Konstrukční soustava OP 1.31

V tomto rozboru si ukážeme samotný vrchol panelové výstavby v Československu, konstrukční soustavu, která byla stavěna převážně po sametové revoluci v roce 1989. Konstrukční soustavu, jež měla velké ambice, ke kterým právě kvůli změně režimu nedošlo, a velká část plánů tak zůstala pouze na papíře. Konstrukční soustava OP 1.31 je labutí písní panelové výstavby, pojďme se na ni podívat.

>Zobrazit seznam aktualizací<

Vydáno 2. 3. 2016.

26. 3. 2016: Nahrány zcela nové půdorysy, doplněna sekce 42144KL.

10. 6. 2016: Doplněny půdorysy nástupních podlaží + půdorysy označující nosné zdi.

18. 12. 2016: Doplněn celkový počet bytů vystavěných v soustavě OP1.31

8. 8. 2018: Vydána rozsáhlá aktualizace, při které byl rozbor do posledního písmene napsán znovu. Mnoho nových informací, fotek, půdorysů a nákresů + novinka ve formě 3D modelů. Práce na aktualizaci samotné zabraly více než měsíc.


KONSTRUKČNÍ SOUSTAVA OP 1.31 – Záložky
Vývoj
Sériová výstavba
Konstrukce
Byty
Sekce
Místa výstavby
Nerealizované plány
Komentáře

ROZ4Vývoj

Vývoj této konstrukční soustavy započal v roce 1983, tedy v období, kdy se mnohde teprve zaváděl její relativně čerstvě (1980) vyvinutý předchůdce – konstrukční soustava OP 1.11. Právě s variantou OP 1.11 má soustava OP 1.31 mnoho společného. Obě totiž spadají pod tzv. malorozponovou unifikovanou soustavu P 1.1. Pod tímto označením si ovšem nepředstavujte nějaký konkrétní typ panelového domu, P 1.1 je pouze tzv. kmenový typový podklad. Tedy zjednodušeně řečeno se jedná o základní pravidla pro konstrukci a různé stavební detaily, dle kterých byly teprve projektovány jednotlivé konstrukční soustavy. Ve své podstatě kmenové podklady P 1.1 sesbíraly ta nejlepší řešení z dosavadní roztříštěné panelové výstavby a zavedly je jako jednotná a závazná pravidla. Cílem byla vyšší efektivita, kvalita a zejména možnost záměny dílců mezi jednotlivými kraji, jako tzv. mezikrajová výpomoc (např. panelárna v Ostravě mohla vyrábět i dílce třeba pro Pardubice, které by zrovna nestíhaly).

Je to ještě komplikovanější

Možná si říkáte, že jsem již příliš odbočil od samotné konstrukční soustavy OP 1.31, musím to bohužel ještě ztížit, protože vývoj paneláků skutečně nebyl až tak jednoduchý a přímočarý, jak by se mohlo zdát. Ačkoliv variantu OP 1.31 považujeme za nástupce varianty OP 1.11, má varianta poměrně blízko k dosud nezmíněné severočeské variantě OP 1.21. Severočeská konstrukční soustava OP 1.21, stejně jako řešená OP 1.31, využívá také pouze dva rozpony, namísto tří u OP 1.11. Její (OP 1.21) objemové řešení (dispozice bytů a společných prostor) je velmi podobné těm u OP 1.31. Jenomže varianta OP1.21 se stavěla zejména v severních Čechách, kdežto OP 1.31 se realizovala v Ostravě a nejbližším okolí, stejně jako varianta OP 1.11 (OP1.21 se v Ostravě ani na celé Moravě nevyskytuje). Ačkoliv by se tedy mohlo zdát, a ve své podstatě tak tomu částečně i je, že OP 1.31 je nástupcem OP1.21, ve skutečnosti je spíše nástupcem OP1.11.

Nyní už srozumitelně

Jako důkaz, že se jedná skutečně o nástupce OP 1.11, můžeme považovat i to, že vývoj probíhal zejména v Ostravě (stejně jako u OP 1.11). Konkrétně se vývojem této soustavy zabývali přední projektanti a specialisté z Výzkumného a vývojového ústavu Pozemního stavitelství Ostrava ve spolupráci s kolegy ze Stavoprojektu Ostrava. Na vývoji se podíleli také jihomoravští projektanti zastoupení Stavoprojekty Olomouc a Brno. Prahu zastupoval Studijní a typizační ústav a v průběhu prací se přidal i Stavoprojekt Hradec Králové, který tuto soustavu plánoval zavést ve Východočeském kraji (k realizaci nedošlo).

Prototyp

Za neoblomný důkaz toho, že varianta OP 1.31 je skutečně nástupcem OP 1.11, lze považovat prototyp – vůbec první panelový dům OP 1.31. Na samém úvodu jsem zmiňoval, že mnoho domů této soustavy bylo stavěno až po sametové revoluci. To má jediný důvod – vývoj soustavy OP 1.31 byl završen v roce 1988 právě dokončením prototypu.

Projektanti i stavbaři si na prototypu dali velmi záležet, byli si dobře vědomi, že tento dům bude takovým oknem do budoucnosti a chtěli na něm prezentovat všechny možnosti čerstvě vyvinuté konstrukční soustavy, která se měla záhy začít stavět hromadně. V prototypu bylo po dokončení několik vzorně zařízených bytů, které byly určeny pro prohlídky široké veřejnosti a ukázku toho, jak bude vypadat bydlení zítřka. Dispozice bytů v konstrukční soustavě OP 1.31 jsou velmi povedené a přinášely několik nových a oživujících prvků. V kombinaci s tehdy nejmodernějším nábytkem a bytovým vybavením pak tyto ukázkové byty zanechaly v lidech veskrze velmi dobrý dojem.

Na keramice se nešetřilo

Prototyp byl postaven v Ostravě-Porubě, na území sedmého stavebního obvodu. Osmipodlažní dům složený ze dvou sekcí dostal do vínku velmi kvalitní architektonické prvky a celkovým vzezřením značně vybočoval z dosavadní panelové produkce. Řečeno automobilovým slangem byl postaven v plné palbě – dostal všechny zdobné architektonické prvky a možnosti, jaké měla tato konstrukční soustava k dispozici. Zdobnost domu byla realizována formou keramických prvků. Keramika je tudíž úplně všude. Najdeme ji na betonové ploše zábradlí prostorových zavěšených lodžií, kde tvoří vzájemnou hrou jednotlivých tvarovek reliéfní členění. Již samotné prostorové lodžie s nezvykle tvarovanými bočnicemi, které jsou navíc nepravidelně rozmístěny, tvoří zajímavý a neobvyklý architektonický prvek, keramické reliéfy na zábradlí jsou pak jen třešničkou na dortu. Keramiku najdeme ale i v místech, kde bychom ji vůbec nečekali, na parapetech! Ano, parapety, zapomeňte na obyčejné plechy. Zde byly parapety ze skutečně kvalitního, hodnotného a prakticky nesmrtelného materiálu – glazované keramiky. Tvarovky, ze kterých jsou parapety tvořeny, přesahují i přes líc fasády a jsou tak vidět i z ulice, kdy tak pohledově příjemně zakončují spodní plochy okenních otvorů a pomáhají pestrosti fasády. Stejné parapetní tvarovky se nacházejí také na horní hraně zábradlí lodžií, kde rovněž tvoří parapety. Keramická zdobnost formou glazovaného obkladu byla také v okolí oken vedoucích do kuchyní. Sokl a vstupní portály domu byly obloženy již poměrně běžným keramickým glazovaným obkladem Kabřinec, který příjemně doplňoval výše zmíněné keramické doplňky.

Keramikou ovšem výčet kvalitních přírodních materiálu na fasádě nekončí; na štítových panelech bylo užito pohledného povrchu z hrubé zatlačované kamenné drti (vzhledově podobné vymývanému betonu), který zejména za slunečních dní vypadal výborně. Panely měly hladké okraje, které s pomocí přiznaného rastru spár černé barvy umocňovaly plastičnost a členění fasády. Zbylé panely byly pokryty sypanou drtí (ostrými kamínky) ta se běžně používala již u předchůdce OP 1.11 a jedná se také o pěkné a odolné přírodní řešení fasády.

Při popisu architektonických hodnot prototypu výše jsem užíval minulý čas, to má jediný důvod, dnes je prototyp již zateplen a veškerá kvalitní architektura a odlišnost zmizela pod nánosem všedního polystyrénu. Jediné co přežilo, jsou reliéfy na zábradlích lodžií, které zůstaly jen díky tomu, že zateplovat zábradlí by bylo naprosto zbytečné.

Prototyp dopadl naprosto otřesně, každý vchod má jinou barvu a zmizely unikátní keramické parapety, potažmo všechny ostatní architektonické prvky fasády. Prototyp byl už od výstavby zateplen, ostatně jako všechny OP 1.31 – v jeho sendvičových obvodových panelech se nachází 80 mm polystyrénu, o to více pak zamrzí současný stav.

Zajímavostí (a slibovaným nesporným důkazem že OP 1.31 je nástupcem OP 1.11) je to, že prototyp byl postaven z dílců OP1.11, tedy svého předchůdce. Dílce byly náležitě upraveny, například dílce nesoucí zavěšené prostorové lodžie (které se u OP 1.11 nevyskytovaly) byly speciálně vyztuženy. Dílce také měly skrytá nadpraží, která byla u finálních panelů OP 1.31 přiznaná. Nejviditelnějším projevem užití dílců soustavy OP1.11 je dispozice společných prostor – umístění schodišťových ramen a výtahové šachty + užití klasických chodbových oken (velká otočná) namísto úzkých sklopných okének u podlahy a stropu, viz srovnání:

Následuje půdorys prototypu, zobrazeno je čtvrté nadzemní podlaží (rozmístění lodžií je v každém podlaží odlišné).

Původní krásu prototypu zahalila polystyrénová krusta, na závěr si jej tedy ukažme ještě formou 3D Modelů…

Ověřovací objekt

Ještě před prototypem vznikl tzv. ověřovací objekt, ten se nachází v Ostravě-Zábřehu. Nelze ho ani pořádně řadit k soustavě OP 1.31, protože se prakticky jedná o bodový dům soustavy OP 1.11 s pozměněnými styky jednotlivých dílců, na kterém se pouze ověřovaly nové postupy a konstrukční záležitosti chystané varianty OP 1.31. I ověřovací objekt je samozřejmě postaven z upravených panelů OP 1.11 a i on dostal kvalitní povrchové úpravy s užitím keramiky shodné s prototypem výše. Nejviditelnějším rozdílem oproti běžným bodovým domům OP 1.11 je betonové předsazené zábradlí lodžií, kdy v běžném provedení bylo užito zapuštěného kovového zábradlí s mřížemi.

ROZ4Sériová výstavba

Výstavba sériových domů OP 1.31 započala v roce 1989, a to na dohled od prototypu. Na první pohled zde však bylo uplatněno několik odlišností. Obvodové panely již mají přiznaná nadpraží, bočnice lodžií mají odlišný tvar a jsou vyšší a hlavně výrazně ubylo keramiky, což je škoda. Keramika tak zůstala zachována pouze ve formě kabřincového obkladu soklu a vstupních portálů. Netradiční keramické parapety byly nahrazeny konvenčními plechovými, naštěstí se keramické parapety zachovaly alespoň na lodžiových zábradlích (ta jsou bez keramických reliéfů). Dále se u sériové výstavby nevyskytuje hrubá vtlačovaná drť na štítových panelech a některá okna mají odlišné členění či jsou zmenšená (zejména okna patřící kuchyním, kde je namísto dvoukřídlých oken užito jednokřídlých). Dalším podstatným rozdílem oproti prototypu, ale od začátku takto plánovaným, jsou úzká chodbová okna. Těm to poměrně sluší, pomáhají svislému členění fasády a chodba má i přes jejich nízkou výšku kupodivu dostatek světla. Rozdíly mezi prototypem a následnou běžnou sériovou výstavbou můžete vidět na následujících modelech:

I přes vlnu ochuzování popsanou výše, se dá sériová výstavba OP 1.31 považovat stále za kvalitní a atraktivní architekturu paneláků. Vděčí za to především zavěšeným prostorovým lodžiím s nezvykle tvarovanými bočnicemi, které mohly být na fasádě téměř libovolně umístěny, dále pak svému členitému půdorysu, kdy v rámci jedné sekce jsou některé moduly předsazené a jiné zapuštěné (rizality), což v kombinaci s možnou odlišnou výškou každé sekce působí příjemným dojmem. U sériových domů také přišly barevné nástřiky, což byla oproti prototypu novinka. Příjemná změna oproti prototypu se odehrála u atiky. Ta je v sériové výstavbě vyšší a nápadnější – více o atice v následující kapitole.

ROZ4Konstrukce

Panelové domy OP 1.31 jsou nejmladší konstrukční soustavou tehdejšího Československa, nacházejí se tak technologicky na samém vrcholu naší panelové výstavby. Jedná se o domy celopanelové – tedy smontované kompletně z deskových železobetonových panelů. Objekty mají příčný nosný systém, který je doplněn ztužujícími stěnami v podélném směru. Příčné nosné stěny i podélně ztužující stěny mají tloušťku 150 mm. Protože hloubka sekcí může být až 16 metrů, vyskytuje se v částech půdorysů i podélný nosný systém, jednak z dispozičních důvodů, jednak ze ztužujících důvodů.
Stropní panely mají tloušťku 150 mm a jsou plné. Užívalo se dvou rozpětí a to 3000 mm a 4200 mm, konstrukční soustava OP 1.31 tak využívá dvou rozponů. Oproti předchůdci OP 1.11 byl vynechán nepříliš praktický rozpon 2400 mm. Konstrukční výška podlaží je 2800 mm a světlá pak 2650 mm.

Obvodový plášť

Obvodový plášť sestává z celostěnových panelů (jeden dílec kryje jednu místnost) se sendvičovou konstrukcí o tloušťce 300 mm, kdy 150 mm je vnitřní (interiérová) železobetonová vrstva, 80 mm polystyrénová izolace a 70 mm vnější železobetonová vrstva. Obvodové panely s výjimkou štítových nejsou nosné, každý dílec tak nese pouze sám sebe, k čemuž mu slouží zmiňovaná 150 mm silná vnitřní železobetonová vrstva. Ta tvoří jakousi kostru celého dílce, kterou je dílec ukotven k nosné konstrukci domu – příčným stěnám a stropům. Osmicentimetrová vrstva polystyrénu, která navazuje na vnitřní vrstvu panelu, slouží jako tepelná izolace – paneláky OP 1.31 byly skutečně zatepleny od výroby. A konečně vnější 70 mm silná železobetonová vrstva slouží jako vnější prvek fasády a ochrana izolace před vnějšími vlivy (teplo, mráz, déšť). Vnitřní a vnější železobetonové vrstvy jsou od sebe vzájemně odděleny nerezovými ocelovými kotvami. Konstrukce sendvičových panelů je tak pokročilá, že bylo myšleno i na teplotní roztažnost, kdy na vnější vrstvu na rozdíl od vnitřní, působí značně rozdílné teploty. Proto jsou spojovací kotvy schopny přenášet minimální pohyby, když vnější vrstva oproti vnitřní nabývá a ztrácí vlivem teploty svůj objem.

Samostatnou kapitolou jsou pak obvodové dílce, na kterých jsou zavěšeny lodžie. Tyto dílce mají oproti běžným dílcům s okny silnější výztuhy a zpravidla hladkou fasádu namísto sypané drti.
Tímto jsem nakousl poslední aspekt obvodových dílců, jejich fasádu. Fasáda byla řešena ve dvou variantách. První variantou byla sypaná drť, druhou pak hladká umělá fasáda různých barev (barevně mohla být nastříkaná i sypaná drť). U lodžiových obvodových dílců byla zpravidla užita hladká fasáda a to i na domech, které jinak měly fasádu ze sypané drti. Spáry mezi obvodovými dílci byly vždy přiznané, poměrně široké a vyplněny buď gumovými profily, nebo trvale pružným tmelem.

Lodžie

Lodžie jsou nejvýraznějším prvkem panelových domů OP 1.31, jejich vzhled je velmi zajímavý a líbivý, neméně zajímavá je pak jejich konstrukční stránka.

Lodžie mohly být variabilně umístěny téměř kdekoliv na fasádě, záleželo na vůli a nápadu projektanta daného bloku nebo sídliště. Lodžie se nevyskytovaly v přízemních bytech, nemohly také být v kuchyních, na schodišti a samozřejmě na štítech. Typové podklady hovoří o tom, že lodžiemi lze vybavit až 90 % bytů – záleželo ovšem na projektantovi daného bloku. Existují domy, kde mají skutečně všechny byty kromě přízemních lodžie, jinde mají některé byty dvě lodžie a jiné žádnou.

Konstrukčně jsou lodžie velmi zajímavé, mají zcela přerušené tepelné mosty, protože jsou ke stavbě zavěšeny pouze bodově. Každá lodžie tak nese pouze sebe, i proto mohlo být dosaženo variabilního rozmisťování lodžií po fasádě. Při pozornějším pozorování si můžeme všimnout, že mezi lodžiemi a fasádou je mezera. Právě tato mezera je důkazem o přerušených tepelných mostech. Prochladnutí lodžie se tak nemá jak přenést do interiéru. Styk lodžie s fasádou je zajištěn jejími bočnicemi, které jsou k obvodovému dílci uchyceny pouze bodově za pomoci dvou ocelových výstupků (dva výstupky na každou bočnici). Bočnice s tloušťkou 80 mm mají ve své spodní části konzoly, na kterých je uložena podlaha lodžie – tedy podlaha lodžie nemá žádný styk s fasádou.

Lodžie mohou mít dvě délky, záleží, zda jsou zavěšeny na dílci v poli 4,2 nebo 3,0 metrů – v případě těch větších činí délka 3680 mm a v případě menších 2480 mm. Hloubka lodžií je vždy 1190 mm. Zábradlí mohlo být betonové nebo ocelové s mřížemi. V obou případech bylo kotveno do bočnic.

Velkou zajímavostí je fakt, že lodžie byly na obvodový dílec osazeny již v panelárně. Na staveniště tak dojely jako prostorový prefabrikát. Dobře je to vidět na výřezu z fotografie v úvodu této kapitoly, kde jsem na meziskládku dílců již upozorňoval. Za povšimnutí stojí také zeleně označené dílce – jedná o patrové části výtahové šachty, která je taktéž řešená s pomocí prostorových prefabrikátů a bude o ní pojednáno za chvíli.

Jako malou zajímavost k lodžiím přidávám fotografie Maďarského paneláku, který má lodžie velmi podobné těm v OP 1.31:

Závěrem ještě jeden z dobových návrhů na podobu lodžií panelových domů OP 1.31:

Okna

Fasádu zakončíme okny. Vzhledem k mládí soustavy OP 1.31 jsou užita okna na samém vrcholu vývoje oken naší panelové výstavby. Okna jsou zdvojená, ze smrkového dřeva, tabule skla jsou v rámu okna z obou pohledových stran utěsněny pomocí černého gumového profilu. Okna mají z venkovní strany také šrouby s podložkami, pomocí kterých se rozkládají kvůli možnosti mytí vnitřních částí skel.

Pokrokovost oken je dána především sdruženými vícebodovými zámky (jedna klika ovládá několik zámků). Okenní křídla, která se dala jak otevírat, tak sklápět, mají rychlý a intuitivní přepínač mezi polohou otevřeno/sklopeno a všechna okna dostala kvalitní gumové těsnění mezi křídly a rámem. Balkónové dveře mají také vícebodový zámek ovládaný jednou klikou a i ony mají kvalitní těsnění. Zajímavostí je, že balkónové dveře používají stejné závěsy jako křídla interiérových dveří. Největší slabinou oken je užití příliš měkkého smrkového dřeva, díky čemuž se okna časem pokroutila a následně špatně dovírala i přes výše zmíněné pokročilé konstrukční prvky.
Výška všech oken je 1500 mm, jejich šířka může být ale odlišná. U větších otočných křídel je to buď 1200 mm, nebo 1500 mm. Velká křídla mohou být doplněná menšími křídly s možností otevření či sklopení, s šířkou 600 mm, případně balkónovými dveřmi šířky 900 mm. Specificky členěné a pro soustavu OP1.31 typické je trojkřídlé okno v místnostech o délce 4,2 m, které nemají lodžii. Toto okno sestává ze dvou otočných křídel šíře 1200 mm, mezi kterými je otevíratelně-sklopné křídlo o šířce 600 mm. Někdy je namísto prostředního okna dosazena meziokenní izolační vložka o stejných rozměrech, jejíž účel bude vysvětlen dále v rozboru v pasáži věnované bytům.

Chodbová okna jsou vyrobena ze stejného profilu jako bytová okna. Jedna se o úzká a podlouhlá sklápěcí okna, která jsou umístěná vždy u podlahy a stropu mezipatra. I přes své malé rozměry vpouští do společných prostor dostatek světla. Okna nejsou umístěna ve středu panelu, ale více na pravou stranu (při pohledu zvenku).

Na vysoké úrovni jsou sklepní okna. I ona jsou ze stejného profilu a materiálu jako bytová a chodbová. Mají tedy zdvojenou konstrukci a kvalitní těsnění. Oproti běžným jednoduchým ocelovým oknům, používaným ve sklepech většiny paneláků, se jednalo o značný pokrok.

Střecha

Plochá střecha domů OP1.31 má vnitřní spád a je dvouplášťová. Z toho důvodu jsou na atikových dílcích větrací otvory, ty jsou stylově ukryté ve vodorovných drážkách, kterým se říká fasádní nuty. Jedná se pro panelovou výstavbu velmi neobvyklý architektonický prvek, fasádní nuty jsou známé spíše z historické architektury. Při vrcholku atiky jsou ještě kulaté otvory, ty slouží pro vysychání spádových vrstev střechy.

Výtahy

Užíváno bylo pouze osobního výtahu, vždy s nosností 320 kg. Výrobcem byl n. p. Transporta. Výtah s dřevěnou kabinou a typickým zkoseným rohem byl vybaven kabinovými dveřmi, které jste při opouštění výtahu nemuseli zavírat.

U domů stavěných po revoluci se mohl vyskytovat i modernizovaný výtah, výrobcem byla rovněž Transporta, ta už ale nově spadala pod nadnárodní OTIS. Na štítcích se tak objevuje slovní spojení TRANZA-OTIS. Tyto výtahy jsou již dvourychlostní – při dojíždění skokově zpomalí, teprve potom zcela zastaví. Kabina je plechová, tlačítkový panel dostal nový vzhled.

V případě druhého typu se mi podařilo navštívit i jednu strojovnu, podívejte se prostřednictvím fotografií níže do těchto nezvyklých prostor. V orientaci vám pomůže následující schéma:


Výtahová šachta se skládá z prostorových prefabrikátů – jedno patro je zastoupené jedním velkým betonovým dílcem – částí šachty. Šachta je zcela oddělená od zbylých konstrukcí domu (s výjimkou základů), díky tomu se nepřenášely vibrace způsobené provozem výtahu do bytů.

ROZ4Byty

Každý byt má své číselné označení, kdy první číslice značí jeho velikostní kategorii – pro kolik osob je určen. Další číslice je pak pořadová – v jakém pořadí byl byt této velikostní kategorie vyprojektován (existuje více typů bytů stejného počtu místností). Vyskytuje se i třetí číslice, ta slouží pouze pro označení bytů s drobnými změnami oproti výchozímu bytu. Před všemi číslicemi se vždy nachází písmeno „B“ značící, že se jedná o bytovou jednotku.


Byt B1.1

Značení B1.1 nám tedy označuje bytovou jednotku první velikostní kategorie, která byla vytvořena jako první varianta (proto je za tečkou další jednička). Žádná jiná dispozice garsoniéry vyvinuta již nebyla, pokud by ale vyvinuta byla, a byla značně odlišná od B1.1, nesla by označení B1.2. Pokud by se od B1.1 lišila pouze mírně, například posunutým dveřním otvorem, nesla by označení B1.1.1.
Nyní už ale k samotnému bytu B1.1 – Jednou z příjemných novinek konstrukční soustavy OP 1.31 bylo zvětšení plochy bytů, čehož je důkazem i nejmenší byt této soustavy – garsoniéra.

Garsoniéra je velmi povedená, je situovaná v modulu 4,2 m a využívá výrazně větší polovinu hloubky objektu – díky tomu si může dovolit slušnou chodbu a větší bytové jádro s oddělenou koupelnou – ta obsahuje hlubokou vanu a ne pouze pseudo sprchový kout známý z jiných garsoniér. Obytná místnost spojená s kuchyňským koutem nabízí dostatek prostoru, vedle vstupních dveří se nachází praktická příčka, která odděluje kuchyň od zádveří. Garsoniéra je zpravidla vybavena lodžií. Celková výměra tohoto bytu je bezmála 30 m².

Byt B2.2

Možná si říkáte, proč začínám B2.2, kde je B2.1? Odpověď je jednoduchá; byt B2.1 skutečně existuje, ale pouze na papíře – vyskytuje se v sekci, která nebyla realizována (danou sekci samozřejmě naleznete dále v rozboru).
Byt B2.2 je bytem pro dvě osoby, jeho dispozice je 2+kk – má ale blíže k dispozici 2+1. Nemá totiž kuchyňský kout přikrčený někde v rohu obýváku, ale téměř normální, oddělenou kuchyň. Té k plnohodnotnosti chybí „pouze“ okno a uzavíratelné dveře směrem do obývacího pokoje – přístup do kuchyně je řešen průchodem z obývacího pokoje a také dveřmi z předsíně.

Byt obsahuje velké bytové jádro B10 shodné s těmi v bytech 3+1 a větších. Ložnice se nachází na okraji bytu, má samostatný přístup a nabízí tak klidné spaní. Hlavní obytná místnost je přístupná skrze dveře z předsíně a vede do ní i průchod z kuchyně. Obývací místnost bývá často vybavena lodžií, ta se ale může vyskytovat i v menší místnosti. Pozor, jsou to právě tyto byty, kde je užito kombinovaného nosného systému, kuchyň a předsíň jsou v poli umístěném v podélném směru. Prakticky jsou tak všechny stěny v bytě nosné! Výměra bytu je příjemných 50 m², byt může být i zrcadlově otočený.

Byt B3.2

Jedná se o nejmenší z bytů velikosti 3+1, a to i přesto, že má celkovou plochu téměř 70 m². Byt nabízí několik v rámci této soustavy ojedinělých řešení. Jedná se především o rozdělení prostředního travé. Travé má rozpětí 4,2 m a rozdělením nenosnou příčkou tl. 80 mm tak vznikly dvě úzké místnosti, ta o něco užší je kuchyň, přístupná pouze z obývacího pokoje, zbylý prostor je vyčleněn pro pokoj s výměrou pouhých 8,3 m², ten je přístupný z chodby, stejně jako další, krajní místnost běžných rozměrů určená jako ložnice. Zajímavostí je zděná šatna, která vznikla v širší části chodby umístěním nenosné příčky.

Byt B4.3

Otevíráme velmi pestrou kategorii bytů pro čtyři osoby. Byty B4.1 a B4.2 se nacházejí rovněž v nerealizované sekci, kterou si ukážeme později. Prvním realizovaným a častým bytem této kategorie je až byt B4.3.
Velkou výhodou tohoto bytu je výhled na dvě světové strany – menší byty níže v přehledu tuto vlastnost nemají, na druhou stranu, byty čtvrté velikostní kategorie ji mají všechny. Všechny místnosti jsou neprůchozí a s výjimkou obývacího pokoje se nacházejí v travé šířky tři metry. Obývací pokoj je neobvykle na opačné straně bytu než kuchyň, což je asi největším nedostatkem bytu – obývací pokoje a kuchyně jsou u většiny panelákových bytů umístěny u sebe, což má své důvody, zde je mezi obývacím pokojem a kuchyní další místnost. Ta tak prodlužuje dráhu mezi kuchyní a obývacím pokojem, například při servírovaní jídla. Jediná místnost s výhledem na opačnou stranu slouží jako ložnice. Velikost bytu je 76,2 m².

Byt B4.4

Tento byt upravuje nevýhodu předchozího bytu – obývací pokoj již přímo navazuje na kuchyň. Byt se vyskytuje v sekcích s rozšířenými společnými prostory, a proto je o tři metry čtvereční menší než B4.3. Byt může být i zrcadlově obrácen.

Byt B4.5

Povedený byt 3+1 s výměrou 79,6 m². Zaujme prostornou chodbou, čitelnou dispozicí a rozdělitelnou místností. Co si pod tím představit? Přece byt, který roste spolu s vašimi dětmi! Místnost se světle šedě naznačenou příčkou je na přepažení připravená už z výstavby. Vedou proto do ní dvoje dveře, má velké okno rozdělené meziokenní izolační vložkou (tedy v podstatě dvě okna) a vrcholem jsou pak dva na sobě nezávislé radiátory! Po rozdělení příčkou (například když děti dospějí do puberty) tak vzniknou dva zcela samostatné pokoje, každý s vlastním vstupem, oknem a teplotou – úžasné! Fakticky tak z bytu uděláte plnohodnotné 4+1.

Na následující fotografii je zachyceno okno vedoucí do rozdělitelné místnosti. Právě za meziokenní izolační vložku mezi oběma okny lze umístit příčku. Přiložený dobový půdorys ukazuje, jak by rozdělený pokoj vypadal po zařízení nábytkem.

Byt B4.6.X

Písmeno „X“ značí některou z dalších možných číslic, byt 4.6 se totiž dočkal mnoha úprav vyžadující třetí číslici. Ke všemu se čistá varianta B4.6 nikde nestavěla (vyskytuje se v nerealizované sekci), a tak si zde ukážeme nejčastější z modifikovaných variant a to B4.6.9 vyskytující se v rohové sekci. Všechny byty kategorie B4.6.X jsou rohové, mají okna na dvě světové strany – ne však protilehlé.
Byt B4.6.9 taktéž obsahuje rozdělitelnou místnost, zde navíc s každým oknem orientovaným jiným směrem, čímž v případě nejčastějšího užití jako jedna místnost, vzniká neobvyklý pokoj s okny do dvou stran. Kuchyň tvoří pomyslný střed bytu, je v ní proto příliš dveří (celkem troje) což není příliš praktické. Jedny z nich totiž vedou do případné rozdělené místnosti. Výměra bytu B4.6.9 je necelých 79 m².

Byty byly vybaveny smaltovanými plechovými kuchyňskými linkami výrobce Norma, přesněji typem Norma 919 S. Tyto kuchyňské linky byly obdobou tzv sektorového nábytku – skládaly se z univerzálních sektorů (korpusů), které mohly být přizpůsobeny potřebám konkrétního bytu. I uživatelsky jste si mohli například měnit směr otevírání dvířek, umístění polic nebo i zásuvek na příbory (za patřičné zručnosti). Součástí všech kuchyňských sestav byla také digestoř. V garsoniérách a bytech 2+kk bylo vždy užito elektrických sporáků, a to z důvodu absence přirozeného odvětrávání kuchyňských koutů těchto bytů (možné hromadění unikajícího plynu).

Bytová jádra byla umakartová, vývojově nejmladšího typu B10. Ta se jako celek vyrobila v továrně (Kovona Karviná) odkud pak (smontovaná-v celku) putovala na staveniště. Celé jádro pak bylo jeřábem sneseno na své místo v bytě a až poté se začaly pokládat stropní panely daného podlaží. Tímto bylo docíleno výrazného urychlení výstavby domu. Vypracována byla i varianta panelových (zděných) bytových jader, ta se ale pravděpodobně nikde neužila. Pouze ve Frýdku-Místku byla realizována zděná jádra – jednalo se ale o skutečně zděná jádra – z tvárnic, nikoliv panelů.

Dveře v bytech byly voštinové konstrukce. Voština je papírová vrstva naskládaná do šestiúhelníků kolmo k plochám dveří, ty jsou z lakolitu (lakovaný sololit). Jedná se tak o lehké dveře. Barva dveří byla vždy v odstínu slonová kost. Bylo užíváno plných nebo ze dvou třetin prosklených dveří. Vstupní bytové dveře mají požární odolnost 30 minut, jejich výrobcem, stejně jako u těch interiérových, byly Jihlavské dřevařské závody, n. p.
Montované zárubně dodával národní podnik Kovona Karviná. Zárubně měly vždy integrované vypínače osvětlení dané místnosti – toto řešení nejenže urychlilo výstavbu (do stěny se nemusel zasekávat vypínač) ale je také praktické – při vstupu do místnosti pouze hmátnete na okraj zárubní, neumastíte si omítku kolem vypínače atd. Prahy dveří jsou součástí zárubní, jejich vnější vrstva je z šedé drážkované gumy s hladkým povrchem.

Vestavěné skříně a spížní skříně mají stejnou konstrukci – prostý dřevěný rám a dveře s dřevěnou texturou. Výška skříní je až ke stropu, horní skřínky mají madla (typ používaný nepřetržitě od 60. let), hlavní (spodní) skříně mají místo madla klíček, který ovládá jednoduchý táhlový zámek. Klíčky zároveň slouží i jako madlo – skříň není za co jiného chytit.

ROZ4Sekce

V rámci prvního realizačního záběru bylo kompletně vyprojektováno osm dispozičních sekcí. Převládaly řadové sekce, které byly doplněny bodovou a věžovou sekcí. Projektanti sídlišť tak měli do začátků k dispozici dostatečnou paletu sekcí, kterou dokonce ani nevyužili celou – některé „hotové“ sekce se nikde nerealizovaly. Další sekce byly v přípravě, k jejich realizaci ovšem nedošlo následkem změny režimu. I v krátkém období výstavby konstrukční soustavy OP 1.31 se podařilo dokonce realizovat atypické sekce.
Jednotlivé sekce se liší počtem bytů, svou velikostí i tvarem. Odlišnost jednotlivých sekcí, pomineme-li základní dělení na řadové, bodové atd., spočívá zejména v rozdílné skladbě jednotlivých bytů a s tím souvisejících odlišných rozměrech jednotlivých sekcí (některé sekce mají na typickém patře byty tři, jiné pět). Základem každé sekce jsou společné prostory, které jsou vždy identické a na ně pak navazují jednotlivé typové byty.

Společné prostory nejsou ale až tak identické, jak by se na první pohled mohlo zdát. Jejich základ – schodiště s podestami a výtahovou šachtou – je skutečně vždy stejný, v návaznosti na počet bytů se může ale podesta s byty rozšiřovat i do stran, a to buď jedno, nebo oboustranně.


Značení sekcí má svou logiku. První číslice udává počet nadzemních podlaží, následuje spojovník a další číslice, které obsahují velikostní kategorie bytů popsané výše. Některé sekce mají za poslední číslicí ještě mezeru a doplňující písmeno (R – rohová, B – bodová) případně písmena dvě (KL – koncová levá). Příklad: sekce 6-42144 KL; 6 nadzemních podlaží, 5 bytů na patře (tři čtvrté velikostní kategorie, a po jednom první a druhé velikostní kategorie), sekce je koncová, ukončuje tedy blok a má okna i na štítu. Její orientace je levá – koncový štít s okny je orientován na levou stranu.



Řadové sekce:

Nejčastější jsou řadové sekce, ty mohou tvořit dlouhé bloky domů, mají okna orientována zpravidla na dvě protilehlé světové strany a výšku maximálně osm nadzemních podlaží.


Sekce 42124

Nejčastější a zároveň největší z řadových sekcí, je sekce s označením 42124. Tato sekce je velmi rozměrná a obsahuje 5 bytů na patře. Je symetrická, střed tvoří společné prostory a k nim protilehlá garsoniéra. Celkem bylo těchto sekcí realizováno 27.


<small>Pro lepší čitelnost doporučuji klikat na půdorysy kolečkem myši (zobrazí se tak v plném rozlišení)</small>
Pro lepší čitelnost doporučuji klikat na půdorysy kolečkem myši (zobrazí se tak v plném rozlišení)

Na nástupním podlaží chybí garsoniéra, která ustoupila zadnímu vstupu.


Tento půdorys znázorňuje nosné zdi, vyskytují se zde byty B2.2 které mají nosné zdi i v podélném směru.


Sekce 4214

Tato sekce vychází z předchozí, obsahuje již ale „jen“ čtyři byty na typickém podlaží. Změna se odehrála na levé polovině, která je zmenšená a nachází se v ní tak jen jeden, namísto dvou bytů. Jedná se o druhou nejčastější sekci – bylo jich postaveno celkem 18.


Na nástupním podlaží opět chybí garsoniéra, která ustoupila zadnímu vstupu do domu.



Na tomto půdorysu jsou opět znázorněny nosné zdi.

Sekce 434

Nejmenší a s osmi realizovanými kusy také nejvzácnější řadová sekce. Jako jediná obsahuje společné prostory bez rozšířené podesty, obsahuje totiž jen tři byty na patře. Všechny s velikostí 3+1, každý ale s odlišnou dispozicí.


Nástupní podlaží ukrojilo prostřednímu bytu jeho největší místnost, díky čemuž vznikl poměrně netypický byt 1+1, či 2+kk, těžko říct, jak jej přesně nazývat.



Nosný systém je zde již pěkně čitelný, vidíme ryzí příčný nosný systém.

Sekce 42144 KL

Speciální typ řadové sekce. Koncová řadová sekce je poslední v řadě, může si proto dovolit umístit okna i na štít. Označení „KL“ za čísly znamená „koncová levá“, zrcadlově obrácená sekce by nesla označení „KP“. Těchto sekcí bylo postaveno celkem osm, tři levé a pět pravých. Celkovou rozlohou se jedná o největší ze všech sekcí OP 1.31.



Na nástupním podlaží chybí tradičně garsoniéra, která ustoupila zadnímu vstupu.

Nosné zdi jsou všechny příčně umístěné, výjimku tvoří opět byt 2+kk obsahující nosné zdi v podélném směru.


Sekce 444 R

Specifická řadová sekce, která sloužila jako pravoúhlý spoj mezi dalšími řadovými sekcemi. Existuje v jediném provedení, zrcadlená varianta se nestavěla. Neobvyklý celkový půdorys dovolil výrazné zvětšení společných prostor – vznikla prodloužená chodbička ke dvěma ze tří bytů a hlavně komory. Komoru má každý byt, příčky mezi komorami jsou z latí, krajní komora je odvětrávaná a spolu s ní díky laťkovým příčkám i zbylé komory. Rohových sekcí vzniklo celkem 13.

Sekce obsahuje výše zmiňovaný byt B4.6.9, který je nárožní. Dále obsahuje byt B4.5.2, který oproti výše popsanému B4.5 nemá rozdělitelnou místnost, což má za následek užití jiného okna a jen jedněch dveří. Poslední byt zaujme ustoupenou místností, dispozici má obdobnou jako B4.5.2


Na nástupním podlaží byl levý byt výrazně zmenšen kvůli zadnímu vstupu a stal se z něj 2+1.


Půdorys s nosnými stěnami nám odhaluje, že sekce užívá kombinovaného nosného systému.


Sekce424424 – nerealizovaná

Řadové sekce ukončíme touto, vývojově možná nejstarší ale nikdy nerealizovanou dvojsekcí. Dvojsekce neznamená nic jiného než to, že tato sekce by vždy obsahovala dva na sobě nezávislé vchody, konstrukčně by se ale jednalo o jeden dům (oba vchody by vzájemně nebyly odděleny dilatační spárou). V sekci se měly vyskytovat byty, které nám chyběly do přehledů bytů výše, a to byt 2+KK s označením B2.1 a byty 3+1 s označením B4.1 a B4.2.


Povšimněte si zejména žlutě zbarvených bytů, které jsou na první pohled identické, pouze zrcadlově otočené. Oba byty mají zvláštnost v podobě druhé šachty se stoupačkami, která je umístěná v kuchyni. Toto řešení by celou bytovou jednotku prodražovalo a je to dost možná jeden z důvodů, proč se tato sekce nestavěla. Vraťme se k rozdílu mezi oběma žlutými byty – žlutý byt v pravé části domu má šachtu na protilehlé straně kuchyně – toto řešení nemá žádný konstrukční důvod. Nemůže se jednat ani o chybu kreslíře původního plánu podle kterého jsem tvořil půdorys, byt v něm totiž měl i třetí číslici v názvu (B2.1.1), která dokazuje, že v něm proběhla oproti B2.1 nějaká drobná změna. Proč je teda šachta na jiném místě? To je záhada, kterou už asi nikdo nerozluští…

Jak by sekce mohla vypadat, kdyby se někde postavila, nám přiblíží následující model.


Bodové sekce

Bodové sekce jsou doplňky k těm řadovým, mohou mít také maximálně osm nadzemních podlaží. Na rozdíl od řadových sekcí mají okna orientována na všechny čtyři světové strany.


Sekce 4444 B

Kompletně vyprojektována byla jediná bodová sekce, nikde ale nedošlo k její realizaci. Každý byt je nárožní a má okna na minimálně dvě světové strany. Povšimněte si žlutého bytu – jediný 4+1 navržený v konstrukční soustavě OP 1.31. Společné prostory vycházejí z těch u řadových sekcí – pouze podesta s byty je příjemně, až královsky zvětšená.


Realizovala se ale mírně upravená varianta, která je uzpůsobená pro vzájemné spojování. K čemuž má určené krajní štíty bez oken. Paradoxem je, že tato sekce nebyla v katalogu prvních osmi sekcí, přesto se realizovala.


červeně označené byty doznaly oproti předchozí sekci změn. Jejich přesné označení neznám (proto písmena X na konci).

Existují pouhé dva kusy této bodové sekce, které jsou zároveň i jediné bodové sekce realizované v soustavě OP 1.31. Obě sekce najdete v Kopřivnici, kde se mimo nich žádné jiné domy OP 1.31 nevyskytují. Ačkoliv se jedná o variantu bodového domu vhodnou ke vzájemnému spojování, tak jako na obrázku nad textem, obě kopřivnické sekce stojí zcela samostatně. Mohla proto klidně být použitá předchozí, plně vyvinutá bodová sekce.


Obě sekce jsou již dlouho zatepleny, marně sháním fotografie před zateplením, proto si pomůžeme alespoň modelem – orientačně, původní barevnost totiž není známa.

Věžové sekce

Věžová sekce byla vyprojektována jen jedna jediná, k realizaci nikde nedošlo, což je škoda. Na rozdíl od řadové dvojsekce ale byla tato věžová sekce skutečně v plánu další výstavby, konkrétně se měla vyskytovat na nerealizované části sídliště Bělský Les v Ostravě.

Věžová sekce s označením 12-4444 B vycházela z bodové sekce popsané výše. Rozdíly se odehrály především ve společných prostorách – takto vysoký dům již musel mít dva výtahy a požárně oddělené schodiště. Obojí dovolila realizovat královsky velká podesta z bodové sekce – vešel se osobonákladní výtah i spojovací chodbička s nezbytným požárním odvětráváním. Byty zůstaly téměř beze změny, mají jen posunuté vstupní dveře a pravý spodní byt byl nepatrně zmenšen kvůli zvětšené společné chodbě.


I věžový dům si ukážeme na modelu:



Ukážeme si jej především v barvách typických pro ostravské sídliště Bělský Les, kde byly věžové domy OP 1.31 prokazatelně v plánu (k realizaci nedošlo následkem změny režimu). Pro doplnění souvislostí se můžete podívat na barevnost paneláků jiného typu v Bělském Lese, a to na této fotografii.

Věžový dům, konkrétně jeho štít, lze spatřit na pozadí v pravé části tohoto dobového modelu:

ROZ4Místa výstavby

Panelových domů OP 1.31 příliš nevzniklo, proto je lze relativně snadno zmapovat. Výstavba byla realizována pouze v Moravskoslezském kraji.

Ostrava

Ostravskou výstavbu jsme už nakousli při popisu prototypu a prvních sériových bloků v Ostravě-Porubě. Pro připomenutí několik fotografií prvních sériových bloků:

Díky krátkému období výstavby konstrukční soustavy OP 1.31 nedošlo k jejímu přílišnému rozšíření. Proto se další výstavba v rámci Ostravy realizovala pouze v městské části Přívoz, a to pouhé tři sekce.

Vraťme se ještě k Porubě – jak dopadly tamní bloky OP 1.31 po zbytečném zateplení? Otřesně. Stylová kombinace přírodní fasády ze sypané drti s decentním doplněním červenými nátěry (vymezenými rastrem spár) byla zcela zakryta kombinací nevkusných, až jedovatých barev. Samozřejmostí je nerespektování původního členění oken. Nechybí pro Ostravu tak typické pravidlo; každý vchod jiná barva.

Přívoz

Nyní už k Ostravě Přívozu. Všechny tři tamní sekce na sebe navazují, tvoří součást většího bloku domů. Zajímavostí je, že ve stejném bloku se nachází i domy OP 1.11 a to z části ve velmi atypickém provedení. Ostatně i řešené domy OP 1.31 jsou v atypickém provedení – úpravou běžné sekce 434 vznikla její zmenšená obdoba – bylo odebráno jedno travé šířky tři metry, a domy se tak vešly do proluky. Díky tomu musely být podstatně zmenšeny dva byty typického podlaží. Celkem byly takto upraveny dvě spolu spojené sekce, třetí, k nim přidruženou sekcí, je běžná 6-444 R.


Půdorys atypických sekcí v Přívoze nám detailněji odhaluje změny oproti běžné sekci 434.

Záhadou zůstává původní barevnost, domy jsou zatepleny již delší dobu a původní snímky se mi nikde nepodařilo nalézt. Nárožní dům sice zateplený není, ale je nově natřený a tak také maskuje svou původní barevnost. Otázkou zůstává, zda tyto domy někdy někdy vůbec vyfotil? Vždyť paneláky jsou přeci všechny stejné! …a zde máme výsledek tohoto uvažování – prakticky zapomenutou původní podobu těchto domů, zapomenutý kousek historie a vývoje dané lokality. Bohužel takových zapomenutých míst je v republice mnoho. Paneláky nám pomalu a nenápadně mizí před očima, mizí pod polystyrénovou krustou.

Nezateplená nárožní sekce užívá i po přetření dvě barvy, jednotlivé barevné plochy jsou vymezeny celými panely (rastrem spár), je proto možné, že i původní barevnost byla řešena přesně v těchto místech, jen odlišnými barvami (přírodní + doplňková). Na poslední fotografii si povšimněte malého panelu vedle přístřešku zadního vchodu. Jedná se o velmi neobvyklé řešení, které by snad mohlo i nahrávat teorii, že to jsou jedny z prvních sériových OP 1.31… ale kdoví, tento blok je zahalen rouškou tajemství.

V Ostravě byla další výstavba plánovaná na tehdy nejmladších a tou dobou stále se rozšiřujících sídlištích Dubina a Bělský Les v jižní části města. K této výstavbě následkem změny režimu nedošlo. Celkem tak bylo v Ostravě vystavěno 484 bytů v konstrukční soustavě OP 1.31. Započítán je i prototyp, nikoliv ověřovací objekt.

Havířov

V nedalekém Havířově vznikl jen jeden blok OP 1.31, není ale ledajaký – se svými třinácti sekcemi je totiž celkově největším blokem OP 1.31, jaký kdy byl postaven. Blok se nachází na nejmladším Havířovském sídlišti Šumbark 2. etapa, které bylo z větší části dostavěno v prvních letech po sametové revoluci včetně řešeného bloku.

Dům je uspořádán do uzavřeného vnitrobloku – má pouze jeden veřejný vstup do svého dvora.

Zajímavostí je, že část domu má fasádu ze sypané drti, část pak hladkou bílou fasádu. Barevně nebyly řešeny žádné dílce s výjimkou betonových zábradlí lodžií. Lodžie jsou umístěny v pravidelných sloupcích a poměrně se na jimi šetřilo – je zde vysoký podíl bytů bez lodžie, což způsobuje i pohledově neatraktivní plochy fasády.

Na tomto bloku se najde i několik zajímavostí; atypicky členěná okna lodžií, kdy je otočné okno zmenšeno na úkor otevíravého/sklopného, viz srovnání s běžným členěním oken níže. Druhá atypičnost se také týká lodžií – na části domu z fasádou ze sypané drti se sypaná drť nachází i na bočnicích lodžií, to je velmi nezvyklé ale povedené řešení.

V bloku se nachází celkem 430 bytů. Blok je postupně zateplován, při výběru nové fasády převládá ostravské pravidlo “hlavně ne jako sousedi”.

Frýdek-Místek

Konstrukční soustava OP 1.31 je ve Frýdku-Místku zastoupená na jeho nejmladším sídlišti se jménem Slezská, situovaném ve frýdecké části města. Výstavba započala v roce 1989 a přímo ji zasáhla sametová revoluce.

Revoluce měla za následek dočasné přerušení stavby a také jednu zajímavost. V rozestavěném bloku na jižní straně ulice Pekařské se po obnovení výstavby začala stavět zděná jádra namísto umakartových. V tehdy rozestavěném vchodě (sekci) tak mají byty v nižších patrech umakartová jádra, byty ve vyšších patrech po obnově výstavby pak již zděná jádra. Zděná jádra jsou ovšem velmi zajímavá, dalo by se říct až hybridní. Převzala totiž mnoho prvků z umakartových – infrazářiče nad dveřmi do koupelny, kosmetické skříňky, toaletu a zejména typickou plechovou stěnu za toaletou, která skrývá stoupačky.

Řešení fasád neutrpělo následkem revoluce žádné změny, a byl tak dodržen původní koncept použitý v celém sídlišti Slezská. Základní barvou byla bílá, doplněná pískově žlutou a tmavě hnědou. V rámci konstrukční soustavy OP 1.31 se zde poprvé uplatnily lodžie se zábradlím s mřížemi (namísto zábradlí z betonu). Druhý (severní) frýdecký blok OP 1.31 byl postaven celý již po revoluci, ve stejném stylu jako první, ale již neměl zděná jádra. Třetí blok, který měl uzavírat vnitroblok tvořený mj. i severním blokem, nebyl již realizován. Na jeho místě je dodnes volná proluka. Další výstavba typem OP 1.31 byla plánovaná v okolí hotelu Centrum, poblíž řeky Ostravice, v rámci nikdy nerealizovaného sídliště. Jedná se o dodnes hluché místo mezi Frýdkem a Místkem. Celkově bylo v této soustavě ve Frýdku vybudováno 453 bytů ve dvou blocích.

Jižní blok

Jižní blok je kompletně zateplený, naštěstí celý v jednotném provedení, které i trochu respektuje původní členění – tmavší odstín přes druhé, třetí a čtvrté nadzemní podlaží. Bohužel dominuje typický meruňkový odstín fasády a okna nerespektují původní členění. Vyskytuje se zde i jedna těžkopádnost, a to zateplení lodžií – ty mají od výstavby důmyslně přerušené tepelné mosty a zateplovat je není opravdu vůbec třeba.

V kapitole konstrukce jste mohli vidět, že lodžie mají opravdu promyšlenou konstrukci s maximální možnou snahou eliminovat tepelné mosty. Je tak úplně jedno, jak moc konstrukce lodžií prochladne, protože chlad z dílců lodžie se nemá jak přenést do vnitřních konstrukcí. Přesto se na jižním bloku ve Frýdku-Místku rozhodli lodžie zateplit. Nejenže to bylo zcela zbytečné, je to i kontraproduktivní!

1) Bočnice byly zatepleny, ovšem pouze z vnější strany! – toto by nemělo smysl, ani kdyby bočnice neměly přerušené tepelné mosty! Navíc se při navrtávání hmoždinek vydrolila vnitřní strana bočnic a došlo k částečnému odhalení výztuže.

2) Každá lodžie nesla pouze sama sebe, lodžie spolu nespolupůsobily. Důmyslný systém spár jim v jakémkoliv spolupůsobení zabránil. Co udělali ve Frýdku? Ano, všechny konstrukční spáry pěkně zaplnili izolací. Jako bonus tak ve výsledku původně oddělené konstrukce skutečně spojili s obvodovou stěnou – opět kontraproduktivní řešení.

3) Co zatepleno mělo být, zatepleno není. Lodžie umístěné v koutech měly své bočnice v těsné blízkosti fasády, díky čemuž není možno dostat izolaci na daný úsek fasády. Je to tak jediné místo, kde by se zateplení lodžiových bočnic dalo ospravedlnit. Protože se ale při zateplení tohoto bloku volila pouze kontraproduktivní řešení, k zateplení inkriminovaných bočnic samozřejmě nedošlo.

4) Třešnička na závěr. Zopakujme si konstrukci lodžií – bočnice jsou bodově uchyceny k fasádě a na jejich spodních hranách jsou výstupky (konzolky), na kterých je usazena podlaha lodžií. Ta se fakticky vůbec nedotýká obvodové fasády, a to ani bodově, jako bočnice. Zateplení podlahy je z tohoto důvodu naprosto zbytečné, absurdní a hloupé. A přesně z těchto tří důvodů se podlahy (podhledy) lodžií zateplily!


Severní blok

Druhý Frýdecký blok sice lodžie zateplené nemá, ve výsledku dopadl ale výrazně hůře. Je doslova ostudou celého sídliště, a to především díky sekci s adresou Pekařská 3117, která má extrémně nevkusné barevné řešení, fungující jako pěst na oko pro všechny, kteří kolem ní projdou. Jedovatě křiklavá červená tvořící hlavní barvu, je doplněná stejně jedovatě fialovou, kterou byly natřeny lodžie. Fotografie nedokáží zprostředkovat ostudu a křiklavost tohoto domu, to se musí vidět.

Ani sousední vchod tomu se svou meruňkovou fasádou se světlými lemy kolem oken nepomáhá. Následuje dosud nezateplený nárožní vchod, kolem kterého se už ale v době psaní těchto řádků staví lešení… Na něj navazují další dva vchody, každý s jinou fasádou, oba ale již značně chycené plísní, a tak vypadají hůř, než ten poslední původní vchod, na který se od výstavby prakticky nesáhlo (až na nová okna se špatným členěním).

Opava

I v Opavě se uplatnilo mřížované zábradlí lodžií namísto plného z betonu. Všechna zdejší výstavba typem OP 1.31 se vyskytuje v severozápadní části ulice Rolnická na sídlišti Kateřinky, které je – nečekaně – nejmladší v Opavě. Výstavba je porevoluční, stejně jako zbylé domy v bloku.

Nejzajímavější je barevný nátěr – nějak takto barevně by totiž byly řešeny i nerealizované bloky na ostravském sídlišti Bělský Les, kde se na realizované zástavbě starším typem OP 1.13 používaly stejné barvy. Barevnost je to povedená, Opavské OP 1.31 působí opravdu příjemným dojmem.

Dokonce i při zateplování se původní barevnost i tektoniku snaží dodržet. Nepůsobí to ale příliš dobře, chybí totiž jeden dost důležitý detail – znovunakreslené spáry. Byly to právě ony, které dávaly různě zbarveným panelům řád a logiku. Bez nich fasáda s původním členěním působí nedokončeně, neorganizovaně…

Zajímavostí jsou garáže, ty se v žádném jiném OP 1.31 nenachází. Opava má ve svém bloku OP 1.31 celkem 94 bytů.

Frýdlant nad Ostravicí

Dva bloky panelových domů OP 1.31 uzavírají jižní část bytové zástavby města. Oba byly vystavěny až po revoluci a jedná se o velmi pěkné užití této soustavy, jak urbanistickým, tak výškovým členěním jednotlivých sekcí.

Větší, jižnější blok ctí tradiční fasádu ze sypané drti v přírodním odstínu, zatímco menší, severnější blok domů má přes stejnou fasádu nanesen ještě bílý nátěr, kterému zub času příliš neprospěl. Nátěr je navíc i přes spáry, čímž zaniká důležité rastrové členění. Záhadou mi zůstává, zda tento nátěr dostal přímo při výstavbě a nebo až později. Všechny dílce lodžií mají barevné nátěry – zelené u menšího a červené u většího bloku. Zábradlí lodžií je zde ve variantě z betonu, nechybí ani keramické tvarovky na jeho horní hraně. V menším bloku se nachází 78 bytových jednotek.

Menší blok sestává ze čtyř sekcí, pouze jedna je šestipodlažní, zbylé mají čtyři nadzemní podlaží a neobsahují výtah.

Větší blok obsahuje dvě šestipodlažní sekce a tři čtyřpodlažní, nachází se v něm 107 bytů. Fasáda je v přírodním odstínu sypané drti a lodžie mají červené nátěry. Spáry nezanikají dodatečným nátěrem jako v případě menšího bloku a větší blok tak působí mnohem lepším dojmem.

Toto místo jsem rád navštěvoval a fotil, protože všechny zdejší OP 1.31 byly až do roku 2017 nezateplené, jejich postupně měněná okna dodržovala původní členění. Bohužel, i zde došlo na zateplování…

Zateplování v této lokalitě mě velmi zklamalo – už jsem jen očekával, jaké “skvosty” se objeví po demontáži lešení. K mému překvapení se nevyskytuje meruňkový mor ani “každý pes jiná ves”. Jednoduše – z nejhezčí lokality OP 1.31 se postupně stává nejhezčí zateplená lokalita OP 1.31. Zdá se, že se stal malý zázrak a všechny domy budou postupně ve stejném vzhledu. Nasvědčuje tomu zejména to, že doposud jsou všechny sekce revitalizovány stejným způsobem. Nové řešení kombinuje světle šedou barvu doplněnou tmavě šedou. Pro oživení je atika zbarvena červeně a stejně tak i zábradlí lodžií – dokonce zůstaly zachovány i keramické tvarovky na jeho horní hraně. V případě lodžií také nedošlo ke zbytečnému zateplení jejich konstrukce jako ve Frýdku-Místku. Frýdlant nad Ostravicí má v obou blocích celkem 185 bytů.

Na předposlední fotografii můžete spatřit štít s lacinou snahou o zpestření velké plochy bez oken. Řešen je přitom tak jednoduché – nakreslit tam znovu spáry. Na poslední fotografii je sekce, která ač nebyla zateplena (pouze lokálně – štíty, chodbový sloupec), dostala nový nátěr. Bohužel odstín šedé barvy je výrazně tmavší, než u zbylých domů s novou fasádou. Díky tomu bude jednou, až budou všechny Frýdlantské OP 1.31 zatepleny, výrazně vyčnívat (za předpokladu, že skutečně všechny zbylé sekce dodrží jednotný koncept popsaný výše).

Nový Jičín

Nový Jičín je specifický tím, že má své paneláky koncentrované na jednom místě – sídlišti Loučka. Toto nejmladší sídliště města se skládá z panelových domů OP 1.11, OP 1.13 (předchůdci) a právě z domů OP1.31 v nezanedbatelném množství, viz mapka. Dalo by se tak hovořit o jediném sídlišti z panelových domů OP 1.31, jaké kdy vzniklo. Panelové domy OP 1.31 přispěly do bytového fondu sídliště Loučka celkem 526 byty.

Uplatnila se zde pouze osmi a šestipodlažní zástavba, domy mají fasádu ze sypané drti v přírodním odstínu. Některé domy mají panely s lodžiovými okny v pískově žlutém odstínu, jiné i atikové dílce ve stejném odstínu (jsou zde i domy které nemají barevně řešeny žádné dílce). Lodžie mají stejně jako ve Frýdku-Místku nebo Opavě zábradlí z mříží. Umístění lodžií na fasádě není příliš povedené, často dochází k situaci, kdy jsou lodžie dvou sousedních bytů hned vedle sebe, případě některé byty nemají lodžie vůbec.

Zázrak z Frýdlantu se zde nekoná a zatím se zde každá sekce po zateplení barví do odlišných barev, odlišného členění oken a rozdílných výplní zábradlí. Tedy tradiční polystyrénový cirkus.

Kopřivnice

Poslední z lokalit, ve které se domy OP 1.31 vyskytují, je město Kopřivnice. Jedná se o již zmiňované (v kapitole sekce) vzácné bodové sekce. Dva osmipodlažní objekty obsahují celkem 64 bytových jednotek.


Celkem bylo v konstrukční soustavě OP 1.31 vystavěno 2236 bytových jednotek. Jedná se o nízké číslo, v jiných soustavách se stavěly i desítky tisíc bytů.

ROZ4Nerealizované plány

Konstrukční soustava OP 1.31 je soustava primárně určená pro ryze bytovou výstavbu, proto se také bytové objekty OP 1.31 navrhly do finální podoby jako první, a to do zdárného konce. Panelová stavebnice OP 1.31 měla ale nabízet více možností využití. V raných stádiích vývoje soustavy byly totiž připraveny i výhledové studie, které soustavu OP 1.31 dále rozvíjely. Dokončení načatých myšlenek a plánů zabránila sametová revoluce. Pojďme se tedy společně podívat na to, jak by to mohlo vypadat, nebýt změny režimu v roce 1989.

Sekce pro dostavbu měst

Vůbec nejblíže k realizaci měly tzv. sekce pro dostavbu měst. Pod tímto pojmem si nepředstavujte nic jiného než polyfunkční bytové objekty OP 1.31. Vzpomínáte na atypické sekce OP 1.31 v Ostravě Přívoze? Jejich atypičnost spočívá v tom, že jsou upraveny tak, aby se vešly na konkrétní parcelu v širším centru města. A právě k tomuto účelu byly vyvíjeny sekce pro dostavbu měst. Jedná se o velmi zajímavou myšlenku, protože, jak uvidíte níže, sekce pro dostavbu měst popírají původní myšlenky panelové výstavby – výstavba na zelené louce (dostatek prostoru kolem domu), opakovatelnost (typizace) a ryze bytový charakter. Zejména typizace byla u panelových domů důležitá.

Zpravidla bylo architektům poskytnuto několik základních dispozičních sekcí, které se lišily vesměs skladbou bytů a mohly mít proměnlivou výšku. Byly uzpůsobeny tak, aby se z nich dalo postavit klidně i celé sídliště. Omezený sortiment sekcí, potažmo i stavebních dílců, byl prospěšný rychlosti výstavby. A rychlost výstavby, to byl jeden z hlavních ukazatelů panelové výstavby. Rychlá výstavba rozhodně nebyla levná, jak se mnoho lidí mylně domnívá, byla drahá – například umakartová jádra byla dražší než stejně vybavená jádra zděná. Rychle stavět nové byty bylo zapotřebí pro obnovení bytového fondu, který byl značně poškozen druhou světovou válkou. Navíc se přidala populační exploze a bytů tak bylo potřeba násobně více. Byly to právě paneláky, které bytový fond obnovily, rozšířily a prudce zmodernizovaly (koupelna a WC do každého bytu, teplá voda, dálkové vytápění, výtahy atd.). Povedlo se to právě díky typizaci a opakování. Že byl bytový fond koncem 80. let již značně obnoven, dokládají právě zamýšlené sekce pro dostavbu měst.

Pokud bylo v dřívějších dobách potřeba z jakýchkoliv důvodů postavit paneláky v centrech měst, došlo jednoduše k nutným úpravám aktuálně vyráběných konstrukčních soustav pro potřeby konkrétní proluky – prakticky se tak vždy jednalo o paneláky atypické a jedinečné. Sekce pro dostavbu měst měly tento problém řešit systematicky a myslelo se opravdu na mnoho tvarů proluk, viz následující nákresy.

Na dobových nákresech to možná není na první pohled znatelné, ale jedná se prakticky o (v předchozí kapitole popsané) běžné dispoziční sekce OP 1.31, které mají upravené štítové stěny (zkosené pod určitými úhly) tak, aby se sekce daly napojit do řady historických domů, včetně opravdu klikatých uliček. Právě fakt, že se zamýšlelo tolik sekcí jen kvůli možnosti stavět v centrech měst (kde byla navíc výstavba ještě dražší a náročnější, než na zelené louce) dokazuje, že bytová krize byla již téměř zažehnaná (a byl tak čas na “blbosti”). Kvůli těmto sekcím by se v panelárnách muselo začít vyrábět mnoho nových dílců.

Zajímavostí jsou zalomené sekce, které by jistě našly uplatnění i na sídlištích. Je zajímavé, že zatímco v 60. a 70. letech se zalomené sekce těšily velké oblibě (díky nim vznikaly paneláky s lidovým pojmenováním “hokejky”), v 80. letech se prakticky vytratily. V tomto trendu pokračovala i soustava OP 1.31 a zalomené sekce nenabízela (stejně jako předchůdci OP 1.11 a OP 1.21), pokud by došlo k realizaci sekcí pro dostavbu měst, zalomených sekcí OP 1.31 bychom se nakonec dočkali.

Jednu ze zalomených sekcí si ukážeme detailněji, jedná se o sekci na obrázku č. 25 o něco výše.

Na půdorysu výše můžete vidět, že se v podstatě jedná o modifikaci běžné sekce 42124. Namísto levého 2+kk je velmi zajímavý 1+1 (byt B1.2), který má nezvyklou trojúhelníkovou kuchyň, která se přizpůsobuje zlomu sekce v úhlu 45°. Zlomu využívá také ze společné chodby přístupná komora žlutého bytu. Jak by zalomená řadová sekce vypadala v kombinaci s běžnými řadovými sekcemi, ukazuje následující model “hokejky” OP 1.31 v barvách Frýdku-Místku.

Dalším zajímavým řešením sekcí pro dostavbu měst měl být parter s nebytovými prostory – pro zástavbu obchodů a služeb (polyfunkční domy). Konstrukční řešení mělo vycházet z již ověřeného způsobu realizovaného u konstrukční soustavy OP 1.21 v severních Čechách; parter (obchody a služby) je tvořen železobetonovým skeletem S 1.2 se skrytými průvlaky. Nad skeletovým podlažím se nachází vyrovnávací monolitický rošt, na kterém je teprve postavena bytová část z celostěnových panelů OP 1.31.

Asi nejzajímavějším prvkem, které mohly prostřednictvím sekcí pro dostavbu měst paneláky OP 1.31 dostat, byla postmodernistická architektura. Té mělo být dosaženo zejména s pomocí arkýřů a imitací mansardových střech v posledních podlažích. Možnou podobu postmodernisticky laděných paneláků OP 1.31 ukazují následující nákresy:

Možná řešení mansardového obkladu posledního podlaží, imitující mansardovou střechu.

Závěrem sekcí pro dostavbu měst si jednu ukážeme podrobněji.

Nástupní podlaží (parter) je tvořeno skeletem typu S 1.2, který umožňuje realizaci občanské vybavenosti (obchody a služby). Střední travé je vyhrazeno vstupům, schodištím a výtahu vedoucím do obytné části ve vyšších podlažích. V krajních polích stojí za povšimnutí čárkovaně naznačené prostupy pro stoupací potrubí do bytů nad parterem – potrubí se tak fakticky nachází v prostorách občanské vybavenosti.

Následující půdorys ukazuje typické podlaží, zde stojí za povšimnutí zejména arkýř prostředního bytu, který má mimochodem dosud nepoužitou dipozici (zbylé byty se objevují i v realizovaných sekcích). Nevyužitý prostor vlevo od schodiště měl možná sloužit jako sušárna, či spíše sklepní boxy, protože tyto domy neměly být podsklepeny. Nicméně vsuvka vpravo vedle půdorysu dává tušit, že v předposledním podlaží mělo místo případných sklepních boxů být schodiště, ale proč? o tom za chvíli.

Poslední půdorys ukazuje nejvyšší podlaží, které je nejzajímavější. Nacházejí se zde pouhé dva byty, které jsou tak velmi velkorysé a atypické. Další zajímavostí je užití průvlaků a sloupů (pravděpodobně rovněž ze skeletu S 1.2 užitého v parteru) spojující dvě místnosti napříč moduly. Toto řešení je k vidění v místnosti s arkýřem a v místnosti sousedního bytu vlevo od arkýře. Fasáda v posledním podlaží je ustoupená, díky tomu mohly všechny byty dostat balkóny, díky čemuž tak došlo k architektonickému oddělení posledního podlaží. Alternativně mohlo být užito fasády s mansardovým obkladem. Nyní se také dostaneme k důvodu, proč je v předposledním podlaží místo sklepních boxů další schodiště – protože výtah má strojovnu v posledním podlaží. Z toho důvodu nevede do posledního podlaží klasické schodiště, to je nahrazeno právě tím v prostoru pro sklepní boxy. A proč má výtah strojovnu v posledním podlaží a ne v budce na střeše? Estetika. Jediným důvodem je to, aby nebyla narušena střešní rovina.

Možná si říkáte, že už konečně víte, jakým směrem by se paneláky ubíraly, nebýt sametové revoluce a s ní souvisejícího ukončení panelové výstavby. Dobové nákresy jsou ale málo, jak by to tedy vypadalo ve skutečnosti? Na to nám závěrem celého rozboru částečně odpoví naši západní sousedé – v Německých Drážďanech totiž postmodernistické paneláky s obchodním parterem a mansardovým obkladem skutečně v širším centru města stavěli.

Autor: Marian Lipták

ROZ4Komentáře

7 komentářů u „Konstrukční soustava OP 1.31

  1. AD nárožní sekce v Přívoze:
    Pamatuji si stavbu (koukal jsem přes plot z vedlejší školky) a v hlavě mi utkvělo jak na skoro hotový objekt stříkali z montážní lávky tmavě hnědou barvu. Přičemž pokud mě paměť neklame měla by hnědá odpovídat tmavožluté a “čistá betonová” světležluté.

      1. Jsem si takřka jistý, že to byla stejná hnědá jako máte na fotkách z vnitřku lodžie OP 1.31 v tomto článku.
        Do školky jsem nastoupil v ’89 na podzim, takže to mohlo být v roce 1990 později už ne. Ale vzpomínky pětiletého dítěte nemusí být stoprocentní. 🙂

  2. Oranžové zateplení je opravdový mor, oranžovou a modrou bych z paneláků pokud možno úplně odstranila.

    K panelové zástavbě v centru města v prolkách – a to jste nebyl na SV Německa. Strávila jsem asi 4 měsíce v Greifswaldu a jen jsem zírala, jak to do sebe hezky zapadá a naprosto mě dostalo, že se nikdo nesnaažil skrýt, že je to panel. Ovšem jinak mám k části tamních paneláků velkou výhradu – vzpomínáte na Duloc ze Shreka? Tak tak nějak mi připadaly. Jako jakýsi nedobytný hrad. Pokd byste chtěl fotky (ne nějak extra kvalitní a pouze zvenčí) ozvěte se mi na mail.

  3. Dobrý den pane kolego,
    rád bych trošku přispěl k Vašemu pozitivnímu činu, ve věci poskytování informací o panelových domech, několika poznámkami.
    Byl jsem u zrodu této soustavy OP1.31, kterou nazýváte “stavěnou podle komunistických projektů” – neberte to prosím emotivně. Soustava vycházela z tzv. “kmenového podkladu” soustav typu P1(podle STÚ Praha). V období přelomu režimů byl do Ostravy svolán tým k vývoji nové soustavy, zejména proto, že obvodový plášť dosud užívaných soustav byl pokládán za příliš strohý . Proto byla zásadní pozornost věnována vývoji nové prostorové lodžie. Byli jsme cca 14 dnů “zavřeni” v “černé perle” ,tehdejším sídle Výzkumného a vývojového ústavu pozemního stavitelství v Ostravě- Porubě. Na vývoji se podílely organizace – STÚ Praha, Stavoprojekty – Brno, Hradec Králové, Olomouc, Ostrava, za podniky tehdejšího Pozemního stavitelství byli přítomni zástupci generálního ředitelství z Ostravy a výzkumného ústavu z Poruby. Již mi není známo, jak byla soustava následně hlouběji dopracována, aby mohly být domy postaveny, těchto fází jsem se nezúčastnil.
    Pracovníci byli rozděleni do dvou skupin – architekti a statici. Problém řešení obvodového pláště, zejména lodžií, spočíval v obtížné interpretaci účinků cyklického oteplování a ochlazování obvodového pláště v rámci ročních, ale i denních cyklů. Nebylo snadné získat vhodná řešení připojení vnějších lodžií k vnitřním konstrukcím, aby bylo vyhověno všem požadavkům platných předpisů, při dodržení společností vyžadovaných přijatelných cen. Oba kolektivy odborníků pracovaly s velkým úsilím (nebudu účastníky jmenovat, vážil jsem si jich, někteří z nich již nejsou mezi námi). Panelová sídliště ale již byla, duchem nové doby, odsouzena k omezování tohoto druhu výstavby. Vzorek postavených domů, jak správně uvádíte, je příliš malý, aby se z toho daly vyvodit hlubší souvislosti odborné problematiky. Přece jen, podle mého soudu, některá řešení z vývoje této soustavy byla uplatněna i v období po r. 2000 ( na př. řešení předsazených lodžií, byť ve formě plošných – nikoliv prostorových – dílců), to snad není málo , navzdory k všeobecnému zatracování výstavby panelových domů.

    1. Dobrý den, děkuji za komentář. Rád bych to probral osobně, viz má odpověď na Váš komentář k soustavě OP1.11. K tomuto komentáři: podle dokumentace byl prototyp dokončen v roce 1988, vývoj musel být tedy zahájen dříve. Proto mi nesedí, že jste tuto soustavu řešili na přelomu režimů, kdy už byla podle všeho prakticky hotová a stál i prototyp. Rád bych se sešel a vše probral. Jdu Vám hned teď napsat email.

      1. Dobrý den,

        pokoušel jsem se časové údaje ověřit, již nemám datované zápisy z jednání. Neměl jsem štěstí, buď jsem oslovil jen známé již zemřelých, nebo na kolegy nemám telefon. Asi máte v termínech pravdu, s jistotou vím, že na naše jednání navazovaly další fáze, hotové objekty to dokazují, v termínech mám – po 27 letech – asi již trochu mlhavo.

        Jaromír Vrba

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.