Konstrukční soustava OP 1.11 je jedna z těch nejmladších, byla stavěná v letech 1980 až 1990 (po roce 1990 již jen velmi zřídka). Pro tuto konstrukční soustavu je charakteristický strohý vzhled, plně zapuštěné lodžie a velká okna. Výrazným prvkem jsou široké spáry mezi panely, které jsou i poměrně hluboce zapuštěné. Dalším charakteristickým prvkem jsou panely ve tvaru „U“, kdy je okenní otvor vyříznut z horní hrany a nemá nadpraží.

Záložky:
-Úvod (zde jste)
–Vývoj
–Konstrukce
–Obvodový plášť
–Lodžie
–Okna / Dveře
–Schodišťové prostory
–Sklepní prostory
–Výtahy
–Bytová jádra
–Rozdíly mezi jednotlivými generacemi OP 1.11
–Sekce / Řadové / Bodové / Věžové
–Zajímavosti

---

Vývoj
Podklady a směrnice pro nové konstrukční soustavy řady P 1.1 vznikly ve Studijním a typizačním ústavu Praha. Tyto podklady byly dále zpracovány národním podnikem Pozemní stavby Olomouc, kde dostala konstrukční soustava OP 1.11 finální vzhled.
První panelárna, která byla zrekonstruovaná pro výrobu dílců soustavy OP 1.11 (původně vyráběla dílce pro soustavu T06B) byla panelárna Chválkovice v Olomouci. Pracnost výroby dílců v panelárně se oproti původním dílcům soustavy T06B zvýšila, protože panely pro soustavu OP 1.11 se vyráběly jako kompletizované. To znamená, že měly již přímo z panelárny osazená okna, všechny těsnící profily a nanesenou i vnější fasádu. Kompletizace prodloužila čas výroby dílců, snížila ale čas samotné výstavby na staveništi a zvýšila kvalitu.

Výstavba prvního domu konstrukční soustavy OP 1.11 byla zahájena dne 22. 4. 1980 na Olomouckém sídlišti Lazce. Při výstavbě tohoto domu se vyskytly problémy, které měly za následek dlouhou dobu výstavby. Proto byla zahájena spolupráce s Výzkumným a vývojovým ústavem pozemního stavitelství Ostrava. Během této spolupráce došlo k zefektivnění montování těchto domů a následně začala hromadná výstavba. Na fotografii vpravo je zachycená výstavba prvních OP 1.11 na Olomouckém sídlišti Lazce. Zdroj: Fotoarchív Vlastivědného muzea v Olomouci.

První nájemnici bytů v OP 1.11 na Olomouckém sídlišti Lazce hodnotili své nové obydlí takto:

Klady:
– Byty mají lepší plošný standard, zejména šířka pokojů využívajících modul 4.2 m.
– Bytové jádra B10 mají dostatek místa pro umístění automatické pračky.
– Velká okna
– Lepší odvětrávání WC, koupelny a digestoře.

Zápory:
– Hluk a vibrace z výtahové šachty se přenášejí do bytů (bylo v následné výstavbě zlepšeno).
– Špatná dispozice menších bytů.
– Strohý vnější vzhled – málo barevně nastříkaných dílců, jen zapuštěné lodžie.

---

Konstrukce
Nosný systém: Příčný nosný systém s podélným ztužením. Celostěnové panely.
Rozpon: 2.4 m, 3.0 m a 4.2 m. Malorozponová konstrukční soustava.
Obvodový plášť: Sendvičový tl.300 mm (150 mm vnitřní ŽB vrstva, 80 mm polystyrénová izolace, 70 mm vnější ŽB vrstva vč fasády)
Nosné panely: Příčné nosné panely jsou železobetonové, plné, tl. 150 mm. Stejné jsou i podélně ztužující panely.
Stropní panely: Železobetonové, plné, tl. 150 mm s nulovými podlahami.
Příčky: Betonové s tloušťkou 80 mm.
Spáry: Široké spáry jsou utěsněny gumovým profilem v drážce.
Výška podlaží: Konstrukční výška podlaží je 2.85 m, světlá výška podlaží je 2.65 m.
Bytová jádra: B10
Střecha:Plochá jednoplášťová střecha s vnitřním spádem. Později dvouplášťová.

Nosný systém u OP 1.11 je příčný s podélným ztužením ve středech sekcí. Konstrukční soustava OP 1.11 využívá tří rozponů, konkrétně 2.4, 3.0 a 4.2 m, ty se projevují i na třech velikostech modulů a s tím souvisejících třech velikostech panelů obvodového pláště. Stropy i nosné stěny jsou železobetonové, plné a mají tloušťku 150 mm. Stejné jsou i podélně ztužující stěny. Obvodový plášť je ze sendvičových dílců, ty mají ve své střední vrstvě izolaci z polystyrénu o tloušťce 80 mm. Celková tloušťka obvodového pláště je 300 mm. Spáry mezi panely jsou přiznané a opravdu široké. Díky širokým spárám je vidět panelový rastr i z větších vzdáleností. Spáry jsou vyplněny zálivkou, která je krytá gumovým profilem, který je zachycený v předem připravené drážce.
Střecha je plochá, nepochozí s vnitřním spádem. Z počátku jednoplášťová, později dvouplášťová.

Domy konstrukční soustavy OP 1.11 byly stavěny ve třech generacích. Nejstarší domy jsou ty ze začátku 80 let. V druhé polovině 80 let přišla inovovaná verze – druhá generace. Rozdíly mezi těmito dvěma verzemi jsou ve vnitřním vybavení, střeše a fasádě obvodových dílců. S druhou generací vznikly i nové sekce. Ke konci 80 let ještě přišla poměrně zásadně inovovaná varianta s malými okny a úzkými spárami (třetí generace). Všechny generace jsou dále v tomto článku popsány.

---

Obvodový plášť
Panely obvodového pláště tvoří výrazný vzhledový prvek domů v konstrukční soustavě OP 1.11. Každá generace měla panely obvodového pláště odlišné.

1. Generace
Nejstarší domy OP 1.11 měly hladkou bílou fasádu. Okraje těchto panelů mají sražené hrany a výsledný efekt prohlubuje pocit prostorovosti mezi jednotlivými panely. Fasáda je náchylná na znečištění, o čemž svědčí zejména domy na Ostravsku. Panely mohly být ještě dodatečně barevně nastříkány, ale vždy až na stavbě samotné. Spáry mezi panely jsou velmi široké a vyplněny černým tmelem.

---

2. Generace
Předchozí fasádu vystřídala tato povrchová úprava. Jedná se o sypanou drť nanášenou přímo v panelárně. Drť není na okrajích panelů, kde díky tomu vznikla hladká lišta a opět tak panely působí velmi plasticky. Pod domy postavenými z těchto panelů lze nalézt hodně popadaných kamínků ze sypané drti. Kamínky opadávaly při silném dešti nebo větru. Chybějící kamínky však nenarušovaly vzhled domů, neboť zůstaly obtisknuté v původním panelu. Panely s touto povrchovou úpravou mohly být dále ještě barevně natírány, nátěr ale časem opadal spolu s kamínky. Spáry jsou opět široké a vyplněny gumovým profilem.

---

3. Generace
Poslední generace OP 1.11, tzv varianta s malými okny, vychází z druhé generace. Fasáda je opět ze sypané drti. Rozdíly jsou především v mnohem užších spárách a také užší okrajové liště.

---

Některé domy konstrukční soustavy OP 1.11 měly brizolitovou fasádu. Používala se i v několika barevných odstínech (k základní šedé ještě zelená, červená hnědá a žlutá…). Brizolitová fasáda se nanášela na stavbě až po smontování domu. Při nástřiku fasády byly zaslepeny i spáry mezi panely – ty byly posléze uměle znovu „nakresleny“ jemně zapuštěnou drážkou. Tyto umělé spáry jsou vytvořeny přesně na místech, kde se pod fasádou nacházejí originální spáry. Brizolitová fasáda byla užívána především na domech v centrech měst, aby tyto domy lépe zapadaly do okolní starší zástavby.

---

Při pohledu na exteriér domů OP 1.11 si také můžete všimnout průvětrníků do spíží, které se nacházejí na panelech patřících ke kuchyním. Rovněž se nacházejí vždy nad vraty do garáží, které se v některých domech OP 1.11 vyskytují. Byly používány dva typy průvětrníků – kulatý a čtvercový. Na posledích dvou fotografiích je pohled z vnitřní strany, přímo ze spíže. Průvětrník lze regulovat uzavřením jeho otvorů z vnitřní strany.

---

Lodžie
U konstrukční soustavy OP 1.11 se používaly jen plně zapuštěné lodžie. Hloubka lodžií je vždy 1,2 m. Podlaha lodžií je vždy nepatrně předsazená. Zábradlí lodžii je zpravidla kovové s mřížemi, dále se vyskytovalo zábradlí kryté plechovými dílci nebo s betonovou výplní, případně s výplní z drátoskla. Lodžie se vyskytují v modulech 3 m a doplňkově v modulu 4,2 m. Lodžiová stěna je stejná jako zbytek obvodového pláště – sendvičová s tloušťkou 300 mm.

Pražské OP 1.11 jsou specifické ve více ohledech. Nejviditelnějším rozdílem jsou právě jejich lodžie, které mají výrazně předsazenou podlahu a tak jsou mnohem prostornější než ty Severomoravské. Lodžiová stěna je v případě Pražské výstavby řešená jako truhlářský výrobek – tedy dřevěná. Stěna má dřevěný rám, vyplněný izolací a osazený standardními okny. Mezi balkónovými dveřmi a oknem je mezera ve které je část nosného rámu dřevěné konstrukce stěny. Vnější strana lodžiové dřevěné stěny je obložená palubkami.

---

Okna
Okna v bytech soustavy OP 1.11 byla zdvojená, ze smrkového dřeva. Vyskytovaly se dvě velikosti otočných křídel (malé a velké) a dvě velikosti otevíravých/sklopných křídel (rovněž malé a velké). Tyto křídla jsou v různých sekcích domů OP 1.11 vzájemně kombinované a tak mohlo vyniknout několik kombinací viz fotografie pod textem. Dále byla okna v místnostech s lodžiemi doplněna balkónovými dveřmi, otevíravými směrem dovnitř. Tabule skla jsou v rámu okna z obou pohledových stran utěsněny pomocí černého gumového profilu. Okna mají z venkovní strany také šrouby s podložkami, pomocí kterých se rozkládají kvůli možnosti mytí vnitřních částí skel. Tyto šrouby s podložkami spolu se zmiňovaným černým gumovým těsněním dodávají oknům z exteriéru jejich charakteristický, nezaměnitelný vzhled.

Nad jedním ze dvou vchodů v řadových sekcích jsou také dvě malá dřevěná okénka, která jsou pouze sklápěcí. Uzamykají se pomocí dvou klik. Většinou nejsou vůbec používaná, protože jsou umístěna tak vysoko, že se k nim dá dostat pouze po žebříku. Tato okénka jsou zdvojená, se stejným profilem, těsněním i zasklením jako bytová okna.

---

Při pohledu z venku to nepoznáte, ale existují dva typy oken.

Starší typ oken
Starší typy oken se vyskytovaly u domů z první generace, výjimečně i u druhé generace. Tato starší okna měla u čtvercových křídel celkem 4 kliky, každá z nich ovládala jeden bodový zámek. U otevíravého/sklopného křídla je klika jen jedna a i ta ovládá pouze jeden bodový zámek. Na těchto oknech je zajímavý jejich poměrně atypický přepínač poloh sklopení a otevření křídla. Tento mechanizmus je poměrně složitý a jednalo se o slepou vývojovou větev, ovládání a ani vzhled tohoto mechanizmu nebyly příliš povedený. Páka na přepínání poloh je přibližně v polovině okna přímo u prostředního závěsu. Nutno dodat, že se jedná o velmi spolehlivý mechanizmus. U balkónových dveří není z vnitřní strany vidět těsnění z gumového profilu.
Interiérová strana staršího typu oken:

---

Novější typ oken
Novější typ oken je velmi povedený, vyskytuje se u domů druhé a třetí generace. Zcela výjimečně u domů z první generace, na konci její výstavby. Tato okna jsou vrchol v panelové výstavbě. Okna dostala nový typ klik a také velmi pokročilé kování (zámky). Jedna klika ovládá vždy sdružený zámek se třemi záchytnými body. Obdobný sytém se používá dodnes i v plastových oknech. Přepínač mezi polohami otevřeno/sklopeno je v pravém dolním rohu a je oproti všem dřívějším řešením vkusně provedený. Jeho používaní je snadné a intuitivní. Stejně jako předchozí okna, mají i tato okna gumové těsnění mezi rámem a křídlem. Balkónové dveře mají již gumové těsnění i z vnitřní strany a lépe tak svým vzhledem zapadají k okolním křídlům.
Interiérová strana novějšího typu oken:

 

U výstavby v Praze se používaly oba typy oken a to i v rámci jedné sekce nebo i bytu – to je i případ oken na fotografii níže.

---

Dveře
Vstupní dveře
Vstupní dveře do domu jsou kovové, téměř celé prosklené, přesný název pro tuto sestavu je „prosklená ocelová vstupní stěna“. Hlavní vstup má i tablo se zvonky, nevyužité místo pro zvonky je i na zadních dveřích. Zasklení všech otvorů ve vstupní stěně je pouze jednoduché. Z vnitřní strany je vždy na jedné straně domu zádveří.

Bytové vstupní dveře
Vyrobeny jsou z dřevěného rámu, který je vyplněn voštinou. Voština je krytá sololitem s povrchovou úpravou imitující dřevo.
Dveře se svislou texturou dřeva byly používány v prvních domech OP 1.11. Později se tyto dveře dále používaly pouze doplňkově (jako vstupní dveře do sklepních prostorů, kočárkáren atd).
Dveře s vodorovnou texturou dřeva byly používány v drtivé většině domů OP 1.11. Tyto dveře by se daly označit za typické pro domy OP 1.11. Dveře se světle šedou texturou byly užívány u nejnovějších domů OP 1.11.

Dveře v bytech
Interiérové dveře byly vždy ve stejném barevném provedení. V bytech konstrukční soustavy OP 1.11 se používaly pouze jednokřídlé dveře. Dveře byly plné nebo částečně (ze dvou třetin) prosklené. Konstrukce dveří je obdobná jako u bytových výše – dřevěný rám, voština a vnější vrstva z lakolitu. Sklo interiérových dveří bylo vroubkované, zalištované plastovou lištou s PVC těsněním.
Závěsy na interiérových dveřích jsou šroubovací.

---

Schodišťové prostory
Schodišťové prostory jsou ve všech typech sekcí konstrukční soustavy OP 1.11 stejně rozvržené. Schodiště je vždy dvouramenné s mezipodestou. Umístění schodišťových ramen, mezipodesty, výtahové šachty a podesty je vždy stejné jako na obrázku vpravo. Prefabrikovaná betonová schodišťová ramena mají schodišťové stupně s teracovým povrchem. Zábradlí je kovové s gumovým madlem, které je navlečeno na jeho horní hraně. Schodiště k zadním vchodům je složeno ze dvou schodišťových ramen vedle sebe. Jsou na něm ližiny pro kočárky, které jsou plechové a pouze přimontované. Mezipodesta je nesena na betonových konzolkách uchycených na příčných nosných stěnách. Některé domy, zejména ve Zlíně a Praze mají mezipodestu bez konzolek. Podesty mají teracový povrch, mezipodesty mohou mít rovněž teracový povrch nebo PVC.

---

Sklepní prostory
Sklepní prostory se nacházejí v prvním podzemním podlaží. Sklepní podlaží odpovídá dispozici klasického bytového podlaží, pouze chybí nenosné příčky. Sklepní boxy jsou ze smrkových latí, bez povrchové úpravy. Boxy jsou velmi nekvalitní, lze je velmi snadno vykrást (zámek je pouze přišroubovaný, viz třetí fotografie). Podlaha ve sklepech je z betonové stěrky. Ve sklepních prostorách se nachází také vodovodní a plynové potrubí, které je vedeno u stropu. Potrubí vede naskrz celým domem a je zakončeno v technických místnostech, které se vždy ve sklepním podlaží nacházejí. U některých OP 1.11 jsou sklepy na úrovni parteru.

U Pražské výstavby jsou sklepy odlišné, zejména na sídlišti Barrandov, kde jejich podstatnou část zabírají kolektory. Sklepy jsou díky kolektorům odlišně uspořádané a dalším podstatným rozdílem je propojení řadových sekcí ve sklepních prostorech, čímž vzniká poměrně dlouhá, centrální sklepní chodba.

---

Výtahy
Výtahů bylo v domech konstrukční soustavy OP 1.11 použito několik typů. O použitém typu výtahu rozhoduje například rok výstavby, typ sekce ale také kraj ve kterém dům stojí. Níže vám přináším přehled nejčastěji používaných výtahů. Výtahová šachta je z prostorových prefabrikátů a od příčné nosné stěny je oddělená dilatační spárou. Dilatační spára je kryta plechovými pláty. Na fotografii vedle tohoto textu je pohled do výtahové šachty.

Nejstarší typ výtahu
Tento typ výtahu se nacházel v nejstarších domech OP 1.11 (1.generace). Dveře do šachty mají hranaté, zapuštěné, obdélníkové okno, které je vyplněno drátosklem. Samotné dveře jsou kovové vybavené Branem a tak je za sebou nemusíte zavírat. Stejné šachetní dveře pak vydržely až do konce výstavby OP 1.11, pouze se změnilo jejich madlo. Výtah je osobní s nosností 320 kg. Kabina je plechová (složená z menších plechových panelů). Kabinové dveře jsou rovněž kovové a mají obdélníková okna vyplněná čirým sklem. Skrz tato okénka je vidět číslice aktuálního podlaží, která je na patřičných místech nastříkána na šachetních dveřích. Kabinové dveře musíte za sebou po odchodu z výtahu zavírat, proto mají madla z obou stran. Aby nedošlo k jejich samovolnému otevření, jsou na horní straně v zavřené poloze přichyceny magnety k samotné kleci výtahu. Zda jsou kabinové dveře zavřeny nebo otevřeny, pozná výtah podle toho, zdali je sepnutý elektrický obvod nad dveřmi, který spojuje/přerušuje výstupek na horní hraně dveří. V kabině ještě zaujmou větrací mřížky nad dveřmi a okopový plech v její spodní části. Osvětlení výtahu zajišťovaly dvě klasické žárovky umístěné v hranatém sdruženém krytu z mléčného plastu.

Novější typ výtahu
V druhé polovině 80 let se začaly používat tyto inovované osobní výtahy. Tento typ výtahu vychází z předchozího typu výtahů. Šachetní dveře mají oproti předchůdci jinak tvarované madla. Kabina je opět z plechových panelů, stejně tak kabinové dveře. Kabinové dveře působí lépe než u staršího typu. Již jim chybí magnety na horní hraně, jejich aretace je zajištěna vylepšením systému elektrického obvodu z předchozího typu. V tomto případě mají výstupky trčící ze dveří odlišný tvar a tak kromě sepnutí obvodu i zaskočí mezi dva napružené válečky, které tak dveře zaaretují. Celé řešení je elegantnější a působí bytelnějším dojmem. Kabinové dveře mají oproti předchozímu typu mnohem menší madla a chybí nad nimi větrací otvory. Pozice a typ ovládacího pultu a stejně tak osvětlení zůstaly nezměněny. Nejpříjemnější inovací jsou kabinové dveře, které se při výstupu nemusí již zavírat.

Nejnovější typ výtahu
Tento typ výtahu se vyskytoval jen v nejnovějších domech OP 1.11. Jeho nosnost je 320kg. Výtah má dřevěnou kabinu včetně kabinových dveří, ty mají oválná okénka s čirým sklem v gumovém těsnění. Výtah se rozjel až po zavření kabinových dveří. Po opuštění výtahu jste za sebou kabinové dveře nemuseli zavírat, protože podlaha fungovala jako váha. Díky váze výtah poznal, zda se v něm někdo nachází nebo ne. Váha v podlaze měla za následek mírnou vůli celé podlahy a tak nastupování a vystupování doprovázelo typické vrzání. Dveře do šachty byly plechové, s hranatým okénkem vyplněným drátosklem. Samotná kabina výtahu měla jeden roh zkosený, v tomto rohu byl ovládácí panel.

---

Bytová jádra
Bytová jádra v domech OP 1.11 jsou vždy stejná, umakartová typu B10 se dvěma větracími šachtami. Stěna za WC, která obsahuje dvířka pro přístup ke stoupačkám je plechová. Strop v bytovém jádře je oproti zbytku bytu snížený, nad stropem jádra je vedena elektroinstalace (viz fotografie vedle textu). Bytová jádra B10 se používala ve dvou velikostech. Dále bylo u některých bytů užito i doplňkového (druhého) jádra, které obsahovalo toaletu a umyvadlo. I toto doplňkové jádro existovalo ve dvou velikostech.

---

Větší typ jádra
Větší varianta bytového jádra B10 má koupelnu i WC oddělené. Toto jádro patří k těm nejprostornějším umakartovým jádrům, jaké byly během panelové výstavby užívány. Je zde velká vana a dostatek místa pro pračku. Nad vanou se nachází navíjecí prádelní šňůry, jenž můžete kdykoliv během chvilky rozvinout nebo svinout. Kromě velké vany se v tomto jádře nachází také poměrně velké umyvadlo. Nad ním se nachází plastová skřínka na kosmetiku, která má troje dvířka se zrcadlovým povrchem.

Přímo na této skřínce je instalováno doplňkové svítidlo, které je vybaveno i elektrickou zásuvkou např. na fén. Další elektrická dvojzásuvka se nachází v prostorách určených především pro pračku. Vytápění jádra je řešeno elektrickým topením umístěným nad vstupními dveřmi do koupelny (část s WC není vytápěná). Toto topení je trvale zapojeno v elektrické síti a spíná se ručně dle potřeby.

---

Menší typ jádra

Menší typ bytového jádra byl používán převážně v bytech 1+1 a malometrážních bytech 2+1. Toto uspořádání jádra je oproti předchozímu nepovedené. Především díky tomu, že na WC se chodí přes koupelnu a největší slabinou je absence místa na pračku. Pokud do tohoto jádra umístíte pračku, zabere vám prostor mezi vstupními dveřmi a průchodem na WC.

Jádro obsahuje stejnou kosmetickou skřínku jako větší typ jádra, jen s jedním rozdílem – je pouze se dvěma dvířky. Umyvadlo je pak úplně stejné jako ve větším jádře – v tomto malém jádře působí umyvadlo opravdu obrovsky. Vana je velmi malá a plochá – nevhodná pro koupání (dá se naplnit cca do 5cm). Je to takový nepovedený sprchový kout. I v tomto jádře se nachází elektrická dvojzásuvka a elektrické topení nad dveřmi.

---

Příklady jednotlivých generací OP 1.11

První generace
První generace OP 1.11 se vyznačuje hladkou bílou fasádou, která ale mohla být i v několika barevných odstínech. První generace má velmi široké spáry. Na atikových dílcích nejsou větrací otvory, protože střecha je jen jednoplášťová.

Druhá generace
Druhá generace byla stavěna od druhé poloviny 80 let až do začátku 90 let. Vyznačuje se zejména fasádou ze sypané drti, která vypadá velmi efektně (plasticky). Na atikových dílcích jsou již větrací otvory, protože střecha druhé generace je dvouplášťová. S druhou generací přišly také nové sekce, zejména rohová.

Třetí generace
Třetí generace se dvěma předchozím generacím vizuálně hodně vzdálila. Je zde zcela pozměněný obvodový plášť a rozvržení oken. Třetí generace se začala stavět v roce 1988 a nenahrazovala druhou generaci, byly stavěny paralelně. Její výstavba probíhala i po revoluci – téměř do poloviny 90 let. Třetí generace byla po revoluci často upravována již přímo v projektech, aby vypadala méně jako panelák. Díky tomu dostala nejrůznější ozdoby, stříšky atd. tak, jak bylo v 90. letech v módě.
Vzhledem k odlišností třetí generace jí zde popíšu více než dvě předchozí (těm se v podstatě věnuje celý tento článek).

Sekce a velikost bytů zůstaly u třetí generace beze změny. Byla změněna zejména velikost okenních otvorů, což může působit dojmem, že jsou ve třetí generaci menší byty, ale není tomu tak. Fasáda je stejně jako v případě druhé generace ze sypané drti, má však výrazně menší spáry. Obvodové panely již nemají okenní otvor vyříznut z horní hrany, ale klasický s nadpražím. Atika je výrazně nižší než u první a druhé generace a má větrací otvory pro dvouplášťovou střechu.

Změna velikosti oken a obvodového pláště je nejlépe viditelná na porovnávacích fotografiích. Dobře je také vidět rozdíly v umístění okenních otvorů.

Díky menšímu chodebnímu oknu si i uvnitř připadáte jako v jiném typu domu. Mezipodesty i podesty mají namísto teracové nášlapné vrstvy nově PVC.

Vstupní prostory do domů třetí generace prodělaly rovněž výrazné změny, zejména zadní vstupy. V prostorách zadního vstupu se namísto širokého schodiště o dvou ramenech vedle sebe a společné úzké místnosti nachází jedno schodišťové ramenu pro přístup do patra a druhé vede do sklepa, který má díky tomu přístup z obou vstupních stran. Malá společná místnost se zde nenachází a tak je celý prostor velmi vzdušný a prosvětlený. Toto řešení je velmi povedené.

Okna na lodžiích zůstala beze změny velikosti a rozvržení křídel oproti předchozím generacím. Na druhé fotografii si všimněte krytu dilatační spáry mezi dvěma sekcemi, který zapadá do okolí lépe, než plechové kryty používané u první a druhé generace.

Ale i v třetí generaci byly někdy používány plechy na krytí spár mezi dvěma sekcemi. To je případ i tohoto bloku v Bohumíně, kterým zakončím část věnující se třetí generaci OP 1.11.

Pražská výstavba
Pražské OP 1.11 se řadí někde mezi první a druhou generaci, blíže mají k druhé generaci. Pozdější Pražské OP 1.11 jsou čistá druhá generace. Fasáda všech pražských OP je ze sypané drti. Barevné dílce mají fasádu hladkou, nanášenou až po smontování domů. Barevné dílce jsou užity zejména na sídlišti Barrandov, kde si je vybojovali architekti sídliště, kteří i vymysleli tamní rohovou sekci (244R), nebo zapuštěné portály s kabřincovým obkladem. Barrandov je jediné místo v Praze, kde se stavěly OP 1.11 ve větším množství. Další menší soubor je v Praze Radotíně, kousek od panelárny, která vyráběla dílce pro Barrandov. Dále jsou OP 1.11 v Praze různě rozesety v jednotkách kusů.

Aby to nebylo tak jednoduché, vyskytují se v Praze Miškovicích i klasické Severomoravské OP 1.11. V Praze jsou údajně zastoupeny všechny konstrukční soustavy a toto je jeden z důkazů.

---

Sekce
Sekce u konstrukční soustavy OP 1.11 se dělí na několik kategorií – řadové, bodové, věžové a chodbové.
Nejčastěji užívané jsou sekce řadové a bodové, viz obrázek. Ty mohou mít 4 až 8 nadzemních podlaží, nikdy však nemají 7 nadzemních podlaží. Nejčastěji užívána výška je 6 nebo 8 nadzemních podlaží, doplňkově pak nejnižší možná výška 4 nadzemní podlaží. Domy o pěti nadzemních podlažích jsou velmi vzácné. Ve čtyřpodlažních domech není výtah.

Řadové i bodové sekce, ačkoliv vypadají všechny na první pohled stejně, mají několik různých dispozic (sekcí). Každá dispozice má své vlastní označení, podle kategorie bytů v ní obsažených (kategorizace bytů v době výstavby byla zcela odlišná, např. byt čtvrté kategorie je 3+1 pro čtyřčlennou rodinu). Jako vysvětlující příklad uvedu sekci, na kterou přímo směřuje zelená šipka u obrázku výše. Tato sekce má označení OP 1.11 6 – 65. První číslice udává počet podlaží – v tomto případě tedy 6 nadzemních podlaží. Číslice za pomlčkou udávají kategorie bytů v ní obsažených (na typickém podlaží) jedná se tedy o dva byty, jeden je šesté kategorie a druhý páté kategorie. V tomto případě se jedná o vůbec největší byty v řadových sekcích.

Chodbové sekce se vyskytují oproti řadovým a bodovým sekcím výrazně méně, jejich maximální výška je 12 nadzemních podlaží. Charakteristická je pro ně dlouhá, centrální chodba, která vede od štítu ke štítu.

Věžové sekce se u u konstrukční soustavy OP 1.11 vyskytují pouze v Praze. Na sídlištích konstrukční soustavy OP 1.11 v Severomoravském kraji se stavěly věžové domy sesterské konstrukční soustavy OP 1.13. Tyto věžáky OP 1.13 jsou proto často mylně přiřazovány ke konstrukční soustavě OP 1.11. Po přečtení tohoto článku doporučuji přečíst jako další ten věnující se konstrukční soustavě OP 1.13.

---

Řadové sekce
Sekce 42d4
Sekce 42d4 byla vůbec nejčastěji užívanou sekcí soustavy OP 1.11. Tato sekce obsahuje na typickém podlaží tři bytové jednotky, po stranách byty 3+1 a prostřední malometrážní 2+1. Právě prostřední byt je ten, který má označení „2d“, „d“ je od slova diferencovaný (přizpůsobený). Byt spadá do druhé kategorie (pro dvě osoby) ale musel se přizpůsobit malému prostoru, který na něj zbyl a je tak ve výsledku spíše pro jednu osobu.
Typické podlaží v sekci 42d4

Na nástupním podlaží je byt číslo 2 nahrazen zadním vstupem a společnými prostory. Jeden z jeho pokojů připadl bytu číslo 1, který se tak stává největším bytem v sekci.Nástupní podlaží v sekci 42d4

Na tomto půdorysu jsou červeně znázorněny nosné stěny a modře podélná ztužující stěna.

Příklady sekce 42d4:
Vzhledem k tomu, že je tato sekce nejrozšířenější, přidávám více příkladů z různých měst.

Společné prostory v sekci 42d4:

Společné prostory ve čtyřpodlažní sekci 42d4 (bez výtahu a šachty):

---

Sekce 32d4-RK
Tato sekce spolu se předchozí sekcí 42d4 patří k těm nejdéle používaným. Sekce přímo vychází ze sekce 42d4 a ze zadní strany vypadají naprosto totožně. Tato sekce je určena pro použití jako koncová rohová sekce, tedy zakončuje blok sekcí s možností pravoúhlého napojení další sekce. Z toho důvodu jsou přesunuta okna obývacího pokoje bytu č. 1 na štít. Byt kromě výhledu na 3 světové strany zaujme také jídelnou. Byt číslo 2 je beze změn, pouze má mírně posunuté vstupní dveře. Byt číslo tři je menší 3+1 se zajímavější dispozicí.Typické podlaží sekce 32d4

Na nástupním podlaží opět ustoupil prostřední byt společným prostorům a jedna z jeho místností připadla bytu č. 1, který se tak stal opravdu velkým 4+1 s jídelnou. Byt č. 3 je beze změny.Nástupní podlaží sekce 32d4

Půdorys vyznačující nosné stěny:

Příklady sekce 32d4-RK:

Tato sekce se později začala stavět také jako klasická řadová s označením 32d4 (bez RK). Díky tomu má byt číslo jedna okno i v jídelně, ale již nemá výhled na tři strany. Tato sekce je poměrně vzácná.Typické podlaží sekce 32d4

Příklady sekce 32d4:

---

Sekce 65
Sekce 65 nabízí dispozičně největší byty v soustavě OP 1.11. Rozměry sekce 65 jsou stejné, jako u ostatních řadových sekcí, tedy 21 x 10,8 m, ale na typickém podlaží se nacházejí pouze dva byty. Každý z bytů je o velikosti 4+1 s jídelnou. Na každé polovině domu jsou byty s odlišnou dispozicí. Každý z bytů má 2x WC a lodžii. Sekce 65 se stavěla zejména v začátcích výstavby OP 1.11, takže jí lze nejčastěji nalézt v první generaci. Vyskytuje se i v druhé generaci, ale výrazně méně. V třetí generaci výstavby OP 1.11 se nevyskytuje vůbec.
Typické podlaží sekce 65

Na nástupním podlaží sekce 65 byl zmenšen byt číslo 2, který přišel o dva své největší pokoje, které ustoupily společným prostorům a zadnímu vstupu. Z bytu se tak stal 2+1 s jídelnou. V tak malém bytě již není třeba dvou bytových jader a tak namísto jádra sousedícího s kuchyní je jen průchod s vestavěnou skříní a obezděnou instalační šachtou. Pokoj (ve kterém je číslovka 2) byl zvětšen posunutím příčky na úkor vestavěných skříní, kterých v malém bytě není potřeba tolik.Nástupní podlaží sekce 65

Půdorys s nosnými stěnami v sekci 65:

Příklady sekce 65:

 

Společné prostory v sekci 65 zaujmou zejména absencí prostředních bytových dveří:

Společné prostory ve čtyřpodlažní sekci 65 bez výtahu:

---

Sekce 315
Sekce 315 byla stavěna od počátku výstavby OP 1:11, ale vždy ve velmi malém množství. Tato sekce je v druhé generaci výstavby OP 1.11 velmi vzácná. Sekce má na typickém podlaží 3 bytové jednotky. Byt číslo jedna je stejný jako byt číslo jedna v sekci 65 výše a je největším v této sekci. Byt číslo dva je malý 1+1, který zaujme svým výklenkem pro postel v obývacím pokoji. Byt číslo tři je 3+1 známý ze sekce 32d4-RK.Typické podlaží sekce 315

Na nástupním podlaží chybí byt č. 2, který ustoupil vstupu a společným prostorům:Nástupní podlaží sekce 315

Nosné zdi v sekci 315:

Příklady sekce 315:

Společné prostory v sekci 315:

---

Sekce 444R
Sekce 444R neboli plná rohová sekce. Tato sekce má podobný účel jako sekce 32d4-RK – pravoúhlé napojení sekcí. Tato sekce ale na rozdíl od Sekce 32d4-RK, vyplňuje celý roh a spoří tak místo. Sekce je velmi povedená, má velkorysé společné prostory a také dobré a zajímavé dispozice bytů. Tato sekce má kombinovaný nosný systém a byla stavěna až od druhé generace. Sekce 444R se nestavěla v Praze.Typické podlaží sekce 444R

Na nástupním podlaží je část bytu číslo 3 vyčleněna pro zadní vstup a díky tomu je z něj nejmenší byt v sekci o velikosti 2+1. Byt má zmenšené i bytové jádro a má poměrně razantně změněnou dispozici chodby:Nástupní podlaží v sekci 444R

Nosné stěny v sekci 444R jsou v obou směrech, protože se jedná o sekci s kombinovaným nosným systémem. Zejména v bytech č. 1 a 2 se projevuje kombinovaný nosný systém a to v jejich chodbách.
Příklady sekce 444R:

Společné prostory jsou velmi povedené, zejména obrovská podesta s byty:

---

Sekce 244R

Tato sekce byla vyvinuta speciálně pro sídliště Barrandov v Praze a nikde jinde se nevyskytuje. Sekce na rozdíl od předchozí Severomoravské rohové sekce nemůže plynule navazovat na okolní sekce, protože má jednu stranu hlubší a druhou užší. Díky tomu vznikají při napojení této sekce vždy úskoky, což ale podporuje členitost. Sekce se na rozdíl od Severomoravské stavěla i v zrcadlovém provedení.
V této sekci se nacházejí tři byty z nichž dva jsou téměř identické 3+1 (rozdíl je pouze v komoře navíc u bytu č. 2). Posledním bytem je 2+kk který má výhledy na dvě světové strany, což je u bytů této velikosti poměrně nezvyklé. Každý z bytů má velkou lodžii.Typické podlaží sekce 244R

Tato rohová sekce má rovněž kombinovaný nosný systém. V bytě č. 1 je podélný nosný systém, ale z pohledu jeho obyvatel se jedná o příčný nosný systém:

Příklad sekce 244R:

Tato sekce se stavěla i v dalších variantách, ve kterých byly přemístěná některá okna, zejména u bytu číslo jedna. Přesunutím oken bytu číslo jedna na štít se z této sekce stala koncová rohová sekce, která tak ukončuje blok.

Příklady koncové rohové sekce 244R:

Další mírnou úpravou již upravené koncové 244R je tato varianta, kde je ještě přesunuto jedno okno bytu číslo 2 (ve velkém pokoji bez lodžie).

Příklady:

---

Bodové sekce

Sekce 34d33B
Tato bodová sekce je základem všech bodových sekcí. Bodové sekce se od sebe navzájem moc neliší (o tom se přesvědčíte níže). Bodové sekce OP 1.11 jsou poměrně atraktivní s členitějším půdorysem. Tato základní sekce má na typickém podlaží 4 bytové jednotky. Třikrát 3+1 a jeden byt o velikosti 4+1.Typické podlaží bodové sekce

Na nástupním podlaží byl zmenšen byt 4+1, který přišel o svou úzkou místnost v modulu 2,4 m. Namísto této místnosti se nachází schodiště k zadnímu vchodu.Nástupní podlaží bodové sekce

Všechny bodové sekce mají kombinovaný nosný systém. Střed sekce se schodišťovými prostory, bytovou chodbou a úzkým pokojem v bytě 4+1 má podélný nosný systém.

Příklad bodové sekce OP1.11:

Některé bodové sekce mají v krajních místnostech zmenšená okna. Na fotografiích jsou bodové sekce ze Zlína, na poslední pak bodová sekce z Přerova.

---

Rozšířená sekce 34d34B
Tato sekce vychází z předchozí sekce. Jediný rozdíl je zvětšený levý spodní byt 3+1, který má krajní modul zvětšen ze tří na 4.2 m. Díky tomu není rovná strana této sekce symetrická. Tato sekce v podstatě nahradila předchozí sekci, začala se stavět později než předchozí sekce (až s příchodem druhé generace) ale poté se stavěla mnohem více a na její úkor.<typické podlaží rozšířené bodové sekce

Protože se tato sekce stavěla výrazně častěji, přináším i více příkladů:

 

 

Společné prostory jsou téměř stejné, jako v rohové sekci 444R. Bytová chodba je ještě větší a obsahuje čtyři vstupy do bytů namísto tří.

---

Sekce 3453B
Tato sekce se stavěla jen v Praze na sídlišti Barrandov. Je to vůbec největší bodová sekce OP 1.11, která vychází z předchozí rozšířené sekce. Rozšířen byl byt č. 2, který má namísto úzkého pokoje ve štítu nyní opravdu velký pokoj. Nově má tento byt díky své velikosti i druhé doplňkové bytové jádro.Typické podlaží pražské bodové sekce OP 1.11

Příklady Pražských bodových sekcí:

---

Věžové sekce

Věžová sekce 44244V
Tento věžový dům byl stavěn pouze v Praze. Vzhledově vypadá na průčelích podobně jako bodové domy výše v přehledu. Na tomto věžovém domě je několik zajímavostí, zejména jeho společné prostory, které se vymykají zbytku OP 1.11.
Na typickém podlaží se nachází 5 bytových jednotek, 4 byty 3+1 prakticky stejné jako v bodových sekcích. Posledním bytem je 2+kk s povedenou dispozicí s neprůchozími místnostmi a poměrně velkou komorou. Jeho nevýhodou je absence lodžie a hlavně omezený výhled do stran, protože obě jeho okna se nacházejí v ustoupené části štítu.typické podlaží věžového domu 44244V

Nosný systém je kombinovaný, v bytech 3+1 je příčný nosný systém a ve středu domu je pak podélný i příčný systém.

Příklady sekce 44244V:

 

Společné prostory jsou zcela odlišné od zbytku konstrukční soustavy OP 1.11. Prakticky nic ve společných prostorách těchto věžáků vám nedává znát, že se nacházíte v OP 1.11.

Schodiště je dvojramenné, umístěno v samostatném, dveřmi odděleném prostoru. Nesousedí s výtahovou šachtou jako u ostatních OP 1.11 a namísto umístění v modulu 4.2 m je umístěno v modulu 2.4 m. Mezipodesta je směrem do nitra objektu, nikoliv u obvodového pláště s okny, jak je obvyklé.

Umístění výtahů je rovněž netypické, výtahy se nacházejí vedle sebe, jeden je osobní a druhý nákladní. Vedle výtahů se nachází i komora, která má vlastní okno. Samotná chodbička s přístupy do výtahu má také okno.

Bytová chodba je velmi prostorná, obdélníkového půdorysu.

V nástupním podlaží jsou v bytové chodbě umístěny poštovní schránky

---

Zajímavosti

OP 1.11 ve stylu T06b
Tento blok domů stojí v Opavě. Dispozičně se jedná o standardní OP 1.11 druhé generace, konkrétně se jedná o sekce 42d4 a 42d4-RK. Nejzajímavější je jejch původní nátěr, který byl nanesený na panely s kamínkovou povrchovou úpravou. Tento nátěr je tmavě hnědé barvy a opticky působí jako by mezi okny byly meziokenní pilířky jako je to běžné u konstrukční soustavy T06B. V kombinaci s tmavě žlutou doplňkovou barvou (lodžie a chodební panely) působí dům ještě více jako T06B. V tomto bloku domů bylo také užito čtvercových větracích otvorů do spíže, téměř stejné byly rovněž užívány v T06B. Příklad domu konstrukční soustavy T06B je napravo vedle tohoto textu.

Tyto první dvě fotografie pocházejí ze stránek staraopava.cz , kde jsou domy ještě zachyceny s původními okny. V době mého focení již byla většina oken vyměněných a čtyřpodlažní sekce již zateplená.

Mé fotografie zachycují domy již po divoké výměně oken. Zaměřují se na různé detaily a celkové pohledy. Vyfotit zadní strany bylo velmi těžké, tento blok OP 1.11 tvoří s historickou zástavbou okolo uzavřený, oplocený dvůr.

---

Modifikovaná sekce 315

Tato sekce se nachází v Ostravě Mariánských horách a byla vestavěna do proluky mezi dvěma staršími domy. Základ je sekce 315, kterou jsem vám popsal výše. Tato sekce má však podstatně upravenou levou stranu. Na levé straně je výstupek, který se přizpůsobil sousednímu domu. Více napoví půdorys a výřez z mapy vedle tohoto textu.

Dům je v duchu funkcionalismu odsazen od uliční čáry, aby se do bytů dostalo více světla a nájemníci neměli příliš blízko sousední dům a s tím související ztrátu soukromí.

---

Pražské průvětrníky
Nejstarší domy na sídlišti Barrandov nemají průvětrníky do spíží. Pravděpodobně na ně zapomněli v panelárně, protože se jednalo o první Pražské OP 1.11. Na celém tomto bloku je krásně vidět postupný vývoj až k finálnímu vzhledu, který byl užit na zbytku sídliště.

Průvětrníky jsou obecně problém Pražské výstavby. Věžové domy popsané výše v přehledu sekcí mají pro změnu průvětrníky navíc a to konkrétně v menším pokoji bytu 2+kk. Ještě větší extrém jsou pak věžáky v Praze Radotíně, které mají průvětrníky téměř na všech panelech… viz foto vedle textu.

---

Zlínský ATYP
Tento dům je atypický doslova na každém kroku. Jedná se o zcela atypický dům, který nevychází z žádné zde popsané sekce.

---