v roce 2011. Návrh nové fasády je dílem autora domu – architekta Petra Braunera. Ten dobře věděl, jaké kvality jeho dílo má a jak je s pomocí nových technologií vyzdvihnout.
Původně byl dům podobný. Průčelí bylo tvořeno především betonovým zábradlím balkonů bílé barvy, které je ve středové části prosklené drátosklem. Prosklení zábradlí balkonů zůstalo po rekonstrukci v původním stavu a vzhledu. Bílé barvy plných částí zábradlí bylo docíleno s pomocí keramických mozaikových obkladů – těmi byly obložené i štítové stěny. Mozaikové obklady lze stále vidět na budově trafostanice, která je přístřeškem spojena se samotným věžovým vodojemem. Budova trafostanice je díky svému zakřivenému půdorysu velice elegantní. Mimo trafostanice v budově byla i prádelna se sušárnou pro obyvatele domu, dnes se ale tyto prostory nepoužívají. Žlutá barva fasády trafostanice je původní, taktéž ji tvoří keramická mozaika, a stejnou fasádu měl původně i parter věžového domu.

 

Následující dvě fotografie ukazují dům v částečně původním stavu zachycený v roce 2010, tedy těsně před zateplením. Můžete vidět, že fasádě průčelí dominovala bílá barva zábradlí balkonů, štítům pak oranžová barva později realizovaného oplechování. Ona bílá barva betonových částí zábradlí byla tvořená keramickou mozaikou, stejný materiál byl použitý i jako obklad středové části vodojemové nadstavby. A právě mozaika se později ukázala být velkým problémem domu…

Nehoda

V roce 1982 došlo k uvolnění a pádu části omítky ze středové části vodojemu. Jeden z úlomků nešťastnou náhodou trefil do hlavy tehdy pětiletou dívku. Zranění hlavy bylo vážné, došlo k proražení lebky a první slova lékařů v nemocnici byla, že to dívka nemůže přežít. Naštěstí dívenka přežila, avšak s celoživotními následky, jelikož úlomek zasáhl část mozku s pohybovým centrem. Dívka tak nastoupila do školy o rok později a až do současnosti musí podstupovat rehabilitace. Rodiče dívky se následně pět let soudili o náhradu škody a bolestné.
Příčinou pádu fasády vodojemu byla technická zaostalost tehdejšího stavebnictví – mozaika se ukládala pouze do malty, v případě vodojemové části byla malta nanášena na heraklitové desky. V osudný den došlo k uvolnění části mozaiky i s heraklitovým podkladem.  Otec dívky si po nehodě pořídil důkazní fotografie domu s detailem na spadlou část fasády.

Tato nehoda měla vliv i na vzhled domu. Prvně došlo k oplocení pozemku kolem domu, aby se zamezilo zranění dalších osob při pádu dalších částí fasády vodojemu. Následně došlo k osekání degradovaných částí fasády vodojemu, což si rodiče zraněné dívky také zdokumentovali. Dokonce mají stále schovaný jeden z úlomků!

Mozaika se uvolňovala i z běžných fasád domu, proto se jako řešení části problému zvolilo ne příliš vzhledné oplechování štítových stěn. Dále se provedla přístavba nových přístřešků u vstupu do domu, které měly obyvatele ochránit před případnými úlomky fasády z průčelí a vodojemové části. Směrem do ulice byl postaven železobetonový přístřešek, který poměrně dobře svým tvarem navazoval na budovu trafostanice a původní přístřešek. Směrem k parkovišti pak byl vybudován jednoduchý ocelový přístřešek, který ke zbytku domu neladil.

Při zateplení fasády v roce 2011 konečně došlo i na komplexní opravu fasády vodojemu a problém s dlaždičkami tak opadl. Z toho důvodu se přistoupilo k demolici obou dodatečných přístřešků a parter domu tak dostal původní vzdušný nádech.

Konstrukce

Obrovské váze vodojemu se musela přizpůsobit konstrukce domu. Už jen základy zaujmou tím, že sahají do dvacetimetrové hloubky, což odpovídá výšce sedmipatrového domu! Takto hluboké základy se provedly z důvodu méně únosného jílu a bylo potřeba základy dostat až k únosnějšímu podloží. Do této hloubky sahají piloty o metrovém průměru, kdy na každý pilot následně navazuje nosný sloup 600 × 600 mm přes celou výšku domu. Silné monolitické sloupy jsou od sebe v každém podlaží osově vzdálené 3600 nebo 4800 mm – dobře je to vidět na půdorysech níže. Na silné sloupy navazují monolitické stropy o nadprůměrné tloušťce 400 mm. Mezi některými sloupy (u štítů a ve střední části průčelí) jsou ještě silné ztužující stěny, naprostá většina vnitřních příček je ale nenosná. Monolitická skeletová konstrukce nemá nijak viditelné průvlaky a ztužidla – v bytech tak o skeletové konstrukci napovídají jen sloupy, které jsou ale občas šikovně skryté – například u spížních skříní.

---

Suterén

V suterénu je umístěno 62 sklepních kójí a přístupný je pouze po schodišti – výtahy do něj nezajíždí. Sklepní kóje zaujmou tím, že mají konstrukci částečně zděnou a částečně z pletiva. Mimo sklepních kójí se v suterénu ještě nachází místnost s hlavním uzávěrem vody a komory situované ve výtahových šachtách. Okrajová část suterénu pod severním štítem je obyvatelům zcela nepřístupná a nedá se do ní dostat z vnitřních prostor domu. Tato část suterénu má svůj vlastní venkovní vstup a jsou v ní umístěná čerpadla, která ženou vodu nahoru do vodojemu.

Dispozice

Hlavní vstup do domu je bohatě prosklený a působí příjemným dojmem. Ačkoliv na fotografiích je již hlavní vstup a přilehlé vitríny po rekonstrukci, původní provedení sázelo na stejné myšlenky. Po otevření hlavních dveří se dostanete do poměrně prostorného zádveří, ve kterém vás překvapí okénko vrátného. Dle vzpomínek obyvatel ale vrátnice nikdy nefungovala a tak jsou tyto prostory pro vrátného dodnes nevyužívané. Jelikož pan vrátný není přítomen, nikdo vám nebrání otevřít další prosklené dveře a vstoupit do hlavní vstupní haly. Ihned vás zaujme pískovcový obklad, kterým se opravdu nešetřilo. Najdete zde průchod do chodby s výtahy a schodištěm a mnoho dveří – některé patří bytům, jiné různým komorám nebo kolárně. Za povšimnutí stojí to, že všechny dveře v domě mají mahagonové dýhy – to byl nadstandard tehdy a je to nadstandard i dnes.

Podívejte se, jak vypadaly vstupní prostory do domu v roce 2010. I původní řešení bylo bohatě prosklené. Dojem kazily mříže přízemního bytu a také očividně zanedbaná údržba všech konstrukcí.

Nástupní podlaží nabízí ve své levé části dva byty – atypický byt 1+1 a standardní garsoniéru, kterou najdete i v běžných podlažích. Dále je na levé části půdorysu ateliér, který je větší než oba byty. Ateliér byl původně architektem Petrem Braunerem projektovaný jako atypický byt, ke změně na ateliér došlo až v době výstavby, kdy byl již architekt Petr Brauner ze Stavoprojektu z politických důvodů propuštěn. Velkou část půdorysu nástupního podlaží pak zabíralo zázemí plánované pro vodohospodáře, které ale již dlouho slouží jako komerční prostory. Toto zázemí má vlastní vstup ze severního štítu. Pro obyvatele domu je k dispozici i kolárna, která má i svůj vlastní štítový vstup.

---

Běžné podlaží

I v běžném podlaží najdete na společných chodbách pískovcové obklady, což prostorům dodává zajímavý výraz. Navštívit běžná podlaží můžete buď schodištěm nebo dvěma výtahy. Pokud se vydáte po schodišti, zaujme vás zvětšená šířka schodišťových ramen. Zábradlí je atypické, ocelové a poměrně robustní. Kolem schodišťových ramen je dobře vidět prvky monolitického skeletu. Na mezipodestách jsou do poloviny výšky luxfery, za kterými prosvítá denní světlo.  Stěna s luxferami odděluje schodiště od šachty s potrubím pro vodojem. Tato šachta je situována na severním štítu domu a denní světlo se do ní dostává přes souvislé zasklení. Z prostoru mezipodest vedou do šachty v každém podlaží revizní ocelová dvířka.

Častěji se do některého z běžných podlaží budete chtít dostat výtahem. V takovém případě máte na výběr ze dvou výtahů – osobního s nosností 320 kg a osobo-nákladního s nosností 500 kg. V roce 2013, kdy jsem se do společných prostor domu poprvé dostal, byly již výtahy po modernizaci kabin – avšak měly stále původní šachetní dveře. Stejné to bylo v roce 2017, kdy jsem se do domu dostal podruhé. Modernizované kabiny jsem nefotil, a tak mám pouze fotku šachetních dveří. Při mých dalších návštěvách již byly výtahy po kompletní výměně, tedy včetně šachetních dveří. Došlo k přemístění přivolávačů a tím i k odstranění části pískovcových obkladů – tedy změna k horšímu, viz srovnávací fotografie.

Ať už do některého z běžných podlaží vyjedete výtahem nebo vyjdete po schodišti, dále než na podestu se nedostanete. Chodba s byty je totiž oddělená prosklenými dveřmi, které vám musí otevřít někdo, za kým jdete na návštěvu. Chodba s byty lemuje výtahovou šachtu a lze se tedy do ní dostat ze dvou stran. Tato chodba má umělé osvětlení, protože denního světla z mezipater se zde příliš nedostane. Dobrý dojem dělá bohaté obložení pískovcem a mahagonové dveře všech bytů. Mimo přístupů do pěti bytů nabízí tato chodba také přístup do úklidové komory. Dům je vybaven hydrantem a také suchovodem.

Běžné podlaží nabízí pětici bytů. V každém rohu najdeme prostorný byt 3+1 o výměře 70 m². V ose schodiště je pak garsoniéra s výměrou 30 m².

Byty 3+1 jsou všechny téměř stejné, pouze zrcadlově otočené. Jediný rozdíl mezi červenými a modrými byty 3+1 je v tom, že modré mají lodžii, kdežto červené balkon. Dispozice je povedená, velká předsíň nabízí i šatnu s vestavěnými skříněmi. Mezi kuchyní a předsíní je prosklená příčka s nadsvětlíkem a prosklenými dveřmi. Obývací pokoj bytů 3+1 je opravdu obrovský a měl původně trojkřídlé balkonové dveře, v současnosti jsou v obývacích pokojích neobvyklé posuvné balkonové dveře. Mezi obývacím pokojem a kuchyní je servírovací okénko, které lze uzavřít. Ložnice a dětský pokoj jsou již poměrně běžných velikostí. Všechny dveře každého bytu jsou mahagonové. Galerie níže zachycuje vybavení z různých bytů v domě.

Garsoniéry mají klasickou dispozici, která zahrnuje malou předsíň, ze které je přístupné bytové jádro a také hlavní obytná místnost. Kuchyňský kout je součástí obytné místnosti a příjemným doplňkem garsoniér je prostorný balkon.

Vodojem

Ve 13. nadzemním podlaží najdete nejvýše položené byty v domě. Schodiště ale vede ještě výš – dostanete se po něm až do vodojemové části domu. Ještě, než vystoupáme do vodojemu, je potřeba se zastavit ve 14. nadzemním podlaží – to je z velké části otevřené a slouží jako střecha nad posledním obytným podlažím.  Najdeme zde pro střechu naprosto typické věci, jako budku strojoven výtahů nebo vyústění bytové vzduchotechniky. Rozdíl je v tom, že tato střecha má nad sebou další stavbu – vodojem. V tomto podlaží je síť sloupů, která navazuje na sloupy v nižších podlažích. Najdeme zde i několik technických místností různých tvarů.

---

Pokud po schodišti vystoupáte ještě jedno patro, ocitnete se již v konstrukci vodojemu. Schodiště již dále nestoupá, avšak konstrukce vodojemu má tři podlaží – k překonání jejich výšky budete muset použít ocelové točité schodiště v protilehlém rohu. Spodní podlaží má výšku 3,5 m a je rozděleno na dva hlavní úseky – menší z nich (na půdorysu zeleně) přivádí k vodní nádrži (o patro výše) potrubí ze štítové šachty a od zbylých prostor je oddělen pletivem. Ve zbylé části spodního podlaží můžete obdivovat především nosné sloupy, které navazují na sloupy v nižších podlažích. Mimo sloupů je zde také prostor s toaletou a umyvadlem pro zaměstnance vodáren. Tato část podlaží nabízí také ono točité schodiště, kterým se lze dostat do vyšších podlaží vodojemu.

---

Po točitém schodišti se konečně dostanete k nádrži s vodou. Toto podlaží má výšku 4,68 m, což je dáno výškou vodní nádrže.  Můžete se kolem vodní nádrže projít úzkou chodbou, která celou nádrž obchází. Pouze u severního štítu je tato chodba přerušena šachtou pro potrubí vedenou přes celou výšku domu (v nižších podlažích za schodištěm). V tomto podlaží jsou také obrovská kulatá okna (vždy jedno na každém průčelí), která domu propůjčují funkcionalistický nádech.

Železobetonová nádrž spočívá (s výjimkou obvodových sloupů) na všech sloupech, které procházejí domem.  Jedná se o systém dvou nádrží v sobě, kdy je vnitřní nádrž zcela obklopena tou vnější. Systém dvou nádrží se zvolil z toho důvodu, aby se při údržbě nemusela vypouštět všechna voda – vypustit stačí jen polovina vody (jedna nádrž) a  i během údržby tak vodojem může sloužit svému účelu.
Poměrně složitá konstrukce dvou nádrží v sobě se zvolila kvůli zamezení excentrického zatížení konstrukce domu. Pokud by byly dvě nádrže umístěné vedle sebe (jednoduchá přepážka), váha nevypuštěné poloviny by extrémně zatěžovala danou polovinu domu.

Po točitém schodišti se lze dostat ještě o patro výše – do nejvyššího patra vodojemové části domu. Výška tohoto podlaží je 3,1 metru a prakticky celé podlaží je otevřeným prostorem. Jedinou přepážku zde tvoří pletivo, které malou část plochy podlaží odděluje a tvoří tak zázemí pro pracovníky vodáren. V pletivem oddělené části je technologické zařízení a také žebřík na střechu.

Zbytek podlaží je otevřený a nikde jinde si nemůžete lépe prohlédnout soustavu všech nosných sloupů. Sloupy jsou jednoduše dominantou tohoto podlaží. Jejich smysl je zde už jen ten, aby nesly konstrukci hlavní střechy domu. Podlaží také zaujme okny přes celá průčelí. Tento prostor na mě působí jako prázdná funkcionalistická továrna.  Smyslem tohoto podlaží je oddělit nádrž  s vodou od vnějších vlivů a především zde najdete poklopy, kterými se lze dostat do nádrží v případě údržby. Jsou zde i různá revizní dvířka pro kontrolu vody a nádrží. Toto podlaží je také ideální pro nahlédnutí do štítové šachty, která obsahuje přívodní a odvodní potrubí vodojemu a zároveň může sloužit i jako bezpečnostní přepad.

---

Zbývá nám už jen vylézt na střechu, která nabízí opravdu krásné výhledy do okolí. Zajímavě zde působí přesahy zkosených stěn štítů, které domu z bočních pohledů dodávají charakteristický vzhled.

Pojistka

Možná si kladete otázku, jaké to je asi žít pod milionem litrů vody a co by se stalo, kdyby se nádrž protrhla? I s tímto scénářem se při návrhu domu počítalo. Pokud by došlo k protržení (netěsnosti) nádrže vodojemu, má voda stéct do štítové šachty za schodištěm. Na podlaží s nádrží jsou v podlaze chodby okolo nádrže mřížky, kterými má voda z poškozené nádrže stéct do prvního podlaží vodojemové části, odkud se po vhodně vyspádované podlaze dostane právě do štítové šachty, odkud steče až dolů. Voda by způsobila lokální povodeň v okolí domu, avšak nedošlo by k poškození bytů. Tento scénář ještě nenastal.

V květnu 2016 se ve věžovém vodojemu stala havárie, avšak taková, se kterou původní konstrukce domu nepočítala. Během údržby potrubí došlo k úniku několika tisíců litrů vody přes vadný uzávěr a voda z daného potrubí stekla přes schodiště až do suterénu. Voda zasáhla také byty v nejvyšších podlažích, poškozeno bylo 20 bytů. Došlo k poškození svislých rozvodů elektroinstalace v celém domě, následně se musela celá elektroinstalace ve společných prostorech vyměnit.

---

Ve věžovém domě s vodojemem se všem obyvatelům, které jsem oslovil, žije dobře. Jedná se o žádanou lokalitu a dům má své nesporné kvality. Z milionu litrů vody nad hlavami strach nemají, jak sami říkají, o vodojemu ani neví. Vše je vymyšleno tak, aby provoz vodojemu obyvatele domu nijak nerušil.

Obrázky z cizích zdrojů:
[1] – Ing. arch. Petr Brauner
[2] – Radomír Vyroubal

Komentáře